Generální prokuratura Ukrajiny eviduje více než 159 tisíc případů údajných ruských válečných zločinů. Na jejich vyšetřování se podílí také Polsko, Česká republika a Slovensko. Ve všech třech zemích je však veřejná debata o těchto zločinech spíše v pozadí.
Ukrajinský ombudsman
Dmytro Lubinec ve svém dubnovém komentáři k ruským popravám ukrajinských válečných zajatců vyzval mezinárodní společenství, aby „odsoudilo ruské činy jako válečné zločiny a akty genocidy“ a „pomohlo Ukrajině je zdokumentovat“.
„Mlčení posiluje agresora,“ řekl Lubinec.
Výroky ombudsmana kopírují apely mnoha ukrajinských úředníků, právníků, odborníků na lidská práva a novinářů, které zaznívají od roku 2014 a od plnohodnotné ruské invaze v roce 2022 ještě zesílily.
Zvláštní tribunál pro Putina může vzniknout ještě letos, potřebuje podporu více zemí
Ochota pomáhat
Reakce evropských politiků na ruské válečné zločiny se liší. Zatímco maďarský premiér
Viktor Orbán prohlásil, že Putin „pro něj“ není válečným zločincem, představitelé ostatních evropských zemí odsoudili odhalená zvěrstva a zareagovali na výzvu Ukrajiny, aby se připojili k úsilí pohnat Rusko k odpovědnosti.
Šest členských států EU – Polsko, Slovensko, Estonsko, Lotyšsko, Litva a Rumunsko – se společně s policejní agenturou Europol podílejí na společném vyšetřovacím týmu (JIT), který se zabývá údajnými nejzávažnějšími mezinárodními zločiny spáchanými během války.
JIT zahájil svou práci pouhé tři týdny po 24. únoru 2022 a nyní získává podporu Mezinárodního trestního soudu, stejně jako ministerstva spravedlnosti Spojených států amerických. Experti JIT vyslechli 4 000 svědků a databáze důkazů, s nimiž pracují, obsahují více než 3 700 spisů předložených 16 zeměmi.
Olha Kociuruba, vedoucí právní poradkyně občanské sítě OPORA, řekla redakci Gwara Media, že práce jejich polské pobočky by nebyla možná bez spolupráce s polskou vládou. Organizace shromažďuje svědectví uprchlíků, kteří přežili ruské válečné zločiny.
Místa pobytu uprchlíků nejsou veřejná, takže aby s nimi odborníci ze sítě OPORA mohli hovořit, musí být v kontaktu s místními vojvodstvími, která schůzky s uprchlíky zprostředkují.
Polská pobočka organizace, založená v roce 2022, vedla rozhovory s více než 2 400 přeživšími, kteří buď zůstali v Polsku, nebo prošli uprchlickými centry v zemi. Jednalo se o osoby, které překročily ukrajinské hranice, a o osoby, které uprchly z Ruskem okupovaných území přes Rusko a Evropu. Shromážděná svědectví byla poskytnuta jak polským orgánům činným v trestním řízení, tak ukrajinské prokuratuře a bezpečnostním službám.
Aby však bylo možné účinně vyšetřovat údajné válečné zločince po celém světě, musí mít země právní předpisy zavádějící univerzální jurisdikci, připomněla Kociuruba. Pak budou schopné ve svých zemích vyšetřovat a stíhat válečné zločiny spáchané na Ukrajině.
Polsko je jednou ze zemí, která zavedení legislativy o univerzální jurisdikci teprve zvažuje. Ti, kdo jsou proti, podle Kotsiuruby obvykle říkají, že k tomu neexistuje žádná právní povinnost a že není důvod vynakládat peníze na soudní procesy.
Slabá úspěšnost
Je známo pouze několik případů, kdy zahraniční soudy zahájily řízení ve věci ruských válečných zločinů – a ještě méně z nich bylo dovedeno k rozsudku. Například JIT po shromáždění mnoha svědectví pomohla litevské prokuratuře vydat oznámení o podezření v nepřítomnosti proti šesti podezřelým. Soud ve Finsku zase odsoudil na doživotí jednoho Rusa za spáchání válečných zločinů na počátku války – v roce 2014.
„Pokud nyní více zemí začne ruské válečné zločiny alespoň vyšetřovat a otevře konkrétní případy konkrétních osob, dokáže to, že pohánění Ruska k odpovědnosti má mezinárodní podporu,“ řekla Olha Kociuruba.
„Pokud ale nedojde k vlně případů vyšetřování napříč Evropou, žádný signál to Rusku nevyšle. Po třech letech sbírání důkazů bez následné akce vyvstávají určité otázky. Kdo bude hnán k odpovědnosti?“ ptala se rétoricky.
Pro nevládní organizace na Ukrajině – ty, které hovoří s lidmi, kteří přežili ruské mučení, věznění, znásilňování nebo jiné zločiny ruské armády – je často nejlepší pomocí evropské financování a sdílení znalostí.
Tamila Bespala z Charkovské skupiny na ochranu lidských práv (KHRPG) ocenila v rozhovoru pro Gwara Media pomoc „velmi angažovaného“ Dánského institutu proti mučení nazvaného Důstojnost.
Organizace společně pomáhaly s podporou lidí, kteří přežili ruské válečné zločiny, a školily ukrajinské psychology, právní experty a zdravotníky, jak dodržovat pokyny tzv. Istanbulského protokolu při výslechu lidí, aby jejich výpovědi pak mohly být uznány jako důkaz v dalším trestním řízení.
Ostřelování se špatně dokumentuje
Nejobtížněji zdokumentovatelným válečným zločinem je podle Bespaly ruské ostřelování civilních budov. Charkov a Charkovská oblast, kde se nachází hlavní kancelář KHRPG, jsou pod útokem nepřetržitě. Na provedení všech „vojensko-technických forenzních posudků, které by prokázaly ruskou odpovědnost za ostřelování, ale jednoduše není dostatek odborníků,“ posteskla si.
Ne proto, že by odpovědnost Ruska za ostřelování byla nejasná, ale proto, že takových útoků je prostě příliš mnoho. „Pro většinu případů jsme shromáždili relevantní údaje a nyní čekáme na lepší časy,“ přiznala Bespala. Bez těchto posouzení podle ní nelze tyto případy předložit mezinárodním soudům.
K dubnu 2025 eviduje Generální prokuratura Ukrajiny 159 000 případů údajných ruských válečných zločinů. Všechny musí být vyšetřovány ještě v době, kdy válka probíhá, a na základě legislativy, která však často není připravena zločin řádně klasifikovat.
Zera Kozlyjeva z organizace Truth Hounds, která vyšetřuje a dokumentuje ruské válečné zločiny na Ukrajině a ve východní Evropě, pro Gwara Media uvedla, že sdílí případy s právními a soudními organizacemi v evropských zemích, např. v Nizozemsku, aby snížili tlak na ukrajinský právní systém. Taková spolupráce také pomohla pokrýt „legislativní mezery“ v ukrajinském trestním zákoníku pro vyšetřování válečných zločinů a zločinů proti lidskosti, zejména tedy předtím, než Ukrajina ratifikovala Istanbulskou úmluvu. „(
Tyto země) mohly například lépe chránit pozůstalé, často mají více odborných znalostí,“ vysvětlila Kozlyjeva.
Hlavní důvod pro zapojení zahraničních právních organizací do vyšetřování ruských válečných zločinů ale nesouvisí s ukrajinskou legislativou ani s příliš velkou zátěží ukrajinského právního systému.
„Pokud (
soud v jiné zemi) vynese rozsudek, mezinárodní společenství ho bude vnímat jako objektivnější, než když rozsudek vynese Ukrajina – protože my zůstáváme jednou ze stran tohoto konfliktu,“ řekla Kozlyjeva.
Odborné znalosti zahraničních právníků a odborníků na lidská práva byly sice užitečné, ale někdy byly ukrajinským nevládním organizacím zabývajícím se lidskými právy poskytovány bez pochopení náročnosti dokumentování válečných zločinů ve vlastní zemi, během války, a na místech, která nejsou bezpečná.
„Často nám říkají o ideálních scénářích, které jsou a priori nemožné,“ zdůraznila Tamila Bespala. Například je nerealizovatelné vytvořit „vhodné podmínky“ pro rozhovory s přeživšími ruských válečných zločinů v malé vesnici Izjum v Charkovské oblasti, která nemá zabezpečení ani infrastrukturu, aby splnila všechna doporučení zahraničních kolegů.
Vliv Trumpovy politiky na přeživší
Zprávy o budoucích „mírových jednáních“ nebo pro Ukrajince ponižující setkání v Oválné pracovně Bílého domu mezi
Volodymyrem Zelenským,
Donaldem Trumpem a
J.D. Vancem také ovlivňují ochotu přeživších podělit se o svá svědectví, upozornila Olha Kociuruba.
„Jestliže otevření Registru škod (
financovaného Radou Evropy) mělo pozitivní efekt, protože všichni pochopili, že i když zatím nedochází k žádnému odškodnění, něco se dělá, tyto věci mají opačný efekt. Po takových zprávách by se nám mohlo stát, že v nějakém uprchlickém centru bude méně respondentů. Lidé jsou zklamaní, což znamená, že je těžší je přesvědčit, že je třeba zdokumentovat (
jejich výpovědi o přežitých válečných zločinech), protože to dříve nebo později bude důležité,“ doplnila.
Všichni tři experti, s nimiž Gwara Media hovořila, se shodli na tom, že o ruských válečných zločinech se v evropském veřejném diskurzu dostatečně nemluví.
Kociuruba upozornila na nedostatek pozornosti věnované příčinám, proč ukrajinští uprchlíci žijí v hostitelských zemích, a ne doma, a jako jeden z důvodů uvedla, že málo novinářů je ochotných přijet do uprchlických center mimo Varšavu a vyslechnout si příběhy přeživších.
„Musíme o těchto věcech křičet. Myslím, že v Evropě nechtějí slyšet nebo nechtějí věřit, že se ruské válečné zločiny skutečně dějí. Mají tam jinou realitu, a někdy, i když přijedou sem a vy jim ukážete (
důsledky ruských útoků), mluvíte (
o ruských válečných zločinech), stále si myslí, že si vymýšlíme,“ uzavřela Bespala.
Zájem o válku na Ukrajině znovu roste. Pomohl návrat Trumpa i dezinformační vlna
Jak pomáhají Česko, Polsko a Slovensko?
ČESKO
Krátce po ruské invazi v roce 2022 začaly české úřady vyšetřovat válečné zločiny na Ukrajině a shromažďovat k tomu důkazy a svědectví od ukrajinských uprchlíků.
Jak už v roce 2023 informoval Deník N, čeští detektivové mluvili s mnoha uprchlíky, kteří jim poskytli důkazy o znásilňování ukrajinských žen ruskými vojáky, o vraždění nebo o unášení dětí z Ukrajiny do Ruska. Většina informací pochází z oblastí, kde probíhaly boje.
Jak nyní zjistil Euractiv.cz od Vrchního státního zastupitelství v Praze, česká policie dál prověřuje podezření ze spáchání válečných zločinů na území Ukrajiny, ať už se jich dopustila jakákoliv strana.
„Jednotlivé poznatky či důkazy jsou vyhodnocovány, a to i ve spolupráci s cizozemskými orgány k potvrzení, zda se jedná o válečný zločin či nikoliv, neboť každé oznámení na podezření z válečného zločinu neznamená, že tomu tak bylo, respektive že způsob vedení boje byl v rozporu s mezinárodním humanitárním právem,“ vysvětlil státní zástupce
Martin Bílý, podle kterého se nicméně jedná o velmi zdlouhavý proces.
Česká zjištění podle Bílého následně putují k Mezinárodnímu trestnímu soudu v Haagu (ICC), případně do nějakého cizího státu, pokud se v něm dotčená osoba nachází. Trestní řízení může proběhnout také přímo v České republice, když pro to jsou splněné patřičné podmínky.
Jeden takový případ se uzavřel letos v lednu. „V rámci objasňování podezření na válečné zločiny spáchané na Ukrajině došlo k pravomocnému odsouzení českého občana pro trestný čin plenění v prostoru válečných operací v souběhu s trestným činem služby v cizích ozbrojených silách,“ řekl Bílý. Odkazoval tak na
případ bývalého vojáka Filipa Simana, který si odpyká trest osm let vězení.
Češi jsou aktivní i jinde. Skupina někdy až 15 vojenských policistů už v roce 2023
posílila přímo tým ICC, který periodicky působí jak na Ukrajině, tak v nizozemském Haagu.
Českou stopu nesou také mise OBSE. Expertka na mezinárodní humanitární a trestní právo
Veronika Bílková z Právnické fakulty Univerzity Karlovy se účastnila hned čtyř takových misí. První dvě z nich se zaměřovaly na nedodržování mezinárodního humanitárního práva a lidských práv a na páchání válečných zločinů a zločinů proti lidskosti během konfliktu na Ukrajině. Třetí mise se soustředila na deportace dětí a čtvrtá na zadržování civilního obyvatelstva ze strany Ruské federace.
Jak Bílková řekla v
rozhovoru pro server HlídacíPes.org v létě 2024, přestože se zprávám z misí dostalo slušné pozornosti jinde ve světě, „v České republice velký zájem nevzbudily.“
Obecně platí, že nejsou k dispozici spolehlivá data, která by ukazovala míru zájmu Čechů o téma válečných zločinů na Ukrajině.
„Na toto jsme se nikdy nedotazovali, a nevím ani o tom, že by se na to někdo jiný v Česku dotazoval,“ řekl redakci Euractiv.cz
Jaromír Mazák, analytik ústavu STEM, který dělá sociologické průzkumy.
„My jsme měli otázky typu ,kdo je viníkem války‘, kde dvě třetiny (
respondentů) viní za válku Rusko, ale ti samí lidé často říkají, ať už to raději skončí a Rusko ať si vezme východní části Ukrajiny. Ale pohled na ruské zločiny, jakým způsobem hnát (
viníky) k odpovědnosti, nebo vůbec víra, že se tam ty zločiny dějí, to jsme nezkoumali,“ dodal Mazák s odkazem na
dlouhodobé průzkumy STEM.
Na politické úrovni se ale téma válečných zločinů na Ukrajině objevuje poměrně často. „Rusko soustavně páchá válečné zločiny, Rusko zdržuje jednání a dělá vše pro to, aby zabíjení pokračovalo,“
řekl například k nedávnému útoku na město Sumy český prezident
Petr Pavel. Stejnou rétoriku vyznává i vláda premiéra
Petra Fialy (ODS, ECR), především ministr zahraničí
Jan Lipavský (nez.).
Naopak nejsilnější opozice toto téma příliš nekomentuje. Krajně pravicová SPD (ESN) i populistické hnutí ANO (Patrioti) jsou vůči Rusku shovívavější, i když expremiér a šéf druhé jmenované strany
Andrej Babiš v lednu 2023 prohlásil, že ruský prezident
Vladimir Putin patří před válečný tribunál.
POLSKO
Polsko neochvějně podporuje vytvoření zvláštního tribunálu pro vyšetřování ruských zločinů na Ukrajině. Tento postoj byl konzistentní jak v předchozí konzervativní vládě PiS, tak v současné proevropské vládě
Donalda Tuska.
„Trestní stíhání pachatelů mezinárodních zločinů spáchaných na Ukrajině a proti Ukrajině, zejména zločinu agrese, je nezbytné, aby se ukázalo, že mezinárodní právo neumožňuje beztrestnost a že individuální trestní odpovědnost se může vztahovat i na vedoucí představitele státu,“ uvedlo ministerstvo zahraničí ještě pod vedením PiS v březnu 2023.
Zločiny Ruska na Ukrajině jsou v Polsku dokumentovány různými institucemi a organizacemi. Například Pileckého institut založil Centrum Rafaela Lemkina pro dokumentaci ruských zločinů na Ukrajině.
„Lemkinovo centrum shromažďuje individuální svědectví civilistů z první ruky. Na základě těchto svědectví vzniká anonymizovaný archiv, který dokumentuje zločiny spáchané ruskými silami na území Ukrajiny,“ uvedlo centrum pro Euractiv.pl. Od svého založení shromáždilo přibližně 1 600 písemných a audiovizuálních svědectví.
Centrum označilo vztahy s Kyjevem za „dobré, dokonce blízké“ a uvedlo, že ukrajinský velvyslanec
Vasyl Bodnar pozval ředitele
Krzysztofa Ruchniewicze na pracovní schůzku. Hlavní kancelář střediska navštívil také náměstek ukrajinského ministra kultury
Andrij Nadžos.
Středisko zdůraznilo, že jako výzkumný ústav nemá pravomoc vznášet obvinění nebo kohokoli stíhat. Úzce však spolupracuje s polskou prokuraturou, které mimo jiné poskytuje informace získané od svědků možných válečných zločinů.
Ačkoli je ruská invaze na Ukrajinu častým tématem v polském politickém diskurzu, obvykle je rámována spíše potenciální hrozbou pro Polsko než dokumentací a stíháním ruských válečných zločinů.
Přestože polské obyvatelstvo chová vůči Rusku negativní nálady, projevuje překvapivý nezájem o vyšetřování ruských válečných zločinů na Ukrajině. Tento nezájem je jasně patrný z nápadné absence tohoto tématu v tradičních i sociálních médiích.
Rusko a Ukrajina i tak zůstávají důležitým tématem během probíhající prezidentské kampaně.
SLOVENSKO
Jak už bylo zmíněno, Slovensko je jedním ze šesti členských států EU, které se připojily ke společnému vyšetřovacímu týmu Europolu, jehož úkolem je vyšetřit nejzávažnější mezinárodní zločiny spáchané během války.
Jako země přímo sousedící s Ukrajinou se zapojilo do vyšetřování ruských válečných zločinů od samého počátku – slovenské orgány prováděly výslechy potenciálních svědků, kteří překročili slovensko-ukrajinskou hranici.
„Procesní úkony byly prováděny na základě dohody o vytvoření specializovaného vyšetřovacího týmu, která byla přijata na mezinárodní úrovni,“ sdělilo webu Euractiv.sk policejní prezidium s tím, že jednotlivé úkony nemůže komentovat.
Do procesu dokumentace a vyšetřování se zapojilo i několik dalších slovenských institucí a nevládních organizací. Patří mezi ně například Liga pro lidská práva (HRL), která se na procesu podílela ve spolupráci a koordinaci se slovenskou generální prokuraturou a dnes už zrušenou agenturou NAKA.
„Při výkonu naší hlavní činnosti, tj. poskytování právních informací osobám, které opustily Ukrajinu, jsme aktivně vyhledávali svědky a oběti válečných zločinů a informovali je o možnosti svědčit v případu před slovenskými orgány činnými v trestním řízení,“ uvedla
Barbora Moravčíková, hlavní koordinátorka právní pomoci HRL.
Pokud osoba projevila zájem o poskytnutí svědectví, organizace o ní shromáždila potřebné informace a s jejím souhlasem je poskytla NAKA. Pomohla také sjednat konkrétní termíny výpovědí, poskytla obětem a svědkům tlumočníky, pokud si to přáli, a pomohla jim připravit se na výslech.
O možnosti podat svědectví o válečných zločinech prokurátorům informovalo rovněž Integrační centrum Košického kraje. „Proběhla také kampaň ukrajinské Generální prokuratury – video v ukrajinštině, které se prostřednictvím kampaně slovenské prokuratury šířilo i v rámci Slovenska. Byly také organizovány výjezdy pracovníků prokuratury v rámci Slovenska,“ prozradil
Denys Ladin, pracovník prvního kontaktu.
Předchozí slovenské vlády poskytovaly Ukrajině rozsáhlou pomoc a důrazně odsoudily ruské válečné zločiny. Často také přijížděly přímo na Ukrajinu, aby navštívily místa, kde k nim došlo. Komunikační oddělení ministerstev a státních orgánů také otevřeně
upozorňovala na dezinformace, které Kreml o svých útocích na Ukrajinu šířil.
Tyto aktivity ustaly s nástupem vlády
Roberta Fica v roce 2023. Ačkoli premiér vyzývá k míru a dodržování mezinárodního práva, často přejímá prokremelské narativy vůči různým událostem, nebo se je snaží nekomentovat.
Například o ruském masakru v Buči
prohlásil, že „nemáme dostatek důkazů, abychom někoho odsoudili“. Přitom ruské popírání odpovědnosti bylo opakovaně vyvráceno – například ze strany Bellingcat, New York Times a BBC. Stejně argumentoval i po útoku na civilisty ve městě Sumy, čímž se rovněž stal jedním z mála lídrů, kteří ho neodsoudili.
Průzkumy veřejného mínění zaměřené konkrétně na vnímání ruských válečných zločinů na Slovensku chybí. Dostupné výzkumy
však naznačují, že slovenská veřejnost je v názorech na odpovědnost za válku na Ukrajině a v postojích k Rusku značně polarizovaná.
Odborníci tyto výsledky
zdůvodňují vysokou aktivitou
proruských aktérů a narativů na Slovensku, úrovní vzdělání, způsobem komunikace vedoucích (nyní vládních) politiků a proruským sentimentem části obyvatelstva, který má
kořeny v historii.
Dezinformace a válka: V šíření proruských narativů vyhrává bývalý řidič MHD
