Bateriím do elektromobilů vládne Čína. Evropská šance možná leží v Srbsku

Asie dominuje ve výrobě baterií do elektromobilů, dodávky surovin i výrobu článků ovládá hlavně Peking. Evropa zaspala, do konce dekády by však chtěla situaci napravit.Evropská komise se nedávno rozhodla prověřit, jestli se čínské elektromobily, které začínají zaplavovat evropský trh, na starém kontinentu dotují v souladu s unijními pravidly. Nejen na tom se ukazuje, jak moc čínská konkurence Evropanům „leží v žaludku“. A není se čemu divit, stačí se podívat na statistiky. Pokud jde konkrétně o produkci baterií do elektromobilů, Čína Evropu naprosto válcuje, a to na všech možných úrovních. „Hodnotový řetězec výroby baterií dnes ovládá Čína. Ta má přístup ke všem čtyřem hlavním surovinám (lithium, nikl, kobalt, grafit), a to buď přímo, nebo nepřímo prostřednictvím investic do dolů po celém světě. Ve zpracování těchto významných surovin pro výrobu baterií má pak Čína vysoký globální podíl. A podobně i elektrody se vyrábějí převážně v Číně. Podíl Číny na konečné výrobě baterií pak přesahuje tři čtvrtiny celosvětové produkce,“ zmiňuje nelichotivou bilanci analýza České spořitelny z pera Terezy Hrtúsové, Tomáše Kozelského a Radka Nováka. A nejde jen o Čínu. Ve světové produkci baterií jednoznačně dominuje region Asie. Mezi deseti největšími producenty baterií z hlediska tržního podílu není podle analýzy žádný, který by se nacházel mimo region Asie. „Na samotnou Čínu v roce 2022 připadal tržní podíl o celkové výši 56 %. Následují producenti z Jižní Koreje, jejichž tržní podíl v roce 2022 činil dohromady 26 %. Celkem 10 % pak připadá Japonskému výrobci Panasonic,“ zmiňují analytici.

Evropské plány

Je jasné, že Evropská unie musí přidat. Poptávka po lithium-iontových bateriích ve světě totiž výrazně roste, což je dáno růstem produkce elektromobilů. Jak zmiňuje analýza, podle údajů společnosti Transport & Environment by v Evropě v roce 2025 mohla celková kapacita vyrobených autobaterií dosáhnout 293 GWh, v roce 2022 to přitom bylo zhruba 69 GWh. A tempo má dále vzrůstat – v roce 2030 by mohlo jít už o 1 374 GWh. V tomto případě se počítá se 78 % celkové teoretické kapacity 1 765 GWh, kdy se v úvahu berou desítky dosud oznámených projektů gigafactory. S výstavbou gigafactory na baterie do elektromobilů společnosti Volkswagen se počítalo i v České republice, konkrétní plány jsou však stále v mlze.Ani při produkci v Evropě se ale Číny nejde „úplně zbavit“. „Z celkové kapacity vyrobených baterií by mělo téměř 60 % připadat na evropské společnosti, čínské společnosti by se měly na produkci v Evropě v roce 2030 podílet z jedné pětiny,“ doplňuje analýza.

Srbské lithium

Vedle výrobních kapacit však Evropa musí myslet také na samotné suroviny. Jak připomíná Česká spořitelna ve své analýze, nejpoužívanější jsou baterie, jejichž katody obsahují lithium a dále různé množství niklu, manganu, kobaltu a případně hliníku. Stále častější jsou také články obsahující tzv. lithium-železo-fosfát. I zde Čína dominuje, protože disponuje nejen ložisky vzácných zemin, ale má také technologie na jejich těžbu a zpracování jinde ve světě. Platí, že u některých klíčových zemin Čína ovládá více než 90 % těžby a zpracování. Kvůli tomu jsou na ní evropské země závislé. Potlačit tuto nezdravou závislost má vznikající Akt o kritických surovinách (Critical Raw Materials Act), který má skrze různé nástroje a pobídky zajistit dostatek materiálů nutných (nejen) pro výrobu obnovitelných zdrojů energie a zvýšit tak evropskou soběstačnost.

Evropa si přiznává „zelenou“ závislost na Číně. Může být nebezpečná, varuje expert

Aby se to povedlo, evropský průmysl se musí naučit naplno využít domácí ložiska klíčových surovin včetně vzácných kovů jako lithium, které podle některých odhadů čeká do roku 2030 až pětinásobné zvýšení poptávky. Zásadní roli by mohlo vedle Německa sehrát i Česko, Cínovec v Ústeckém kraji je totiž pravděpodobně nejbohatším ložiskem lithia v Evropě. Na scénu však (možná nečekaně) přichází ještě další hráč, a to Srbsko, kde se také objevila masivní ložiska lithia, možná dokonce rozsáhlejší než v Česku. Jeho těžba zde však zatím narazila na velmi dobře organizovaný odpor ekologických organizací a progresivních stran, které varují před devastací krajiny. V rámci přístupových jednání s EU musí Srbsko harmonizovat své právní předpisy s těmi unijními, což by znamenalo, že v budoucnu bude muset následovat také Akt o kritických surovinách. Podle ekologického magazínu Green European Journal tak lze očekávat zvýšený tlak na zpřístupnění zásob lithia v zemi celoevropským plánům. Přestože se srbská vláda netají svými sympatiemi k autoritativním režimům, když například v současnosti dojednává dohodu o volném obchodu s Čínou, podle vysoce postaveného zdroje z české diplomacie je v otázce lithia otevřená spolupráci s unijními státy a firmami. Srbové s touto nabídkou údajně přišli na summitu Evropského politického společenství ve španělské Granadě na začátku října. Spolupráce s EU by v ideálním případě mohla zajistit, že těžba bude probíhat šetrněji s využitím nejmodernějších technologií. Evropa by tak byla zase o něco soběstačnější, a nestalo by se tak na úkor životního prostředí Srbů.