Od ledna musí dovozci hliníku, cementu nebo hnojiv platit speciální uhlíkové clo, které má ochránit evropský průmysl. Jak funguje a co se od něj čeká? A jaké úpravy Evropská komise na poslední chvíli udělá?
Uhlíkové clo, přesněji řečeno mechanismus uhlíkového vyrovnání na hranicích (CBAM), má za úkol zabránit tomu, aby se obcházela přísná emisní pravidla EU. V podstatě jde o to, že do budoucna už nebude možné, aby se průmyslová odvětví s vysokými emisemi skleníkových plynů pouze přesunula do zahraničí, kde platí méně striktní limity, a pak produkty do Unie dovážela. Oslabit se díky tomu má i konkurenční výhoda, kterou dnes mají zahraniční dovozci.
Mechanismus zkrátka zajistí, že za dovezené zboží se bude muset zaplatit stejný „uhlíkový poplatek“ jako za to vyrobené doma. Cena CBAM certifikátů se totiž bude odvozovat od ceny evropských emisních povolenek (ETS).
Nástroj postihne dovozce v těch odvětvích, která znečišťují nejvíc – patří sem cement, železo a ocel, hliník, vodík, hnojiva a elektrická energie.
„CBAM je komplexní projekt, ale při jeho správném nastavení bude sloužit jako ochrana evropského průmyslu a zároveň jako páka na zbývající části světa, aby došlo k celosvětovému snížení emisí,“ připomněla tisková mluvčí Ministerstva životního prostředí ČR Veronika Krejčí.
Analytici OECD nicméně odhadují, že dopady zdaleka nemusejí být tak velké a pozitivní, jak si je EU maluje. Obětí by se prý mohl stát například zpracovatelský průmysl.
Na druhou stranu, některé země mimo EU, na které CBAM dopadne (například Británie), zvažují zavedení vlastní podobné legislativy, nebo už ji dokonce připravují. Právě toho chtěla EU dosáhnout.
Přechodné období končí
Od 1. října 2023 do 31. prosince letošního roku je zatím CBAM v přechodné fázi. To znamená například to, že zahrnutí dovozci zatím nemusejí platit, ale pouze podávat zprávy.
„Přechodné období CBAM sloužilo k zavedení spolupráce mezi státními orgány (MŽP, MF, Celní správa), zajištění informovanosti průmyslu a získání zpětné vazby, nastavení fungování elektronického systému,“ popsala Krejčí z MŽP.
Jak se tedy přípravy zatím daří? Ucelená aktuální analýza chybí, společnost ClimEase zabývající se softwarem pro výpočet uhlíkových daní pouze vloni v říjnu zveřejnila hodnocení prvního roku přechodného období (říjen 2023–říjen 2024). V něm zmiňuje, že zahrnutí importéři podali překvapivě velké množství zpráv (60 tisíc za půl roku) nebo že země jako Turecko, Kanada, Čína, Indie nebo Kolumbie se na plné spuštění mechanismu skutečně připravují.
Například podle českého europoslance Ondřeje Krutílka (ODS, ECR), člena výboru pro průmysl, výzkum a energetiku (ITRE), ale provází dosavadní zavádění mnoho otazníků. Podle svých slov byl k CBAMu obezřetný už v době schvalování v europarlamentu, a data získaná během přechodného období pro něj nejsou zcela věrohodná.
I on ale vidí některé kroky správným směrem. „Některé pozitivní úpravy přinesl první omnibus (deregulační balíček Evropské komise, pozn. red.), který ze systému vyňal řadu malých importérů, částečně zjednodušil pravidla pro ty velké a do budoucna nastavil kroky směrem k jasnější kalkulaci uhlíkových nákladů produktů ze třetích zemí. Ale to je zatím bohužel málo,“ je přesvědčený Krutílek.
Podle Antonia Decara (S&D), zpravodaje návrhu v Evropském parlamentu, Unie zareagovala na výzvy firem, aby proces zjednodušila a zefektivnila, a z povinného reportování osvobodila 90 % dovozců v sektorech podléhajících CBAM.
„Jelikož systém CBAM bude i nadále pokrývat 99 % celkových emisí CO2, zachovali jsme environmentální ambice EU a nadále se plně zavazujeme k spravedlivé transformaci a dosažení klimatické neutrality do roku 2050,“ řekl v září italský europoslanec.
Změny na poslední chvíli
Už 1. ledna 2026 začne „definitivní fáze“ nástroje CBAM. Ještě předtím ale Evropská komise chystá další změny – představit je má tuto středu 10. prosince.
„Od Evropské komise očekáváme návrh na rozšíření CBAM zejména o některé meziprodukty (down-stream produkty), jejichž dovozem by hrozilo obcházení nařízení. Zamezení tomuto ochrání evropské výrobce,“ uvedla za MŽP Krejčí. V podstatě jde o to, že nástroj se zatím vztahuje jen na surovou ocel nebo hliník, ale už ne na součástky, čehož by mohli importéři zneužít.
„Je třeba také předložit zbývající prováděcí legislativu, aby CBAM mohl efektivně fungovat. Dále by měla Komise představit opatření na podporu exportu, který je zatížen cenou evropské povolenky, ale doposud hrozilo, že nebude chráněn,“ doplnila další česká očekávání mluvčí resortu.
Také Ondřej Krutílek zmínil, že do CBAMu zatím není zabudovaný tzv. exportní mechanismus, který by dostatečně řešil exportní konkurenceschopnost evropských podniků. Proto prý od Komise očekává, že přijde s jasným řešením.
„Doufejme, že balíček ke Clean Industrial Dealu bude Komisí skutečně předložen a nebude posunut, jako to vidíme u jiných avizovaných návrhů. V sektorech spadajících pod CBAM vidíme velkou nervozitu. Systém není připraven tak, aby nemohl být obcházen a dále nepoškozoval náš těžce zkoušený energeticky náročný průmysl,“ myslí si europoslanec.
Jeho slova o nervozitě potvrzují vyjádření z některých sektorů. Přicházejí hlavně varování před růstem cen v Evropě, ať už se jedná o hnojiva nebo o třeba o hliník.
„Podle mého názoru by bylo lepší i tady ,zastavit hodiny‘ ostrého náběhu CBAM a celý systém důkladně přehodnotit, i v souvislosti s revizí ETS plánovanou na příští rok, pokud jde o bezplatnou alokaci povolenek atd.,“ apeloval Krutílek. Takový odklad se ale s velkou pravděpodobností čekat nedá.
Podle současných pravidel platí, že v rámci CBAMu se bude počet bezplatných povolenek pro importéry postupně snižovat až do konce roku 2034. Pak už žádné úlevy dostávat nemají.
Všechny výstupy realizované v rámci této spolupráce jsou dostupné pod tímto odkazem.
