Evropské země hledají partnerské státy jinde ve světě, které jim dovolí postavit na svém území návratová centra pro migranty. Poprvé se u toho můžou opřít o evropskou legislativu. Kdy můžou být vidět výsledky?
To, co bylo ještě před několika lety politické tabu, se pomalu ale jistě stává novým normálem. Evropská unie si vepíše do svých vlastních zákonů, že její členské státy mohou vybudovat tzv. návratová centra (return hubs) mimo území Unie, pokud se na tom dohodnou s nějakou třetí zemí.
Tuto novinku zavádí čerstvě dohodnuté nařízení, které má vylepšit slabou úspěšnost evropské návratové politiky. V roce 2025 platilo, že pouze 27 % lidí, kteří měli povinnost EU opustit, ji skutečně opustilo.
Do návratových „hubů“ by se posílali odmítnutí žadatelé o azyl, nebo zkrátka lidé nelegálně pobývající v EU. Ti by tam čekali na chvíli, než se vyřídí jejich deportace do domovské (nebo jiné vhodné) země. Snížilo by se tak například riziko, že v mezičase zmizí národním úřadům z dohledu, a přesunou se v rámci EU jinam.
Jak píše web Euractiv.com ve svém newsletteru, koncept center zůstává záměrně flexibilní. Detaily by záležely na formě dohody s konkrétní zemí, která by souhlasila s jejich vybudováním na svém území.
Zřejmě by však nešlo o detenční centra s přísným dohledem, ale spíše o „přestupní stanice“, kde by migranti před návratem domů mohli zůstat, jak dlouho by sami chtěli. Takto to alespoň interpretuje nizozemský ministr pro migraci Bart van den Brink.
Signál směrem k migrantům i domácí populaci
Expert na migraci Vít Novotný z bruselského Martensova centra považuje posun okolo návratových hubů za „v zásadě zdravý vývoj“.
Účinnost případných návratových center je podle něj nejistá, protože se neví, jestli by opravdu vedla k tomu, že by se vyšší poměr nelegálně pobývajících navrátil do domovských či jiných zemí. Politické výhody ale prý převažují.
„Jednak by existence center vydala signál, že nelegální překročení hranic či nelegální pobyt v EU se nevyplácejí. A jednak by zřejmě přispěla k ujištění domácích populací v tom, že jejich vlády a celá Unie se snaží dostat nelegální migraci pod kontrolu. To by pomohlo opravit dojem, že EU si s migrací neví rady s že se obává učinit opatření k nápravě,“ odhadl Novotný.
Vzácná shoda na české politické scéně
Návratová centra patří mezi témata, na kterých se čeští politici výjimečně shodnou. Předchozí vláda Petra Fialy (ODS) podporovala zpřísnění návratové politiky. Sám expremiér mluvil v roce 2024 o „důslednějších opatřeních“ včetně „vytváření azylových center mimo Evropu“. Stejné změny prosazoval také bývalý ministr vnitra Vít Rakušan (STAN).
Přestože aktuální vláda Andreje Babiše (ANO) odmítá některé části Paktu o migraci a azylu, účinnější návraty prosazuje také. „Aktivně se podílíme na nových řešeních, migrační a návratová centra ve třetích zemích. Prioritou je prosazování důsledné návratové politiky,“ řekl předseda vlády Babiš letos v lednu ve Sněmovně.
V prosinci 2025 bylo Česko jednou z 19 členských zemí, které společně vyzvaly Evropskou komisi k financování a právnímu zakotvení návratových center. To druhé se nyní podařilo.
Kdo, kde a kdy?
Jak velká je tedy šance, že v některé zemi mimo Evropskou unii skutečně v dohledné době vyroste návratové centrum? Podle Víta Novotného nový návratový zákon takovou pravděpodobnost zvyšuje, ale výsledek nezaručí.
„Podobné unijní pokusy doposud vždy selhaly na neochotě případných partnerských zemí návratová střediska hostit. V jediném případě, kdy se hostitelskou zemi podařilo najít, rozmetaly soudy záměr italské vlády vybudovat v Albánii návratové centrum podle stávající evropské legislativy,“ upozornil expert.
Přesto to vypadá, že se něco začíná dít. Jak píše Euractiv.com, některé unijní vlády doufají, že se do podzimu podaří najít konkrétní partnery na zbudování středisek. Skupina severských zemí koordinuje své vlastní kroky, zatímco jiná koalice – tvořená Nizozemskem, Dánskem, Německem, Rakouskem a Řeckem – už několik měsíců zkoumá možné modely a lokality. Podle diplomatů a ministrů existuje ještě další skupina, která se také zabývá pilotním projektem přijímacích center.
Kde konkrétně by tedy centra mohla vzniknout? Kyperský náměstek ministra pro migraci Nicholas A. Ioannides mluvil o „Africe, Asii i jinde“, v médiích se nejčastěji zmiňují Rwanda, Uganda nebo Uzbekistán. Nakonec ale může jít o úplně jiné lokality.
Švédská vláda argumentuje, že největší smysl by ze začátku dávalo soustředit se na specifickou národnost migrantů. „To by dávalo smysl, aby to fungovalo. A samozřejmě by to mělo také dopad na to, kde by se takový hub nacházel,“ poznamenal švédský ministr pro migraci Johan Forssell.
Užitečný koncept
Jedna věc by mohla usnadnit hledání vhodných lokalit. EU na jaře schválila nové znění tzv. konceptu bezpečné třetí země. Ten například umožňuje unijním státům zamítnout žádost o azyl s odůvodněním, že migrant „měl možnost azyl získat jinde“, tedy v jiné zemi, kde je pro něj bezpečno. A užitečný může být i zde.
„Koncept bezpečné třetí země je vytvořen tak, aby z právního hlediska usnadnil zřizování a provozování center pro návrat migrantů. Má i další charakteristiky, které by měly návraty usnadnit. Sám o sobě ale neodstraňuje politické, lidskoprávní a praktické překážky,“ vysvětlil Novotný.
Soustřeďme se na jiné novinky, říká expert
Vít Novotný zmínil ještě jeden úhel pohledu – tak velká pozornost věnovaná návratovým střediskům podle něj není oprávněná. Jiná opatření v novém návratovém nařízení, například možnost delší detence a rychlejší procedury, mají prý vyšší potenciál zvýšit účinnost návratové politiky.
„Soustřeďme se na počty lidí, které se podaří nebo nepodaří navrátit, ne na existenci středisek pro návraty. Význam případných středisek by byl symbolický, ne numerický,“ uzavřel Novotný.
Tento obsah byl publikován v rámci projektu Eastern Flank EU Reporting (EFER), na kterém spolupracují redakce Delfi (Litva), Delfi (Lotyšsko), Espress (Rumunsko), EUBrief (Slovensko), Faktabaari (Finsko), Focus Europe Poland (Polsko), Napunk (Slovensko), Pro News Bulgaria (Bulharsko) a Update EU (Česko). Projektový obsah naleznete také na webu EastFlank.eu. Více informací najdete zde.
