Politici by měli denně opakovat, že rozvoj obnovitelných zdrojů energie (OZE) je veřejný zájem. Stát by měl vytvářet ekonomicky motivující prostředí, říká v rozhovoru pro Euractiv.cz o Štěpán Chalupa.
Štěpán Chalupa je předsedou Komory obnovitelných zdrojů energie. Rozhovor vznikl při příležitosti konference Dekarbonizace české ekonomiky.
Česko je na chvostu Evropské unie, když se podíváme na podíl obnovitelných zdrojů (OZE) na spotřebě elektřiny. Je to nějakých 16,5 %. Čím to podle vás je?
Je to dlouhodobou nekonzistentností a nestabilitou celého prostředí. Nelze říct úplně jednoznačně jeden hlavní důvod.
Například finanční podpora byla „ode zdi ke zdi“. Podpora se nastavovala, korigovala a pak byla plošně zastavená v reakci na nezvládnutou, špatně odregulovanou podporu fotovoltaickým elektrárnám z roku 2010. Za to nemohly obnovitelné zdroje, ale primárně stát, respektive politická reprezentace. Rozvoj OZE, snad s výjimkou fotovoltaiky, je náročný na přípravu a potřebuje nějaké stabilní prostředí. K dalším důvodům patří také administrativní zátěž.
Je důležité, aby stát kontinuálně říkal, že obnovitelné zdroje chce a že větrné elektrárny jsou pro nás dobré. Stát musí dbát na to, aby projekty splňovaly přísné podmínky, ale zároveň musí být ten proces efektivní a rychlý. Pozitivní a stabilní přístup státu je prostě alfa a omega pro kontinuální rozvoj OZE. V zemích, kde je rozvoj rychlejší – například v Německu – je směr dlouhá léta jasně daný a není zpochybňovaný.
Zmiňoval jste finanční podporu ode zdi ke zdi. Je dnes nastavena lépe?
Odpovím šířeji. Pro rychlý rozvoj OZE potřebujeme tři pilíře. Zaprvé je třeba politická podpora. Potřebujeme explicitně deklarovaný veřejný zájem státu na OZE vtělený v zákoně. Ministři vlády by to měli pokud možno dennodenně opakovat a potvrzovat.
Zadruhé potřebujeme efektivní povolovací proces a regulace provozu. Jsme teď plní očekávání, jestli nové stavební právo zafunguje, aby se neposuzovala jedna věc víckrát. To se týká i provozu a uvádění do provozu, kde evropské regulace implementujeme doma často složitěji, než je potřeba.
A zatřetí potřebujeme stabilní ekonomické a podpůrné nástroje. Nezjednodušoval bych to jen na přímou finanční podporu. Je zkrátka třeba, aby stát hlídal, že se OZE ekonomicky vyplatí, jinak se soukromý sektor nezapojí. Možnosti podpory jsou široké – jde o provozní či investiční podporu, dotace, finanční nástroje v podobě garance za půjčky nebo PPA kontraktů (tzv. Power Purchase Agreements. Jde o smlouvy mezi výrobcem a odběratelem elektřiny, které garantují dodávky a cenu energie na dobu 5 až 25 let – pozn. red.) nebo daňové úlevy například v podobě snížení DPH pro menší zdroje. Důležité je, aby stát udržel ekonomicky motivující prostředí.
Dotkl jste se legislativních změn, které mají usnadnit rozvoj OZE. Kromě stavebního zákona to jsou i další nové zákony, které mají zrychlit povolovací procesy a počítají s tzv. akceleračními zónami pro OZE. Může to skutečně pomoci, nebo na straně legislativy ještě nějaká práce zbývá?
Domnívám se, že je potřeba chvíli vydržet a nechat fungovat nově nastavené procesy. Vstoupily nám v účinnost změny v podobě nového stavebního zákona a souvisejících zákonů – Lex OZE I, II a III a Lex plyn. Je zde ale prostor pro zlepšení. Uniklo nám kontrolování jednoduchosti a rovného přístupu. Existují odlišné podmínky například pro fotovoltaiku s baterií, nebo v případě, kdy je fotovoltaika jinde než na střeše. Je zde prostor na úpravy, zefektivnění, zjednodušení a narovnání přístupu tak, aby byl transparentní, rovný a spravedlivý pro všechny účastníky, ať už je to stavebník, obec, rodinný dům nebo velká energetická firma.
Jsem optimista, cíl 30 % OZE na spotřebě elektřiny v roce 2030 je možný
Co se týče politické podpory, kterou jste také uváděl jako jeden z pilířů pro rozvoj OZE: V Česku se bude měnit vláda – zřejmě na půdorysu hnutí ANO, SPD a Motoristů – a ta podle svých deklarací nijak silně OZE nakloněná není. Například Motoristé je označují za ideologické. Co od té nové vlády očekáváte, pokud jde o podporu a rozvoj OZE v Česku?
Doufám a věřím, že i nové vládě jako celku bude záležet na energetické soběstačnosti a odolnosti České republiky i Evropské unie. Nevidím jinou cestu než s využíváním obnovitelných zdrojů. OZE jsou jediným zdrojem, který nepotřebuje nosič primární energie zvnějšku ČR nebo EU. Je třeba vnímat přínosy decentralizované energetiky, která je daleko odolnější. Vidíme to na Ukrajině – to velké pozitivum decentralizované energetiky, kterou dá daleko větší práci dlouhodobě narušovat než v případě velké energetické soustavy s několika málo velkými energetickými zdroji a od nich velkými rozvody. To všechno je jednodušším cílem.
Měli bychom posilovat technologickou soběstačnost – být schopni technologie sami vyrábět. Jde třeba o řídící systémy, střídače, řízení energetiky, kombinace s tepelnými čerpadly, kde patříme k lídrům… Ve fotovoltaice nám ale technologická soběstačnost utekla, a jsme hodně závislí na Číně.
Potřebujeme rozvíjet OZE nejlepším tempem, jakým dokážeme. Myslím si, že není v zájmu ani jedné z budoucích vládních stran na tom něco měnit, protože by to bylo proti zájmu České republiky.
Stát očekává nárůst podílu OZE až na 30 % do roku 2030. Je to v dnešních podmínkách reálné?
Myslím si, že ano. Upřímně, není podstatné, jestli budeme na 30 % v roce 2030 nebo 2032. Podstatné je, že tím směrem jdeme. Máme kapacity na to aktivovat a instalovat až stovky MW ve fotovoltaice na střechách. Zatím se ale neobejdeme bez podpůrných finančních nástrojů. Máme na trhu výkyvy cen plynu, který je pro OZE konkurencí, a když existuje levnější alternativa a instalace OZE se nevyplatí, domácnosti ani firmy je nebudou provádět.
Je také velmi urgentní zavést kybernetická kritéria minimálně do podpůrných nástrojů. Nesmíme podporovat technologie z Číny, pokud je naším cílem kybernetická bezpečnost a technologická soběstačnost.
Pokud ty podmínky budou dobré a nastoupíme rychlejší tempo, je na to připravena distribuční síť? Dělá Česko dost pro přípravu infrastruktury?
Je to urgentní a mohlo by to být lepší. I když se investovalo, máme zde historický handicap podfinancovanosti. Největší zátěž bude na elektrizační soustavě, ale není to jen o ní. Je potřeba investovat i do plynárenské infrastruktury a většího objemu biometanu, kde máme stále nevyužitý potenciál.
Vidíme enormní požadavky na připojování fotovoltaik a akumulace. Očekáváme, že v příštím roce nám odpadnou spekulativní kapacity, které blokují elektrizační soustavu. Toto blokování brání v připojení jak rodinným domům, tak i síťovým zdrojům na vyšších napěťových hladinách. Jsem optimista, že díky nové legislativě se síť začne čistit a podaří se efektivně využívat i omezené, ale dostupné kapacity elektrizační soustavy.
