Speciální mapa hledá zelené technologie, ve kterých můžou Češi prorazit

Český průmysl vždycky uměl vyrábět složité technologie, a daří se mu i v těch „zelených“ – v elektroautech, vodních turbínách nebo 3D tiskárnách. Teď má velký potenciál toho využít i v exportu. Co je k tomu zapotřebí?Budeme zelený tygr? Právě na to se ptá projekt Mapa příležitostí iniciativy Druhá ekonomická transformace, který hledá konkrétní obory, ve kterých může Česko nejvíce těžit z globálních trendů zelené transformace. Celý svět totiž potřebuje sofistikovanou průmyslovou výrobu, aby mohl naplnit klimatické cíle, a Češi jsou v tomto ohledu tradičně dobří – vždy uměli vyrábět a vyvážet složité technologie. „Co bude celosvětově potřeba při nízkoemisní transformaci? Investice do nových zařízení. Sofistikovaná strojírenská výroba. A to je to, v čem jsme dobří,“ potvrzuje Martin Vohánka, generální ředitel EUROWAG.Mapa ukazuje, v čem jsou Češi unikátní, kde mají vysokou přidanou hodnotu a zároveň velký exportní potenciál. A nejde jen o to „co by, kdyby“, Česko už tohoto trendu evidentně využívá. Celkový český export mezi roky 2022 a 2023 narostl o 5,7 %. V porovnání s tím výrobky identifikované jako „clean tech“ o 14,9 %, tedy téměř 3krát více. Pokud jde o peníze, Česko v roce 2023 vyvezlo zboží za 5,5 bilionu korun, 1,2 bilionu z toho byly zelené výrobky.„Cílem je pomoci nastavit podmínky, aby naše země z trendu profitovala i nadále,“ argumentují autoři projektu. Rok 2024 totiž byl první v historii, kdy celosvětové tržby zelených výrobků přesáhly 2 biliony dolarů, a očekává se, že do roku 2030 se hodnota zeleného trhu zešestinásobí.

V čem jsou Češi nejlepší?

Projekt dosud zanalyzoval 90 % českého exportu zboží. Zatím našel 501 „zelených“ či „clean tech“ položek, které do mapy zařadil. „V mapě označujeme za clean-tech nikoliv jen ty výrobky, které generují nízké emise nebo přímo směřují ke snižování emisí, ale ty, do nichž bude v souvislosti se zelenou transformací potřeba celosvětově investovat a očekává se tedy růst poptávky,“ vysvětlují autoři. Svou celou metodologii blíže popisují zde.Mezi ty úplně top produkty, které Česku přinášejí (nebo můžou přinést) největší příležitost a konkurenční výhodu, patří lithium-iontové baterie, elektrické rozvaděče, čerpadla, vodní turbíny nebo stroje pro 3D tisk z plastů. Češi ale patří mezi lídry také v elektrických osobních autech, jsou jejich 10. největšími exportéry na světě a podíl na globálním trhu mají 2,9 %. Výroba elektromobilů v České republice přirozeně navazuje na silnou tradici klasického autoprůmyslu. „V roce 2023 jsme vyvezli osobní elektromobily za 100 miliard korun, a když k tomu přičteme i hybridní auta a ostatní typy elektrovozidel, dosáhl objem vývozu 230 miliard korun. Zaznamenali jsme tak růst vývozu o desítky procent,“ popisuje projekt. Konkrétně šlo o 66 %. Za tento úspěch země vděčí popularitě elektrických modelů Škody v Evropě. Škoda Enyaq byla totiž v roce 2024 třetím nejprodávanějším elektromobilem na kontinentu, a to po dvou modelech automobilky Tesla – Y a 3. Češi bodují i v železniční dopravě, a to hlavně v Indii, kde tento segment prochází velkým rozmachem. Například Wikov, tradiční český výrobce průmyslových převodovek a komponentů pro kolejová vozidla, na začátku roku 2024 expandoval na indický trh. „Na začátku loňského roku jsme otevřeli montážní závod v indické Púně, odkud dodáváme převodovky právě pro kolejová vozidla. Reagovali jsme na to, že Indie je v současnosti jedním z největších potenciálních trhů z hlediska rozvoje železniční infrastruktury a metra,“ uvádí Martin Wichterle, majitel strojírenské skupiny Wikov a ambasador Druhé ekonomické transformace. Právě v těchto oblastech leží podle autorů Mapy příležitostí obrovský potenciál i do budoucna.

A jak toho využít?

„Pokud tuto příležitost dokážeme využít naplno, může se Česko stát nejen subdodavatelem, ale klíčovým hráčem evropské reindustrializace,“ věří hlavní ekonom České spořitelny David Navrátil. Co je zapotřebí k tomu, aby se to povedlo? Autoři projektu zmiňují celou řadu podmínek úspěchu. Vadí jim například to, že česká ministerstva (a možná i generální ředitelství Evropské komise) se v tomto ohledu nekoordinují a jejich politiky jsou často protichůdné. Jako překážku vidí také vysoké ceny energií, volatilitu emisních povolenek nebo nedostatek bezemisní energie, hlavně ve střední a východní Evropě. Na české i evropské úrovni jsou podle nich také zapotřebí větší zaměření na energetické úspory a účinnost, lepší dostupnost kapitálu (i toho rizikového) nebo tzv. regulatorní sandboxy, které usnadní povolování nových technologií.