Evropské státy posílají na obranu stovky miliard eur, přesto jsou dál závislé na vnějších partnerech. Zatímco ve Washingtonu zaznívají hlasy zpochybňující NATO, Rusko testuje odolnost Evropy pomocí kyberútoků, sabotáží a dezinformací. Zástupci Česka a Polska v online diskusi pojmenovali hlavní slabiny evropské bezpečnosti – neefektivní investice, příliš mnoho typů výzbroje nebo systémové nerovnosti v obranném průmyslu.
Evropa se probudila do nové bezpečnostní reality. Jedním z hlavních témat nedávné online debaty politiků a odborníků z českého a polského prostředí byla otázka, jestli Evropská unie dává na svou obranu dostatečné prostředky a jestli je dokáže investovat efektivně.
Podle europoslance Jana Farského (STAN, EPP) není výchozím problémem Evropy nedostatek financí či technologického potenciálu, ale hluboká fragmentace národních trhů a armádních zakázek.
„Evropa není slabá. Je jen roztříštěná. Ztrácíme svůj potenciál v národních sporech. Stále plánujeme, nakupujeme a vyrábíme převážně po národních liniích a mimo EU,“ zdůraznil europoslanec.
Roztříštěnost evropských armád dokládají data. Zatímco Spojené státy americké provozují na svém území pouze 30 typů zbraňových systémů, členské státy EU jich využívají asi 178. Tento stav dovedl Evropu k velkým komplikacím v logistice, údržbě, výcviku i při dodávkách náhradních dílů.
„Odhaduje se, že přibližně 20 % našich výdajů na obranu se ztratí kvůli neefektivitě. V době míru jsme si to mohli dovolit, ale v době války si to dovolit nemůžeme. Je to jedno euro z každých pěti, které nepřináší bezpečnost, jakou by mělo. Musíme začít budovat evropskou pevnost místo samostatných národních hradů z písku,“ dodal Farský.
Plánování obranných investic komplikuje také neuvěřitelná rychlost, s jakou se mění charakter moderního válčení na Ukrajině. Vývoj dronů, dělostřelectva a elektronického boje probíhá tak rychle, že strategická rozhodnutí o nákupech a výrobních kapacitách téměř okamžitě zastarají.
Nový model evropského financování
Jednou z odpovědí na neefektivitu a pomalou rychlost vývoje by podle Farského měl být nový evropský program AGILE, na kterém se v Evropském parlamentu podílí. Novinka zaměřená na podporu disruptivních technologií je inspirovaná americkou agenturou DARPA i ukrajinskými zkušenostmi přímo z bojiště.
Program má pomoct malým a středním podnikům a technologickým startupům přenášet výzkumné inovace a průlomové technologie přímo do sériové výroby. Cílem je posílit konkurenceschopnost celého evropského průmyslu. AGILE se spustí v lednu příštího roku a pokud se osvědčí, do budoucna by do něj mohlo přitéct mnohem více peněz než nynějších 115 milionů eur.
Přihlásit se do nového programu plánují i české firmy, kterým se dosud příliš nedaří získávat z Bruselu peníze. Viceprezidentka Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu ČR (AOBP) Kristýna Helm zkritizovala dosavadní fungování Evropského obranného fondu (EDF). Jeho dotační mechanismus podle ní znevýhodňuje menší země a soukromé podniky ve prospěch velkých tradičních hráčů ze západní Evropy.
„V letech 2021 až 2024 vyčlenil Evropský obranný fond 4 miliardy eur na společné projekty. Z těchto 4 miliard získaly všechny české firmy dohromady 19 milionů eur, což je 14krát méně, než získala samotná italská společnost Leonardo. Tento model pro nás není udržitelný,“ zdůraznila Helm s tím, že program AGILE nabízí slibnou alternativu.
Český soukromý exportér vs. polský státní šampion
Debata se věnovala také srovnání dvou odlišných modelů obranného průmyslu v České republice a v Polsku. Kristýna Helm popsala základní strukturální rozdíly obou trhů.
„Polský obranný průmysl je převážně státní a zaměřený na domácí armádu, zatímco český je soukromý a orientovaný na export, který tvoří přes 90 % výroby. Hlavní rozdíl spočívá ve velikosti trhu. Česká armáda je pro domácí průmysl důležitým referenčním zákazníkem, ale nemá ekonomickou sílu diktovat výrobu a pohánět inovace,“ vysvětlila Helm.
„Polský průmysl má benefit velkého domácího zákazníka, ale momentálně není na světovém trhu tak konkurenceschopný jako český,“ dodala.
Češi a Poláci si ale podle ní mohou vzájemně pomoct. Zatímco český průmysl by mohl polským firmám otevřít světové trhy pro společné projekty, polské obranné firmy by naopak mohly těm českým pomoct dostat se na polský trh.
Transatlantická nejistota
Ruská hrozba není jediný důvod, proč Evropa hledá cesty ke větší obranné odolnosti a samostatnosti. Vnitropolitický vývoj ve Spojených státech vyvolává otázky ohledně budoucnosti transatlantického partnerství.
Bývalý polský diplomat a politický analytik Marek Magierowski v debatě popsal složitou pozici, ve které se nachází polská diplomacie při jednání s americkými špičkami.
„Polští představitelé čelí mučivému dilematu. Na jednu stranu musíme panu Trumpovi říct, že Polsko je připraveno převzít větší odpovědnost za vlastní bezpečnost i za celkovou bezpečnostní architekturu na východním křídle NATO,“ řekl.
„Na druhou stranu ale musíme na mezinárodní scéně dál opakovat, že potřebujeme více amerických vojáků na polské půdě a lepší odstrašení, které závisí především na fyzické přítomnosti americké armády v Polsku a v Pobaltí,“ dodal Magierowski.
Zároveň upozornil na zásadní posun ve vnímání mezinárodních aliancí uvnitř americké politické scény. Uvedl příklad radikální rétoriky, která byla v minulosti ve Washingtonu nemyslitelná.
„Nedávno jsem četl komentář jednoho z amerických zákonodárců zastupujícího nejradikálnější křídlo MAGA (hnutí spojené s D. Trumpem, pozn. red.) v Republikánské straně, který napsal, že NATO představuje hrozbu pro Spojené státy. Bylo to myslím vůbec poprvé, co americký politik sedící v Kongresu použil výraz, že NATO je hrozbou pro USA,“ varoval Magierowski.
Tento posun však neznamená, že partnerství s USA nemá dál svůj význam. Kristýna Helm například odmítla představu, že by se Evropa měla zcela izolovat od amerických technologií. Jako příklad úspěšné transformace uvedla české firmy zapojené do globálního programu stíhaček F-35 s americkou společností Lockheed Martin. Náročné certifikační procesy s tím spojené podle ní posunuly české výrobce do nejvyšší technologické ligy.
Civilisté v první linii
Nejde ale jen o armády, ruskému tlaku musí umět čelit celé evropské společnosti. Hybridní operace se dál stupňují a v tuto chvíli není jasné, jestli jsou na ně občané mentálně připravení.
Marek Magierowski zpochybnil samotné používání termínu „hybridní válka“. Podle něj dává politikům alibi k tomu nedělat nic.
„Pro politiky je to výmluva, jak nepoužít některá opatření k ochraně území. Máme články 4 a 5 Washingtonské smlouvy, které jsou naprosto klíčové, ale jakmile mluvíme o hybridních opatřeních, vyhýbáme se slovu válka,“ konstatoval Magierowski.
Na jeho slova navázala Agnieszka Legucka z polského ministerstva zahraničí. Ruskou taktiku postupného posouvání hranic únosnosti označila jako strategii „vařené žáby“ (boiling frog strategy). Rusko se podle ní vyhýbá přímému kinetickému střetu s NATO, ale testuje, kam až může zajít.
Magierowski v této souvislosti zdůraznil, že moderní konflikt mění postavení civilního obyvatelstva. Zatímco v minulosti byli civilisté „vedlejšími ztrátami“, dnes se stávají přímým terčem útoků. Od sabotáží energetických sítí až po kyberútoky na chladicí systémy potravinových řetězců ve Švédsku či Belgii v posledních týdnech.
Hledání řešení
Jak tedy evropskou obranu co nejlépe posílit? Panelisté přišli s řadou nápadů a návrhů.
Agnieszka Legucka zmínila koncept „4 D“, podle kterého by se měla řídit evropská obranná politika. Jde o „decoupling“, tedy odpojení od Ruska a závislosti na jeho zdrojích, „defense“, tedy posílení vlastních vojenských schopností, „deterrence“, což znamená odstrašení, a „delegitimization of Russian victory“, tedy delegitimizace jakéhokoliv ruského územního či diplomatického zisku.
Nejkontroverznější návrh zazněl od zástupkyně průmyslu Kristýny Helm. Poukázala na byrokratické překážky při nákupech.
„Když mluvíte s lidmi, kteří rozhodují, diskuse vždycky sklouzne k tomu, že nejslabším místem je proces veřejných zakázek, a zejména v Evropě je to kvůli evropskému jednotnému trhu. Takže pokud to chcete mít rychlé, zrušte pravidla jednotného trhu pro obranu a všichni budou nakupovat mnohem rychleji. Zda to bude dlouhodobě efektivní, o tom bych pochybovala, ale bylo by to rychlé,“ navrhla.
Europoslanec Jan Farský vidí jako klíčové radikální snížení počtu zbraňových systémů ze 178 na přibližně 50, úzkou koordinaci nákupů a maximální využití ukrajinských válečných zkušeností.
Podle Legucké Evropa nakonec nebude mít na výběr a posune se k mnohem užší spolupráci a výraznému navýšení investic do vlastní bezpečnosti. Donutí ji k tomu bezpečnostní hrozby ze strany Ruska, geopolitická rivalita s Čínou i posuny v americké politice.
