Uhlíkové clo vstupuje do ostrého provozu a Evropská komise zároveň chystá Industrial Accelerator Act – legislativu, která má posílit evropskou výrobu. Více se dozvíte v prvním vydání Dekarbo briefu v roce 2026.
Právě jste otevřeli webovou verzi Dekarbo briefu, newsletteru serveru Euractiv.cz věnovanému dekarbonizaci. K odběru se můžete přihlásit zde. Ve svých schránkách či na webu Euractiv.cz ho naleznete vždy první pondělí v měsíci.
Uhlíkové clo EU: koho se týká a co se mění
Evropské uhlíkové clo, oficiálně Carbon Border Adjustment Mechanism (CBAM), se od nového roku stalo realitou. Po dvouletém přechodném období vstupuje do ostrého provozu nástroj, který má chránit evropský průmysl před emisně náročným dovozem a zabránit přesouvání emisí mimo EU. Zatímco evropské firmy platí za každou tunu emisí prostřednictvím systému EU ETS, dovozci budou nově muset dokupovat certifikáty odpovídající emisím „ukrytým“ ve zboží, a to u vybraných základních produktů, jako jsou železo a ocel, hliník, cement, hnojiva, elektřina a vodík.
Systém pracuje s prahovou hranicí 50 tun dovozu ročně – firmy pod tímto limitem zůstávají mimo režim CBAM, jakmile jej však překročí, mechanismus se vztahuje na celý dovoz v daném roce. U elektřiny a vodíku žádná výjimka neplatí.
Odpovědnost za dodržování pravidel nese dovozce, v Česku se dohled rozdělí mezi Celní správu ČR, která zajistí registraci a kontrolu dovozu, a Ministerstvo životního prostředí, jež bude prodávat certifikáty a ověřovat emisní data.
Ačkoliv CBAM právně platí už od ledna 2026, samotné platby se zatím vybírat nebudou – první prodej certifikátů je plánován na únor 2027. Výše uhlíkového cla se bude odvíjet od množství emisí obsažených ve zboží a od ceny emisních povolenek EU ETS: v roce 2026 se použije čtvrtletní průměr aukčních cen, od roku 2027 pak týdenní průměr. Výnosy z CBAM budou vybírat členské státy, přičemž Evropská komise navrhuje, aby se clo stalo novým zdrojem rozpočtu EU – zhruba 75 % výnosů, odhadovaných od roku 2028 na přibližně 1,5 miliardy eur ročně, by mířilo na úroveň EU, zbylých 25 % by zůstalo státům.
Kolem uhlíkového cla však stále panuje nejistota a řada firem z něj má obavy.
Uhlíkové clo se přitom sotva rozběhlo a Evropská komise už připravuje jeho rozšíření. Pokud by CBAM dopadal pouze na základní suroviny, vzniká podle Komise motivace přesouvat finální fáze výroby mimo EU a dovážet hotové výrobky. Od roku 2028 by se proto mechanismus měl vztahovat i na zhruba 180 výrobků s vysokým podílem oceli a hliníku – od průmyslových strojů a kovových dílů až po některé spotřebiče či automobilové komponenty.
Současně Komise v prosinci 2025 navrhla vznik dočasného dekarbonizačního fondu, který má pomoci evropským výrobcům zboží spadajícího pod CBAM čelit konkurenci na trzích mimo EU. Fond má částečně kompenzovat náklady na emisní povolenky EU ETS, podpora však nebude automatická a bude podmíněna investicemi do snižování emisí a dekarbonizace výroby.
Navržený model tak propojuje uhlíkové clo s podporou transformace průmyslu: část peněz vybraných na hranicích se má vracet firmám zpět. Zároveň ale vzniká další komplexní systém žádostí, kontrol a ověřování, se kterým se budou muset podniky i úřady vyrovnat.
Co se odehrálo v uplynulém měsíci?
imatický cíl pro rok 2040. Evropský parlament a Rada EU dosáhly předběžné politické dohody na cíli snížit emise skleníkových plynů do roku 2040 o 90 procent. Součástí dohody je i větší flexibilita v cestách, jak tohoto cíle dosáhnout.
ESG reporting. Vyjednavači Evropského parlamentu a Rady EU se shodli na omezení rozsahu povinného ESG reportingu. Nově se má vztahovat jen na firmy s více než tisíci zaměstnanci a obratem nad 450 milionů eur.
Dovoz ruského plynu. Rada EU a Evropský parlament se shodly na postupném ukončení dovozu ruského plynu do podzimu 2027. Dohoda vyvolala rozdílné reakce mezi členskými státy.
Východní křídlo a energetická transformace. Ruská invaze na Ukrajinu obrátila energetickou politiku východního křídla EU naruby. To, co mělo být postupnou zelenou transformací, se během měsíců změnilo v boj o bezpečné dodávky a stabilitu. Jak si v této zátěžové zkoušce vedlo devět zemí regionu? Vysvětlujeme v analýze.
Spalovací motory. Evropská komise představila návrh, který zmírňuje původně plánovaný zákaz prodeje aut se spalovacími motory od roku 2035. Nově se počítá se snížením emisí CO₂ o 90 procent oproti roku 2021, což umožní další prodej některých hybridních technologií.
Nařízení proti odlesňování. Evropský parlament a Rada EU se dohodly na ročním odkladu uplatňování nařízení proti odlesňování a na vložení revizní klauzule.
Úleva pro energeticky náročný průmysl. Evropská komise potvrdila výrazné rozšíření seznamu průmyslových sektorů, které mohou získat zpět část nepřímých nákladů spojených s emisními povolenkami.
Pravidla pro cirkularitu automobilů. Po dlouhých jednáních se Evropský parlament a členské státy dohodly na nových pravidlech, která mají výrobce aut zavázat k lepší recyklovatelnosti a opětovnému využití materiálů.
Vyjednávání o úpravě ETS2. Česká republika na Radě EU pro životní prostředí otevřeně podpořila výzvu k odložení spuštění systému ETS2 nejméně do roku 2030. Praha se tím připojila k iniciativě Maďarska a Slovenska a poprvé se vyslovila pro posun celého systému, který vláda považuje za ekonomicky a sociálně problematický. Evropský parlament pak také pověřil českou europoslankyni Danuši Nerudovou rolí hlavní zpravodajky pro jednání o cenovém omezení povolenek ETS2.
Podpora pro Dukovany. Evropská komise zahájila hloubkové šetření plánované státní podpory na výstavbu a provoz dvou nových jaderných bloků v Dukovanech. Prověřuje, zda je podpora přiměřená a v souladu s pravidly EU, a jaký dopad by měla na hospodářskou soutěž. Jedná se o automatickou kontrolu v reakci na českou notifikaci státní podpory.
České železnice. Téměř 11 miliard korun z Modernizačního fondu půjde na zvyšování energetické účinnosti železnic a snižování emisí z dopravy. Peníze z výnosů emisních povolenek mají urychlit elektrifikaci tratí a přechod nákladní dopravy na elektrické lokomotivy, další miliardy míří také na bezemisní autobusy, tramvaje a ekologické železniční projekty v regionech.
Dekarbonizace české ekonomiky. Jak se daří Česku renovovat budovy a jak se se snižování emisí vypořádává těžký průmysl? Máme v Česku zelené investiční prostředí a vhodné podmínky pro rozvoj obnovitelných zdrojů? Ve speciálním reportu přinášíme odpovědi, které zazněly na naší nedávné konferen
Komise chystá akt na „vzkříšení“ průmyslu
Evropská komise dokončuje Industrial Accelerator Act – legislativu, která má výrazně zrychlit povolovací procesy a vrátit výrobu na evropský kontinent. Ve hře jsou i citlivé otázky, včetně možných kvót na podíl evropských součástek v klíčových produktech.
Iniciativa, která byla původně představována jako akt zaměřený na dekarbonizaci průmyslu, změnil název i důraz. Z dekarbonizačního aktu se stal akcelerační průmyslový akt. Přejmenování není jen kosmetické – signalizuje širší ambici. Nejde už pouze o klima, ale o posílení konkurenceschopnosti a technologické suverenity Evropy v rostoucím soupeření s USA a Čínou.
Hlavním pilířem takzvaného průmyslového akcelerátoru má být odbourání byrokratických bariér. Modernizace oceláren, výstavba energetických sítí nebo projekty v oblasti obnovitelných zdrojů dnes v EU narážejí na dlouhé, často mnohaleté povolovací procesy. Nová legislativa má tyto postupy digitalizovat, zjednodušit a svázat pevnými lhůtami. Evropský parlament zároveň vyzývá členské státy, aby posílily kapacity úřadů a zkrátily soudní přezkumy, které podle investorů patří k hlavním brzdám průmyslových projektů.
Největší kontroverzi ale vyvolává úvaha o zavedení kritérií místního obsahu. Podle informací z připravovaného návrhu, který má být představen na konci ledna, by u strategických výrobků – například elektromobilů nebo baterií – mohl být vyžadován podíl evropských komponent až ve výši 70 procent.
Tato hranice zatím není finální a je předmětem intenzivních vnitroevropských debat. Zatímco Francie a další státy prosazují silnější ochranu domácí výroby, kritici varují před negativními dopady na ceny a konkurenceschopnost. Nucený odklon od levnějších asijských dodavatelů by podle odhadů mohl evropské firmy stát více než 10 miliard eur ročně a promítnout se i do vyšších cen pro spotřebitele. Navrhovaná pravidla by se přitom měla vztahovat především na veřejné zakázky a čerpání státní podpory, nikoli na celý trh.
Součástí balíčku má být také zavedení nízkouhlíkového štítku. Ten by se nejprve týkal oceli a později i cementu. Označení má odběratelům i spotřebitelům garantovat nižší emisní stopu výrobku a pomoci vytvořit trh, na němž budou firmy ochotny zaplatit vyšší cenu za evropskou „zelenou“ produkci. Právě tím by se měla financovat nákladná transformace energeticky náročných odvětví.
Industrial Accelerator Act tak představuje výraznou změnu kurzu. Unie se jím snaží najít rovnováhu mezi ochranou vlastního průmyslu a zachováním otevřeného obchodu – úkol, který bude v době geopolitického napětí a vysokých cen energií patřit k největším výzvám evropské hospodářské politiky v příštích letech.
Co nás čeká tento měsíc?
Ministerstvo životního prostředí pořádá 19. ledna národní informační den k Inovačnímu fondu EU. Ten financuje dekarbonizaci a modernizaci evropské ekonomiky.
Od 19. do 22. ledna zasedá plénum Evropského parlamentu. Na programu má třeba práva pro cestující v letecké dopravě či finální schvalování nového nařízení EU o detergentech a povrchově aktivních látkách.
Evropská komise, jmenovitě místopředseda Komise pro průmyslovou politiku EU Stéphane Séjourné, 29. ledna představí Industrial Accelerator Act.
Newsletter vznikl s podporou European Climate Foundation.