Jádro je důležitým pilířem české energetiky a jeho význam s dekarbonizací a nutností navyšovat energetickou bezpečnost poroste. Česká jaderná energetika však stojí před mnoha výzvami – náklady jsou vysoké, do dostavby Dukovan může promluvit evropská legislativa a jaderné elektrárny se stále plně neodstřihly od ruského paliva.
Jaderná energetika v českém energetickém mixu hraje důležitou roli – s instalovanou kapacitou 4,29 GW k roku 2025 držela 21,5% podíl v celkové instalované kapacitě všech zdrojů elektrické energie. Na generaci elektřiny se v tom samém roce podílela dokonce až 42,3 %.
Má také vysokou podporu občanů. Podle průzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění s využitím jaderné energie pro výrobu elektřiny souhlasí téměř tři čtvrtiny respondentů (73 %). Většina respondentů ani nepociťuje zásadní obavy z jejího používání – malé obavy vyjádřilo 40 % lidí, 38 % dokonce nemá žádné.
V Česku v současnosti operují dvě jaderné elektrárny – Temelín a Dukovany. Obě provozuje Skupina ČEZ, jejímž majoritním vlastníkem je stát, který drží téměř 70 % akcií.
Dá se očekávat, že význam jádra společně s obnovitelnými zdroji energie v nejbližších letech poroste, především s ohledem na klimatické cíle Evropské unie a potřebu zvyšovat energetickou bezpečnost. Odpovídají tomu i kroky České republiky, která přistoupila k realizaci největšího projektu jaderné energetiky od zprovoznění JE Temelín v roce 2000 – výstavbě dvou nových bloků jaderné elektrárny Dukovany. Skupina ČEZ zároveň vyjadřuje zájem být průkopníkem ve výstavbě malých modulárních reaktorů (SMR). Předpokladem pro další rozvoj je i výstavba hlubinného úložiště vysokoaktivního radioaktivního odpadu, které by se mělo začít stavět kolem roku 2050 a zprovoznit do roku 2065, přičemž výběr lokality pro něj stále probíhá.
Jádro neznamená úplnou energetickou nezávislost
Podle Martina Jiruška z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity jaderná energetika zvyšuje energetickou bezpečnost, protože u ní neexistuje závislost na průběžných dodávkách a infrastruktuře, kterou můžeme pozorovat například u ropy a plynu. Upozorňuje však, že nevede k úplné energetické nezávislosti.
„Objevují se tu jiná rizika. Především se jedná o obří projekty, kdy s poskytovatelem technologie vzniká vazba na desítky let, a taková vazba zahrnuje obrovské toky financí, osob a materiálu. V takovém prostoru se otevírá celá řada možností, kde může vzniknout problém,“ řekl redakci.
Největším problémem výstavby jaderných zdrojů podle něho zůstává financování, které vzhledem k vysoké nákladnosti projektů a fungování tržního hospodářství vyžaduje financování státem, což může pro vlády nést i cenu politickou.
V krajním případě může být bezpečnostním a geopolitickým problémem, pokud zdrojem financí, technologií či obojího je riziková země. Poukázal přitom na maďarský projekt Pakś 2, který je realizován Rosatomem a financovaný ruským státním úvěrem.
Podobný scénář se nicméně netýká českého projektu dostavby Dukovan. O možné účasti Rosatomu se v průběhu plánování výstavby nových jaderných bloků mluvilo, dokud v dubnu 2021 nebyl z tendru vyřazen vládou. Nakonec zvítězila korejská společnost KHNP, do projektu by se z 60 % měly zapojit i české firmy. Stavět se má začít v roce 2029, první z nových bloků by měl být spuštěn v roce 2036.
Financování je zajištěno formou státní půjčky firmě Elektrárna Dukovany II (EDU II), která je za projekt zodpovědná. Výše státní půjčky by měla odpovídat nabídkové ceně od KHNP, která podle vlády v cenách za rok 2024 činila kolem dvou set miliard korun za jeden blok. Stát zároveň od Skupiny ČEZ za 3,6 miliardy korun koupil 80% podíl v EDU II. Dnes již bývalý ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS) tehdy uvedl, že majoritní podíl státu zajistí kontrolu nad projektem a pravděpodobně zjednoduší proces schvalování státní podpory ze strany Evropské komise.
Komise se začala detailně zabývat projektem v prosinci 2025, kdy zahájila hloubkové šetření státní podpory pro Dukovany. Ve své tiskové zprávě tehdy uvedla, že projekt považuje za nezbytný, má však pochybnosti o tom, jestli je státní půjčka plně v souladu s pravidly EU. Šetření stále probíhá.
Zároveň se nemusí jednat o jedinou překážku ze strany EU, které by Dukovany mohly čelit. Hospodářská komora ČR na začátku března vydala tiskovou zprávu, ve které vyjádřila obavu z dopadu nedávno představeného návrhu aktu o průmyslovém akcelerátoru. Striktní uplatňování principu „Made in Europe“ by totiž podle ní investice do jaderné energetiky a obnovitelných zdrojů, které se opírají o klíčová partnerství se subjekty mimo EU, mohlo ohrozit.
Kromě financování samotného projektu bylo nutné vyčlenit i finance ke kompenzaci negativních dopadů na region kolem dukovanské elektrárny, který se bude muset připravit na příliv přibližně 10 tisíc nových obyvatel. Na celkem 35 různých opatření, která pokrývají rizika spojená s dopravní infrastrukturou, bydlením a zdravotnictvím, bylo vyčleněno 15 miliard korun, přičemž stát z toho poskytne 12 miliard korun.
Česko se zbavuje palivové závislosti na Rusku
Jirušek připomíná, že i v případě jaderné energetiky je nutné dovážet palivo, u kterého existuje riziko dovozní závislosti, byť ne v takové míře, jako u ropy a zemního plynu. Právě dovozní závislost na palivu do jaderných bloků je pro Česko problém k řešení. Do ruské invaze na Ukrajinu zdroje do obou elektráren dodávala ruská státní společnost TVEL.
Diverzifikace postupuje rychleji v případě JE Temelín, kde již dodávky ruského paliva skončily a v současnosti je zabezpečuje americký Westinghouse a francouzský Framatome. ČEZ s nimi podepsal smlouvu v roce 2022 na základě výběrového řízení zahájeného v roce 2018. První dodávky od Westinghouse, které svoje palivo vyvíjí samo, dorazily v květnu 2025. Framatome by měl se zásobováním začít tento rok, prozatím bude dovážet palivo vyrobené na základě licence od ruské TVEL. Ve střednědobém horizontu by však měl začít vyvíjet plně evropské jaderné palivo.
Komplikovanější je diverzifikace dodávek paliva do Dukovan. Elektrárna loni v červnu obdržela první dodávku paliva od Westinghouse, se kterým uzavřela smlouvu v roce 2023. Na začátku dubna bylo také potvrzeno, že Skupina ČEZ bude s francouzským Framatome pro dukovanské reaktory vyvíjet palivové soubory nové generace. Pro tuto chvíli však hlavním dodavatelem paliva pro Dukovany zůstává společnost TVEL, s níž má ČEZ uzavřený kontrakt až do roku 2028. Situaci ve vyjádření pro redakci Update EU objasnil mluvčí Skupiny ČEZ Ladislav Kříž.
„Jaderné palivo je jeden z nejsložitějších strojírenských výrobků, vždy speciálně vyvíjený pro každou elektrárnu. (…) V případě Dukovan byla a je situace složitější, protože ještě před vpádem ruských vojsk na Ukrajinu nikdo komerčně palivo pro 440 MW bloky (typ jaderných bloků, které JE Dukovany používá – pozn. red.), krom TVEL, nenabízel. Příprava trvá řadu let,“ řekl. Dodal, že dodržení dobíhajícího kontraktu s ruskou společností, který je schválený Zásobovací agenturou Euratomu (ESA) a nespadá pod žádné sankce, Dukovanům dává dostatek času na bezpečné zavedení nových paliv.
Podle Kříže ČEZ žádný další materiál z Ruské federace nenakupuje.
SMR mají být levnější, průkopníkům se však prodraží
Kromě rozvoje již existujících typů jaderných reaktorů a posilování energetické bezpečnosti Česko vyhlíží novou kapitolu jaderné energetiky – výstavbu SMR. Do jejich rozvoje se snaží velkou mírou zapojit Skupina ČEZ, která vlastní 20% podíl ve společnosti Rolls-Royce SMR. Ta má postavit tři SMR v tradiční britské jaderné lokalitě Wylfa, stejný počet SMR od Rolls-Royce má vyrůst i v Česku. Podoba vývoje SMR v Česku nabyla konkrétnějších rozměrů na konci dubna, kdy ČEZ a Rolls-Royce uzavřely smlouvu o přípravných pracích na jejich vývoji, a stát s ČEZ podepsal memorandum o spolupráci.
Jirušek upozorňuje, že hlavní přínos SMR nespočívá v jejich velikosti. „Pořád se jedná o nízké stovky MWh nominálního výkonu, tedy na nebo nad úrovní největších jednotek v uhelných elektrárnách. Jejich hlavní přínos je v modularitě a standardizaci, která umožní je vyrábět sériově, a tím snížit náklady na jednotku,“ řekl. Také dodal, že se stále jedná o jaderné zařízení – je tedy třeba i nadále dodržovat potřebná bezpečnostní a technická opatření, která podobně jako u standardních JE prodlouží délku jejich výstavby.
Podle něho je vývoj SMR správným směrem právě kvůli sníženým nákladům na jednotku, poukazuje však na to, že první projekty za prvenství zaplatí spíše náklady zvýšenými. „Teprve až se produkce rozjede a procesy standardizují, je možné čekat pokles nákladů. První SMR z logiky věci levný být nemůže,“ vysvětlil.
Tento článek byl publikován v rámci projektu Searching for European Balance: The V4 Facing Global Pressures, na kterém spolupracují redakce EUBrief (Slovensko), Focus Europe Poland (Polsko) Magyar Narancs (Maďarsko) a Update EU (Česko). Projektový obsah naleznete také na webu Visegrad.info. Více informací najdete zde.
