Analýza vysvětluje výhody a rizika rychlého přijetí měny a poukazuje na rizika spojená s výrazným zpožděním v přijetí společné měny za ostatními tranzitivními ekonomikami. V druhé části se pak autor zaměřuje na zásadní makroekonomický problém ČR, kterým je špatný stav veřejných financí.
Analýza sa zaoberá prípravou politických strán v ČR na voľby do Európskeho parlamentu po uzavretí kandidátnych listín.
Analýza v obecné rovině stručně shrnuje hlavní výhody, které přinese podnikatelům vstup do EU . Autor v mnoha částech textu doplňuje analýzu subjektivním komentářem.
Diskuse o jednotném volebním systému do Evropského parlamentu bude po rozšíření Evropské unie nabývat na důležitosti. Bude vhodnější přejít na jednotný volební systém, či nikoli? Jaké jsou výhody a jaká jsou případná úskalí tohoto kroku? Jak by měl takový volební systém vypadat? Jaké mohou být následky v případě, že by byl členskými zeměmi rozšířené Evropské unie přijat?
Analýza pojednává o právních změnách na evropských kapitálových trzích v souvislosti s novou legislativou, která vzniká v rámci tzv. FSAP (Financial Service Action Plan). FSAP je iniciativa EU, která usiluje o vyšší integraci na evropském kapitálovém trhu, zvýšení jeho likvidity a v důsledku o snížení ceny kapitálu.
Příprava na život ve spojené Evropě založené na demokratických principech s sebou nese také určitou daň. Volný pohyb osob v Evropské unii přinese českým občanům možnost pohybovat se bez omezení ve všech členských státech EU. Zároveň ale pachatelům trestné činnosti umožní vyhýbat se – takřka nekontrolovatelně – trestnímu postihu na území kteréhokoli státu EU. Stávající úprava mezinárodní právní pomoci je natolik složitá a komplikovaná, že nahrává spíš pachatelům trestné činnosti než zájmu společnosti na jejich spravedlivém potrestání.
Cílem této studie je analyzovat kritické body přípravy na využívání strukturální pomoci v České
republice po vstupu do EU – tedy absorpční kapacitu ČR.
Hlavní otázkou je, zda v době svého vstupu do EU bude Česká republika mít:
• vytvořené funkční implementační struktury a odpovídající lidské zdroje – institucionální
připravenost
• připravený dostatek kvalitních projektů – projektová připravenost
• dostatek prostředků na spolufinancování – zajištění spolufinancování
Princip subsidiarity představuje v systému evropského acquis jednu z nejčastěji citovaných a ve všech pádech skloňovaných zásad. Také v příspěvcích účastníků debaty o kompetencích Unie, která proběhla na půdě Konventu o budoucnosti Evropy, panoval obecný, federalisty i stoupenci mezivládního přístupu sdílený konsensus, že tento princip je třeba explicitně zakotvit v nové ústavní smlouvě Unie.
Motto: „Mnoho obyčejných lidí, kteří bydlí v malých obcích podél hranic a dělají malé věci, mohou změnit tvář světa.“
Říká se, že hranice jsou jizvy dějin, které přinášejí hraničním regionům převážně zřetelné nevýhody. Hraniční regiony trpí historickými důsledky své periferní polohy a z toho vyplývající izolací. Přeshraniční spolupráce má pomoct tyto nevýhody vyrovnávat a zlepšovat životní podmínky.
Ve světě roku 2005 půjde spíše o důvěru než o ropu
Kde hledat maják do roku 2005? To není tak jednoduchá otázka, jak by se zdálo, pokud ovšem nějaká převratná událost nedorazí shůry. Stačí probrat první roky třetího milénia: 2001 – teroristický útok na USA, pro mnohé počátek nové světové války; 2002 – pacifikace sponzorů tohoto útoku na území Afghánistánu; 2003 – pacifikace jednoho z článků „osy zla“, konkrétně režimu Saddáma Husajna; 2004 – dlouho očekávané největší rozšíření EU v historii a před týdnem podobně bezprecedentní přírodní katastrofa v Indickém oceánu.
Jedna z nejcitlivějších oblastí evropského zemědělství, se v současné době potýká s celou řadou zásadních problémů, které odhalují, že zemědělství není v dobrém stavu a že provést určité kroky k nápravě je nezbytné. Evropské společenství si je nutnosti modifikace systému založeného na regulaci cen a trhu komodit, jehož kořeny sahají až do poválečného období poznamenaného zoufalým nedostatkem potravin, vědomé už od konce šedesátých let. V průběhu dalších desetiletí, kdy se evropská produkce potravin ukázala nejen jako dostatečná, ale dokonce nadbytečná, byly nastartovány mechanismy strukturálních změn, které měly vést k modernizaci a urychlit přizpůsobení zemědělského systému tržním podmínkám.
Už delší dobu probíhá mezi Ljubljanou a Záhřebem spor ohledně plánovaného vyhlášení tzv. Jaderské ekologicko-rybolovné zóny, které připravuje chorvatská strana. Do příhraničního sporu, který po rozpadu Jugoslávie pravidelně nabírá na intenzitě v závislosti na slovinském resp. chorvatském vnitropolitickém dění a který se původně týkal čistě slovinsko-chorvatských vztahů, však nepřímo vstoupil další hráč – Itálie. O co jde v neklidné oblasti balkánského poloostrova tentokrát? Lze říci, že stále o jedno a totéž – o dědictví Svazové Federativní Republiky Jugoslávie.
Začiatkom novembra tohto roku sa desať budúcich členských štátov EÚ dočkalo siedmej a zároveň poslednej hodnotiacej správy Európskej komisie. Jej obsah vyznel pre Českú i Slovenskú republiku vcelku pozitívne. V druhej kapitole – Voľný pohyb osôb – Komisia konštatuje, že obe krajiny v zásade plnia záväzky týkajúce sa občianskych práv, voľného pohybu pracovníkov a koordinácie systémov sociálneho zabezpečenia. Kameň úrazu však nastáva pri zosúladení legislatívy v oblasti vzájomného uznávania odborných kvalifikácií. Na pretrvávajúce nedostatky Komisia poukazovala už v minulých hodnotiacich správach a je zrejmé, že napriek značnému pokroku má najmä Česko čo robiť, aby bolo dobre a včas pripravené na svoje nezadržateľne sa blížiace členstvo v Európskej únii.
Evropská ústavní smlouva jednoznačně posouvá dál význam participativní demokracie. Smlouva totiž obsahuje několik ustanovení, která se nevyskytují v ústavách a ústavních dokumentech jiných států. Tento významný posun je zahrnut v článku I-47. V evropské ústavní smlouvě je tak patrná snaha vyvážit poměr mezi demokracií zastupitelskou (článek I-46) a demokracií participativní. Tato skutečnost musí být brána na zřetel, když se bavíme o roli občanské společnosti v evropském dění.
Na začátku devadesátých let nebylo větších nadšenců pro vstup do EU nad pobaltské politiky. Vstup do Evropské unie byl důležitou součástí sloganu „návrat do Evropy”, který proklamovaly všechny státy bývalého sovětského bloku. Východoevropské země se po hospodářské stagnaci socialistické ekonomiky vydaly na nelehkou cestu hospodářské transformace, doprovázenou tíživými sociálními dopady.
Za dvě poslední desetiletí se plocha ekologicky obdělávané zemědělské půdy v Evropě rozšířila ze 100.000 ha na 5,4 mil. ha. V roce 2002 tvořila 3,4% z celkové výměry zemědělské půdy v Evropské unii. Nejdynamičtější rozvoj ekologického zemědělství probíhal v 90. letech. I když se v posledních době tempo růstu poněkud zpomalilo, prognóza na tuto dekádu předpokládá další rozšíření podílu ekologicky obdělávané půdy proti současnému stavu o 3–5%. Mezi členskými státy EU je však situace v ekologickém zemědělství velmi rozdílná.
Litevská republika tvoří spolu s Estonskem a Lotyšskem takzvané Pobaltí, které je povšechně vnímáno jako jakýsi jednolitý celek. Tento pohled je však velmi povrchní a zavádějící. Právě v otázce politického a ústavního uspořádání, kterou se zabývá tento článek, nemůže být o jednolitosti ani řeči. Litva se svým politickým a ústavním systémem od Estonska a Lotyšska značně odlišuje.
Listina základních práv a svobod, která je podle čl. 3 Ústavy ČR součástí ústavního pořádku České republiky, říká: „Základní práva a svobody se zaručují všem bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického či jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení.“ Další zákony ČR tato práva a svobody dále upřesňují a rozšiřují. Je jistě logické, že mezi ně patří i právo na dovolání se pomoci v případě nouze.
