Česká republika má v oblasti obnovitelných zdrojů energie (OZE) nevyužitý potenciál, zároveň má před sebou cíle pro rok 2030, které by měla splnit. Pokrok podle expertů brzdí nejen složitá legislativa, ale i neochotný přístup úřadů.
Dekarbonizace českého průmyslu se láme na nákladech, cenách energií a nejistotě. Zástupci těžkého průmyslu varují, že bez stabilních podmínek se zelená transformace může změnit v „boj o přežití“.
Česká zelená transformace stojí na křižovatce. Stát sice ví, že spolu s celou Evropou směřuje ke klimatické neutralitě, ale stále nemá jasno v tom, jak se k ní dostat – a hlavně, jak změny srozumitelně vysvětlit lidem.
Zelené investice jsou globálním trendem, v Česku i celé Evropě ale stále narážejí na překážky. Zatímco průmysl bojuje s nedostatkem kapitálu, investoři se potýkají s nejasným označováním zelených produktů.
Pokud jde o větrné elektrárny, Česká republika má do roku 2030 velké ambice. Tempo výstavby je ale…
Dlouhodobá kontinuita, kvalitní data a adresná podpora. Přesně takové podmínky jsou podle expertů nezbytné k tomu, aby Česko pokročilo s renovací budov.
Politici by měli denně opakovat, že rozvoj OZE je veřejný zájem. Stát by pak měl vytvářet ekonomicky motivující prostředí, říká v rozhovoru pro Euractiv.cz o budování obnovitelných zdrojů energie v Česku Štěpán Chalupa.
Jak si Česko vede v dekarbonizaci ekonomiky? Jak se mění české zemědělství, jak se daří Česku renovovat budovy a jak se se snižování emisí vypořádává těžký průmysl? Máme v Česku zelené investiční prostředí a vhodné podmínky pro rozvoj obnovitelných zdrojů?
