Zatímco se Ukrajina brání na bojišti, svádí stále tvrdší zápas i na poli informační války. Ruská propaganda využívá strach, přiživuje protiukrajinské nálady a podrývá důvěru v demokratické instituce. Od falešných zpráv v Polsku po nedůvěru na Slovensku – kremelské narativy se vždy přizpůsobují citlivým místům jednotlivých zemí, včetně samotné Ukrajiny.
POLSKO
Polsko čelí řadě přímých i nepřímých důsledků války na Ukrajině, včetně nárůstu ruských dezinformací. Přestože některé proruské propagandistické platformy v Polsku stále fungují a jiné jsou podezřelé ze šíření narativů sladěných s Kremlem, jejich dosah je omezený. Díky práci fact-checkerů a nezávislých médií se jim zatím nepodařilo získat významný vliv.
Šíření ruských narativů přímo ze zdrojů v Rusku nebo Bělorusku navíc omezuje jazyková bariéra – podle Institutu polského jazyka ovládá ruštinu pouze každý desátý Polák, tedy zhruba 5,7 milionu z celkových 38 milionů obyvatel.
Anti-ukrajinské narativy v polštině však existují a často je zesilují krajně pravicoví politici. Podpora Ukrajiny mezi polskou veřejností zůstává sice vysoká, což omezuje prostor pro přímé obviňování Kyjeva, přesto se na internetu často objevují výrazy jako „banderovci“ nebo „nacisté“, kterými jsou Ukrajinci označováni a obviňováni z násilí vůči ruským civilistům.
Na sítích se také masivně objevují nenávistné komentáře vůči Rusům, často s dehumanizující rétorikou – například přirovnávání k zvířatům nebo přání jejich vyhlazení. Není snadné určit, zda tyto příspěvky pocházejí od botů, nebo skutečných uživatelů, nicméně některé vykazují chyby v gramatice či syntaxi a nasvědčující tomu, že je vytvářejí trollí farmy.
Tisíce účtů, které se dříve soustředily na boj proti očkování proti covidu-19, se nyní přeorientovaly na šíření anti-ukrajinského obsahu.
V prvních měsících po ruské invazi projevila polská společnost silnou odolnost vůči dezinformacím, motivovanou solidaritou s Ukrajinou. Jak ale válka pokračovala, únava veřejnosti rostla a ostražitost slábla, což otevřelo prostor pro šíření nepřátelských narativů.
Polsko, které v počáteční fázi války přijalo nejvíce ukrajinských uprchlíků, se stalo hlavním cílem narativů útočících na Ukrajince žijící v zemi. Kvůli kombinaci ekonomické migrace a přílivu uprchlíků – který vyvrcholil po únoru 2022 – vzrostl počet Ukrajinců v Polsku podle ministerstva vnitra na 1,5 milionu.
Tato demografická změna vyvolala vlnu dezinformací na polských sociálních sítích. Cílem těchto narativů je rozdělit stále více multikulturní společnost. Ukrajinci jsou v nich vykreslováni jako nevděční, s přehnanými nároky a jako příjemci pomoci, kterou si nezaslouží – a to často v kontrastu s domnělým znevýhodněním samotných Poláků.
Opakují se například tvrzení, že uprchlíci mají privilegovaný přístup ke zdravotní péči a službám, aniž by přispívali do systému. Šíří se i nepravdivé informace, že Poláci čekají týdny na vyšetření, zatímco Ukrajinci jsou okamžitě ošetřováni zdarma v soukromých klinikách.
Jedním z nejvýraznějších a zároveň nejškodlivějších příkladů je příběh, že z polských nemocnic byly propouštěny děti, aby se uvolnilo místo pro ukrajinské děti s rakovinou. Tyto anonymní zprávy naznačují, že polské děti byly zanedbány a jejich rodiče nuceni hledat péči sami.
Tato tvrzení byla jednoznačně vyvrácena. Polské ministerstvo zdravotnictví skutečně určilo 120 zdravotnických zařízení pro léčbu ukrajinských pacientů, ale bez vytlačování polských občanů.
Anti-uprchlické narativy mají reálný dopad
Není jasné, kolik lidí šíří anti-ukrajinský obsah vědomě, ale sítě vytvořené Moskvou umožňují, aby se tyto narativy rychle dostaly do polské veřejné debaty. Ruský vliv je příliš rozsáhlý na to, aby jej bylo možné jednoduše neutralizovat.
Výzkumy přitom potvrzují, že anti-uprchlické narativy mají reálný dopad. Podle studie Varšavské univerzity si 96 % Poláků myslí, že by se měly snížit sociální dávky pro Ukrajince. Mezi těmi, kteří v poslední době změnili svůj názor na Ukrajince, má 95 % nyní negativnější pohled.
Účinnost anti-ukrajinské propagandy posilují i příběhy, které Ukrajince vykreslují jako skupinu, která pomoc nepotřebuje. Tito lidé jsou líčeni jako bohatí, jezdící v luxusních vozech a žijící v drahých čtvrtích Varšavy, jako je Wilanów – tedy v místech, která jsou pro většinu Poláků nedostupná.
Zatímco někteří majetnější Ukrajinci se do Polska skutečně přestěhovali, většina přišla hledat bezpečí nebo lepší život. Stereotyp „bohatého Ukrajince“ ale nepravdivě naznačuje, že Ukrajinci zneužívají polskou společnost a dominují jí.
Tento strach se stal nástrojem v rukou politiků, zejména krajní pravice. Strana Konfederace Korony Polské (Konfederacja Korony Polskiej), vedená europoslancem Grzegorzem Braunem, který ve volbách 18. května získal čtvrtý nejvyšší počet hlasů, předložila návrh zákona s názvem „Stop ukrajinizaci Polska“.
Podle návrhu má jít o „nástroj pro urgentní řešení procesu změny etnické struktury naší země. (…) Je to promyšlený nástroj na ochranu státu a polského národa před jeho rychlou dezintegrací.“
Anti-ukrajinská rétorika se však neomezuje pouze na okrajové strany. V prezidentské kampani se proti možnému vstupu Ukrajiny do EU postavili i pravicoví kandidáti Karol Nawrocki a Sławomir Mentzen, kteří skončili na druhém a třetím místě. Kandidát Občanské platformy Rafał Trzaskowski, který je obecně považován za pro-ukrajinského, zase navrhl omezit měsíční příspěvek na dítě ve výši 800 zlotých jen na Ukrajince, kteří v Polsku žijí a platí daně.
Přes tyto vývoje se daří některé dezinformace – zejména o Ukrajině – účinně vyvracet díky organizacím jako jsou Demagog a Konkret24. Existují i vládní iniciativy. „Vláda si uvědomuje, že dezinformace jsou jednou z největších výzev, které je třeba efektivně čelit. Týká se to jak vnějších, tak vnitřních zdrojů – včetně opakování nepravd v rámci veřejného prostoru,“ uvedl pro Euractiv Polsko vicepremiér a ministr pro digitalizaci Krzysztof Gawkowski.
Zmínil přitom speciální jednotku v rámci Národní akademické počítačové sítě (NASK), která monitoruje a potlačuje dezinformační kampaně. Podle Gawkowského tato jednotka funguje apoliticky a zaměřuje se na závažné případy.
Vláda také spolupracuje s poskytovateli internetových služeb a online platformami na identifikaci dezinformací a zveřejňování oprav. „Bohužel samotní politici příliš často přispívají k šíření dezinformací tím, že prezentují výroky v rozporu s fakty – a tím mohou nevědomky podporovat narativy sladěné s Ruskem,“ uzavřel Gawkowski.
ČESKO
Letos na jaře se ze strany české veřejnosti i médií zvýšil zájem o téma Ukrajiny. To se projevilo i zvýšenou aktivitou českých dezinformačních webů, které počtem výstupů týkajících se Ukrajiny předčily i mainstreamová média. „Více než 3 000 výstupů jsme zaznamenali na serveru pravda-cz.com, přes 2 000 na cz24.news a téměř 2 000 na pravdive.eu,“ popsala redakci agentura Newton Media.
Nejčastější dezinformační narativy kolující v Česku se podle fact-checkera CEDMO Jana Fridrichovského snaží vytvořit dojem, že finanční a vojenská podpora Ukrajiny nemá smysl, protože ji ukrajinští představitelé používají k vlastnímu obohacení. „Nepravdivé příspěvky na sociálních sítích tak často upozorňují na údajnou korupci nebo zneužití západní finanční pomoci na nákup například luxusních nemovitostí, šperků nebo aut. Do velké míry za těmito dezinformacemi stojí ruská propaganda,“ vysvětlil.
Podle dezinformačního monitoringu Českých elfů od začátku roku dominovaly v českém prostředí, jak na webech, tak na sociálních sítích, útoky na ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského. A převládaly narativy o Rusku jako obránci versus Ukrajině jako loutce Západu, a také o zmíněné korupci.
Právě informace o údajné vysoké míře korupce na Ukrajině se ukázaly být hlavním důvodem, proč Češi nesouhlasí se zahájením přístupových rozhovorů do EU s Ukrajinou. Vyplývá to z průzkumu CEDMO z října 2023. Více respondentů (41 %) v něm vyjádřilo svůj nesouhlas se zahájením rozhovorů, zatímco pro bylo 30 % a zbytek neměl jasný názor.
„Důvěra přibližně třetiny populace v toto tvrzení o míře korupce na Ukrajině svědčí o relativním úspěchu dezinformační snahy. Testovali jsme také např. dopad nepravdivého sdělení, podle kterého EU investuje do ukrajinského farmaceutického průmyslu, aby odtud mohla dovážet léky. Tomuto sdělení důvěřuje více než čtvrtina českých obyvatel (28 %),“ dodal analytik CEDMO Ivan R. Cuker.
Jak doplnila analytička Prague Security Studies Institute (PSSI) Kristína Šefčíková, v českém prostředí se šíří i další narativy o vstupu Ukrajiny do EU – typicky jde o zavádějící tvrzení o migraci, která účelově vyvolávají strach. „Mezi ně patří, že Ukrajinci by ohrozili dostupnost pracovních míst v EU, obzvláště zmiňované je přesunutí evropské podpory zemědělství na ukrajinské producenty. Dále jde o tvrzení založená na škodlivých stereotypech, jako o přívalu nekvalitního ukrajinského zboží, kriminálníků nebo dokonce o přinesení infekčních chorob a ohrožování veřejného zdraví,“ popsala na dotaz redakce.
Dezinformace se podle Fridrichovského v Česku šíří na internetu zejména skrze tři kanály – konspirační či dezinformační weby, které je samy produkují nebo je jen přebírají ze zahraničí; skrze aktéry na sociálních sítích, kteří mají velký dosah například díky velkému počtu sledujících nebo schopnosti svůj obsah virálně rozšířit pomocí skupin; a pak také skrze kanály ruské propagandy.
Nejde vždy ale o dezinformace – tedy úmyslně rozšířená nepravdivá tvrzení. „Velká část nepravdivého obsahu na sociálních sítích, který fact-checkingové organizace v CEDMO ověřují, nebyla vytvořena úmyslně, často jde o nesprávnou interpretaci dat, vytržení obrázku nebo videa z kontextu atd. Jejich tvůrci a šiřitelé jsou zpravidla běžní uživatelé sociálních sítí,“ upozornil analytik.
V záplavě informací, ve které je často složité rozlišit spolehlivé informace, hrají podle Šefčíkové zásadní roli svobodná média. „Právě země známé vysokou informační odolností se vyznačují vysokou důvěrou v média, včetně Finska nebo pobaltských států,“ dodala.
Šefčíková zdůraznila, že je důležité, aby média dezinformacím pravidelně věnovala dedikované programy. „V Českém rozhlase tento úkol systematicky plní Ověřovna, podobný pravidelný program doporučujeme zakotvit i v České televizi,“ doporučila v analýze.
Samotní čeští novináři jsou podle ní dnes na práci s dezinformacemi kvalifikovaní. Problém ale může být honba za senzací. „Větší komplikací je balancování objektivního zpravodajství a novinářských standardů s takzvanou ekonomikou pozornosti, tedy soutěží o pozornost, která může nabádat k senzacionalismu,“ upozornila.
Posilovat odolnost je žádoucí ale také v technické rovině. Loni v dubnu čelila kybernetickému útoku ČTK, hackeři na jejím webu šířili dezinformace ve prospěch Ruska.
Svou roli v boji proti dezinformacím sehrává i stát. „Je rozhodně dobře, že se stát hodlá angažovat v boji proti dezinformacím a pasivní přístup nahradil aktivním jednáním proti dezinformačním kampaním,“ zhodnotil analytik PSSI Ondřej Perušič.
Česko mělo nejprve vládního zmocněnce pro média a dezinformace, post zastával odborník na média Michal Klíma. V únoru 2023 ale došlo k jeho odvolání a agendu dezinformací převzal poradce premiéra pro národní bezpečnost Tomáš Pojar, který se k boji proti dezinformacím staví spíše rezervovaně.
Pozitivní podle Perušiče ale je, že Česko na boj s dezinformace nezanevřelo úplně a na vládní úrovni se mu věnuje. „Za kroky správným směrem považuji zejména vznik oddělení strategické komunikace na jednotlivých ministerstvech či odboru na Úřadu vlády, nebo Centra proti hybridním hrozbám při Ministerstvu vnitra,“ uvedl.
Zlepšit by se ale tuzemsko mělo ve strategii a koordinaci. „Mezi budoucí priority by mělo patřit zlepšení koordinace mezi jednotlivými institucemi, stratkomy a centry, stejně jako vytvoření národní koncepce strategické komunikace, protože v těchto oblastech nyní existují určité nedostatky,“ dodal.
Otázkou zůstává, jak se podaří „klíčovou bezpečnostní politiku“ udržet i po nadcházejících parlamentních volbách a případné změně vlády, podotkl expert.
SLOVENSKO
Slovenští šiřitelé dezinformací a prokremelští aktéři se snaží vykreslit válkou zmítanou Ukrajinu buď jako „loutku Západu“, nebo zdůrazňují její dřívější problémy s korupcí — zatímco ignorují významný pokrok v reformách —, a někdy se pokoušejí ospravedlnit ruskou agresi odvoláváním se na údajné obavy z rozšiřování NATO nebo z přehlížení práv rusky mluvící populace.
Způsob, jakým je Ukrajina vykreslována v dezinformačních kampaních, často odráží i rétoriku současné slovenské vlády premiéra Roberta Fica.
Dezinformační narativy o EU a Ukrajině mají různé podoby. Fico například opakovaně označil EU za „válečný kabinet“, který narušuje mírový proces a „podporuje zabíjení Slovanů na Ukrajině“, spolu s dalšími dávno vyvrácenými prokremelskými tvrzeními.
Navzdory této rétorice existují oblasti spojené s Ukrajinou, ke kterým Ficova vláda nepřistupuje nepřátelsky. Týká se to například ukrajinských uprchlíků nebo snahy Kyjeva vstoupit do EU.
Ficova vláda podporuje přistoupení Ukrajiny do EU dokonce natolik, že tím vyvolala rozpaky u svého proruského spojence, maďarského premiéra Viktora Orbána, který je proti.
Ředitel Slovenské společnosti pro zahraniční politiku (SFPA) Tomáš Strážay to vysvětluje jako prostý „pragmatismus“, protože integrace Ukrajiny do EU by nevyhnutelně vedla k hospodářskému růstu v příhraničních regionech východního Slovenska.
Nedávno však zazněly výhrady ze strany Slovenské zemědělské a potravinářské komory (SPPK) ohledně vstupu Ukrajiny do EU. Na tiskové konferenci zemědělci upozornili, že Ukrajina je globální zemědělská velmoc, a že „ani Slovensko, ani EU jako celek nejsou připraveny“ čelit tak silné konkurenci.
Místopředseda SPPK Emil Macho také uvedl, že ukrajinští farmáři nepodléhají stejným environmentálním a produkčním předpisům jako ti slovenští, a že dosud přijali jen „40 % legislativy EU“. Podle něj by vstup Ukrajiny do Unie znamenal „poslední hřebíček do rakve slovenského agrosektoru“.
Tuto výhodu by však Ukrajina pravděpodobně ztratila ve chvíli, kdy by se stala součástí EU. V rámci společného trhu a zemědělské politiky by totiž museli ukrajinští zemědělci dodržovat stejná pravidla.
Role svobodných médií a internetu
Slovenští novináři čelí mimořádné výzvě při vyvracení anti-ukrajinských dezinformací, protože některé z nich jsou otevřeně podporovány vládními představiteli. Vláda navíc často útočí na mainstreamová média a upřednostňuje šíření svých sdělení přes sociální sítě nebo tzv. dezinformační weby, které nedodržují novinářské standardy.
Kvůli těmto útokům a rostoucí politické polarizaci se důvěra veřejnosti v tradiční média propadla – pouze 20 % Slováků se na ně obrací kvůli informacím o světě, zatímco v Česku je to 57 %.
Přesto Jakub Goda, expert na dezinformace, který dříve pracoval pro proevropskou prezidentku Zuzanu Čaputovou a ministerstvo zdravotnictví, věří, že někteří slovenští novináři „odvádějí výbornou práci“, i když situace se liší redakce od redakce.
„Častým problémem je, když média nebo tiskové agentury přebírají výroky ruských činitelů bez kontextu nebo ověření faktů. Nebo když titulky šíří ruskou propagandu, zatímco vysvětlení se objeví až hluboko v textu,“ řekl pro Euractiv Slovensko.
Naopak ostře kritizuje způsob, jakým jsou moderovány škodlivé slovenské příspěvky na digitálních platformách. „Kvalita moderace ze strany Meta nebo Google na Slovensku je dlouhodobě nedostatečná, a v případě X (dříve Twitter) je to katastrofa,“ uvedl.
Podle dostupných informací mají sociální sítě pro některé jazyky EU jen velmi omezený počet lidských moderátorů obsahu. Jak v roce 2023 upozornila GlobalWitness, ani X, ani Snapchat tehdy neměli jediného moderátora, který by ovládal slovenštinu.
Z nedávných změn, které Meta zavedla, považuje Goda jednu za potenciálně významnou – uživatelům se nyní zobrazuje více politického obsahu i z účtů, které sami nesledují. „Ostatní změny nejsou hned viditelné,“ dodal.
Obraz Slovenska jako země přesycené dezinformacemi posiluje i skutečnost, že státní instituce prakticky rezignovaly na boj proti nim.
Za předchozích proevropských a proukrajinských vlád ministerstva a úřady otevřeně označovaly a vyvracely prokremelské dezinformace. Tyto snahy však ustaly po nástupu Ficovy vlády v roce 2023.
UKRAJINA
Několik týdnů před prvním kolem polských prezidentských voleb 18. května začaly proruské kanály na Telegramu šířit falešné video, které údajně pocházelo od polské stanice TVP World. Video nepravdivě tvrdilo, že 68 % Poláků považuje Vladimira Putina za „dokonalého prezidenta pro jejich zemi“.
Toto video vyvrátili fact-checkeři z Gwara Media a označili ho za součást širšího narativu, který Rusko využívá k ovlivňování ukrajinského online prostoru – konkrétně, že Putin a Rusko se těší celosvětové podpoře.
Tento narativ má za cíl vyvolat u Ukrajinců pocit opuštění a znechucení vůči Evropě, a zároveň doma podporuje obraz Ruska jako respektované velmoci.
„Hodnocení ruského lídra je vyšší než u kteréhokoli jiného kandidáta,“ tvrdil například telegramový kanál Kostian Cat, který byl ukrajinským Centrem pro boj s dezinformacemi (CCD) zařazen mezi šiřitele nepřátelské propagandy. CCD zveřejňuje seznamy takových zdrojů jako varování pro ukrajinské občany.
Ukrajina má silnou tradici v boji s dezinformacemi. Index odolnosti vůči dezinformacím 2024 (DRI) ji zařadil na první místo mezi deseti zeměmi střední a východní Evropy a označil její pokrok za „pozoruhodný úspěch“ po více než dvou letech plnohodnotné ruské agrese. Ukrajina přitom vedla i v předchozím žebříčku z roku 2021.
Podle průzkumu Kyjevského institutu sociologie z roku 2023 považuje 71 % Ukrajinců ruskou dezinformaci za hrozbu. Přestože se názory na její závažnost různí, obecné povědomí a znalost dezinformačních taktik pomáhá mnoha lidem nenaletět ani základním manipulacím. Rusko mezitím své úsilí nijak neoslabuje — naopak ho zesiluje.
Podle výzkumu Gwara Media tvořily v prvních měsících roku 2024 dezinformace diskreditující evropské a americké lídry 13,7 % analyzovaných případů. Další tvrzení konstatovala, že „Západ Ukrajinu nepotřebuje“ (5,9 %) nebo že z Evropy přicházejí „gay hodnoty“ (2,0 %), což je častý homofobní narativ.
EU jako společenství morálního úpadku
Cílem štvavých kampaní bývají i pro-ukrajinští politici. Objevily se například útoky na moldavskou prezidentku Maiu Sandu po úspěchu Nicușora Dana v rumunských prezidentských volbách. Jiným cílem byl francouzský prezident Emmanuel Macron, který byl na fiktivních snímcích obviňován, že nese „sáček s bílým práškem“.
Podle Olgy Jakovlevové, analytičky a editorky z Gwara Media, „je EU vykreslována jako společenství morálního úpadku, společenské destabilizace, kulturní degradace a nepřátelství vůči tradičním hodnotám.“ Tato sdělení jsou podle ní záměrně vytvářena tak, aby líčila evropskou integraci jako „špatnou volbu“ pro Ukrajinu.
Homofobní a transfobní dezinformace (např. že děti v Evropě musí nosit duhové vlajky) šířené proruskými telegramovými kanály navazují na širší proti-LGBTQ+ rétoriku krajní pravice a konzervativních aktérů po celém světě – a to ještě více poté, co se Donald Trump podruhé stal prezidentem USA.
Proruské kanály také soustavně vytvářejí narativy o ukrajinských uprchlících v Evropě jako o líných a nevděčných lidech. Vymýšlejí falešné obálky evropských časopisů, které vykreslují Ukrajinu nebo prezidenta Volodymyra Zelenského jako zkorumpované, chamtivé nebo zbabělé.
Tato metoda funguje obousměrně: přesvědčuje Rusy, že zahraničí Ukrajinu nenávidí — a zároveň Ukrajince, že je Evropa nenávidí.
Dezinformace se šíří především přes anonymní telegramové skupiny, ale výrazně se rozšířily i na platformě X od chvíle, kdy ji koupil Elon Musk. Jde zejména o ty spojené s Ukrajinou a EU.
Příklad s Macronem a „bílým práškem“ sdílela jak mluvčí ruského ministerstva zahraničí Marija Zacharovová (v ruštině), tak americký konspirátor a krajně pravicový moderátor Alex Jones (v angličtině).
Po Muskovi nastal kolaps systému ověřených účtů (Blue Check) a vedení platformy propustilo mnoho moderátorů obsahu. To umožnilo řadě uživatelů za pouhých 8 dolarů předstírat, že jsou novináři nebo experti.
„Sám Elon Musk často sdílí nepravdivé informace a přebírá příspěvky z anonymních účtů – například falešnou zprávu, že hollywoodské hvězdy jsou placeny agenturou USAID, aby přijely na Ukrajinu. Co tedy čekat od kvality moderace na X?“ ptá se Jakovlevová.
Problémy s moderací mají i jiné platformy. Podle Andrije Kovalenka, šéfa ukrajinského CCD, je momentálně TikTok nejefektivnější při omezování dezinformací a dobře spolupracuje při blokování ruských deepfake videí. Ukrajinský Institut masových informací (IMI) však zároveň varuje, že TikTok není spolehlivý zpravodajský zdroj.
Jiný problém představuje Google, který podle Kovalenka často blokuje videa dokumentující ruské válečné zločiny nebo ničení na Ukrajině. Důvodem je údajně „politika míru“, kterou někteří propagandisté zneužívají k šíření lží přes Google platformy ze zahraničí.
Ani Meta si nevede dobře. Na Instagramu kolují memy založené na dezinformacích, zatímco na Facebooku boti uměle navyšují dosah falešných zpravodajských stránek a tzv. vlasteneckých komunit. Jakovlevová tyto problémy částečně přičítá masovému propouštění moderátorů, zejména v méně prioritních regionech, jako jsou východní Evropa, Afrika nebo Asie.
Navzdory snahám Ukrajiny o státní boj s ruskými dezinformacemi podle vládních i nezávislých expertů tato opatření nestačí.
Zatímco DRI oceňuje ukrajinskou odolnost, zároveň konstatuje, že národní systém reakce na dezinformace je roztříštěný, sociální sítě prakticky neregulované a mediální gramotnost veřejnosti stále nedostatečná.
