Ve světle konfliktu na Ukrajině rezonuje potřeba zbrojit v Evropě více než kdy jindy. Až doposud přitom starý kontinent přistupoval ke zbrojařům odtažitě, například v taxonomii a financování obranného průmyslu. Teď to chce změnit. Otázka taxonomie je v současnosti známá zejména kvůli debatě ohledně zařazení jádra a plynu mezi udržitelné zdroje. Unijní snahy klasifikovat, a tím tak správně nasměrovat peníze investorů, se však v budoucnosti nebudou týkat pouze klimatu. Kromě toho, jak moc jsou určité ekonomické aktivity zelené, chce Evropská komise rozšířit taxonomii také o sociální dimenzi. Tedy jasně a obecně vymezit, jaká průmyslová odvětví pozitivně přispívají společnosti, a jaká jsou naopak dlouhodobě škodlivá.
I kvůli vyhrocené debatě ohledně jádra a plynu se však podoba sociální taxonomie dosud teprve rýsuje a není jasné, kdy ji EU schválí. Během února zveřejnila expertní skupina na udržitelné finance první
koncept, se kterým nyní pracuje Komise. Mezi škodlivé aktivity by se podle něj měl zařadit také tabákový průmysl, hazard a výroba zbraní.
Návrh taxonomie pod vlnou kritiky
Právě posledně zmíněná aktivita vyvolala značný odpor napříč obranným sektorem. Označení výroby zbraní za škodlivou aktivitu by totiž způsobilo další odliv investic z oblasti. Ta přitom i v současnosti čelí vlažnému přístupu finančních institucí.
Podle asociace sdružující evropský letecký a obranný průmysl ASD (AeroSpace and Defence Industries Association) by navrhovaná podoba taxonomie „omezila možnosti financování, a tedy i schopnost dodávat obranné systémy evropským armádám“. Prezident ASD a zároveň šéf italské zbrojařské firmy Leonardo
Alessandro Profumo v reakci dodal, že „bez obrany nemůžeme budovat udržitelnou společnost“.
Návrhy expertních skupin kritizují i zástupci zbrojařů v Česku. „Bez obranného průmyslu není bezpečnost. Stávající návrhy taxonomie tedy nejsou něco, co by nám úplně vyhovovalo,“ uvedl
Lubomír Kovařík, šéf sekce obranného průmyslu Hospodářské komory a předseda dozorčí rady České zbrojovky, na konferenci
Naše bezpečnost není samozřejmost.
Banky budou ke zbrojařům vstřícnější
Až do únorové ruské invaze na Ukrajinu vše nasvědčovalo tomu, že obranný průmysl si zachová své postavení „vyvrhele“. Řada evropských bank nechtěla se zbrojními firmami příliš spolupracovat právě kvůli ohledům na environmentální a sociální aspekty zbrojního trhu. Například SEB, jedna z největších švédských bank, dlouhodobě odmítala financovat jakoukoliv výrobu zbraní. Německý zbrojařský gigant Rheinmetall byl zase na začátku tohoto roku odstřižen od úvěrů u dvou zemských bank v Německu.
Podle viceguvernéra České národní banky
Marka Mory tyto kroky vysvětluje fakt, že se banky snaží být vždy o krok napřed, a už jenom návrhy legislativy tak ovlivňují jejich strategii. Podle něj není zařazení zbraní mezi společensky škodlivé komodity v současné situaci na místě. „Můj odhad je, že to autoři návrhu psali ještě před konfliktem na Ukrajině. Dnes by to napsali určitě jinak,“ uvedl na zmiňované bezpečnostní konferenci.
Putinova agrese a reakce evropských zemí, které ohlásily prudké zvýšení výdajů na obranu, však postavilo zbrojaře do zcela odlišné pozice než doposud. Averze k financování obranného průmyslu rychle opadla nejen u vlád, ale také u bankovního sektoru. Například na německé rozhodnutí napumpovat do obrany 100 miliard euro ihned reagovala druhá největší německá banka Commerzbank, která rovněž signalizovala ochotu do obranného sektoru daleko více investovat.
Válka na Ukrajině nutí EU napumpovat více peněz do obrany
Problémem jsou emise i korupce
Důvod, proč řada expertů označuje výrobu zbraní za škodlivou, není neopodstatněný. Kromě zjevného faktu, že zbraně můžou zabíjet, se mluví například o korupci. Podle
zprávy Transparency International více než 70 procent ze 134 největších světových producentů zbraní nepodniká v tomto směru žádné kroky na zlepšení. Odvětví je podle organizace „primárním cílem korupce kvůli svému propojení s politikou a charakteristickým utajováním informací“.
Dalším zásadním nešvarem jsou pak již zmíněné environmentální dopady produkce a provozu zbraňových systémů. V mnoha členských státech tvoří emise armády více než polovinu celé uhlíkové stopy státu. Jen spotřeba tanku T-72, kterým disponuje česká armáda má spotřebu 800 litrů pohonných hmot na sto kilometrů v terénu, stíhačky Jas-39 Gripen pak zhruba dva tisíce litrů paliva za hodinu letu. Celkové emise armád navíc většinou podléhají utajení a jednotlivé země je nemusí zveřejňovat. Přesná čísla ani v rámci Unie tak nejsou známá.
Budíček jménem válka. EU posílí obranu a sníží energetickou závislost na Rusku, shodli se lídři
Snaží se EU i NATO
V rámci EU se lepším přístupem zbrojařů k životnímu prostředí zabývá Evropská obranná agentura (EDA), která má na problematiku vyčleněnou speciální pracovní skupinu. Ta zkoumá, jak co nejvíce zapojit zelené technologie do vývoje nových zbraní a zároveň zajistit, že budou mít špičkové parametry.
„Je zjevné, že je třeba zavádět zelená řešení, zejména co se týče provozu základen, nových materiálů či principů cirkulární ekonomiky. Samozřejmě, že to však nesmí být na úkor operačních schopností. I v rámci EDA jsou vždy schopnosti na prvním místě,“ prohlásil šéf agentury
Jiří Šedivý.
A snahu ozelenit své armády má také Severoatlantická aliance. Ta se loni přihlásila ke strategii, která by měla reagovat na bezpečnostní hrozby spojené s klimatickou změnou a také ke snižování emisí. V půlce loňského roku dokonce generální tajemník
Jens Stoltenberg ohlásil, že Aliance zváží možnosti na dosažení uhlíkové neutrality do roku 2050. Finální podoba strategické koncepce by měla být schválena na summitu NATO v Madridu v červnu tohoto roku.
Zásadní otázkou zůstává, do jaké míry s těmito ambiciózními plány zamíchá zhoršující se bezpečnostní situace v Evropě. Boj s „neviditelnou“ klimatickou změnou totiž v obranném průmyslu s velkou pravděpodobností zastíní jasně zřetelná hrozba cizích armád na evropské půdě. Pomalu rodící se zelené snahy tak budou hrát ve vývoji nových tanků a stíhaček nejspíše druhé housle.
