V české vládě se objevila dosud nejvýraznější roztržka koaličních partnerů. Česko přispělo do fondu na podporu obrany Ukrajiny, což vyvolalo nesouhlas předsedy Poslanecké sněmovny Tomia Okamury z koaliční SPD. Kam vlastně Česko peníze poslalo a na co budou prostředky využity?
Směšná a jednorázová částka, která se nebude opakovat. Právě tak o českém příspěvku do iniciativy PURL (z anglického Prioritised Ukraine Requirements List, v překladu Seznam prioritních požadavků Ukrajiny) hovořil předseda vlády Andrej Babiš (ANO). Český příspěvek se přesto stal středobodem politické rozepře.
Těsně před začátkem summitu NATO v Ankaře ministr zahraničí Petr Macinka (Motoristé) oznámil, že Česko přispěje do fondu, ze kterého spojenci nakupují americké zbraně pro Ukrajinu. Bylo to překvapení pro veřejnost, ale i pro řadu politiků. Zatímco prezident Petr Pavel iniciativu ministra ocenil, Macinkovi koaliční partneři z SPD byli rozhořčení.
Lídr strany SPD a předseda Poslanecké sněmovny Tomio Okamura vzkázal, že s iniciativou nesouhlasí. „SPD zásadně nesouhlasí s účastí ČR na iniciativě, v jejímž rámci evropské země financují americké zbraně určené pro Ukrajinu. Tato záležitost se nikdy neprojednávala na koaliční radě. Jedná se o rozhodnutí ministra zahraničí,“ napsal na sociální síti X.
„Já mu to vysvětlím“
Na chvíli tak česká vládní koalice vypadala v rozkolu. SPD totiž dlouhodobě prosazuje ukončení jakékoliv finanční pomoci Ukrajině.
Okamurova reakce popudila šéfa vlády Andreje Babiše. Ten z Ankary vzkázal, že Okamura věci nerozumí. „Já mu to pak vysvětlím,“ řekl premiér. A na vysvětlení došlo hned po návratu ze summitu NATO – v pátek se Okamura s Babišem osobně setkali.
Do té doby ale byla celá transakce zahalena tajemstvím. Česká veřejnost nevěděla, kolik peněz ministerstvo zahraničí do iniciativy PURL poslalo, ani na co byly prostředky určeny. Odtajnil to až Okamura po schůzce s předsedou vlády.
Tím se spustila i vlna bagatelizování české pomoci. Částka, o kterou se Okamura přel, činila 140 milionů korun. Andrej Babiš příspěvek do PURL označil za směšnou a jednorázovou částku, která se nebude opakovat. Místopředseda vlády a ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček (ANO) zase spor označil za bouři ve sklenici vody.
Kalkulace před summitem
Podobně reagovali i ostatní koaliční politici, až na Tomia Okamuru. Ten sice připustil, že v rámci rozpočtu obrany či státu je částka menší, ale to mu nebránilo v pokračování kritiky. „Ovšem tady jde o princip. I kdyby to byl milion korun, sto tisíc korun a bylo to v rozporu s programovým prohlášením vlády, tak je to špatně. Když se něco podepíše a něco se vzájemně slíbí, tak se to má dodržovat,“ řekl novinářům po jednání.
Česko se ale do PURL nezapojilo z altruismu ani z touhy pomoci Ukrajině. Jak přiznal samotný ministr zahraničí, do jehož kompetence rozhodnutí spadalo, byl to kalkul před summitem NATO. Macinka se chtěl vyvarovat kritice ze strany USA a Donalda Trumpa ohledně neplnění povinnosti vynakládat 2 % na obranu.
„Prostě jsme nechtěli, aby Česká republika vypadala ještě hůře tím, že jsme jediná země, která se do programu ještě nepřihlásila. Plus jsme věděli, že tento projekt nám započítá všechny prostředky do výdajů NATO,“ řekl v České televizi Macinka.
Co je PURL
PURL funguje tak, že Ukrajina si řekne, co nejvíc potřebuje aktuálně na bojišti, a Spojené státy zbraně nakoupí. To celé se financuje z fondu, do kterého přispívají státy NATO svými finančními prostředky.
Program vznikl v srpnu 2025. Zahraniční analytici v něm vidí oslabující podporu Ukrajiny ze strany USA po nástupu Donalda Trumpa. Již v prosinci téhož roku spojenci do fondu poslali přes 4 miliardy dolarů.
Podle analýzy organizace Atlantic Council jsou příspěvky do PURL členských států vesměs ve stovkách milionů dolarů. Norsko, které dosud přispělo nejvíc, má na kontě přes miliardu dolarů. Nejméně poslalo Estonsko, 11,6 milionu dolarů. Český příspěvek, v přepočtu o něco víc než 6,5 milionu dolarů, se zařadil na chvost. Celkem dosud přispělo 27 z 32 členských zemí NATO.
Jak Česko pomáhá Ukrajině
Česko vstoupilo do tohoto programu zatím jako jedna z posledních zemí aliance. Podle ministra zahraničí Macinky vláda Ukrajině přispěla na protivzdušný obranný systém.
Paralelně s programem PURL stále funguje i česká muniční iniciativa, i když po podzimním nástupu Babišovy vlády se trochu pozměnila oproti původní podobě. V současné době ji sice stále provozuje česká vláda, ale už do ní nepřispívá svými penězi. Pouze pokračuje ve zprostředkovávání munice ze třetích zemí – přestože aktéři současné vládní koalice, včetně Babiše, slibovali před volbami její zrušení.
Za pokračování muniční iniciativy se po nástupu Andreje Babiše na konci loňského roku postavili evropští lídři, jako francouzský prezident Emmanuel Macron a německý kancléř Friedrich Merz. Právě Německo se v posledních měsících stalo největším přispívatelem do české muniční iniciativy.
Udržení české muniční iniciativy bylo rovněž předmětem koaliční roztržky. Strana SPD, která nominovala ministra obrany Jaromíra Zůnu, nesla premiérovu změnu názoru s nevolí. Kritiku obdržel i sám ministr obrany Zůna, povoláním voják. Ten loni v prosinci uvedl, že souhlasí s pokračováním muniční iniciativy. Rusko označil za agresora a řekl, že chce dotáhnout nákup amerických bojových stíhaček F-35. Svá slova pak musel dementovat ve společném prohlášení s lídry strany SPD.
Tento obsah byl publikován v rámci projektu Eastern Flank EU Reporting (EFER), na kterém spolupracují redakce Delfi (Litva), Delfi (Lotyšsko), Espress (Rumunsko), EUBrief (Slovensko), Faktabaari (Finsko), Focus Europe Poland (Polsko), Napunk (Slovensko), Pro News Bulgaria (Bulharsko) a Update EU (Česko). Projektový obsah naleznete také na webu EastFlank.eu. Více informací najdete zde.
