Z EU se nikdy nesmí stát dluhová unie, říká německý velvyslanec

Blokování rozhodnutí v Radě kvůli nesouvisejícím otázkám musíme zastavit, říká německý velvyslanec v České republice Andreas Künne. V rozhovoru pro EURACTIV.cz také varuje před příliš velkými ambicemi v politice rozšíření a odhaduje, že kontroly na německých hranicích nezmizí bez plně funkčního Paktu o migraci a azylu.Rozhovor navazuje na debatu „Time to deliver: Key tasks for the new European Commission“ ze dne 20. září, které se velvyslanec Künne zúčastnil jako řečník. Během debaty jste řekl, že pokud jde o priority nové Evropské komise, důležité bude téma rozšíření. K jakému posunu podle vás v následujících pěti letech dojde a co je třeba pro to udělat?Myslím si, že je dobře, že rozšíření je pro předsedkyni Komise (Ursulu von der Leyen, pozn. red.) průřezovou prioritou. Vzhledem k tomu, že přístup je dvojí – vychází jak z geopolitického vývoje, tak ze zásluh jednotlivých kandidátů –, je očividně třeba, aby se posílily reformní procesy v kandidátských zemích a aby se jasně komunikovalo, co je možné a co ne. Někdy mám pocit, že tomu tak v minulosti nebylo, a věci se řešily spíše způsobem odškrtávání položek na seznamu – „tohle už jsme probrali, hotovo, tohle už jsme také probrali, hotovo“. A ve skutečnosti se pak nic nezměnilo. V budoucnu je třeba postupovat trochu jinak. Jak daleko se během pěti let dostaneme, nezávisí jen na nás nebo na kandidátských zemích, protože jde také o geopolitickou záležitost. Nemyslím si, že můžeme očekávat zázraky. Když se podíváte na poslední kola rozšíření, některé země byly připraveny mnohem lépe a pět let není příliš dlouhá doba. Neměli bychom být příliš ambiciózní, protože potřebujeme jasnou a upřímnou komunikaci. Neměli bychom vytvářet očekávání, že do tří let bude země A členem, když všichni víme, že se to nestane.

Jak jsou rozdělená portfolia v nové Evropské komisi?

Podle vašeho názoru musí jít rozšíření ruku v ruce s reformami EU. Řekl jste také: „Pokud je nezvládneme, neuspějeme ani v konkurenceschopnosti, ani v žádné jiné otázce“. Jaké reformy jsou podle vás realistické?Pokud mluvíme o reformě Smluv, máme (před sebou) úplně jiné výzvy, než když hovoříme (pouze) o změnách procesů. To je zřejmé. Změny Smluv budou vyžadovat poměrně složitý postup a souhlas v podstatě všech členských států. My jsme změnám Smluv otevření, ale nevěříme, že je to lék na všechno. Musíme být také realističtí v tom, čeho můžeme a nemůžeme dosáhnout. Tyto reformy je potřeba provést před další vlnou rozšíření, jinak bychom se dostali do velmi rozbouřených vod.A pokud jde o změny, které je možné udělat bez otevření Smluv (např. úprava některých procesů rozhodování, u kterých stačí, že se na nich státy shodnou, pozn. red.)?Pokud jde o náš názor, ty musíme urychlit.Myslíte si, že je to realistické?Ano, určitě. Změny ve Smlouvách jsou také proveditelné, vyžadují jen více času. Je důležité, abychom byli připraveni nachystat si půdu, ale chce to samozřejmě více času a politickou situaci, která je změnám Smluv nakloněna.Pokud se podíváme na konkrétní změny, a to i v souvislosti s překryvem kompetencí v nové Komisi, myslíte si, že je realistické snížit počet komisařů?Když odhlédneme od změn procesů, které je jednoduší udělat, nemá příliš velký smysl dívat se na jednotlivé části reforem – vždy je potřeba analyzovat celý (reformní) balík. Je Německo připravené vzdát se postu komisaře? Teoreticky ano, prakticky uvidíme, co všechno bude součástí balíčku změn. Pokud nám nebude vyhovovat celý balíček, nebude nám vyhovovat ani žádná z jeho jednotlivých složek.Chtěl jsem jen získat lepší přehled, co je a není možné. Například když mluvíme o změnách ve způsobu rozhodování (hlasování Rady kvalifikovanou většinou – QMV – namísto jednomyslnosti, pozn. red.), řada států je poměrně hlasitě proti. Chtěl jsem znát váš názor na to, zda jsou změny realistické, nebo ne.Myslím si, že realistické jsou, protože máme dobrou směsici států různých velikostí (které změny podporují), včetně těch, které jsou považovány za malé. Stejně jako my mají pocit, že QMV by se neměla připisovat větší váha, než kterou ve skutečnosti má, protože když se podíváte na to, jak Rada opravdu hlasuje, zjistíte, že převážná část rozhodnutí je přijímána jednomyslně, a to i v těch oblastech, kde existuje většinové hlasování. Na stole leží řada velmi dobrých návrhů, které by zavedly něco jako záchrannou síť a o nich se domníváme, že je možné je realizovat. Zavedení většinového hlasování je ve skutečnosti o ukončení „vydírání“ kvůli zcela nesouvisejícím otázkám. K tomu dochází, když jednomu členskému státu vadí určitá záležitost a blokuje rozhodnutí o zcela nesouvisejících otázkách, aby dosáhl svého. To je něco, co je z našeho pohledu třeba zastavit, a lze to zastavit zavedením záchranné sítě, kde máte složitější strukturu toho, jak dojít k rozhodnutí, ale kde nakonec můžete hlasovat systémem kvalifikované většiny. Naše vláda je zcela přesvědčená o tom, že počet případů hlasování, které by byly v případě většinového hlasování předmětem sporů, je omezený, a to například i v oblasti daní. Tato věc je příliš nafouknutá. Mít faktické právo veta je důležité, pokud se jedná o otázky národní suverenity nebo bezpečnosti. Nemá však sloužit k tomu, aby jedna strana mohla nadělat nepořádek, aniž by ho pak musela uklízet. V praxi přitom většinou platí, že když jeden stát všechno blokuje, ten nepořádek pak musí uklízet ostatní země, obvykle ty o něco větší.

EU se musí naučit lépe utrácet peníze

Pokud jde o důsledky zprávy Maria Draghiho, říkal jste, že klíčové je mobilizovat soukromý kapitál. Jak toho dosáhneme? Protože vytvoření Unie kapitálových trhů se zdá být zaseklé.Jak řekl Manfred Weber (předseda frakce EPP), Draghiho zpráva bude základem pro práci Evropského parlamentu v příštích pěti letech. Kloním se k tomu s ním souhlasit. Myslím si, že zpráva obsahuje mnoho opravdu důležitých návrhů. Analýza (stavu EU) je jasná. My většinu názorů sdílíme a teď je důležité, abychom o nich diskutovali. Mobilizace soukromého kapitálu je jedním z mnoha bodů. Jedním z předpokladů (pro posun vpřed) je, že konečně budeme mít dokončený vnitřní trh, a to bez kapitálového trhu nejde. Nesouhlasil bych s tím, že se Unie kapitálových trhů zasekla. Problémy jsou vysoce technické, ale při potřebné politické vůli lze obvykle najít řešení. Uvidíme, jak to půjde s novou Komisí, ale myslím si, že tento bod získal v její agendě mnohem větší význam. Právě to je hlavní předpoklad k tomu, aby politický odpor některých členských států byl v určitém okamžiku překonán, samozřejmě ne hrubou silou, ale tím, že je skutečně přesvědčíme.S jednou věcí však Německo ve zprávě nesouhlasí, a to s dalším využíváním společných půjček EU. Myslíte si, že vláda tento postoj nějak přehodnotí? Angela Merkel se během covidu nakonec nechala přesvědčit.Pro většinu z nás, rozhodně pro legislativce, byl covid něčím bezprecedentním. Takové situace vyžadují bezprecedentní řešení, takže bych řekl, že to, co se tehdy stalo, byla z dnešního pohledu ojedinělá věc. Dovedu si představit, že by německé vlády byly v některých otázkách flexibilní? Ano. Myslím si, že v naší vládě teď panuje jasná ochota podívat se na všechny návrhy s otevřenou myslí. Je však zřejmé, že Evropská unie není dluhovou unií a nikdy jí nesmí být. Stejně tak je zřejmé, že nejde o nedostatek peněz, těch je vždycky dost, jde o nedostatečnou absorpční kapacitu a o přílišnou byrokracii, která absorpci brání. Nesmíme také zapomínat na právní stát a musí být jasné, že finanční prostředky se vyplácí pouze těm, kteří hrají podle pravidel a respektují základní hodnoty EU.Na debatě jste také mluvil o tom, že je nezbytné se naučit peníze lépe utrácet. Draghi prosazuje, aby se evropské prostředky využívaly především na společné projekty na úrovni EU, a nikoliv na národní úrovni. S tím, předpokládám, souhlasíte.To je něco, na co se díváme s velmi otevřenou myslí. Když se ale podíváte na to, co píše předsedkyně Komise o víceletém finančním rámci (VFR) v Politických směrech (pro příští Evropskou komisi), tak jedním z bodů je to, že pro každý stát bude existovat jeho vlastní plán. Zároveň má ale také dojít ke snížení počtu programů ve VFR. V tom je určitý rozpor, který je třeba uvést do souladu.(Každopádně platí, že) například posílení přeshraniční infrastruktury je nesmírně důležité, protože kvůli hranicím ztrácíme velkou část svého potenciálu.Myslíte si, že se EU kvůli tomuto novému zaměření odkloní od politiky soudržnosti?V rámci Německa nebo České republiky jsou stále obrovské rozdíly (mezi ekonomickým rozvojem regionů). Je samozřejmě stále potřeba snažit se vytvářet prostředí, kde jsou rovné příležitosti. To je z aktuálního pohledu nezbytné, ale je třeba přehodnotit způsob, jakým se díváme na vynakládání peněz. Pokud vyhazujete miliardy, jako jsme to udělali s fondy v Next Generation EU, a po čtyřech letech jsou tyto miliardy sice alokovány, ale nejsou vyčerpány, je to problém. To se děje i na národní úrovni. Volání po dalších dluzích je v této situaci jen pokračování začarovaného kruhu.

The Capitals: Itálie chce dřívější revizi zákazu spalovacích motorů, má podporu devíti zemí včetně Česka

Auta a Čína

Českou a německou ekonomiku spojuje mnoho věcí, včetně významu automobilového průmyslu. Itálie nyní navrhuje, aby revize zákazu prodeje automobilů se spalovacími motory proběhla v roce 2025, nikoliv v roce 2026. Myslíte si, že je to rozumné?O této otázce se bude diskutovat. Obecněji řečeno, jak jsme viděli, v Politických směrech se píše o Čisté průmyslové dohodě (Clean Industrial Deal), naopak o Zelené dohodě (Green Deal) už moc ne. Figuruje tam ale v tom smyslu, že je třeba ji realizovat. Vše, co je součástí balíčku Fit for 55, musí být nyní implementováno. Jsem přesvědčený o tom, že je to o nalezení rovnováhy. Na jedné straně je téměř každému jasné, že změna klimatu je jednou z rozhodujících hrozeb, kterým čelíme, na druhé straně je stejně tak každému jasné, že bychom neměli problém řešit tím, že ze sebe uděláme skanzen. Najít takovou rovnováhu je velmi obtížné. Možná by se mohly přehodnotit některé velmi ambiciózní cíle, které stanovila minulá Komise, a my se budeme zabývat tím, jak se k tomu postavíme. Je tu odpovědnost vůči budoucím generacím, na to nesmíme zapomínat. Když se podíváte na upadající průmyslová odvětví v průběhu staletí, obvykle je neudržely při životě dotace nebo státní intervence, ale buď zvýšení produktivity, nebo změna jejich obchodního modelu.Pokud jde o automobilový průmysl, Evropská unie v současné době jedná s Čínou o clech na dovoz elektrických vozidel. Jak hodnotíte současné vztahy s Pekingem?Naše linie je poměrně jasná – Čína je partner, konkurent i soupeř. Důležité je, že nehovoříme – a v tom se s Komisí naprosto shodujeme – o odstřižení se („decoupling“), ale o snižování rizik (spolupráce s Čínou). Když se podíváme na strukturu obchodu se zbožím, deficit mezi EU a Čínou je obrovský, a to už tradičně. Částečným důvodem jsou právě průmyslové politiky pekingské vlády. Deformace trhu je třeba řešit, ať tak či onak. Iniciativa, kterou jsme zaznamenali od několika čínských společností, že dobrovolně přijdou s nějakými nápady ohledně cen a intenzity prodeje a podobně. Pokud by tyto nápady byly důvěryhodné, myslím, že bychom našli dobré východisko. Nejsem si ale jistý, jestli v tom bodě už jsme. Věřím, že cla mají být pouze nástrojem poslední instance, a také věřím, že bychom měli být opatrní a „nevylít s vaničkou i dítě“.Dá se říci, že Německo v posledních letech na Čínu změnilo názor?Nejde o změnu názoru, ale o diferencovanější pohled na Čínu, což platí například i pro Česko. Jde to ruku v ruce s novou rolí Číny, její role před 20 lety, před 10 lety a dnes je jiná. A samozřejmě se mění i naše hodnocení role a významu Číny. Není to změna názoru – Čína je v mnoha a mnoha ohledech nepostradatelným partnerem, i z hlediska obchodu, a máme velký zájem na tom, aby jím zůstala. Ale samozřejmě nesmíme být naivní a musíme také chránit náš trh. Pokud svou průmyslovou politikou narušují trhy a vytvářejí negativní externality, a to skrze přebytek produkce, který bude muset být exportován do zahraničí, musíme na to v určitém okamžiku reagovat. Ale tak tomu bylo vždycky. Když jste před desetiletími hovořili s partnerem, který právě překonával status rozvojové země, viděli jste věci jinak. Bylo v pořádku, když se rozvíjel o něco rychleji, v takové situaci jste ochotnější skousnout nevýhody na své straně. Když ale nyní mluvíte s někým, kdo se stal rivalem a konkurentem, pak je vaše reakce samozřejmě jiná. Čína je na jasné trajektorii, aby se stala globální mocností, a my se tomu musíme přizpůsobit.Pravděpodobný budoucí český eurokomisař Jozef Síkela by měl mít na starosti spolupráci EU s regiony, které mají kritické suroviny, jež potřebujeme, a kde je Čína velmi aktivní. Myslíte si, že bychom měli být v tomto ohledu asertivnější?Myslím si, že bychom v tomto ohledu měli být chytří, nikoliv asertivní – tím se lišíme. Zastrašovací taktiku používají jiní, my bychom, myslím, měli být chytří. Evropský přístup se musí změnit. Sleduji to už dlouho, v rámci Německa se naše surovinová politika vyvinula, a to se musí stát i v EU. I tady je odpovědí soukromý kapitál – situace se nezlepší díky tomu, že vlády vytvoří fond a řeknou „teď máme X milionů eur na nákup suroviny A, B, C“. To nebude fungovat.Myslíte si, že se program EU Global Gateway ubírá správným směrem?Program je skvělá myšlenka, jeho provedení ale nedosahuje svého potenciálu, řekl bych. Počítáme s tím, že nový komisař mu dá nový impuls.

Komise zhodnotila vlajkovou loď Síkelova budoucího portfolia. Co zaplatil program Global Gateway?

Schengen není mrtvý

Posledním tématem, o kterém bych s vámi rád mluvil, jsou migrační opatření na německých hranicích. Zaznamenal jsem názory, že schengenský prostor kvůli podobným opatřením už nefunguje tak, jak má.Důležité je si uvědomit, jaké to bylo projíždět Rozvadovem před rokem 2004, před vstupem do EU a Schengenu. Systematické kontroly každého kamionu a téměř každého osobního vozidla, kontrola dokladů. A teď srovnejte tu situaci s tím, co máme dnes – je to obrovský rozdíl. Provoz je nyní sveden na kraj dálnice a osobní auta většinou projíždí bez kontroly. Kontrolují se většinou autobusy a některé kamiony. Někdy, zejména když se střídají směny, na hranici strávíte o 10 nebo 15 minut více, ale většinou jen projedete. Chápu ten narativ, ale říkat, že Schengen je mrtvý, neodpovídá realitě. Proč to děláme? Trochu nespravedlivá a zjednodušená odpověď by zněla – děláme to proto, že kontroly na vnějších hranicích (EU) nefungují. A také protože nefunguje solidarita, protože existují země, které říkají „nás se to netýká, přejeme příjemnou cestu do Německa, my s tím nic dělat nebudeme“. Na to my reagujeme. Reagujeme na to, že vnější kontrola nefunguje, že země neplní své povinnosti, někdy velmi otevřeně. Doufám, že z evropského hlediska jsou naše kontroly pochopitelné. Pak se musíte podívat také na situaci uvnitř Německa, kdy k nám v roce 2022 přišlo velmi mnoho uprchlíků z Ukrajiny a někteří také v roce 2023. Přicházeli do země, kde jsme už měli velký počet uprchlíků a žadatelů o azyl. Všechna zařízení, která máme k dispozici pro ubytování žadatelů o azyl, byla dlouhou dobu naplněná a přeplněná. Některé německé obce už to nezvládaly. A to byl moment, kdy spolková vláda řekla: „Ne, tohle už pro nás začíná být příliš a musíme změnit přístup.“ A tak se stalo. Takže hraniční kontroly jsou také reakcí na vnitřní situaci. Také obchodování s lidmi se stalo opravdu důležitým faktorem v souvislosti s organizovaným zločinem, kdy máme celé gangy lidí, kteří se na to specializují, a to podél všech tras. Proti tomu se můžete pokusit bojovat pouze prostřednictvím hraničních kontrol. Jsou tyto kontroly dokonalé? Zdaleka ne, ale obávám se, že v současné době jsou nezbytné. Jsou nutné také proto, že je stále více potřeba hlídat, co se na hranicích děje, protože ani bezpečnostní situace se nezlepšila. Jde tedy o kombinaci vícero důvodů. Přes toto všechno, když se vrátíme například k Draghiho zprávě, jednou z transformací, kterými procházíme, je demografická transformace. A tu nezvládneme tak, že z Evropy uděláme pevnost. Je také opravdu důležité, abychom jasně rozlišovali mezi nelegálními migranty, které nechceme, žadateli o azyl, kteří utíkají z hrozných humanitárních a politických situací, které bychom si vy ani já nedokázali představit, a kterým musíme poskytnout azyl, a normální legální migrací kvalifikovaných lidí, které tu chceme mít. Všechna naše opatření na hranicích jsou zaměřena proti nelegální migraci. Představa, že vše, co přichází ze zahraničí, je špatné a představuje hrozbu, to je konec civilizace. Pokud chceme pokračovat v našem ekonomickém modelu, pak budeme potřebovat kvalifikované lidi přicházející ze zahraničí. Ne všichni budou pocházet z našeho kulturního okruhu.Myslíte si, že situaci s hraničními kontrolami se podaří vyřešit ještě předtím, než začne platit Pakt o migraci a azylu?Ne. Myslím si, že je nutné, aby byl plně implementován.To může trvat roky, odborníci hovoří o roce 2029.Myslím si, že by si všichni měli uvědomit, že jde o záležitost, která je pro budoucnost Unie opravdu důležitá. Postoje v duchu „můžete mi umýt ruce, ale hlavně mi je nenamáčejte“ nebudou fungovat.

Migrační pakt bez emocí: Co přináší nová pravidla?