Projekt maďarské jaderné elektrárny Paks II se ocitl na rozcestí. Nová vláda chce přehodnotit jeho náklady, rizika i geopolitické dopady, zároveň ale musí řešit energetickou bezpečnost země i pokračující závislost na Rusku.
Jaderná energie hraje v maďarském energetickém mixu klíčovou roli už od spuštění bloků jaderné elektrárny Paks mezi lety 1983 a 1987. V posledním desetiletí však její podíl na výrobě elektřiny postupně klesá. Zatímco v roce 2014 Paks zajišťoval 53,6 % domácí výroby elektřiny, do roku 2025 tento podíl podle dat společnosti MAVIR klesl na 45,2 %, především kvůli rychlému rozvoji solární energetiky.
Navzdory klesajícímu podílu na výrobě zůstává Paks klíčovým zdrojem elektřiny v Maďarsku. V loňském roce pokrýval 36,2 % hrubé spotřeby elektřiny. Země totiž stále není energeticky soběstačná a část elektřiny musí dovážet ze zahraničí. Přestože podíl dovozu do roku 2025 klesl na 20,2 %, v některých obdobích dovoz pokrýval více než polovinu spotřeby elektřiny.
Tuto nestabilitu navíc prohlubuje nedostatečná kapacita pro ukládání energie. Maďarsko má omezený přístup k velkokapacitním bateriovým úložištím a zároveň postrádá přečerpávací vodní elektrárny, což komplikuje vyrovnávání výkyvů ve výrobě z obnovitelných zdrojů. I proto země stále potřebuje stabilní zdroje elektřiny, především jadernou energii.
Čtyři současné reaktory v Paksu, postavené v 70. letech na základě sovětské technologie VVER, už prošly prodloužením své životnosti. Ta však vyprší nejpozději do roku 2037. Pokud se chce Maďarsko vyhnout výpadku výrobní kapacity, bude pravděpodobně muset životnost reaktorů znovu prodloužit, což je stále výrazně levnější než výstavba nových bloků.
Závislost na Rusku
Alternativa v podobě budování nové kapacity se ukázala jako mnohem složitější. Projekt Paks II, který má stávající bloky postupně nahradit, získal konkrétní podobu po podpisu dohody o jaderné spolupráci mezi premiérem Viktorem Orbánem a ruským prezidentem Vladimírem Putinem v roce 2014. Krátce poté maďarský parlament, ovládaný ústavní většinou vládní strany Fidesz, rozšíření elektrárny schválil.
Právě vysoké náklady jsou přitom jedním z hlavních problémů projektu Paks II. Nové bloky provázejí výrazná zpoždění a není jisté, kdy – a zda vůbec – budou dokončeny. I Viktor Orbán po své volební porážce připustil, že projekt měl postupovat rychleji.
Podle dohody má ruská státní jaderná společnost Rosatom postavit dva reaktory generace III+ typu VVER (AES-2006), každý o výkonu 1200 MW. Odhadované náklady projektu činí 12 miliard eur, přičemž tato částka nezahrnuje dodatečné náklady na infrastrukturu ani správu radioaktivního odpadu. Financování je z velké části závislé na ruském státním úvěru, který má pokrýt 80 % nákladů, zatímco zbývajících 20 % má financovat Maďarsko.
Projekt je však kontroverzní od samého počátku. Zakázka byla společnosti Rosatom přidělena bez veřejného výběrového řízení a klíčové informace o projektu byly utajeny na 30 let. Přestože Evropská komise projekt v roce 2017 schválila, obavy ohledně transparentnosti, nákladů a geopolitické závislosti přetrvávají.
Dalším problémem zůstává energetická závislost Maďarska na Rusku, především v oblasti ropy a zemního plynu. V době pokračující války na Ukrajině a napjatých vztahů mezi Ruskem, Evropskou unií a NATO představuje tato závislost pro Budapešť významné politické riziko.
Budoucnost Paks II zůstává nejistá
Situace kolem projektu Paks II se výrazně změnila po dvoutřetinovém volebním vítězství strany Tisza v dubnu 2026. Tento vývoj znovu otevřel otázky ohledně budoucnosti elektrárny. Nastupující premiér Péter Magyar se zatím zdráhá přiklonit k jednoznačnému řešení. Přestože považuje jadernou energii za nezbytnou součást maďarského energetického mixu, projekt označil za předražený a slíbil prověřit všechny smlouvy, než přijme konečné rozhodnutí.
Proměnil se také postoj veřejnosti k jaderné energetice. Zatímco po havárii ve Fukušimě důvěra v jádro oslabovala, války a rostoucí ceny energií v posledních letech znovu posílily jeho význam.
Kritici projektu Paks II tvrdí, že pokračující investice do projektu už nejsou opodstatněné. Maďarsko by se podle nich mělo snažit omezit finanční ztráty a nasměrovat prostředky jinam. Další upozorňují na to, že společnost Rosatom selhávala v právní, finanční i technické rovině a že důsledné vyvození odpovědnosti vůči firmě by samo o sobě mohlo přinést ekonomické výhody.
Rozhodnutí nové vlády tak bude mít dalekosáhlé důsledky. Pokračování projektu je pravděpodobnější i proto, že Péter Magyar není zásadním odpůrcem jaderné energie.
Zároveň však flexibilitu vlády omezují institucionální překážky. Přísná pravidla oddělení vyžadují, aby elektrárny Paks I a Paks II fungovaly v rámci odlišných organizačních a řídicích struktur. Významnou roli navíc hrají i politické faktory: po letech proruské politiky vlády Viktora Orbána může další spolupráce s Ruskem čelit silnému domácímu i mezinárodnímu odporu.
Pokud se nová vláda rozhodne projekt ukončit, bude muset prokázat, že ruští partneři nesplnili své smluvní závazky. Takový krok by zároveň vyžadoval rychlé hledání alternativní energetické strategie a mohl by přinést i významné právní a finanční komplikace.
Tento článek byl publikován v rámci projektu Searching for European Balance: The V4 Facing Global Pressures, na kterém spolupracují redakce EUBrief (Slovensko), Focus Europe Poland (Polsko) Magyar Narancs (Maďarsko) a Update EU (Česko). Projektový obsah naleznete také na webu Visegrad.info. Více informací najdete zde.
