Česká zelená transformace stojí na křižovatce. Stát sice ví, že spolu s celou Evropou směřuje ke klimatické neutralitě, ale stále nemá jasno v tom, jak se k ní dostat – a hlavně, jak změny srozumitelně vysvětlit lidem.
Tři čtvrtiny českých emisí skleníkových plynů pocházejí ze spalování fosilních paliv, především při výrobě energie. Pokud má Česko své emise skutečně snížit, klíčem jsou úspory energie, elektrifikace a přechod na nízkoemisní zdroje, jako jsou obnovitelné zdroje nebo jádro. Právě kombinace těchto tří kroků může podle dat z Atlasu dekarbonizace organizace Fakta o klimatu odstranit až 65 procent českých emisí.
Naléhavost změn podtrhuje i vývoj klimatu. Od roku 1961 se Česko oteplilo o více než dva stupně Celsia, přičemž tempo oteplování je zhruba dvojnásobné oproti světovému průměru.
Přesto česká dekarbonizace naráží na politické spory, nejistotu a slabou komunikaci s veřejností. Jak upozornili na konferenci Dekarbonizace české ekonomiky experti, Česko má sice schválený Vnitrostátní plán v oblasti energetiky a klimatu, jeho naplňování však pokulhává.
Podle Štěpána Viziho z Centra pro dopravu a energetiku (CDE) chybí jasné kroky k jeho realizaci. „Investují se peníze do věcí, které jsou v rozporu s tou strategií,“ upozornil. Výsledkem je nekonzistence, která podle expertů brzdí investice a zvyšuje nejistotu firem.
Tato nejednoznačnost má navíc vysokou cenu. Rychlejší dekarbonizace by podle analýz mohla českému rozpočtu přinést 400 miliard korun do roku 2030, a to díky úsporám za dovoz fosilních paliv i zdravotním benefitům. Místo toho ale přetrvává váhavý přístup, který komplikuje dlouhodobé plánování státu i průmyslu.
Podcast | Vizi: Rychlejší dekarbonizace by Česku přinesla 400 miliard
Jádro jako hlavní karta
Dnes již bývalý ministr průmyslu a obchodu Lukáš Vlček (STAN) na konferenci Dekarbonizace české ekonomiky důrazně hájil jadernou energetiku jako klíčový pilíř české nízkoemisní budoucnosti. Ideální energetický mix podle něj tvoří z poloviny jádro a z poloviny obnovitelné zdroje.
„Jádro je jediným relevantním zdrojem, pokud chceme rozvíjet obnovitelné zdroje,“ uvedl Vlček. Bez těchto investic podle něj nelze modernizovat český průmysl, ani zajistit stabilní dodávky energie.
Vlček zároveň obhajoval výběr jihokorejské společnosti KHNP pro dostavbu Dukovan. Podle něj nejde o politickou mezivládní dohodu, ale o tvrdý komerční model se sankcemi, který má zabránit typickému evropskému scénáři zpožďování a prodražování.
Opozice je však výrazně skeptičtější. Poslankyně Gabriela Svárovská (Zelení) upozornila na zkušenosti ze zahraničí. „Vidíme, že se stavby jaderných elektráren zastavují, zpožďují a několikanásobně prodražují,“ varovala.
Svárovská připomněla také přetrvávající závislost na ruském jaderném palivu a obohacování uranu a kritizovala absenci jasné energetické koncepce, která by odpověděla na otázku, co se stane po ukončení těžby uhlí v roce 2033. V té době totiž ještě nebudou hotové nové jaderné bloky.
Podle Svárovské navíc českou debatu negativně ovlivňují média vlastněná lidmi napojenými na fosilní byznys, která šíří skepsi vůči klimatickým politikám. Varovala také před tím, aby se dekarbonizace nestala „další kapitolou českého oligarchického kapitalismu“, kdy z dotací na podporu modernizace a snižování emisí profitují hlavně velcí hráči, zatímco běžní občané nesou náklady.
Brajer z České spořitelny: Soláry bez baterií ztrácejí ekonomický smysl
Nejhorší je kličkování
Debata se vedla také o budoucnosti a změně evropských cílů a regulací. Unie se nedávno dohodla na novém emisním cíli pro rok 2040, a to na úrovni 90 %. Česká vláda sice s cílem nesouhlasila, do klimatického zákona se ale i po jejím nátlaku dostala řada ústupků – například možnost využívat tzv. mezinárodní kredity.
Zástupce generálního ředitele pro klima z Evropské komise Jan Dusík zdůraznil, že pro průmysl nejsou největším problémem ambiciózní cíle, ale neustálé změny směru. „Když se bavíme s průmyslem, tak velmi často slyšíme: My potřebujeme předvídatelnost. Pro nás je daleko horší než ambiciózní cíl skutečnost, kdy teď poběžíme doprava, pak doleva a pak se vrátíme,“ vysvětlil.
Na opačném pólu stál dnes končící ministr dopravy Martin Kupka (ODS), který volal po razantním omezení unijní regulace. Zákaz prodeje aut se spalovacími motory po roce 2035 označil za „holý nesmysl“ a tvrdil, že Evropa přehnala množství regulací, které zdražují mobilitu, aniž by přinášely odpovídající klimatický efekt.
Nezavádějme povinné nákupy elektrických náklaďáků, apelují na Komisi Vondra a spol.
Bez lidí to nepůjde
Přes rozdílné pohledy se řečníci shodli alespoň na jednom bodě: zásadním selháním je komunikace s veřejností. Ministr Vlček připomněl svou zkušenost z Pacova, kdy jako starosta musel obyvatelům vysvětlovat investice do čističky nebo zateplení. „Lidé musí vidět konkrétní dopad na svou peněženku,“ zdůraznil.
Podle Štěpána Viziho hrají klíčovou roli programy, které přinášejí okamžitý a srozumitelný benefit, například Nová zelená úsporám. Ta přispívá lidem na renovace či pořizování obnovitelných zdrojů. „Česko je jedna ze zemí, kde se vůbec nejvíce v Evropě vyplatí investovat do energetických úspor,“ připomněl.
Svárovská doplnila, že lidé musí mít z projektů přímý prospěch – například vědět, že větrná elektrárna za obcí znamená příjem do obecního rozpočtu, nikoli jen zátěž v krajině.
Politická odvaha
V závěru diskuze zaznělo i varování před rostoucí závislostí na Číně, která dominuje výrobě solárních panelů a baterií. Jan Dusík připustil, že Čína má technologický náskok, a Evropa se mu musí bránit rozvojem oběhové ekonomiky a recyklace vzácných surovin.
Ministr Vlček se dotkl i domácí politiky. Přiznal, že hospodářská strategie hnutí ANO se v některých bodech překrývá se strategií končící vlády, zároveň ale varoval před populismem. Největší otázkou podle něj zůstává, zda bude mít nová vláda „politickou odvahu“ investovat peníze do strategických projektů, nebo je raději utratí za krátkodobé dárky voličům. Právě to podle něj rozhodne, zda Česko obstojí v globální konkurenci, nebo zůstane skanzenem uprostřed Evropy.
Do diskuze byli pozváni i zástupci nastupující vlády, debaty se však nezúčastnili.
