Polsko, Slovensko a Česko podporují rozšíření EU na východ i na jih směrem k západnímu Balkánu. Politici z těchto tří zemí nicméně zdůrazňují, že je důležité, aby kandidátské státy splňovaly potřebná kritéria. Ukrajina uznává, že ji čeká dlouhá cesta, ale zároveň připomíná, že každý krok směrem ke členství v EU je krokem dál od ruské sféry vlivu.POLSKO
Polsko patří k zemím Evropské unie, které jsou nejvíce nakloněné rozšíření. Z kandidátských zemí, které usilují o vstup do bloku, dává Varšava přednost těm nejnovějším: Ukrajině a Moldavsku.
Tento přístup vychází nejen ze solidarity s jihovýchodním sousedem a z ambice posílit svou pozici v EU prosazováním zájmů Kyjeva, ale také z hrozící ruské hrozby.
Podpora vstupu Ukrajiny do EU byla konzistentním rysem jak bývalé nacionalistické vlády Práva a spravedlnosti (PiS), tak současné proevropské koalice vedené
Donaldem Tuskem (EPP), která PiS nahradila po volbách v roce 2023.
„Uděláme vše pro to, aby bylo členství Ukrajiny v NATO stále reálnější, i když víme, že to nebude snadné,“ řekl Tusk ukrajinským představitelům během své návštěvy Kyjeva v prosinci 2024.
Dodal, že Polsko využije svého nadcházejícího předsednictví Rady EU k podpoře přístupových rozhovorů Ukrajiny a bude s ní spolupracovat, aby zajistilo splnění všech podmínek nezbytných pro posun vpřed.
Polsko urychlí ukrajinskou cestu do EU během svého předsednictví, řekl Tusk po jednání se Zelenským
Když však premiér Tusk ve svém lednovém projevu v Evropském parlamentu nastínil priority polského předsednictví EU, o rozšíření se nezmínil. Místo toho se zaměřil na různé aspekty evropské bezpečnosti.
Priority předsednictví uvedené na oficiálních internetových stránkách zmiňují rozšíření pouze v souvislosti s možnými výzvami, kterým čelí evropské zemědělství.
To sice naznačuje, že polské předsednictví klade větší důraz na bezpečnost, obranu a řízení migrace než na rozšíření, neznamená to však odpor vůči novým členům EU. Tusk potvrdil, že Polsko bude podporovat euroatlantickou integraci Ukrajiny.
Zároveň přestal odmítat vstup zemí západního Balkánu. V roce 2024 prohlásil, že Polsko bude podporovat Srbsko a další balkánské země v jejich aspiracích na vstup do EU, a to i přes některé zahraničněpolitické rozdíly.
„Ve vztazích mezi EU a Srbskem neexistují žádná nedorozumění nebo problémy, které bychom nemohli vyřešit nebo které by měly bránit rozšíření EU,“ řekl Tusk během své říjnové návštěvy Bělehradu.
Polská vládnoucí koalice, stejně jako PiS, tedy rozšíření obecně podporuje. Také europoslanci tvrdí, že EU si musí udržet kandidátské země nablízku a zároveň zajistit jejich plnou připravenost na členství.
„Jsem plně pro rozšíření. Je v zájmu Polska, aby EU byla větší, silnější a efektivnější. V této nejisté době potřebujeme nové spojence a nic nás nespojuje více než příslušnost k evropskému společenství,“ řekl pro Euractiv Polsko levicový europoslanec
Robert Biedroń (S&D).
„Domnívám se, že je v našem zájmu, aby všechny kandidátské země zůstaly na naší oběžné dráze. To platí i pro ty, kde se demokratické procesy a proevropské reformy potýkají s problémy. Pokud budeme zavírat oči, nepřátelské mocnosti toho využijí,“ dodal.
Europoslanec
Bogdan Rzońca (PiS, ECR) zdůraznil potřebu „promyšleného a odpovědného procesu rozšíření založeného na jasných kritériích“.
„Podporuji rozšíření, protože posiluje stabilitu, bezpečnost a hospodářský rozvoj našeho kontinentu,“ řekl. „EU zároveň potřebuje revitalizaci – noví členové, zejména ze západního Balkánu, mohou společenství přinést novou energii, hospodářskou a politickou dynamiku,“ doplnil.
„Hlubší evropská integrace je v zájmu EU i Polska,“ řekl pak europoslanec
Łukasz Kohut (EPP). Vstup Ukrajiny do EU však podle něj může být i výzva pro polské zemědělství, na integraci je tak prý nutné pečlivě dohlížet. „Nepochybně je ale integrace Kyjeva po skončení války prioritou,“ zdůraznil Kohut.
V odpovědi na otázku ohledně tempa a pořadí budoucího rozšíření se Biedroń i Rzońca shodli, že by to mělo záviset na připravenosti kandidátských zemí.
„Přizpůsobit se legislativě EU není snadné. Na rozšíření musí být připravena také samotná EU. Věřím, že představitelé členských států a institucí EU vyvinou potřebné úsilí,“ uvedl Biedroń.
„Politické rozhodnutí o rozšíření by nemělo přijít dříve, než budou kandidátské země schopné plnit své závazky. EU si musí zachovat schopnost efektivně fungovat, proto musí být každé rozšíření pečlivě připraveno a musí mu předcházet důkladné posouzení,“ apeloval Rzońca.
Upozornil také na to, že neúspěch při integraci rozvíjejících se zemí by mohl vytvořit geopolitické vakuum, kterého by mohly využít mocnosti jako Čína a Rusko. „Absence jasné perspektivy EU umožňuje těmto státům finančně se angažovat v regionu, často za politických podmínek,“ dodal a poukázal na investice Číny na Balkáně a vliv Ruska v Moldavsku a na Ukrajině.
„EU nemůže dopustit, aby se strategicky důležité země dostaly pod vliv autoritářských režimů,“ uzavřel Rzońca.
Kohut poukázal na Island jako na možného kandidáta na urychlený vstup do EU a zmínil tamní referendum o členství.
„Jako stínový zpravodaj Evropského parlamentu pro vztahy s Islandem doufám v pozitivní výsledek a rychlé obnovení jednání. Členství Islandu v EU by posílilo bezpečnost EU i Islandu,“ argumentoval.
Nejskeptičtější k rozšíření EU je polská krajně pravicová Konfederace. Europoslankyně
Anna Bryłka (Patrioti) se domnívá, že proces rozšiřování by měl být zastaven, dokud nedojde k výrazným změnám ve fungování EU.
„Existuje příliš mnoho chybné legislativy a příliš mnoho špatných strategických rozhodnutí na to, abychom v této době zahájili další velké rozšíření,“ řekla Bryłka polskému Euractivu. „EU musí přehodnotit legitimitu své současné podoby, která je neatraktivní pro kandidátské země a škodlivá pro členské státy,“ je přesvědčená europoslankyně.
Pokud jde o tempo a pořadí vstupu jednotlivých zemí, bylo by podle ní lepší, kdyby kandidátské země vytvořily společné bloky a jednaly s EU kolektivně. „To bylo hlavní chybou našeho vlastního přístupového procesu,“ dodala Bryłka.
UKRAJINA
76 % Evropanů v průzkumu
Eurobarometr z roku 2024 „souhlasí s tím, že ruská invaze na Ukrajinu představuje hrozbu pro bezpečnost EU“. To je jeden z důvodů, proč se postoj EU k rozšiřování v souvislosti s plnohodnotnou invazí Ruska na Ukrajinu změnil.
Zároveň platí, že 74 % obyvatel Ukrajiny v loňském roce
podpořilo vstup do EU a podle
průzkumu Kyjevského mezinárodního sociologického institutu má vstup do Unie největší význam pro dlouhodobou bezpečnost Ukrajiny, ekonomické vyhlídky a budoucnost demokracie v zemi.
Pokud jde o nejnovější vývoj, eurokomisařka pro rozšíření
Marta Kos v lednu řekla, že první a šestá kapitola přístupového jednání o členství Ukrajiny v EU by mohly být otevřeny ještě letos.
Liubov Zharova, doktorka ekonomie na ukrajinsko-americké Concordia University, uvedla pro Gwara Media, že právě harmonizace ukrajinských pravidel a předpisů s těmi unijními může udělat zemi stabilnější, demokratičtější a transparentnější.
Samotné postupné procházení jednotlivými vyjednávacími klastry kapitol pomáhá Ukrajině vymanit se ze sféry vlivu Ruska, domnívá se Zharova. Vzestup krajně pravicových stran a populistů v Evropě tomu podle ní nutně neodporuje, i když to rozhodně neusnadňuje.
„Pokud nás nebude nic ponoukat ke změně, ustrneme na místě,“ myslí si Zharova. „Vyjednávání o klastrech nás donutí ke změně. Nemyslím si, že v příštích pěti letech vstoupíme do EU, ale dodržování unijních předpisů nám umožní pomalu rozšiřovat naše obchodní a hospodářské vztahy se zeměmi EU,“ dodala.
Postupná integrace do vnitřního trhu by prý také odrazila kritiku, že ukrajinské výrobky dovážené do EU neplní unijní standardy. Právě to tvrdili protestující v Polsku a Rumunsku, kteří organizovali blokády na ukrajinských hranicích. „Pokud požadavky splníme, nedáme jim příležitost vyloučit nás z obchodní, sociální a jiné formy mezinárodní spolupráce,“ doufá expertka.
Přestože se na Ukrajině o vstupu do EU v podstatě nediskutuje a politické strany ho často „používají jako součást své identity“, obraz, který prezentují – a který si lidé na Ukrajině představují, když přemýšlí o budoucnosti své země v Unii – nemusí odpovídat tomu, co EU skutečně je. „Sbližujeme se s EU, protože ji vnímáme jako cestu opačnou než tu k Rusku, a naše chápání je formováno touto dichotomií, nikoli skutečnou politikou EU a reformami,“ řekl
Vladyslav Starodubtsev, historik střední a východní Evropy a levicový aktivista.
„EU se v mnoha ohledech snaží uzavřít před světem a být klubem bohatých zemí. Zároveň se prezentuje jako určitá morální síla a reprezentant regionu. Země na hranicích EU se však vylučují z přijímání rozhodnutí, která na ně mají dopad, a stávají se pro EU ,nárazníky‘ nebo zónami pro její obchodní expanzi,“ zdůraznil Starodubtsev. „V demokratických zemích je na to zřejmá odpověď: nic o nás bez nás,“ upozornil.
Pro samotnou EU podle něj znamená rozšíření, tedy přijetí Ukrajiny a dalších kandidátských zemí, „příležitost získat větší mezinárodní, morální, ekonomickou a regulační moc – a šanci vyhnout se stagnaci a změnit rovnováhu sil v regionu“.
Zharova dodala, že tempo rozšiřování EU bude nyní záviset nejen na tom, zda integrace nové země proběhne hladce, ale také na nové politice amerického prezidenta
Donalda Trumpa. „Pokud bude podporovat svoje místní výrobce a omezovat dodávky evropských výrobků na americké trhy, bude je Evropa muset někde prodávat,“ poznamenala.
Co se týče avizované strategie EU, že kandidátské země bude přijímat individuálně po jedné, Zharova má za to, že „přístup byl vždy individuální a bude ještě individuálnější, protože přijetí nových členů vyžaduje konsenzus těch stávajících“. „Vývoj předpisů a sociálních, ekonomických a ekologických požadavků činí nalezení konsensu ještě obtížnějším,“ dodala expertka.
ČESKO
Česko tradičně patří k jednomu z hlavních advokátů dalšího rozšíření Evropské unie, vidí v něm totiž klíčový proces pro zajištění stability, bezpečnosti a prosperity v Evropě. A nejde pouze o rétoriku.
„Nad rámec toho, jak proces rozšíření podporují další státy s podobnými prioritami, je Česko v posledních letech proaktivní v rámci Rady EU skrze tzv. non-papery zaměřené na možnosti postupné integrace zemí ucházejících se o členství do EU,“ vysvětlila
Jana Faktor Juzová, seniorní výzkumná pracovnice v Institutu pro evropskou politiku EUROPEUM.
Kandidátské země podle ní vnímají Česko jako důvěryhodného partnera, od kterého i konstruktivní kritiku neberou tak negativně jako když přichází od „starých“ unijních zemí západní Evropy. Zároveň jsou Češi kritičtí k těm členským státům Unie, které proces rozšiřování blokují kvůli bilaterálním sporům.
I tak je podle ní co zlepšovat. „Na evropské úrovni by mohla být Česká republika v budoucnu aktivnější v ,přesvědčování‘ zemí Unie, které nejsou typicky dalšímu rozšíření pozitivně nakloněné,“ myslí si Faktor Juzová.
Česko pomáhá Ukrajině na její cestě do EU. Podle expertů by ale mohlo dělat víc
Přístup české vlády kladně hodnotí také europoslankyně
Markéta Gregorová (Piráti, Zelení/ESA), jejíž strana je v současné době v opozici.
„Přijde mi, že (
Česko) má pozitivní, ale opatrný přístup k rozšiřování a vychází i ze své vlastní zkušenosti, která nebyla zas tak dávno,“ řekla europoslankyně s tím, že český postoj jí přijde velmi podobný jako ten Evropské komise.
Česko vstupovalo do EU v roce 2004 v rámci velké „rozšiřovací vlny“ 10 zemí. Teď je podle ministra pro evropské záležitosti
Martina Dvořáka (STAN, EPP) otevřené jak podobným „vlnám“, tak postupnému přijímání jednotlivých zemí. Důležité ale podle něj je, aby každý kandidát „splnil potřebná kritéria a přijal hodnoty EU“.
Právě to je podle Jany Faktor Juzové pro Čechy typické – opakovaně zdůrazňují, že rozšiřovací proces má být vedený výkonem jednotlivých kandidátských zemí a měl by adekvátně reagovat na pokrok každé země v požadovaných reformách.
Pokud jde o to, jestli přijmout do EU nejprve Ukrajinu a Moldavsko, nebo spíše západní Balkán, Česko je podle expertky jednou z mála zemí EU, u které lze skutečně říci, že usiluje o vyvážený přístup k evropské integraci obou regionů.
To ale neznamená, že Češi nevnímají rozdílnou realitu těchto dvou regionů.
„Ukrajina je specifický případ – ačkoliv ji Česko dlouhodobě podporuje, nemůžeme opomenout fakt, že je stále ve válečném stavu a nemá pod kontrolou celé své území. Ačkoliv provádí reformy v rekordním čase a snaží se, stále nesplňuje všechny podmínky, obzvláště ty ekonomické. Jsme tomu nakloněni, ale Ukrajinu ještě čeká dlouhá cesta,“ řekl ministr Dvořák.
Podobně to vidí i europoslankyně Gregorová. „Přestože je pochopitelná touha a naléhavost podpořit především Ukrajinu a Moldavsko, je v tuto chvíli pragmatičtější a výhodnější podpořit nejprve státy západního Balkánu,“ uvedla. Země jako Severní Makedonie, Albánie a Černá Hora jsou podle ní v procesu přibližování, stability i celkové připravenosti na vstup do EU zkrátka dál.
Každopádně platí, že Česko vidí v rozšíření EU především pozitiva – posílení bezpečnosti a větší stabilitu regionu, nové obchodní příležitosti nebo hospodářský růst české ekonomiky.
„Zároveň je však nutné počítat s výzvami, jako je harmonizace legislativy či zajištění soudržnosti mezi členskými státy,“ připomněl ministr Dvořák. Další výzvou je prý určitě také samotný schvalovací proces, který je složitý, a žádá si „hledání efektivnějších rozhodovacích mechanismů.“
Expertka Faktor Juzová má za to, že v Česku panuje politická shoda na významu dalšího rozšíření z hlediska dlouhodobé stability a prosperity na evropském kontinentě, a to i přes potenciální krátkodobé ekonomické a politické náklady. Tato shoda je prý patrná mezi všemi stranami okolo politického středu.
Odbornice nabídla také vhled do názorů české populace. Průzkumy veřejného mínění prý ukazují, že česká společnost je v otázce dalšího rozšíření dost rozdělená a patří mezi ty spíše skeptické v rámci Unie. Zároveň se však ukazuje i to, že lidé nejsou moc informováni a nemají o problematice rozšiřování přehled.
„Dalo by se tak konstatovat, že české veřejné mínění je spíše nepopsanou deskou a bude záležet na politické reprezentaci, jakým způsobem se tohoto tématu chopí a zda dokáže rozšíření přesvědčivě vyobrazit jako příležitost pro Českou republiku spíše než jako riziko,“ uzavřela Faktor Juzová.
SLOVENSKO
Přestože se přístup čtvrté vlády
Roberta Fica (Smer, v EP nezařazení) v mnoha otázkách výrazně liší od těch předchozích, snaží se o „vyvážený přístup“ k otázce rozšíření EU, ať už jde o rozšíření na východ (Ukrajina, Moldavsko) nebo na jih (země západního Balkánu).
Jak vysvětluje
Tomáš Strážay, ředitel Výzkumného centra Slovenské společnosti pro zahraniční politiku (SFPA), ve vyjádřeních oficiálních vládních představitelů nevidí prostor pro upřednostňování některých kandidátských zemí.
Ficova vláda navzdory svým často kontroverzním či protiukrajinským postojům opakovaně vyjadřuje „bezpodmínečnou podporu vstupu Ukrajiny do EU“.
Zelenskyj je náš nepřítel. Nemám ho rád a škodí Slovensku, prohlásil Fico
V tomto bodě se liší od svého tradičního spojence, maďarského premiéra
Viktora Orbána (Patrioti), který v lednu
vyjádřil údiv nad slovenskou podporou vstupu Ukrajiny do EU.
Strážay vysvětluje přístup Ficovy vlády k podpoře Ukrajiny prostým „pragmatismem“.
„(
Vláda) chápe, že pokud bude Ukrajina integrovaná, bude to pro ni znamenat také ekonomický rozvoj. A tento ekonomický rozvoj pak bude hmatatelný nebo přítomný i v těch východních regionech Slovenska, které dlouhodobě zaostávají,“ upozornil expert.
I kdyby se Fico kvůli svým konfliktům s ukrajinským prezidentem
Volodymyrem Zelenským rozhodl více podporovat integraci západního Balkánu, nebylo by to pro něj ideální. Jak upozornil Strážay, Slovensko má v této oblasti „jeden nevyřešený problém, a tím je Kosovo“.
Slovensko ho spolu s dalšími čtyřmi zeměmi EU neuznává. Od letošního roku navíc už v Kosovu nemá ani zastupitelský úřad, což Strážay nepovažuje za pozitivní vývoj.
„Myslím si, že dialog s kosovskými představiteli a různými sférami společnosti je třeba udržovat, protože bez Kosova nebude integrace západního Balkánu do EU úplná,“ vysvětlil.
Tři politické strany, které odpověděly na otázky Euractiv Slovensko – opoziční strany Progresivní Slovensko (Renew), Svoboda a Solidarita (mimo europarlament) a vládní strana Hlas-SD (nezařazení) – také víceméně reflektují „vyvážený postoj“ Slovenska k rozšíření.
Žádná z nich neupřednostňovala vstup konkrétní země, s výjimkou europoslance
Branislava Ondruše z Hlasu-SD. Ten sice uvedl, že jeho prioritou je západní Balkán, zdůraznil však, že jde o jeho osobní názor, který vyplývá z toho, že se tomuto regionu už roky věnuje.
Všechny strany se však shodly na tom, že nejdůležitější je, aby kandidátská země splňovala dohodnuté podmínky pro vstup do EU a měla strategickou ambici být v evropském hodnotovém prostoru.
„Důležitější než rychlost nebo počet (
přijatých států) musí být transparentnost procesu a rovné zacházení s každým kandidátským státem,“ řekl europoslanec Ondruš a dodal, že dotyčné země musí mít pocit, že s nimi EU jedná spravedlivě.
V tomto ohledu strany rovněž souhlasí s prohlášením komisařky pro rozšíření EU Marty Kos, že velké rozšíření Unie je v blízké budoucnosti nepravděpodobné a že země budou přijímány na individuálním základě.
Juraj Krúpa ze strany SaS připomněl, že se jedná o schválenou strategii v rámci EU, kdy se státy přibližují Unii podle principu „merit based“, tedy na základě splnění kritérií.
„S tímto postupem souhlasily všechny členské státy. Zkušenosti z Gruzie potvrzují, že je to správný přístup,“ uvedl s odkazem na proruskou vládu v Tbilisi, která proti vůli svých občanů mění směr země na východ.
Na otázku, zda vidí v rozšíření EU příležitost, nebo zdroj problémů, se strany kloní spíše k první variantě.
Europoslankyně Progresivního Slovenska
Ľubica Karvašová uvedla, že „rozšíření je jasnou příležitostí jak pro EU, tak pro kandidátské země“.
„Pro Slovensko bylo rozšíření vždy zahraničněpolitickou prioritou, ale také příležitostí prodat své zkušenosti z přístupových jednání,“ uvedla a potvrdila slova experta Strážaye o potenciálu hospodářského rozvoje východního Slovenska, které sousedí s Ukrajinou a tvoří tak „vnější hranici EU“.
Vstup Ukrajiny do EU by z něj prý udělal, podobně jako kdysi z východního Rakouska, dynamický region, který čeká hospodářský růst a budování infrastruktury.
„Přesunul by se z periferie Unie do jejího nitra. Je to jednoznačně velká příležitost, kterou nesmíme jako země promarnit,“ poznamenala opoziční europoslankyně a zároveň zkritizovala Ficovu vládu za to, že „místo rozvoje spolupráce zvolila konflikt se sousedem, který čelí vojenské agresi ze strany Ruska“.
Krúpa z SaS uvedl, že rozšíření EU je pro kandidátské země „samozřejmě velkou a atraktivní příležitostí“ a má na ně stabilizující geopolitický dopad. Upozornil však, že může také způsobit problémy. O to důležitější podle něj je, aby přistupující země sdílely stejné hodnoty, na kterých je EU postavena.
„Opatrnost ze strany EU je na místě, protože existují země jako Slovensko a Maďarsko, které tyto hodnoty opustily a jsou vnímány jako problematické,“ řekl a dodal, že tato dvojice států se nyní stala „varovným signálem a jedním z důvodů pro opatrný přístup Komise“ k rozšiřování EU.
Ondruš z Hlasu-SD dodal, že EU musí zajistit, aby se rozšíření nestalo zdrojem problémů, a odstranit toto riziko během přístupového procesu.
Na to upozornili také Strážay a Karvašová s tím, že proces rozšiřování je zároveň úzce spojený s procesem vnitřních reforem EU.
„V minulosti byla každá větší reforma Unie doprovázena přijetím nových členů. Domnívám se, že by tomu tak mělo být i nyní,“ uzavřela europoslankyně.
