Výroční zpráva Evropské komise o pokroku kandidátských zemí na jejich cestě do EU tentokrát ukazuje, že rozšíření je opravdu blízko. Zároveň jsou jasně vidět dělící linie mezi „premianty“ a „potížisty“. Kdo plní reformy, dostane odměnu, což ne vždy platilo.
Historický obrat v Srbsku
Srbsko Aleksandara Vučiće platilo dlouhé roky za „trn v patě“ EU, a to hlavně kvůli svým proruským postojům a minimálnímu pokroku v reformách. Čerstvé volby, ve kterých vyhrálo opoziční Studentské hnutí, ukázaly, že to může jít i jinak.
„Nedávné parlamentní volby v Srbsku poskytly nově zvolené vládě silný mandát k provádění reforem. Pokrok na cestě k přistoupení k EU bude záviset na úsilí nové vlády zvrátit negativní trendy a upřednostnit základní principy, včetně demokratických kritérií, soudnictví a základních práv,“ píše Evropská komise.
„Bude muset obnovit demokratický dialog a prokázat jasný a jednoznačný závazek k hodnotám EU, a to i pokud jde o sladění se zahraniční a bezpečnostní politikou,“ dodala Komise.
Šance na změnu a větší pokrok směrem do EU tedy existuje, ale úplně bez zádrhelů to zřejmě nepůjde. Nová srbská vláda sice vidí budoucnost země v Unii, odmítá ale sankce proti Rusku.
Černá Hora je opravdu blízko
Ve zcela opačné situaci se nachází Černá Hora, absolutní favorit na pozici 28. člena Evropské unie.
„Černá Hora dosáhla v procesu přistoupení k EU pozoruhodného pokroku a dosud prozatímně uzavřela 21 kapitol. Pokud s tím členské státy budou souhlasit, mohla by zbývající kapitoly uzavřít do konce tohoto roku,“ popsala aktuální stav Komise.
Mezitím se už sepisuje přístupová smlouva a dolaďuje finanční balíček, který země po vstupu dostane. Pokud půjde vše podle plánu, včetně ratifikací v národních parlamentech stávajících členů, Černá Hora by se mohla stát plnohodnotnou součástí evropského bloku od ledna 2028.
Podgorica je nejdál proto, že důsledně plnila podmínky, udržela vysoké „reformní tempo“ i politickou stabilitu na domácí scéně. Dokázala splnit přes 90 % úkolů z tzv. reformní agendy, kterou jí EU předepsala, a výměnou za to dostala konkrétní peníze z unijního Plánu růstu.
Tento „obchod“ zároveň ukazuje, že Unie se dokázala poučit a pokrok skutečně odměňuje. V minulosti to ne vždy platilo a řada pracovitých kandidátských zemí z toho byla frustrovaná.
Tři země v závěsu
Zpráva nabízí i další důkazy, že je Komise ochotná odměnit snahu. Pro čtveřici „nejpokročilejších zemí“ vypracovala speciální „cestovní mapy“, které obsahují konkrétní body pro rok 2027 a mají pomoci načrtnout další fáze přístupových jednání. Kromě zmíněné Černé Hory se jedná o Albánii, Moldavsko a také Ukrajinu.
Komise zmiňuje, že je reálné, aby Albánie dokončila přístupová jednání do konce roku 2027, Moldavsko na začátku roku 2028 a Ukrajina do konce téhož roku.
Má to však několik „ale“. Albánie musí „udržet tempo reforem a podporovat inkluzivní politický dialog“, to samé platí pro Moldavsko.
Kyjev má před sebou vícero překážek. „Ukrajina pokračuje v prosazování klíčových sektorových reforem. Její institucionální rámec pro boj proti korupci zůstává účinný a specializované protikorupční orgány nadále fungují celkově nezávisle a efektivně. Nyní by se pozornost měla zaměřit na splnění kritérií v oblasti právního státu, jakož i na realizaci plánů týkajících se fungování demokratických institucí, reformy veřejné správy a na akční plán týkající se národnostních menšin,“ vyjmenovala Komise.
Pak je tu samozřejmě válka s Ruskem. Její konec není formálně jednou z podmínek, plný vstup do Unie by byl ale politicky a prakticky velmi obtížný, dokud konflikt neskončí nebo alespoň „nezamrzne“.
Zaseklá Severní Makedonie
Není to tak dávno, co byly Albánie a Severní Makedonie „sehraná dvojka“, a vypadalo to, že do Unie vstoupí společně. Po léta byly jejich cesty politicky a procedurálně propojené.
Zatímco ale Albánci začali rychle otevírat a uzavírat vyjednávací kapitoly, Makedonci zůstali „zaseklí“. Hlavní překážkou jsou pro ně ústavní změny, ke kterým se zavázali a které ještě neudělali. Jde především o začlenění Bulharů a dalších komunit do preambule ústavy, což je politicky a kulturně velmi citlivé. Bez toho se nicméně jednání dál neposunou.
Stejně jako dřívější spor s Řeckem, kvůli kterému se země musela přejmenovat z „Makedonie“ na dnešní dvouslovný název, i aktuální „roztržka“ s Bulharskem ukazuje, že přístupový proces stojí a padá s bilaterálními vztahy. Jeden členský stát dokáže vstup nováčka blokovat po dlouhé roky, protože v jednotlivých krocích je vždy potřeba jednomyslný souhlas celé sedmadvacítky.
Jisté „obroušení hran“ by mohly přinést změny, které nedávno navrhla Evropská komise. Pro otevírání jednotlivých klastrů (skupin vyjednávacích kapitol) a další méně důležitá rozhodnutí by se místo jednomyslného schválení využila tzv. kvalifikovaná většina. Jeden stát by tedy už na blokaci nestačil.
Finální rozhodnutí o přijetí nové země by nicméně zůstalo jednomyslné i nadále. Podmínka změn v ústavě Severní Makedonie by také nikam nezmizela, protože už je zapsaná ve vyjednávacím rámci. Tu musí země splnit bez ohledu na hlasovací pravidla.
Nové výhody ještě před vstupem
Protože přístupový proces trvá dlouhé roky a může být frustrující, jak se mnohokrát ukázalo, vytvořila Komise princip tzv. postupné (graduální) integrace. V podstatě jde o to, že kandidátské země získají za plnění reforem některé výhody, například vstup do různých unijních programů či sektorových politik, dlouho před samotným plným vstupem. Mělo by je to motivovat k další práci.
Dosud se jednalo například o vstup do studentského výměnného programu Erasmus +, mechanismu plateb SEPA nebo o investice do dopravní infrastruktury.
Graduální integrace se teď posunuje ještě o úroveň dál. Možností postupně se zapojit do různých politik EU nabídne mnohem víc, hlavně v energetice, dopravě, digitalizaci či obraně. Postupná integrace se tak mění z ad hoc opatření na systematický, podmíněný a do kapitol rozdělený mechanismus s jasnými postupy. Nejpokročilejší země by z něj měly těžit nejvíce a nejrychleji.
Tento obsah byl publikován v rámci projektu Eastern Flank EU Reporting (EFER), na kterém spolupracují redakce Delfi (Litva), Delfi (Lotyšsko), Espress (Rumunsko), EUBrief (Slovensko), Faktabaari (Finsko), Focus Europe Poland (Polsko), Napunk (Slovensko), Pro News Bulgaria (Bulharsko) a Update EU (Česko). Projektový obsah naleznete také na webu EastFlank.eu. Více informací najdete zde.
