Slovensko chce znovu nastartovat průzkum a těžbu kritických surovin, jako jsou lithium, antimon nebo kobalt, a snížit závislost na dovozu z Číny. Přesto mu hrozí, že z nové evropské surovinové strategie budou nejvíce profitovat západoevropské státy, zatímco Bratislava zůstane jen dodavatelem druhé kategorie.
V lesích Malých Karpat, jen několik kilometrů od hlavního města, byla už za Rakouska-Uherska objevena bohatá ložiska antimonu – strategické suroviny dnes důležité pro výrobu baterií, solárních panelů či nehořlavých materiálů. Suroviny, které budou rozhodovat o budoucnosti elektromobility a zelené energetiky, se nacházejí na více místech po celém Slovensku.
Přesto dnes země, která bývala významnou těžařskou velmocí, dováží téměř polovinu svých materiálových vstupů. V roce 2024 činil podíl dovozu 44,5 %, což je výrazně nad evropským průměrem 22,4 %. Dědictví někdejší těžby přitom zanechalo řadu ekologických zátěží, odvalů a odkališť, které dnes představují spíše regulační problém než příležitost. Nemusí tomu tak ale být navždy.
Loni v červnu vláda schválila Národní program geologického průzkumu kritických nerostných surovin, první strategický dokument tohoto typu za několik desetiletí.
I rok po jeho zveřejnění však zůstává otevřená otázka, zda si Slovensko dokáže udržet skutečný vliv v nově vznikajících „zelených“ dodavatelských řetězcích, využije vlastní zdroje, nebo se stane pouze levnou montovnou a subdodavatelem druhé kategorie pro západní Evropu a Čínu.
Legislativní balíček z Bruselu nabízí řešení
Závislost na dovozu takzvaných kritických surovin je problémem celé Evropské unie. Většina těchto materiálů se těží a zejména zpracovává v Číně, což Evropu vystavuje geopolitickým rizikům, cenovým šokům i možnosti vydírání v klíčových odvětvích zelené transformace a obrany.
Příkladem byl duben 2025, kdy Čína zavedla přísné vývozní kontroly na sedm těžkých prvků vzácných zemin a permanentní magnety. To způsobilo výrazná zpoždění dodávek i problémy s licencemi pro evropské automobilky a výrobce větrných elektráren.
Ve snaze posílit své postavení v této nejisté geopolitické situaci přijala Evropská unie v letech 2023 až 2025 tři klíčové nástroje: nařízení o kritických surovinách (Critical Raw Materials Act, CRMA) se závaznými cíli pro těžbu a zpracování, nařízení o bateriích, které zavádí povinný podíl recyklovaných materiálů, a iniciativu RESourceEU, umožňující společné nákupy surovin.
Evropský „kartel kupujících“ bude prospívat hlavně Západu
Jedním z hlavních nástrojů, který má Evropě pomoci konkurovat Číně, je mechanismus společného nákupu kritických surovin v rámci iniciativy RESourceEU a nařízení CRMA. Cílem je vytvořit evropský „kartel kupujících“, jenž posílí vyjednávací pozici EU při nákupu lithia, permanentních magnetů, kobaltu a dalších strategických materiálů.
V praxi má však tento mechanismus pro Slovensko zásadní omezení, které nesouvisí s velikostí firem, ale s postavením slovenského průmyslu v hodnotovém řetězci.
Ani plánovaná výstavba velké čínské gigatovárny společnosti Gotion v Šuranech v tomto směru příliš nepomůže.
„Gigafactory nenakupuje lithium přímo. To je úkolem výrobce aktivního katodového materiálu, takzvaného CAM producenta, který dodává katodový prášek do výroby bateriových článků. Slovensko dnes žádného takového výrobce nemá,“ vysvětluje ředitel Slovenské asociace pro elektromobilitu (SEVA) Patrik Križanský.
Právě výrobci katodových materiálů, nikoli samotné gigatovárny, lithium skutečně nakupují a mohou těžit z výhod společných evropských nákupů. Slovensku tento článek hodnotového řetězce chybí.
Země se navíc nedostala do první vlny 47 strategických projektů podle CRMA.
„Státy se strategickými projekty mají výrazně silnější pozici při nastavování podmínek společných nákupů,“ dodává Križanský.
Bez aktivní snahy vlády zapojit se do další vlny hrozí podle něj slovenským firmám role subdodavatelů druhé kategorie, kteří budou odkázáni na méně výhodné podmínky. To by mohlo dále prohloubit technologickou i ekonomickou propast mezi západní Evropou a zeměmi Visegrádské skupiny.
Bateriová továrna však zároveň může pomoci zmírnit dopady zákazu prodeje nových automobilů se spalovacím motorem od roku 2035.
„Potenciál absorbovat pracovníky z tradiční automobilové výroby je reálný, ale není automatický,“ upozorňuje Križanský.
Většina pracovních míst bude podle něj určena výrobním operátorům a technikům, jejichž kvalifikace není od pracovníků montážních linek spalovacích motorů zásadně vzdálená. Problémem však mohou být specifické znalosti práce s vysokonapěťovými bateriemi, elektrochemií či chemickými látkami.
Strategické projekty by proto měly být doprovázeny rekvalifikačními programy spuštěnými alespoň dva až tři roky před zahájením výroby. Jinak hrozí, že gigatovárny budou více spoléhat na automatizaci nebo na zahraniční pracovní sílu.
Recyklace naráží na realitu trhu
Druhým pilířem evropské strategie je nařízení o bateriích. To stanovuje povinný podíl recyklovaných materiálů v nových bateriích, který má podle typu materiálu do roku 2031 dosáhnout 50 až 95 %. Pro Slovensko jako budoucího výrobce baterií jde o klíčovou legislativu.
„Situace je paradoxní a vlastně dobrou zprávou pro majitele elektromobilů, protože dnešní baterie vydrží statisíce kilometrů bez výraznější degradace. Pro recyklátory je to ale nepříjemná realita,“ říká Križanský.
Na trhu je zatím minimum baterií z dosloužilých elektromobilů. Recyklační společnosti jsou proto podle něj závislé hlavně na výrobním odpadu z gigatováren nebo bateriích z havarovaných vozidel.
V Evropě dnes funguje jen něco přes třicet zařízení pro primární recyklaci baterií. Plně integrované hydrometalurgické rafinerie, které uzavírají celý recyklační cyklus, existují zatím jen výjimečně – například společnost Fortum ve Finsku.
Podle německého Fraunhoferova institutu může kolem roku 2030 nastat stav takzvaného investičního kanibalismu, kdy recyklační kapacity výrazně převýší množství dostupného odpadu. To může vést k cenové válce o omezené množství materiálu, v níž evropské inovativní firmy podle expertů neobstojí v konkurenci asijských gigantů.
Slovenská asociace elektromobility proto navrhuje chránit investice například zavedením certifikace kvality recyklovaných materiálů nebo omezením vývozu bateriových materiálů k recyklaci mimo Evropskou unii.
Slovensko chce hledat nové zdroje
V těchto dnech uplynul rok od schválení Národního programu geologického průzkumu kritických nerostných surovin. Dokument z června 2025 reaguje na evropské nařízení CRMA a stanovuje 29 konkrétních cílů.
Vedle systematického mapování ložisek se zaměřuje také na průzkum ekologických zátěží – starých odvalů a odkališť, které by mohly sloužit jako sekundární zdroj kritických surovin.
Potenciál se podle dokumentu nachází například v lokalitě Henclová, kde byly identifikovány žulové horniny obsahující lithium, nebo v magnezitovém ložisku Hnúšťa-Mútnik, kde se předpokládá výskyt kobaltu a mědi.
Ministerstvo životního prostředí uvádí, že přepracování starých těžebních odpadů by mohlo přispět k ekonomickému využití těchto oblastí i jejich ekologické rekultivaci, aniž by ohrozilo podzemní vody nebo přírodu.
EU zároveň připravuje novelu rámcové směrnice o vodě, která má výrazně zjednodušit a urychlit povolovací řízení pro těžbu kritických surovin.
Kritici, včetně ekologických organizací, však varují, že takové uvolnění pravidel může ohrozit zejména zdroje pitné vody. Ze slovenských podzemních vod pochází více než 80 procent spotřeby pitné vody.
Proces schvalování programu zároveň odhalil jeho limity. Ministerstvo hospodářství během meziresortního připomínkového řízení prosadilo vypuštění některých cílů, které podle něj přesahovaly požadavky evropské legislativy. Slovenský svaz ochránců přírody a krajiny (SZOPK) naopak požadovala výrazně silnější záruky ochrany přírody, podzemních vod a prevenci vzniku nových ekologických zátěží.
Přestože vláda deklarovala, že „jakákoli případná těžba nesmí vytvářet budoucí ekologické zátěže“, kritici upozorňují na absenci konkrétních mechanismů, které by podobným konfliktům skutečně zabránily.
Podobné problémy podle zprávy zveřejněné v dubnu 2026 řeší celá Evropská unie. Evropský účetní dvůr v ní otevřeně konstatuje, že evropská politika v oblasti kritických surovin „nestojí na pevných základech“. Cíle stanovené v nařízení CRMA jsou podle auditorů nezávazné, nedostatečně odůvodněné a řada strategických projektů bude mít kvůli zdlouhavým povolovacím procesům problém zajistit dodávky surovin do roku 2030. Průměrná délka povolování totiž stále dosahuje až patnácti let.
Tento článek byl publikován v rámci projektu Searching for European Balance: The V4 Facing Global Pressures, na kterém spolupracují redakce EUBrief (Slovensko), Focus Europe Poland (Polsko) Magyar Narancs (Maďarsko) a Update EU (Česko). Projektový obsah naleznete také na webu Visegrad.info. Více informací najdete zde.
