Výdaje na obranu jsou kvůli Donaldu Trumpovi opět jedním z důvodů napětí v transatlantickém prostoru. Také kvůli širší geopolitické situaci ve světe si Evropané začali uvědomovat, že musí dělat víc. Jak na tuto novou realitu zareagovaly státy východního křídla EU a NATO?
Debata o obranných výdajích začala být obzvlášť naléhavá po summitu NATO v Haagu v červnu 2025, kde se spojenci dohodli na výrazně ambicióznějším cíli: zvýšit výdaje na obranu do roku 2035 na 5 % HDP. Z této částky je 3,5 % určeno na základní vojenské kapacity a dalších 1,5 % na širší bezpečnost a odolnost.
Tento vyšší standard odráží rostoucí pochopení toho, že bezpečnostní situace se zásadně zhoršila, což vyžaduje podstatné navýšení investic z hlediska objemu i oblastí, do kterých míří.
Ruská válka proti Ukrajině spolu s obecnější geopolitickou nestabilitou odhalila zásadní slabiny evropské bezpečnostní architektury. Současně se návratem Donalda Trumpa do Bílého domu obnovil tlak na spojence, aby zvýšili výdaje na obranu, a zároveň se objevila nejistota ohledně budoucí spolehlivosti USA v rámci NATO.
V reakci na to Evropská unie posiluje svou roli v oblasti obrany v rámci NATO, podporuje členské státy při rozšiřování jejich kapacit a postupně směřuje ke větší strategické autonomii.
Na východním křídle NATO se v současné době formují tři odlišné modely obranné politiky.
Ranní ptáčata, která utrácí ve velkém
Litva vyniká jako nejambicióznější investor do obrany na východním křídle NATO, s plánovanými výdaji přesahujícími 5 % HDP.
Návrh rozpočtu na rok 2026 počítá s 4,79 miliardy eur na obranu, tedy 5,38 % HDP, což představuje 43% meziroční nárůst a největší rozpočet na obranu v historii země. Očekává se, že tento trend bude pokračovat, s dalšími 12 miliardami eur plánovanými na období 2026–2030, což udrží roční výdaje v rozmezí 5–6 %.
Výdaje Litvy na obranu v uplynulém desetiletí dramaticky vzrostly – z méně než 1 % HDP před rokem 2014 na 2 % v roce 2018 a poté na 2,5–3 % po roce 2022. To odráží posun od reaktivní reakce na kroky Ruska v roce 2014 k proaktivní politice a maximalistické obranné strategii, která se po plnohodnotné invazi na Ukrajinu v roce 2022 ještě zintenzivnila.
Lotyšsko představuje další příklad rychlé militarizace. Jeho rozpočet na obranu dosáhl v roce 2026 výše 2,16 miliardy eur, což představuje 4,91 % HDP, přičemž existuje jasný politický závazek dosáhnout do roku 2027 úrovně 5 % a tuto úroveň udržet.
Tento vývoj představuje výrazný posun oproti úrovni z období před rokem 2014, kdy se výdaje pohybovaly kolem 1 % HDP. Obranná politika v Rize je nyní založena na dlouhodobém budování kapacit a bojové pohotovosti.
Po ruské intervenci na Ukrajině v roce 2014 a zvýšené vojenské aktivitě v blízkosti svých hranic Riga rychle zvýšila výdaje a již v roce 2018 dosáhla 2% cíle NATO. Plnohodnotná invaze v roce 2022 vyvolala další posun – hodnota se rychle zvýšila na 3 % a poté až na 5 % HDP, což odráží rychle se zhoršující bezpečnostní situaci.
Polsko patřilo v posledních letech k zemím NATO s nejvyššími výdaji na obranu, v roce 2025 mělo dokonce nejvyšší výdaje ze všech členů, když na obranu vyčlenilo 4,48 % HDP (37,6 miliardy eur). Země splnila 2% referenční hodnotu již v roce 2015, ale výdaje v následujících letech zůstaly relativně stabilní.
K významnému posunu došlo až po ruské invazi na Ukrajinu v roce 2022, která vyvolala prudký nárůst o více než jeden procentní bod mezi lety 2022 a 2023. V roce 2025 překročily výdaje Polska na obranu poprvé 4 % HDP.
V roce 2026 vláda plánuje na obranu vyčlenit rekordních 46 miliard eur, což odpovídá 4,81 % HDP. Opoziční prezident Karol Nawrocki prosazuje, aby země dosáhla až na 5% cíl.
Budíček v roce 2022
Finsko se 4. dubna 2023 formálně stalo členem NATO, což znamenalo historický obrat v jeho bezpečnostní politice po desetiletích vojenské neutrality. Jeho výdaje na obranu loni dosáhly téměř 8 miliard eur (2,5 % HDP) a podle prognóz by měly do roku 2029 vzrůst na 10 miliard eur (3 %). Tento nárůst je způsoben velkými akvizicemi, jako jsou stíhací letouny F-35 a modernizace námořnictva po vstupu do NATO. Finští politici dávají najevo ochotu přiblížit se k 5 % brzy po roce 2030.
Finsko si i po skončení studené války zachovalo silné obranné kapacity, které jsou založeny na povinné vojenské službě a rozsáhlém systému záloh. V návaznosti na kroky Ruska po roce 2014 posílilo své síly rychlé reakce a investovalo do přesných zbraní dlouhého doletu. Po invazi na Ukrajinu v roce 2022 Helsinky dále zvýšily svou připravenost na dlouhodobý konflikt tím, že navýšily kapacitu svých ozbrojených sil z 230 000 na 280 000 vojáků, přičemž do svých záloh chce mít země po roce 2030 vycvičený další milion.
Rumunsko vykazuje pozvolný, avšak omezený nárůst. Výdaje na obranu vzrostly v roce 2025 na 2,28 % HDP (8 miliard eur) a v roce 2026 by měly dosáhnout 2,45 % (9,7 miliardy eur), přičemž existuje formální závazek dosáhnout do roku 2035 úrovně 5 %. Tempo růstu však omezuje rozpočtový deficit země, který je nejvyšší v EU.
„Uvidíme, jak se nám podaří v příštím roce a půl vyrovnat ekonomiku, a pak můžeme hovořit o cílech. Rok 2035 je na stole,“ řekl prezident Nicușor Dan.
Od roku 2014 Rumunsko výrazně navýšilo své výdaje na obranu, v porovnání s poklesem po roce 2008 se investice více než ztrojnásobily. K tomuto posunu vedla především anexe Krymu Ruskem a tlak ze strany Spojených států, které zůstávají klíčovým strategickým partnerem.
Zároveň se Bukurešť zaměřila na modernizaci zastaralé techniky, pocházející převážně z období studené války, a to zejména v reakci na rostoucí bezpečnostní obavy v oblasti Černého moře.
Maďarské výdaje na obranu klesly od vstupu do NATO v roce 1999 do roku 2014 pod 1 % HDP, poté však opět vzrostly v důsledku anexe Krymu Ruskem a programu modernizace armády zahájeného v roce 2016. Výdaje dosáhly v roce 2023 2 % HDP a na této úrovni se udržely až do roku 2026, přičemž vláda Viktora Orbána se rovněž zavázala je do roku 2035 zvýšit na 5 %.
Maďarsko propojilo posilování své armády s pokračujícími vazbami na Rusko, domácí obranný sektor čelil kritice kvůli politickému vlivu a klesající připravenosti. Po vítězství opozice ve volbách 12. dubna se nyní očekává, že změna vlády přinese nové uspořádání obranné a zahraniční politiky.
Skupina váhavých
Bulharsko teprve nedávno překročilo cíl stanovený NATO a v roce 2025 dosáhlo úrovně 2,06 % HDP. Významná část jeho rozpočtu – více než 29 % – je vyčleněna na těžkou techniku, což naznačuje zaměření na modernizaci. Politická nestabilita a administrativní překážky však komplikují dlouhodobé plánování a přechod k vyšším úrovním výdajů.
Česko splnilo starý cíl NATO teprve nedávno, když v roce 2025 dosáhly výdaje na obranu 2,01 % HDP a v roce 2026 by měly mírně vzrůst na 2,06 %. Dlouhodobý vývoj však zůstává nejistý.
Premiér Andrej Babiš otevřeně zpochybnil další zvyšování výdajů, zatímco ministr obrany Jaromír Zůna tvrdí, že země své závazky splní, avšak bez jasného plánu – což vyvolává kritiku ze strany domácích i mezinárodních partnerů.
To odráží širší politický posun. Za vlády premiéra Petra Fialy (2021–2025) patřily výdaje na obranu mezi priority, přičemž v reakci na ruskou invazi na Ukrajinu se počítalo s jejich zvýšením na 2,2 % v roce 2026 a na 3 % do roku 2030.
Od návratu Babiše k moci na konci roku 2025 se pozornost přesunula k fiskální opatrnosti, přičemž vláda argumentuje, že rychlejší nárůst by mohl ohrozit ekonomickou stabilitu. Tento přístup kritizuje opozice i prezident Petr Pavel jako krátkozraký.
Slovensko rovněž zastává umírněnější přístup. Výdaje na obranu se pohybují kolem 2,04 % HDP a ačkoli vláda podpořila cíl 5 %, nepředložila jasný plán. Konsolidace veřejných financí zůstává prioritou a současná úroveň je v blízké budoucnosti stále považována za dostatečnou.
Slovenská obranná politika se posunula od dlouhodobého podfinancování (méně než 1 % HDP) před rokem 2014 k postupné modernizaci po krizi na Krymu, přičemž 2 % bylo dosaženo až za vlády Eduarda Hegera.
Od návratu Roberta Fica k moci v roce 2023 Slovensko zastavilo pomoc Ukrajině a navzdory formálním závazkům k vyšším výdajům považuje 2 % za realistický strop kvůli fiskálním omezením.
Stejné pochopení, jiná ochota a tempo
Na východním křídle NATO se ukazuje jasný strukturální posun. Všechny analyzované země již dosáhly nebo překročily hranici 2 % HDP pro výdaje na obranu a všechny požádaly o financování v rámci mechanismu SAFE – i když s různou mírou politického konsensu a administrativní kapacity.
Odráží to rostoucí povědomí o tom, že obrana se stala ústředním pilířem státní politiky, a nikoli pouze okrajovou záležitostí.
Toto povědomí se ale ve všech zemích neprojevuje stejně intenzivně. Pobaltské státy, Finsko a Polsko vnímají ruskou hrozbu jako bezprostřední a existenční, což se promítá do rychlého a rozsáhlého navýšení výdajů na obranu.
Jiné země, včetně Česka a Slovenska, sice uznávají fakt, že se prostředí změnilo, ale volí opatrnější přístup s ohledem na omezené finanční možnosti.
Rozhodující roli hrají dva vnější faktory. Spojené státy – zejména během prezidentství Donalda Trumpa – soustavně tlačí na to, aby Evropané převzali větší díl odpovědnosti, zatímco plnohodnotná invaze Ruska na Ukrajinu zásadně změnila vnímání hrozeb v celém regionu.
NATO zůstává základním kamenem evropské bezpečnosti, ale rostoucí role nástrojů, jako je SAFE, naznačuje souběžný posun: Evropská unie stále více funguje jako doplňkový pilíř, který podporuje členské státy při posilování jejich vlastních schopností.
Tento obsah byl publikován v rámci projektu Eastern Flank EU Reporting (EFER), na kterém spolupracují redakce Delfi (Litva), Delfi (Lotyšsko), Espress (Rumunsko), EUBrief (Slovensko), Faktabaari (Finsko), Focus Europe Poland (Polsko), Napunk (Slovensko), Pro News Bulgaria (Bulharsko) a Update EU (Česko). Projektový obsah naleznete také na webu EastFlank.eu. Více informací najdete zde.
