Když Evropská komise na podzim roku 2025 představila Evropský štít demokracie, iniciativa byla rámována jako dlouho očekávaná odpověď na jednu z nejvíce destabilizujících hrozeb pro evropské demokracie: dezinformace a zahraniční informační manipulaci. Komise si od štítu slibuje lepší koordinaci, včasnější odhalování nepřátelských vlivových operací a vznik nového Evropského centra pro demokratickou odolnost, které má podporovat členské státy v první linii.
Zatímco Komise se snaží posilovat kolektivní obranu EU vůči dezinformacím, vývoj na východním křídle vykazuje opačný trend. V regionu vystaveném nepřátelskému vlivu a ruským informačním operacím několik vlád potichu rozebírá vlastní obranné mechanismy, odkládá reformy nebo dokonce aktivně přispívá k šíření manipulačních narativů.
Přehled devíti zemí – Bulharska, Rumunska, Finska, Maďarska, Lotyšska, Litvy, Slovenska, Polska a Česka – vykresluje obraz regionu, který se ubírá rozdílnými směry. Zatímco občané na celém východním křídle jsou znepokojeni a stále si více uvědomují hrozbu, politické reakce se pohybují od skutečného budování odolnosti až po zanedbávání a v některých případech i otevřenou sabotáž.
Důvěra se propadá
Veřejné obavy z dezinformací jsou v celém regionu konzistentní. Data Eurobarometru z května 2025 ukazují, že lidé jsou z možného dopadu nepravdivých či zavádějících informací znepokojení.
V Maďarsku vyjádřilo obavu, že voliči zakládají svá rozhodnutí na dezinformacích, 82 % dotázaných – nejvyšší podíl ze sledovaných zemí. Podobně vysoká míra znepokojení přetrvává v Litvě (75 %), na Slovensku a v Bulharsku (shodně 74 %), následují Polsko (71 %), Finsko (70 %), Lotyšsko (68 %) a Rumunsko (65 %). I v Česku, které je v rámci skupiny nejméně znepokojené, se téměř dvě třetiny respondentů domnívají, že dezinformace mohou ovlivnit volební rozhodování.
Tyto obavy nejsou abstraktní, ale vycházejí z každodenní zkušenosti. V Maďarsku se více než polovina populace setkává s dezinformacemi alespoň jednou týdně, přičemž téměř každý čtvrtý respondent uvádí každodenní kontakt. Podobné vzorce vykazují Slovensko a Lotyšsko, zatímco i Finsko – země často považovaná za vzor mediální gramotnosti – rovněž hlásí častý výskyt manipulačního obsahu.
Občané se zároveň překvapivě shodují na řešeních. V celém regionu respondenti opakovaně označují vzdělávání, mediální gramotnost a nezávislé ověřování faktů za nejúčinnější nástroje v boji proti dezinformacím. Výzvy k cenzuře jsou vzácné, dominantní je poptávka po odolnosti – schopnosti informace rozpoznat, ověřit a zasadit do kontextu.
Data zároveň odhalují rostoucí nesoulad mezi obavami veřejnosti a důvěrou ve schopnost vlád na dezinformace reagovat. V několika zemích občané vyjadřují hluboký skepticismus ohledně toho, zda jsou jejich národní instituce schopny problém účinně řešit.
Nejvýraznější je tento deficit důvěry v Bulharsku, kde většina respondentů označuje boj s dezinformacemi za nemožný úkol. Pouze 38 % věří, že národní autority dokážou problém zvládnout. V Česku a na Slovensku je více lidí, kteří státní kapacitě nedůvěřují, než těch, kteří jí věří. Rumunsko a Maďarsko vykazují podobně polarizované postoje. Výjimkou je Finsko. Místní respondenti zde vyjadřují nejvyšší míru důvěry v národní autority.
V mnoha státech východního křídla občané více věří schopnostem EU než vlastním metropolím. V Bulharsku, Lotyšsku, na Slovensku a v Česku – a dokonce i v Maďarsku – převyšuje víra ve schopnost EU čelit dezinformacím důvěru v národní autority.
Když vlády boj podkopávají
V některých zemích východního křídla vlády aktivně zvrátily nebo přesměrovaly snahy proti dezinformacím.
Na Slovensku se pokrok dosažený po roce 2018 – včetně vzniku strategických komunikačních jednotek a expertních orgánů financovaných z projektů EU – rychle rozpadl po volbách v roce 2023. Vláda Roberta Fica zrušila nebo omezila instituce pověřené bojem proti hybridním hrozbám. Vysocí představitelé označovali odborníky za „politické aktivisty“, kteří údajně lidem říkají, co si mají myslet, zatímco političtí lídři otevřeně šířili proruské narativy.
Ruské propagandistické weby zůstávaly na Slovensku dostupné ještě v srpnu 2025, což zemi činí nejhorším aktérem v uplatňování sankcí EU vůči ruským médiím. Současně vládní představitelé obviňovali ze zasahování do vnitřních věcí spíše západní spojence než Moskvu.
Maďarsko představuje odlišný model. Vláda zde politiky proti dezinformacím nejen zanedbala, ale přímo je zneužila. Strana Fidesz premiéra Viktora Orbána se snažila redefinovat pojem „fake news“ způsobem, který stírá hranici mezi dezinformacemi a nezávislou žurnalistikou. Veřejnoprávní média a provládní platformy aktivně šíří ruské narativy o Ukrajině a EU, zatímco nezávislá média jsou obviňována ze služeb cizím zájmům.
Vznik Úřadu pro ochranu suverenity a návrh „zákona o transparentnosti“ byly prezentovány jako opatření proti zahraničnímu vlivu, v praxi však míří na občanskou společnost a média závislá na zahraničním – často unijním – financování. Tento obrat vytvořil paradox: průzkum Eurobarometru ukázal, že maďarská populace patří k těm, které nejvíce požadují ověřování faktů, zatímco stát ty, kdo je poskytují, aktivně oslabuje.
Zanedbaný boj proti dezinformacím
Rumunsko ilustruje, jak snadno mohou dezinformace bujet v institucionálním vakuu. Během pandemie covidu-19 jejich šíření prudce vzrostlo a dalšího vrcholu dosáhlo při zrušených prezidentských volbách v roce 2024. Reakce státu však zůstala minimální. Národní obranná strategie na období 2025–2030 se již k boji proti dezinformacím nezavazuje a místo toho odkazuje na roztříštěné kompetence a nedostatek metodiky. Konkrétní opatření chybí, ministerstva vydávají pouze občasná vyjádření a koordinované reakce zůstávají výjimkou.
Podobnou ambivalenci vykazuje i Česko. Navzdory rostoucím obavám veřejnosti a sílící angažovanosti na úrovni EU byla po změně vlády zrušena strategická komunikační jednotka na ministerstvu zahraničí. Ani předchozí kabinet však boj proti dezinformacím nepovažoval za skutečnou prioritu.
Bulharsko mezitím funguje bez ucelené národní strategie či specializované jednotky. Jednotlivá ministerstva realizují izolované iniciativy, včetně tzv. „disinfo radaru“ na ministerstvu obrany, země se však ve velké míře spoléhá na rámce a kapacity EU.
Udržení tempa
Polsko a Lotyšsko se v pomyslném žebříčku nacházejí uprostřed. Politická vůle zde existuje, strukturální slabiny však přetrvávají.
Polsko v posledních letech čelilo stovkám manipulačních kampaní. Přesto mu dlouho chyběla ucelená národní strategie a nepodařilo se mu včas implementovat unijní akt o digitálních službách, což vyvolalo varování ze strany Evropské komise. Současné snahy zůstávají roztříštěné mezi jednotlivá ministerstva, vláda však přislíbila, že od roku 2026 začne dezinformace a kybernetickou bezpečnost systematičtěji upřednostňovat.
Lotyšsko podniklo rozhodné kroky již na začátku, když zablokovalo televizní kanály a online platformy napojené na Kreml. Postupně se však boj proti dezinformacím proměnil v projektovou činnost závislou na krátkodobém financování. Přetrvává také zásadní slabina: většina státem financovaných vyvracení dezinformací vzniká v lotyštině, a nedosahuje tak k ruskojazyčnému publiku, které je k narativům Kremlu nejvnímavější.
Mezinárodní spolupráce
Dokonce i Finsko – často uváděné jako etalon odolnosti – čelí vnitřním omezením. Ačkoli země hostí Evropské centrum excelence pro boj proti hybridním hrozbám (EU–NATO Hybrid CoE) a těží z vysoké mediální gramotnosti, postrádá koordinovanou národní strategii informační obrany. Rozpočtové škrty a politická opatrnost, zejména v resortech kontrolovaných stranou Finové, omezily státní výzkum a analýzy. Odpovědnost tak stále více přechází na veřejnoprávní média a nezávislé organizace.
Litva stojí v ostrém kontrastu. Vláda zde považuje dezinformace za dlouhodobou geopolitickou hrozbu a výrazně investuje do mezinárodní spolupráce. Nová dohoda s OECD má posílit „institucionální a společenskou odolnost“, přičemž kancléřka vlády Giedrė Balčytytė zdůrazňuje, že demokracie musí jednat společně, aby odolaly rozsahu propagandy generované ruskou válkou proti Ukrajině.
Na domácí půdě Litva upřednostňuje prevenci před reakcí. Mediální gramotnost je součástí školních osnov i univerzitních programů a je doplněna nezávislými iniciativami, které monitorují a vyvracejí falešné narativy. Přestože problémy přetrvávají, Litva se zařadila mezi nejkoherentnější a nejkonzistentnější aktéry regionu v informační válce.
Štít s prasklinami
Příběhy z východního křídla ukazují hluboký nesoulad mezi občany a jejich vládami. Lidé v celém regionu vnímají dezinformace jako každodenní realitu a přímou hrozbu pro demokratickou volbu. Setkávají se s nimi často, obávají se jejich dopadu na volby a požadují vzdělávání a nezávislé ověřování jako nejúčinnější obranu.
Boj proti dezinformacím se však zároveň stal politicky nepohodlným tématem – bez odpovídajícího rozpočtu, nebo dokonce nástrojem k umlčování kritiků. Pokud se propast mezi obavami veřejnosti a politickým jednáním bude dál prohlubovat, Evropa riskuje, že její demokratický štít zůstane plný nebezpečných trhlin.
Tento obsah byl publikován v rámci projektu Eastern Flank EU Reporting (EFER), na kterém spolupracují redakce Delfi (Litva), Delfi (Lotyšsko), Espress (Rumunsko), EUBrief (Slovensko), Faktabaari (Finsko), Focus Europe Poland (Polsko), Napunk (Slovensko), Pro News Bulgaria (Bulharsko) a Update EU (Česko). Projektový obsah naleznete také na webu EastFlank.eu. Více informací najdete zde.
