Evropská unie připravuje další víceletý finanční rámec pro období po roce 2027. Pro Česko návrh počítá s menší národní „obálkou“, což by mohlo zpomalit investice do infrastruktury i rozvoje regionů.
Vyjednávání o příštím sedmiletém rozpočtu EU vstupuje do další fáze. Evropský parlament minulý týden přijal svou pozici, ve které požaduje navýšení rozpočtu o 10 % oproti návrhu Evropské komise. Nyní jsou na řadě členské státy, které musí najít shodu na společném postoji.
Nová pravidla rozdělování
Zásadní změna se týká samotného způsobu rozdělování evropských peněz z kohezní politiky. Dosavadní alokační klíč, založený především na ekonomické úrovni země, má nahradit model, který bude více zohledňovat například velikost populace, podíl obyvatel ve venkovských oblastech, míru sociálního vyloučení nebo vnitřní rozdíly mezi regiony.
Právě zde Česko naráží. Země jako celek ekonomicky dohání průměr EU a její regiony jsou relativně vyrovnané. To je sice pozitivní vývoj, v novém systému ale znamená nižší nárok na podporu.
„Struktura evropského rozpočtu se mění postupně. Historicky byla největší výdajovou kapitolou zemědělská politika, v posledních letech pak koheze a regionální rozvoj. Tyto finanční transfery ze západu směrem na východ a jih měly pomoct méně rozvinutým ekonomikám dohánět ty vyspělejší,“ popsal pro redakci analytik institutu Europeum Filip Křenek.
Méně peněz pro Česko
Česko je zatím stále čistým příjemcem z unijního rozpočtu. Jen za loňský rok získalo z rozpočtu EU o 31,1 miliardy korun více, než do něj odvedlo. Celkově je za dobu členství v plusu přes 1,1 bilionu korun, respektive zhruba 1,3 bilionu včetně prostředků z fondu Next Generation EU.
„Vzhledem k průměru evropského HDP jsme dnes na 91 %, před pandemií jsme byli dokonce na 95 %. Z tohoto pohledu tedy snižování kapitoly koheze a regionálního rozvoje opravdu není změna, která by nás měla zaskočit, je to jen logické vyústění dlouhodobých tendencí,“ popisuje Křenek. Navíc souběžně s tím, jak česká ekonomická úroveň roste, by peněz z koheze ubývalo tak jako tak, podotýká.
Roli navíc hraje i změna priorit samotné Unie. Vedle regionální politiky chce více investovat do konkurenceschopnosti nebo bezpečnosti.
Pro Česko ale snížení peněz z kohezní politiky může být problém, protože z evropských fondů se dlouhodobě financuje přibližně 40 až 50 % veřejných investic. Podle Křenka by se tak případné škrty mohly propsat do toho, kolik se u nás staví infrastruktury, investuje do regionů nebo modernizuje ekonomika. „Bez náhrady z národních zdrojů by to mohlo vést k výraznému zpomalení investic,“ varuje.
Více soutěže o evropské peníze
Vedle národních alokací existují i celoevropské programy, jako je například Horizon Europe, kde se o prostředky soutěží napříč Unií. Právě ty by mohly výpadek částečně kompenzovat. Konkurence je však výrazně vyšší a projekty musí obstát v evropském srovnání. Česko v těchto programech zatím nepatří mezi nejúspěšnější a dlouhodobě z nich získává jen kolem 5 % evropských peněz.
„Myslím si, že jsme schopni si na tyto prostředky sáhnout. Například v programu Horizon Europe jsou některé české univerzity a výzkumné instituce úspěšné, zatím jich ale není tolik. Bohužel se stále uchylujeme spíše k té jednodušší cestě, kterou dosud tvořily právě národní dotační programy,“ říká Křenek.
„V případě potřeby snad dokážeme přepnout a soutěžit i na evropské úrovni, ale to vyčkávání nás může přijít draho. Často se stává, že se konsorcia úspěšných žadatelů formují v průběhu let – nikdo není zvědavý na organizace, které se chtějí připojit na poslední chvíli, aby si taky ukrojily kus koláče,“ dodává.
Česká vyjednávací pozice
Český premiér Andrej Babiš (ANO) se opakovaně nechal slyšet, že příspěvek Česku v příštím sedmiletém rozpočtu EU je pro něj nepřijatelný. Zároveň ale odmítá nové vlastní zdroje EU, o kterých se mluví právě kvůli tomu, aby Unie byla schopná ufinancovat všechny své priority a zachovat výši příspěvků jednotlivých členských států do rozpočtu.
Křenek postoj českého premiéra hodnotí jako naivní představu, která nemá mnoho společného s reálnou vyjednávací pozicí.
„Za ten rok od návrhu víceletého rozpočtu se debata na evropské úrovni posunula. Myslím, že základní rysy už se zásadním způsobem měnit nebudou. Za tu dobu se i česká pozice postupně přiblížila realitě kolem jednacího stolu. Podobnými výroky bychom se mohli vrátit zase na začátek, ale taky se tím můžeme z debaty o rozpočtu vyšachovat úplně. Nikdo se s námi nebude bavit, pokud budou naše požadavky odtržené od reality,“ upozornil. Vnímá to proto spíše jako politické gesto směrem k domácímu publiku. Na evropské úrovni to podle něj nemá potřebnou podporu.
Konečná dohoda na finančním rámci má být hotová v prosinci, aby v roce 2027 mohly být dojednány jednotlivé legislativní akty a rozpočet mohl začít od roku 2028 platit. Kyperské předsednictví by mělo první náčrt rozpočtu i s konkrétními čísly předložit během června tak, aby o něm mohli debatovat unijní lídři na červnovém summitu EU.