Prezidenti a premiéři budou dnes večer v Bruselu řešit, jak se EU musí proměnit, než přijme další členy. Jaké nové výzvy a těžká rozhodnutí na ně čekají konkrétně v zahraniční politice?
Zemím EU je jasné, že přijetí nových členů jako Ukrajiny nebo Albánie se neobejde bez reforem a změn ve fungování Unie. Analýza Evropské komise z minulého týdne se zaměřila právě na to, co pro jednotlivé sektory bude početnější EU znamenat a co začít dělat jinak.
Platí to i pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku (SZBP). Unie sice získá zároveň s novými členy nové schopnosti a zkušenosti, ale také nové výzvy a národní zájmy.
Úplně nejdůležitější je, aby nový člen souzněl se zahraničněpolitickými postoji EU. Jak píše Komise, „Albánie, Bosna a Hercegovina, Černá Hora a Severní Makedonie nadále plně dodržují zásady SZBP, zatímco Moldavsko a Ukrajina dosáhly pokročilé úrovně souladu. Kosovo i nadále dobrovolně plně dodržuje tyto zásady. Gruzie a Srbsko mají před sebou ještě značnou cestu.“
Noví členové by podle Komise mohli mít velký vliv například na unijní politiku vůči Rusku. Zatímco Ukrajina nebo Moldavsko by ji kvůli svým zkušenostem mohly vychýlit k ostřejší rétorice, u Srbska by mohl platit opak. Dál totiž s Moskvou udržuje blízké ekonomické a politické vztahy.
Nové hranice, nová realita
Po přijetí všech kandidátů by EU měla přibližně dvakrát delší hranici s Ruskem a Běloruskem než dosud. Zároveň by začala sousedit s Arménií a Ázerbájdžánem.
„Takové rozšíření vnějších hranic by přineslo nové příležitosti ke zlepšení kontroly pohybu zboží a osob. Přineslo by však také nové výzvy, mimo jiné v oblasti organizované a přeshraniční trestné činnosti, obchodu s drogami, předcházení nelegální migraci, převádění migrantů a obchodování s lidmi,“ píše Komise.
Delší hranice s Ruskem – na Ukrajině, v Moldavsku nebo v Gruzii – by také mohla znamenat daleko častější případy ruského vměšování a vlivu.
V celkovém obrázku by však Unie mohla strategicky těžit. Sjednotil by se totiž její geopolitický prostor od Baltského moře přes Černé moře až po východní Středomoří.
„To by nejen prohloubilo evropskou integraci, ale také posílilo kolektivní bezpečnost EU, její ekonomickou odolnost a politický vliv v regionech, kde panuje geostrategická konkurence,“ věří Komise.
Většinové hlasování
Rozšíření by se mohlo promítnout také do rozvojové politiky, sankční politiky, lidskoprávní role EU nebo jejích diplomatických kapacit.
Aby se všechno povedlo hladce, navrhuje EK řadu změn. Patrně nejdůležitější je ale reforma společného rozhodování.
„Aby mohla EU i nadále naplňovat své globální ambice, musí být schopná přijímat rozhodnutí rychleji a efektivněji. Rozšíření EU tuto nutnost ještě více zdůrazňuje,“ připomíná Komise.
Unijní exekutiva apeluje na to, aby se v některých oblastech (například v přijímání sankcí) vyměnila jednomyslnost za tzv. kvalifikovanou většinu. Důvod je ten, aby jeden stát (nový či starý) nemohl sám zablokovat společné kroky celé EU.
„V tomto smyslu je třeba vést diskusi o efektivnějším rozhodovacím procesu v rámci SZBP ještě předtím, než dojde k případným budoucím rozšířením, a nikoli až poté,“ doplňuje Komise.
Prezidenti a premiéři mají toto téma na programu dnes večer na summitu v Bruselu. Ve společném prohlášení by mohli naznačit, jestli jsou ochotní o těchto změnách jednat, nebo je rovnou shodí ze stolu. Konkrétně Česko se k reformám hlasování vždy stavělo opatrně.
Tento obsah byl publikován v rámci projektu Eastern Flank EU Reporting (EFER), na kterém spolupracují redakce Delfi (Litva), Delfi (Lotyšsko), Espress (Rumunsko), EUBrief (Slovensko), Faktabaari (Finsko), Focus Europe Poland (Polsko), Napunk (Slovensko), Pro News Bulgaria (Bulharsko) a Update EU (Česko). Projektový obsah naleznete také na webu EastFlank.eu. Více informací najdete zde.
