EU řeší, jak si k sobě co nejrychleji připoutat Ukrajinu. Zapomenout ale nechce ani na kandidáty ze západního Balkánu, se kterými se dnes potkává na summitu v Černé Hoře. V posledních týdnech to vypadá, že všechny strany skutečně hledají cestu, jak rozšíření co nejvíce urychlit.
Rozšiřování Evropské unie chytá nový dech. Její členské státy tento týden potvrdily spuštění prvního kola přístupových rozhovorů s Ukrajinou a Moldavskem, které zatím blokovalo Maďarsko. Kyjev i Kišiněv údajně splnily podmínky pro otevření tří ze šesti tzv. klastrů vyjednávacích kapitol, jsou tedy na dobré cestě.
Dál se mluví také o způsobech, jak válkou zasaženou Ukrajinu ke zbytku Evropy připoutat co nejrychleji, a tím jí pomoct. To znamená mimo klasický přístupový proces, který pravděpodobně zabere ještě dlouhé roky.
Německý kancléř Friedrich Merz přišel s myšlenkou „přidruženého členství“ pro Ukrajinu. Přístupový proces by probíhal dál, Kyjev by ale mezitím získal některé výhody. Například by mohl mít své zástupce v unijních institucích, i když bez hlasovacích práv.
Zvláštní status by byl podle německého kancléře silným politickým signálem, „který Ukrajina a její občanky a občané v pokračujícím boji proti ruskému agresorovi nutně potřebují“. Rychlé přijetí jako plnohodnotného člena EU je totiž podle Merze nerealistické.
Prezident napadené země Volodymyr Zelenskyj tuto variantu zatím odmítl, jeho země prý usiluje pouze o plnohodnotné členství. Jedná se však o možnost, o které se teď v Bruselu začalo více mluvit.
Zapomenutý Balkán?
Merzův návrh měl další dopad, možná nezamýšlený. Zkritizovaly ho některé země západního Balkánu, protože se bojí zhoršené pozice ve srovnání s Ukrajinou, pokud jde o vstup do Unie.
Menší skupinka unijních zemí, kam patří i Česko, před tímto vývojem varuje. Země západního Balkánu, mezi které patří Albánie, Severní Makedonie, Srbsko, Kosovo, Bosna a Hercegovina a Černá Hora, je podle nich nutné přijmout co nejdříve.
Podle Andreje Babiše by EU měla do svých řad přijmout Černou Horu a Albánii už v roce 2028. Český premiér to prohlásil v pátek v černohorském městě Tivat, kde se koná summit EU se státy regionu.
Hostitelská Černá Hora je zemí, která má ke členství v EU opravdu nejblíže. Sama cílí na zmíněný rok 2028, což někteří experti považují za realistické. U dalších zemí komplikuje integraci pomalé provádění reforem či vzájemné spory.
Teď výhody, členství později?
Také pro ostatní kandidáty ale svítí maják naděje. Na summitu se mluví mimo jiné o tom, jaké výhody jim může EU poskytnout ještě předtím, než skutečně vstoupí. Právě o tom byly návrhy, se kterými v posledních týdnech přišly některé členské státy.
„V otázce rozšíření je patrný jasný posun vpřed. Nedávné návrhy ukazují, že existuje nová snaha tento proces zjednodušit a urychlit,“ řekl předseda Evropské rady António Costa webu Euractiv.com.
Česko společně s Rakouskem, Itálií, Slovenskem a Slovinskem na konci května navrhlo Evropské komisi, aby přehodnotila dosavadní způsob integrace západního Balkánu. Členství i výhody z něj plynoucí by měla těmto zemím nabídnout „na etapy“. Jde podle nich o způsob, jak udržet kandidátské země mimo sféru vlivu Ruska.
Jednalo by se o sektorovou integraci. Skupinka zmiňuje, že západobalkánské země by mohly ještě před plnohodnotným členstvím získat přístup například na unijní trh s elektřinou nebo k programům pro výměnné pobyty studentů. Zapojit by se mohly i do evropských plánů pro kritické suroviny.
Velké váhy Francie a Německo
S podobným návrhem přišlo těsně před summitem duo Francie–Německo. Může to být zásadní, protože máloco důležitého se v EU obejde bez souhlasu těchto dvou velkých politických vah.
„Je to velmi důležitá agenda z geopolitického hlediska, protože i v tomto regionu se hraje o nezávislost Evropy,“ řekl podle ČTK v pátek novinářům v Tivatu francouzský prezident Emmanuel Macron. Narážel na ruské snahy posilovat v době ukrajinské války svůj vliv i v balkánské oblasti.
Dvojice zemí ve svém dokumentu odkazuje na podobné „přidružené členství“ jako pro Ukrajinu. Navrhuje, aby EU dala západobalkánským zemím konkrétní hmatatelné odměny za to, když se jim podaří splnit vytyčené reformy.
Mohlo by jít třeba o možnost připojovat se k jednáním Rady a Evropské rady, rozšíření spolupráce v obraně, zapojení do investičních programů EU nebo do systému obchodování s emisními povolenkami, případně o vstup na vnitřní trh v podobném duchu jako Norsko nebo Švýcarsko.
Jak píše Euractiv.com, „francouzsko-německá iniciativa je z části snahou ukázat balkánským zemím, že na ně nezapomínají a že jim mohou nabídnout víc než jen levnější roaming“.
Dočasné omezení hlasovacích práv
Nedávno se objevil ještě jeden návrh, který směřoval hlavně na aktuální členy EU a jejich obavy z toho, co rozšíření o nové země přinese. Unie by mohla budoucím členským státům na několik let odepřít právo veta, a to ve snaze zvýšit „politickou přijatelnost“ rozšíření.
Podle plánů, které v současné době zvažuje Evropská komise, by budoucí členské státy – jako například Moldavsko a právě země západního Balkánu – při vstupu do EU neměly automatické právo veta v otázkách zahraniční politiky ani v jiných záležitostech, o nichž se rozhoduje jednomyslně, jako je například daňová politika.
EU se tímto způsobem může pokusit vyhnout podobným problémům jako s Maďarskem, které kvůli nastavení unijních pravidel dokázalo samo dlouho blokovat některá důležitá rozhodnutí, například k Ukrajině.
Jak píše web The Guardian, tento „dočasný zákaz“ by se mohl zapracovat do přístupové smlouvy s Černou Horou a stát se vzorem pro další země na čekací listině. Je však potřeba postupovat opatrně, aby v EU nevznikaly „státy druhé kategorie“.
Páteční summit velký posun zřejmě nepřinese
Podle Německého institutu pro mezinárodní a bezpečnostní otázky (SWP) byly reakce na tento nápad smíšené.
„Na jedné straně kandidátské země nejdál v přístupovém procesu, jako je Černá Hora, vyjádřily obavy, že by mohly být vystaveny dlouhodobé diskriminaci a zacházeno s nimi jako s členy EU druhé kategorie. Na druhé straně albánská a dokonce i srbská vláda dávají najevo ochotu s takovou ,dohodou‘ souhlasit, pokud umožní rychlé přistoupení a zároveň zachová ostatní výhody členství,“ shrnuje SWP.
Černohorský summit sám o sobě nepřinese velký posun, ukazuje však, že region patří mezi politické priority EU. Teď na něj však musejí navázat praktické kroky. Určitě je z čeho vybírat, návrhů leží na stole víc než dost.
Tento obsah byl publikován v rámci projektu Eastern Flank EU Reporting (EFER), na kterém spolupracují redakce Delfi (Litva), Delfi (Lotyšsko), Espress (Rumunsko), EUBrief (Slovensko), Faktabaari (Finsko), Focus Europe Poland (Polsko), Napunk (Slovensko), Pro News Bulgaria (Bulharsko) a Update EU (Česko). Projektový obsah naleznete také na webu EastFlank.eu. Více informací najdete zde.
