Evropská komise navrhuje od roku 2028 zásadně přeměnit způsob, jakým se v Unii rozdělují zemědělské dotace. Čeští politici napříč politickým spektrem se shodují, že některé plánované úpravy jsou pro tuzemské zemědělství nepřijatelné.
Článek byl původně publikován ve speciální příloze HN Proměny zemědělství.
Sedmiletý rozpočet EU na období 2028–2034 má mít podle aktuálního návrhu k dispozici téměř dva biliony eur, což je rekordní částka. Zemědělství má ale v novém sedmiletém rámci dostat méně, než kolik dostávalo z rozpočtu EU doposud. Zatímco v probíhajícím období 2021–2027 je pro společnou zemědělskou politiku vyčleněno 387 miliard eur, nový návrh počítá s garantovanou částkou 302 miliard eur. Po zohlednění inflace z minulých let analytici hovoří o reálném propadu blížícím se 30 procentům.
Zásadní strukturální změnou je zrušení dosavadního systému dvou pilířů, který funguje od roku 1999. První pilíř – přímé platby zemědělcům na základě počtu obhospodařovaných hektarů – a druhý pilíř – investiční dotace na rozvoj venkova, modernizaci a agro-environmentální opatření – se mají sloučit. Celá zemědělská obálka se má navíc spojit do jednoho „megafondu“ s prostředky na kohezi, tedy investicemi do rozvoje regionů.
Podle Evropské komise, která reformu navrhla, změna přinese výrazné zjednodušení a menší administrativní zátěž. Komise zároveň zdůrazňuje, že 302 miliard eur představuje pouze minimální garantovanou částku a že členské státy mohou na zemědělství přesunout více peněz – bude to však na úkor investic do regionů.
Česká národní obálka v rámci nového megafondu má činit zhruba 29,4 miliardy eur a bude na každé vládě, jak ji rozdělí mezi zemědělství, výstavbu silnic, bytovou politiku nebo sociální infrastrukturu. Jak upozornili účastníci konference Proměny zemědělství, kterou uspořádaly v červnu Hospodářské noviny, takové nastavení není pro české farmy výhodné.
Česko hlásí největší škrty
Ministr zemědělství Martin Šebestyán (za SPD) při debatě připustil, že Česko mohou plánované škrty výrazně zasáhnout. Spolu s koalicí dalších zemí se proto snaží vyjednat na evropské úrovni změnu návrhu.
„Česká republika je jedním z nejvíc zkrácených států, když porovnáme celkovou obálku z evropských fondů současného období a toho budoucího. A teď máme za sebou pár jednání, kde máme poměrně velké úspěchy a přísliby,“ popsal Šebestyán situaci v bruselských kuloárech. K otázce, zda se podaří navýšit celkový zemědělský rozpočet nebo zachovat jeho samostatnou pozici mimo megafond, vyjádřil opatrný optimismus. Podle něj je výsledkem dosavadních jednání alespoň příslib, že zemědělství dostane v rámci společného fondu vlastní, chráněnou finanční obálku, do níž ostatní výdajové tituly nemohou sahat.
Ministr rovněž potvrdil, že debata o přechodném období, tedy o tom, co se stane, pokud nebude nová SZP schválena do konce roku 2027, je stále otevřená. Podmínkou pro hladký přechod bez přerušení je dohoda o celém víceletém finančním rámci, která musí být přijata jednomyslně všemi 27 členskými státy. Přitom řada zemí, z nichž Šebestyán jmenoval Francii a Itálii, nemá podle jeho slov velkou chuť jednání urychlit, mimo jiné i kvůli vnitropolitické situaci. Pokud se nepodaří rámec schválit do konce letošního roku nebo nejpozději do prvního čtvrtletí příštího roku, přechodné období se stane nevyhnutelným.
„Nerad bych se dostal do stavu, který známe z minulého období – posouvání až o dva roky, což nikomu nepomůže,“ řekl Šebestyán.
Oborná: Komise nevnímá zemědělství jako prioritu
Předsedkyně Zemědělského výboru Poslanecké sněmovny Monika Oborná (ANO) byla ve svém hodnocení návrhu Komise kritická. Zdůrazňovala, že potravinová soběstačnost je základním pilířem bezpečné Evropy – a návrh na snížení zemědělského rozpočtu proto považuje za krátkozraký.
„Na tom návrhu Evropské komise nevidím pozitivního téměř skoro vůbec nic. Mám z toho pocit, že Evropská komise jako by ztrácela zemědělství jako prioritu, což si myslím, že je do budoucna nebezpečná cesta s ohledem na potravinovou bezpečnost a potravinovou soběstačnost,“ řekla Oborná. Jako varovný příklad uvedla nedávnou krizi s dostupností léků a antibiotik — a argumentovala, že podobný scénář, kdy Evropa zjistí, že není schopna zajistit si základní potraviny vlastní produkcí, není vyloučen ani v oblasti potravinové bezpečnosti.
Oborná rovněž odmítla samotnou logiku slučování zemědělských a kohezních fondů. Obávala se, že zemědělství se v rámci megafondu stane jedním z mnoha soutěžících zájmů a bude de facto bojovat o přežití vedle dálnic, bytové výstavby nebo sociálních programů.
Zastropování na 100 000 eur v Česku nemá podporu
Součástí návrhu Komise je zavedení absolutního stropu přímých plateb na 100 000 eur ročně pro jeden propojený subjekt – tedy pro všechny právnické osoby se společným vlastníkem dohromady. Mechanismus je nastaven degresivně: prvních 20 000 eur zemědělec obdrží beze srážky, z pásma 20 000 až 50 000 eur mu bude odečteno 25 procent, z pásma 50 000 až 75 000 eur polovina a z pásma 75 000 až 100 000 eur dokonce 75 procent. Nad stotisícovou hranicí pak platby neklesají postupně, ale zcela zanikají.
Pro průměrnou českou farmu, která hospodaří na 450 až 490 hektarech, a pro velké zemědělské podniky hospodařící na tisících hektarech by takový strop znamenal dramatické snížení příjmů. Nové stropy by podle Agrární komory mohly v Česku postihnout až dva tisíce podniků, což představuje naprosto jiný dopad než například ve Francii nebo Nizozemsku, kde je zemědělská struktura postavena na malých a středních rodinných farmách.
Na debatě se všichni přítomní shodli, že hranice 100 000 eur je pro české zemědělství příliš nízká. Místopředseda zemědělského výboru Petr Bendl (ODS) zastropování jako princip podpořil, ale odmítl navrženou výši. „Zastropovat určitě ano. Nějaká míra degrese určitě ano. Ale 100 000 eur je určitě málo,“ řekl Bendl. Zároveň zdůraznil, že hlavním cílem by mělo být oddělit skutečné zemědělce od firem s oligopolním postavením na potravinovém trhu, jimž by podle něj veřejné peníze neměly dál pomáhat posilovat tržní dominanci.
V Evropském parlamentu, který návrh Evropské komise připomínkuje, se rovněž proti stropu zvedla kritika. Zpravodaj legislativy navrhuje posunout strop až na 500 000 eur za rok. Ani tato výše ale podle ministra Šebestyána nemusí být schválena. Výsledek vyjednávání, které teprve začíná, je stále otevřený. „Většina členských států si nepřeje povinné zastropování,“ prohlásil Šebestyán. „Takže výsledek bude záviset na tom, zda zůstane zastropování dobrovolné nebo povinné — a teprve pak se bude diskutovat o konkrétní výši,“ doplnil ministr.
Hrozí závody národních rozpočtů
Bývalý ministr zemědělství a člen Zemědělského výboru Poslanecké sněmovny ČR Marek Výborný (KDU-ČSL), který se účastnil přípravných debat o nové SZP ještě v době, kdy zastával ministerský post, ocenil, že se podařilo vyjednat minimální garantovanou částku pro zemědělství v rámci megafondu. Označil to za dílčí úspěch, který byl zpočátku nejistý. Přesto varoval před dvěma systémovými riziky, která návrh Komise přináší.
Prvním z nich jsou závody národních rozpočtů. Pokud si členský stát bude moci dobrovolně přidat peníze do zemědělství ze svého národního rozpočtu, budou bohatší státy – Německo, Polsko, Francie nebo Rakousko – schopny podporovat vlastní zemědělce na úrovni, se kterou česká vládní kasa nemůže soutěžit. „Co si budeme povídat, prostě nikdy nedokážeme konkurovat rozpočtu třeba Polska v tomto případě. Reálně by na to potom doplatili naši producenti, naši zemědělci – čili minimalizovat to, aby se z toho stal souboj toho, kdo bude schopen závodně financovat podobně,“ zdůraznil Výborný.
Jak produkovat s přidanou hodnotou
Petr Bendl v souvislosti s evropskými dotacemi kritizoval tendenci produkovat v Česku zejména základní komodity – obiloviny, mléko, maso – a ty pak vyvážet v surovém stavu, přičemž zpracované potraviny s vyšší přidanou hodnotou Česko zpětně dováží. Klíčem ke změně není podle něj vyšší objem dotací, ale jiné nastavení jejich cílení.
„Naším zájmem je kromě produkce potravin jakási dlouhodobá udržitelnost. To znamená chovat se slušně k půdě, k vodě a ke zvířatům, protože jsme v civilizované společnosti, a tam bychom ty finance měli určitě směřovat,“ řekl Bendl.
Bendl rovněž varoval před předkupním právem státu na zemědělskou půdu jako nástrojem pro řešení problémů českého zemědělství – toto opatření, diskutované v některých politických kruzích, označil za krok přesně opačným směrem, než jakým by se česká zemědělská politika měla ubírat. Česká republika podle něj potřebuje podporovat malé a střední producenty, aby byli schopni diverzifikovat výrobu a dodat do obchodních řetězců, které tvoří 80 procent prodeje potravin v zemi, konkurenceschopné produkty s vyšší přidanou hodnotou.
„Nechci, aby se nám české mléko vracelo z okolních států v podobě sýru a maso v podobě šunky,“ shrnula tento problém předsedkyně výboru Oborná. Kladně přitom zhodnotila kroky ministra Šebestyána, který v rámci národního rozpočtu posílil podporu pro zpracovatele zemědělských produktů.
Diskutovalo se i o tom, jakou roli by v tomto procesu mohla sehrát nová SZP. Marek Výborný označil za klíčový nástroj definici aktivního zemědělce – tedy jasné vymezení toho, kdo skutečně produkuje a zpracovává potraviny a kdo jen vlastní půdu bez aktivního hospodaření. Podle něj by se tato definice měla zaměřit na skutečnou zemědělskou produkci a zpracování, nikoli čistě na velikost podniku v hektarech.
Voda a půda: strategická témata pro příští desetiletí
Debata se dotkla i témat klimatické odolnosti a ochrany přírodních zdrojů.
„Základem pro nás bude voda. Chceme, aby voda byla strategickým sektorem – tak jako je energie pro Českou republiku, abychom sledovali naši bilanci,“ zdůraznil Šebestyán a dodal, že precizní zemědělství a moderní technologie vnímá jako cestu, jak lépe hospodařit s každým čtverečním metrem půdy a přizpůsobit se měnícím klimatickým podmínkám.
Poslanec Bendl se vyslovil pro zpřísnění kontroly kvality půdy v pachtovních vztazích, kdy stát jako vlastník zemědělského půdního fondu pronajímá půdu zemědělcům. „Kdyby stát jednou ročně provedl kontrolu, zda se kvalita půdy zhoršuje, a v případě opakované erozní události vypověděl smlouvu – to jsou věci, které by si stát měl hlídat. To je stejné, jako když pronajmete byt a někdo ho začne devastovat,“ řekl Bendl.
Rok 2028 se blíží
Celý legislativní proces o nové SZP i o víceletém finančním rámci teprve začíná. Aby nová pravidla platila od roku 2028, musí být rámec přijat jednomyslně všemi členskými státy — a k tomu je třeba souhlas Evropského parlamentu. Komise předložila návrh s předstihem právě proto, aby byl dostatek času na vyjednávání, které je při každém podobném procesu mimořádně složité.
V Radě EU přitom zatím nejsou základní parametry dojednané. Česká republika se připojila k deklaraci uskupení nazvaného Přátelé koheze — koalice 16 zemí, která v prohlášení upozornila, že zemědělství, kohezní politika a rybolov jsou jedinými oblastmi, kde nový rámec navzdory celkovému navýšení rozpočtu přináší reálné snížení financování. Proti stojí takzvaní frugálové — Německo, Nizozemsko a další státy, které odmítají zásadní navýšení celkového objemu rozpočtu a volají po přeorientování výdajů na bezpečnost, obranu a konkurenceschopnost.
Jak debata ukázala, v Česku panuje napříč politickým spektrem shoda v základní diagnóze: návrh Komise je pro tuzemské zemědělství nevýhodný a je třeba ho v klíčových bodech – výši rozpočtu, zastropování, ochraně před dotačními závody – změnit. Neshoda panuje v tom, jak daleko by taková změna měla zajít a komu přesně by přesměrované prostředky měly sloužit. Tato otázka – kdo je skutečným zemědělcem a kolik dotací je příliš mnoho – bude v nadcházejících měsících klíčovým předmětem jak bruselských jednání, tak i českých debat.
