Od návratu Donalda Trumpa na mezinárodní scénu přes rostoucí tlak na zvyšování obranných výdajů až po budoucnost Ukrajiny v NATO – summit v Ankaře otevře řadu klíčových bezpečnostních otázek. Přinášíme přehled hlavních témat i rozhodnutí, která lze od jednání očekávat.
Článek původně vyšel na webu Focus Europe.pl, v rámci projektu Eastern Flank.
Letošní summit NATO se uskuteční v Ankaře ve dnech 7. a 8. července. Přestože se každoroční dvoudenní summity dnes zdají být běžnou součástí fungování Aliance, ve skutečnosti jde o poměrně novou tradici. Ještě přibližně před deseti lety se lídři NATO scházeli zpravidla pouze jednou za dva roky.
Tento model se změnil v roce 2017, krátce poté, co Donald Trump nastoupil do Bílého domu. NATO tehdy svolalo mimořádný jednodenní summit v Bruselu, jehož cílem bylo představit nového amerického prezidenta spojencům a zjistit, jaký postoj zaujme k Alianci, kterou během volební kampaně opakovaně kritizoval. Setkání zároveň Trumpovi poprvé umožnilo jednat s nejvyššími představiteli Evropské unie, včetně předsedů Evropské rady, Evropské komise a Evropského parlamentu, stejně jako s vysokou představitelkou EU pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku.
První setkání rozhodně neproběhlo hladce. Trump veřejně káral spojence kvůli tomu, co označil za nedostatečné obranné výdaje, a přitáhl celosvětovou pozornost poté, co během společného fotografování odstrčil tehdejšího černohorského premiéra Duška Markoviće, aby se dostal do čela skupiny státníků.
Summit v roce 2017 byl však pouze předzvěstí mnohem dramatičtějšího setkání o rok později, kdy se jednota NATO místy zdála viset doslova na vlásku.
Napětí se objevilo téměř okamžitě. Během pracovní snídaně s představiteli spojeneckých států Trump konfrontoval tehdejšího generálního tajemníka Jense Stoltenberga otázkou, proč by Spojené státy měly bránit Evropu před Ruskem, zatímco země jako Německo zároveň udržují rozsáhlé hospodářské vztahy s Moskvou.
Za zavřenými dveřmi byla atmosféra ještě vyhrocenější. Podle svědectví řady účastníků i představitelů Trump naznačil, že Spojené státy by mohly z NATO vystoupit, pokud spojenci výrazně nezvýší své obranné výdaje. Namísto pouhého splnění tehdy platného cíle Aliance, tedy vydávat do roku 2024 na obranu 2 % hrubého domácího produktu, měl podle těchto informací prosazovat, aby členské státy usilovaly až o 4 % HDP.
Jaký problém má Trump s NATO tentokrát?
Co by se tedy mohlo pokazit tentokrát?
Na loňském summitu NATO v Haagu spojenci z velké části vyhověli hlavnímu požadavku Donalda Trumpa, když se dohodli na zvýšení cílové úrovně obranných výdajů Aliance ze 2 na 5 % hrubého domácího produktu. Podle nového rámce má být 3,5 % určeno na základní obranné výdaje, zatímco zbývajících 1,5 % připadne na širší investice do bezpečnosti a odolnosti.
Teoreticky by to mělo amerického prezidenta uspokojit. V praxi se tak ale nestalo.
Trump nadále kritizuje země, které dosud nesplnily ani původní 2% cíl NATO. V poslední době se však jeho frustrace přesunula od jednotlivých států k Alianci jako celku. Tentokrát tvrdí, že evropští spojenci neposkytli Spojeným státům dostatečnou podporu během jejich konfrontace s Íránem.
Právě v této situaci odcestoval tento týden generální tajemník Mark Rutte do Washingtonu. Jeho cílem bylo zmírnit Trumpovy výhrady, ujistit ho o odhodlání Aliance a především snížit riziko veřejné konfrontace během summitu v Ankaře. Podobnou misi podnikl před summitem v roce 2018 i Jens Stoltenberg, tehdy však nedokázal zabránit tomu, aby napětí naplno propuklo.
Zdá se však, že Rutte zvolil odlišný přístup. Otevřeněji než jeho předchůdce se snaží prezentovat nedávnou proměnu NATO jako přímý důsledek Trumpova tlaku na spojence. Během své návštěvy si dokonce přivezl prezentační tabule s nápisy „Trump Effect 47“ a „Trump Trillion“, které měly ilustrovat dodatečné výdaje na obranu vyvolané Trumpovým působením.
Tato strategie si vysloužila kritiku části pozorovatelů, kteří Rutteho obviňují, že americkému prezidentovi příliš ustupuje. Generální tajemník však zřejmě dospěl k závěru, že udržení transatlantické jednoty někdy vyžaduje oslovit Trumpovy politické instinkty stejně jako jeho strategické argumenty. Stejně jako v případě Stoltenberga může i Rutteho odkaz nakonec záviset na tom, zda dokáže Alianci udržet pohromadě během dalšího Trumpova prezidentského období.
Prozatím se zdá, že tento přístup přináší výsledky. Trump Rutteho opakovaně chválil a naznačil, že vedení nizozemského politika zlepšilo jeho vlastní pohled na NATO.
„Je to skvělý člověk, výborný lídr a vynikající generální tajemník,“ řekl Trump po jejich středečním setkání.
Trump se během svého prvního funkčního období vyjadřoval pozitivně také o Stoltenbergovi, byť s podstatně menším nadšením.
„Kdyby tuto práci dělal někdo jiný, upřímně řečeno bychom se dnes nejspíš ani nesešli, protože jsme byli ze spojenců zklamaní,“ uvedl.
Zúčastní se Trump summitu?
Ano, alespoň to tak vypadá.
Donald Trump potvrdil, že se summitu NATO zúčastní. Vzhledem k nepředvídatelnosti amerického prezidenta se však do chvíle, než se lídři sejdou v Ankaře, může ještě mnohé změnit. Sám Trump přiznal, že vážně zvažoval, zda setkání nevynechá, protože podle něj spojenci v NATO neposkytli Spojeným státům během konfliktu s Íránem dostatečnou podporu.
Podle amerického prezidenta sehrál rozhodující roli telefonát hostitele summitu, tureckého prezidenta Recepa Tayyipa Erdoğana, který jej osobně vyzval, aby se summitu zúčastnil.
Přesto málokdo očekává, že se Trump během jednání nevrátí k otázce podpory americké kampaně proti Íránu ze strany spojenců. Mark Rutte během své návštěvy Washingtonu vynaložil značné úsilí, aby přesvědčil jak Trumpa, tak jeho administrativu, že evropští spojenci ve skutečnosti sehráli při podpoře amerických operací významnou roli.
„Rozumím vaší frustraci, ale když se podíváte na čísla, během šesti týdnů války uskutečnilo z evropských základen mezi čtyřmi a pěti tisíci letů amerických vojenských letadel,“ řekl Rutte prezidentovi.
„Vím, že došlo k několika jednotlivým případům, které vás oprávněně zklamaly, ale celkově vaši evropští spojenci dostáli svým závazkům,“ argumentoval.
Trump však zůstal nepřesvědčen.
„Byli jsme z nich zklamaní,“ řekl s odkazem na spojence v NATO.
Jako zvláštní zklamání označil Itálii, Spojené království, Německo a Francii.
„Byli jsme zklamaní z většiny z nich. Španělsko bylo katastrofa,“ dodal Trump.
Během konfliktu Spojené království, Itálie a Španělsko buď odmítly, nebo odložily poskytnutí přístupu na letecké základny, o které Spojené státy požádaly. Německo ostře kritizovalo rozhodnutí Washingtonu zahájit vojenské operace proti Íránu, zatímco Francie zdráhavě přistupovala k podpoře snah o znovuotevření Hormuzského průlivu.
Ne všichni spojenci však Rutteho snahu hájit jejich postup uvítali. V reakci na Trumpovu kritiku uvedl Rutte ve středečním rozhovoru pro Fox News, že Itálie umožnila přibližně 500 americkým vojenským letadlům využívat své letecké základny. Jeho výrok okamžitě vyvolal politickou kontroverzi v Itálii a ostrou reakci premiérky Giorgie Meloni.
Ta uvedla, že se Rutte ve snaze ujistit Trumpa o loajalitě spojenců dopustil zkreslení skutečností, když naznačil, že lety startující z italského území byly využívány k přímým úderům proti Íránu.
Kdo další se summitu zúčastní?
Zastoupení jednotlivých států na summitech NATO se v rámci Aliance liší. Některé země zastupují prezidenti – například Spojené státy, Francii, Polsko, Chorvatsko nebo Finsko – zatímco jiné vysílají premiéry či kancléře, jako jsou Německo, Itálie, Řecko nebo Maďarsko.
V Česku však letošní otázka zastoupení přerostla v ústavní spor.
Premiér Andrej Babiš, který se po loňských parlamentních volbách vrátil do funkce, vyloučil prezidenta Petra Pavla z české delegace navzdory dlouholeté praxi, podle níž Českou republiku na summitech NATO zastupují prezidenti. Pavlova účast by byla významná také vzhledem k jeho předchozí funkci předsedy Vojenského výboru NATO.
Prezident se proti rozhodnutí obrátil na Ústavní soud. Ten sice souhlasil s projednáním případu ve zrychleném řízení, bylo však nepravděpodobné, že stihne rozhodnout ještě před summitem. Proto vydal předběžné opatření, které by Petru Pavlovi mělo umožnit se summitu zúčastnit.
Soudci vycházeli z ústavní praxe i dosavadních precedentů a připomněli, že čeští prezidenti zemi na předchozích summitech NATO zastupovali pravidelně. Pavel rozhodnutí soudu přivítal, zatímco Babiš uvedl, že jej bude respektovat.
Bude na summitu přítomen Zelenskyj?
Ano.
Generální tajemník NATO Mark Rutte potvrdil, že se summitu zúčastní také ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj. Spojenci by při této příležitosti měli znovu potvrdit svou dlouhodobou podporu Ukrajině.
„Naše bezpečnost je nedělitelná. Ukrajina ukázala, že se nenechá zastrašit ruskou agresí,“ uvedl Rutte.
Součástí summitu bude rovněž zasedání Rady NATO–Ukrajina, která byla zřízena v roce 2023 jako nástupce Komise NATO–Ukrajina s cílem prohloubit politickou spolupráci mezi Kyjevem a Aliancí.
Pokud jde o konkrétní rozhodnutí, Ukrajina však v Ankaře pravděpodobně nezíská žádné významné nové závazky.
Na zasedání Evropské rady minulý týden měl Zelenskyj podle dostupných informací prosazovat formulaci podporující „okamžité přijetí Ukrajiny do NATO a Evropské unie“, není však jasné, zda se tento požadavek vztahoval na období po skončení války. Návrh nicméně narazil na výrazný odpor řady unijních lídrů.
V rámci NATO je odpor ještě výraznější. Po nedávném zasedání Severoatlantické rady v Kyjevě Rutte odmítl uvést jakýkoliv časový rámec možného vstupu Ukrajiny do Aliance s tím, že „v současné době na této otázce nepanuje shoda“. Debatu tak prozatím fakticky uzavřel.
Spojené státy a Německo jsou nadále považovány za spojence, kteří jsou vůči udělení formální pozvánky Ukrajině nejvíce skeptičtí, respektive nejopatrnější.
Jaká rozhodnutí summit přinese?
Lídři NATO by měli summit v Ankaře využít k oznámení nových obranných kontraktů v hodnotě desítek miliard dolarů, znovu potvrdit závazek Aliance ke zvyšování obranných výdajů a obnovit dlouhodobou podporu Ukrajině. Uvedl to generální tajemník NATO Mark Rutte během projevu v Atlantic Council ve Washingtonu dne 26. června.
Podle Rutteho má summit vyslat jasný signál ruskému prezidentovi Vladimiru Putinovi, že všech 32 členských států NATO je připraveno reagovat na jakýkoliv „bezohledný krok“ namířený proti Alianci.
„Prezident Putin se nebojí našich prohlášení. Bojí se chvíle, kdy je proměníme v činy. A přesně to nyní děláme. Vladimire, budeme se bránit,“ prohlásil Rutte přímo směrem k ruskému prezidentovi.
Zdůraznil, že po letech nedostatečných investic jsou nyní spojenci na dobré cestě splnit cíl schválený na loňském summitu – do roku 2035 vyčleňovat na obranu a bezpečnost prostředky odpovídající pěti procentům hrubého domácího produktu.
Zároveň však upozornil, že Alianci čeká ještě značné množství práce. Členské státy NATO podle něj musí výrazně rozšířit obrannou výrobu na obou stranách Atlantiku, odstranit roztříštěnost evropského obranného průmyslu, snížit regulatorní překážky ve Washingtonu a zvýšit investice do inovací.
„Příležitosti jsou obrovské,“ uvedl Rutte. „Na summitu oznámíme nové obranné kontrakty v hodnotě desítek miliard dolarů.“
Dodal, že přínosy budou sahat daleko za oblast bezpečnosti.
„Stojíme na počátku obranné průmyslové revoluce, která posílí naše ekonomiky a vytvoří statisíce pracovních míst,“ řekl.
Kdo zaostává v obranných výdajích?
Podle údajů NATO byl rok 2025 prvním rokem, kdy všechny členské státy Aliance splnily nebo překročily cíl vynakládat na obranu dvě procenta HDP, na němž se spojenci dohodli na summitu ve velšském Newportu v roce 2014.
Nový cíl – 3,5 % HDP na základní obranné výdaje a dalších 1,5 % na širší opatření v oblasti bezpečnosti a odolnosti do roku 2035 – nyní stanovuje podstatně vyšší laťku. Přesto se očekává, že pro některé spojence bude náročné udržet i současnou dvouprocentní úroveň.
Na čele žebříčku stálo v roce 2025 Polsko, které na obranu vyčlenilo 4,48 % HDP. Ještě rychleji však své výdaje zvyšují pobaltské státy a brzy by se mohly dostat do čela.
Lotyšsko letos plánuje dosáhnout obranných výdajů ve výši 4,91 % HDP a do roku 2027 chce hranici zvýšit na 5 %. Litva letos míří dokonce na 5,38 % HDP. Polsko pro srovnání plánuje ve svém rozpočtu na rok 2026 vydávat 4,81 % HDP, přestože jeho ekonomika je přibližně desetkrát větší než ekonomika Litvy.
Na opačném konci spektra stojí Španělsko, které jako jediný člen NATO na loňském summitu odmítlo podpořit nový 5% cíl. Premiér Pedro Sánchez uvedl, že Španělsko hodlá ponechat obranné výdaje přibližně na úrovni 2,1 % HDP a další navyšování neplánuje. Podle dostupných informací se tato otázka stala jedním z bodů sporu s Donaldem Trumpem.
Výzvám čelí také Česko. Podle současného rozpočtu mají obranné výdaje oproti loňskému roku klesnout, což zemi vystavuje riziku, že nesplní ani 2% hranici. Prezident Petr Pavel tento stav kritizoval, zatímco premiér Andrej Babiš připisuje odpovědnost předchozí vládě Petra Fialy s odkazem na podle něj fiskálně neudržitelná rozpočtová rozhodnutí.
Slovinsko loni formálně splnilo 2% cíl, když vykázalo obranné výdaje ve výši 2,01 % HDP. Kritici však namítají, že tohoto výsledku bylo částečně dosaženo prostřednictvím účetních postupů zahrnujících položky, které plně neodpovídají definici obranných výdajů podle NATO.
Také ve Spojeném království se obranné výdaje staly významným politickým tématem. Návrh dlouhodobého fiskálního plánu vlády počítal se zvýšením obranných výdajů z přibližně 2,4 % HDP v loňském roce na pouhých 2,68 % do roku 2030. Tento návrh vedl k rezignaci ministra obrany Johna Healeyho, který argumentoval, že plánované navýšení zdaleka neodpovídá bezpečnostním potřebám Spojeného království.