Česká armáda není připravená na konflikt. Chybí jí dostatečné prostředky, financování, vybavení i personál. Vzhledem k úloze České republiky v rámci NATO, kde slouží především jako dopravní a logistický uzel, zemi chybí také přiměřená infrastruktura. Vyplývá to z analýzy veřejných dokumentů, kterou udělal Update EU. Situace se nezlepšila navzdory tomu, že armáda na stejné nedostatky upozorňuje ve svých zprávách už od roku 2015.
„V uplynulých dvou dekádách ČR na obranu vynaložila přibližně o 600 miliard korun méně, než se zavázala. Vznikl tím velký dluh vůči Armádě ČR, který se daří postupně splácet.“
„Platí však, že uzavření smluv na nákup vojenského materiálu se v konkrétních schopnostech odrazí pozitivně s několikaletým zpožděním. I přes zvýšené investiční úsilí do modernizace Armády ČR a snahu zefektivnit nábor vojáků z povolání, přetrvává řada překážek, které je nutné překonat.“
Tak hodnotí stav české armády loňská Zpráva o stavu obrany ČR. Zmíněnými překážkami jsou nedostatek vojáků, chybějící legislativa na rychlou efektivní reakci na mezinárodní nebezpečí, zanedbaná nemovitostní infrastruktura nebo třeba vybavení armády.
Na materiál loni navázala Koncepce výstavby Armády České republiky (dále jen KVAČR 2025), která se zaměřuje na požadovaný stav, který by armáda chtěla dosáhnout v roce 2035. Ta poskytuje o něco detailnější popis stavu české armády.
Česká armáda není připravená na konflikt
Zpráva identifikovala silné i slabé stránky.
Mezi silné stránky interní dokument zařazuje členství v NATO, zkušenosti ze zahraničních nasazení, připravenost vojáků a sníženou technickou a materiální závislost na Rusku.
Slabé stránky jsou mnohem více alarmující. Poukazují na „nízký počet personálu v rámci české armády, jeho věkovou strukturu a omezené možnosti zajištění dlouhodobé personální udržitelnosti.“
Dokument dále zmiňuje omezené schopnosti poskytovat protivzdušnou obranu území Česka vlastními prostředky a provádět palby na velké vzdálenosti s vysokou přesností, či nedostatečné mobilní a operační zásoby techniky a munice, včetně přesně naváděné munice.
Česko má také omezené schopnosti a kapacity prvků bojové podpory a bojového zabezpečení, zejména „kvůli pomalému tempu obměny a modernizace techniky a materiálu. (…) Nemovitá infrastruktura nesplňuje požadované standardy na podporu spojeneckých sil na českém území. (…) Ochrana sil dostatečně nereflektuje měnící se charakter vedení ozbrojeného konfliktu.“
Jednoduše řečeno, česká armáda není připravena na mezinárodní konflikt, ať už z hlediska personálu, vybavení, zařízení nebo infrastruktury.
Hodnocení armády z roku 2025 používá téměř identické formulace jako hodnocení zveřejněné v roce 2015. Jinými slovy, za posledních deset let se klíčové slabiny armády změnily jen velmi málo.
Financování zůstává dlouhodobým problémem
Na situaci se podepisuje i dlouholeté podfinancování armády.
Za minulý rok si předchozí vláda stanovila cíl utratit na obranu alespoň dvě procenta HDP – minimální závazek vyžadovaný podle směrnic NATO. Následný alianční audit však odhalil, že původně deklarovaný údaj byl nadhodnocený. Podle tabulek Aliance Česko v roce 2025 vynaložilo na obranu pouze 1,85 procenta HDP.
Ačkoli roky 2024 a 2025 byly z hlediska výdajů na obranu nejsilnější a oba se přiblížily k dvouprocentnímu cíli, Česko se přesto umístilo v rámci Aliance na posledním místě. Spolu se Slovinskem a Albánií patřilo mezi nejslabší členské státy NATO v investicích do obrany.
I KVAČR 2035 popisuje jako velkou hrozbu právě vynaložené finance. „Nedodržení zdrojového rámce pro zabezpečení obrany v čase a podfinancování AČR,“ zní jeden z bodů, na který analytici upozorňují.
Těžká brigáda stále není funkční
Plány za poslední desetiletí byly přesto ambiciózní.
V roce 2018 tehdejší náčelník Generálního štábu Josef Bečvář popsal českou armádu jako armádu budovanou na základě „vyvážených schopností“.
„To znamená od lehkých manévrových prvků přes střední až po těžký element, který budeme mít plnohodnotný po přezbrojení 7. mechanizované brigády. A do tohoto konceptu nám zapadá právě víceúčelový vrtulník,“ popisoval Bečvář.
Pozdější zprávy však naznačují, že z těchto ambicí se naplnila jen malá část.
KVAČR 2035 opět označuje dokončení těžké mechanizované brigády – konkrétně 7. mechanizované brigády – za jednu z hlavních priorit armády. Stejný cíl se objevil již v předchozí Koncepci výstavby Armády České republiky 2025, zveřejněné v roce 2015.
Příliš málo vojáků
Nedostatek personálu zůstává jednou z největších výzev české armády. Ačkoli náborové kampaně postupně zvýšily celkový počet vojáků, oficiální hodnocení stále nejsou zrovna optimistická.
Kromě nízkého počtu personálu identifikuje KVAČR 2035 také strukturální a kvalitativní nedostatky. V praxi to znamená, že armádě chybí nejen dostatečný počet personálu, ale také dostatek adekvátně vycvičených a připravených vojáků.
K podobným závěrům došel i Nejvyšší kontrolní úřad ČR ve zprávě zveřejněné loni v březnu.
Navzdory investicím ve výši téměř 1,8 miliardy Kč do modernizace vojenských výcvikových zařízení v letech 2019 až 2024 dospěli auditoři k závěru, že zařízení zůstávají nedostatečná jak z hlediska kapacity, tak i vybavení, což omezuje efektivitu vojenského výcviku.
„Opakovaná odkládání investic a časté změny priorit navíc vedou k nehospodárnému vynakládání peněžních prostředků. Například zpoždění výstavby garáží v Přáslavicích a Bučovicích způsobí, že nová bojová vozidla bude třeba po jejich dodání dočasně umístit ve Vyškově. Osádky vozidel tak budou muset pravidelně dojíždět desítky kilometrů, což zvýší výdaje na dopravu a logistiku,“ píšou kontroloři ve zprávě.
Nedostatky NKÚ našlo i v účelnosti a efektivnosti financí, které jsou na výcvikové zařízení vynakládaný.
„AČR například stále nemá dostatek moderních simulátorů a trenažérů ani jejich propojení v rámci NATO. Přitom tyto technologie jsou nezbytné pro zajištění plnohodnotného výcviku a snižování výdajů,“ upozorňuje kontrolní úřad.
Zpráva o stavu armády upozornila i na možné selhání náborového systému.
„Neplnění náborových cílů AČR znamená, že při skokovém nárůstu počtu nových vojáků dojde k přetížení kapacit výcvikových zařízení,“ upozornil NKÚ.
Co na to odborníci?
K podobným závěrům dospěli i akademici specializující se na otázky obrany.
Ačkoli dostupné údaje nejsou povzbudivé, poznamenávají, že skutečnou připravenost armády by bylo možné skutečně posoudit pouze v průběhu ozbrojeného konfliktu.
V květnovém rozhovoru pro veřejnoprávní iRozhlas.cz odborník na obranu Zdeněk Petráš z Univerzity obrany připomněl, že velká část skutečných schopností armády zůstává z pochopitelných důvodů utajena.
Zároveň poznamenal, že složení vojenského vybavení je pouze jednou částí celkového obrazu, vzhledem k primární logistické roli České republiky v rámci NATO.
„Můžeme sledovat konkurenci civilního trhu práce i demografické aspekty a požadavky na technickou kvalifikaci vojáků. Dobrá ekonomická situace tomu ne vždy nahrává, spíš naopak. Náboru kvalitních lidí, kteří jsou schopni armádu posílit, jak očekává, nahrávají spíš ekonomické a sociální problémy,“ řekl Petráš pro veřejnoprávní portál.
Podobně mluvil i v roce 2024 expert Jan Ludvík z Institutu politologických studí Univerzity Karlovy. Podle něj je personální naplnění armády jednou z největších výzev, které před jejím vedením stojí.
„Lidé, kteří tenkrát v profesionální armádě zůstali, když skončila povinná vojenská služba, dospívají do věku, kdy často už odchází do důchodu. Odchází velké množství vojáků a vojaček a zároveň armáda, která teď potřebuje lidí ještě více, stojí před otázkou, jak si personál udržet, alespoň ten, který zůstat může a chce, a jak zároveň získávat nový. To je něco, co se zatím ještě stoprocentně nedaří,“ popsal odborník pro iRozhlas.cz.
Tento článek byl publikován v rámci projektu Searching for European Balance: The V4 Facing Global Pressures, na kterém spolupracují redakce EUBrief (Slovensko), Focus Europe Poland (Polsko) Magyar Narancs (Maďarsko) a Update EU (Česko). Projektový obsah naleznete také na webu Visegrad.info. Více informací najdete zde.
