Island by se mohl stát členem Evropské unie už v roce 2028. Podle evropské komisařky pro rozšíření Marty Kos by země mohla dokončit přístupová jednání během jednoho až dvou let, pokud Islanďané v sobotním referendu podpoří jejich obnovení.
O možnosti rychlého vstupu informoval server Euractiv s odvoláním na komisařku, která vystoupila na konferenci ministerstva zahraničí v Chorvatsku.
„Již je součástí jednotného trhu, takže by mohl dokončit přístupová jednání během jednoho až dvou let,“ uvedla podle Euractiv Kos.
To ale neznamená, že by Island mohl do EU vstoupit okamžitě po uzavření jednání. Přístupová smlouva musí být následně ratifikována všemi členskými státy, což podle Euractivu obvykle zabere další rok.
Dvě referenda
O obnovení jednání budou Islanďané hlasovat 29. srpna. Nejde ještě o referendum o samotném členství. Pokud voliči řeknou ano, Reykjavík získá mandát znovu otevřít přístupová jednání s Bruselem. O konečném vstupu do EU by se rozhodovalo až později, pravděpodobně v druhém referendu.
Výsledek přitom není vůbec jistý. Podle průzkumu společnosti Maskína podporovalo obnovení jednání 51,3 % respondentů, zatímco 48,7 % bylo proti. Tobias Etzold z bruselského think tanku European Policy Centre (EPC) nicméně upozorňuje, že podpora obnovení rozhovorů neznamená automaticky podporu samotného vstupu do EU. Podle průzkumů citovaných EPC by proti členství hlasovalo 54 % Islanďanů a pro 46 %.
Island je členem Evropského hospodářského prostoru a díky tomu má přístup na jednotný trh. Je také součástí schengenského prostoru. Přístupová jednání zahájil už v roce 2010, v roce 2013 se ale zastavila a v roce 2015 Reykjavík oznámil, že je nechce obnovit. Island tehdy odmítal především představu, že by členství v EU omezovalo jeho rybolov.
Ryby budou hlavní překážkou
Právě rybolov podle Etzolda zůstává největším problémem případného členství. Analytik vysvětluje, že rybolov je součástí ekonomické i národní identity Islandu.
Po vstupu do EU by Island musel přijmout společnou rybářskou politiku, která mimo jiné určuje kvóty a pravidla pro přístup k rybolovným vodám. Reykjavík se přitom dlouhodobě snaží mít nad svými bohatými rybolovnými zdroji co největší kontrolu.
Pokud by se Islanďané vyslovili pro obnovení jednání, ostrovní stát by se pravděpodobně pokusil vyjednat ze společné politiky výjimku. To by ale nebylo jednoduché. Země jako Francie, Portugalsko nebo Španělsko zřejmě nebudou podle EPC ochotné podobnou výjimku přijmout.
Ve hře proto mohou být kompromisy – lov ekonomicky nejcennějších ryb by zůstal pod islandskou kontrolou. Další možností je dlouhé přechodné období, během kterého by se Island do společné rybářské politiky zapojoval postupně.
„Kreativní řešení“ pro islandské zemědělství a rybolov podle Etzolda připouští i sama Kos. Jako možný precedens zmiňuje zvláštní podmínky, které EU uplatňuje pro zemědělství v severních částech Finska a Švédska.
Proč se Island k EU vrací
Debata o členství se na Islandu znovu rozhořela také kvůli změně bezpečnostního prostředí. Země je od roku 1949 členem NATO, nemá však vlastní armádu a v oblasti obrany se spoléhá na své spojence.
V severním Atlantiku mezitím roste geopolitické napětí – i kvůli chování Spojených států – což ostrov ke starému kontinentu politicky přibližuje. Příkladem je bezpečnostní a obranné partnerství podepsané mezi EU a Islandem letos v březnu.
Právě EU může pro malé státy představovat nejen bezpečnostní, ale také ekonomické zázemí. Roli hraje podle analytika EPC i nestabilita islandské koruny a otázka, zda by přijetí eura mohlo přinést větší cenovou stabilitu. Bezpečnost se sice v kampani původně dostávala do popředí, postupně ji ale vytlačily domácí otázky, zejména ekonomika, suverenita a rybolov.
Případný návrat Islandu k přístupovým jednáním by pro EU znamenal diplomatický úspěch – i vzhledem k tomu, že Island je bohatým státem. Neúspěch v případě obnovení jednání by naopak mohl poškodit dnes stabilní vztahy mezi EU a ostrovem.