Ruská invaze na Ukrajinu v roce 2022 zásadně proměnila bezpečnostní prostředí Evropy. Zatímco státy východního křídla EU sdílejí historickou zkušenost s ruským vlivem, jejich reakce na válku se výrazně liší – od silného vojenského zapojení po zdrženlivost či otevřený skepticismus.
Podpora Ukrajiny jako priorita
Polsko, Litva, Lotyšsko a Finsko se v podpoře Ukrajiny postavily do čela evropského úsilí – a to jak politicky, tak vojensky.
Polsko se stalo logistickým srdcem války. Přes letiště Řešov–Jasionka prošla významná část západních zbraní určených Ukrajině. Varšava odeslala celkem 47 balíků vojenské pomoci, které zahrnovaly mimo jiné 318 tanků, 586 obrněných vozidel, 137 dělostřeleckých systémů a 19 500 terminálů Starlink. Na polském území zároveň prošly výcvikem desítky tisíc ukrajinských vojáků. Humanitární pomoc přesáhla 25 miliard eur, čímž se Polsko řadí mezi tři největší světové dárce Ukrajině.
Litva poskytla Ukrajině vojenskou pomoc v hodnotě přes jednu miliardu eur. Z původně naléhavé podpory v roce 2022 se postupně staly systematičtější a dlouhodobé závazky v letech 2023 až 2025.
Lotyšsko patřilo mezi země, které začaly dodávat klíčové zbraně ještě před plnohodnotnou invazí v únoru 2022 – včetně raketových systémů Stinger. Nadále dodává munici, terénní vozidla i vybavení pro energetickou infrastrukturu. Síť Entrepreneurs for Peace navíc vybrala více než 17 milionů eur.
Finsko je sedmým největším bilaterálním dárcem Ukrajiny na světě. Vojenská pomoc dosáhla 3,2 miliardy eur, celková podpora pak přesahuje 4,1 miliardy eur. V dubnu 2024 Finsko a Ukrajina podepsaly bilaterální dohodu o bezpečnostní spolupráci, která má posílit dlouhodobé obranné kapacity Ukrajiny.
Nejdelší hranici s Ukrajinou ze všech států EU sdílí Rumunsko (přibližně 613 kilometrů), přesto na ruskou invazi zpočátku reagovalo zdrženlivěji. Celková pomoc Kyjevu se odhaduje zhruba na 1,5 miliardy eur. Bukurešť však sehrála klíčovou roli při vývozu ukrajinského obilí přes přístav Constanța poté, co Rusko zablokovalo část Černého moře. Rumunsko zároveň dodalo Ukrajině mimo jiné systém protivzdušné obrany Patriot. Dne 12. března prezidenti obou zemí podepsali strategické partnerství, které zahrnuje i plány na výrobu dronů v Rumunsku s využitím ukrajinských technologií.
Bulharsko Ukrajinu podporuje navzdory výrazné domácí politické nestabilitě. V letech 2022 až 2024 země prošla několika volbami a střídáním vlád, což komplikovalo rozhodovací proces. I za těchto podmínek však Sofie odeslala 13 balíků vojenské pomoci.
Klub skeptiků
Česko za vlády premiéra Petra Fialy patřilo mezi pevné podporovatele Ukrajiny a stálo za vznikem české iniciativy na dodávky dělostřelecké munice. Po volbách v roce 2025 však kabinet vedený Andrejem Babišem zaujal opatrnější postoj. Muniční iniciativa sice pokračuje, nově však bez přímého finančního příspěvku z ČR.
Slovensko zpočátku sehrálo pozoruhodnou roli – Ukrajině dodalo systémy protivzdušné obrany S-300 i stíhačky MiG-29. Po návratu premiéra Roberta Fica k moci v roce 2023 se však kurz výrazně změnil. Fico prohlásil, že Ukrajina nedostane „ani jedinou kulku“, a oficiální vojenská podpora byla zastavena. Soukromý obchod se zbraněmi sice přes hranice nadále probíhá, stát se na něm už ale nepodílí.
Maďarský premiér Viktor Orbán dlouhodobě odmítá povolit přepravu zbraní přes maďarské území a omezuje pomoc na humanitární oblast, která dosahuje zhruba 266 milionů eur.
Občanská společnost a dobrovolnická mobilizace
V zemích východního křídla sehrály organizace občanské společnosti, dobrovolníci i jednotlivci zásadní roli.
V Polsku se do pomoci uprchlíkům zapojily více než tři čtvrtiny obyvatel – formou sbírek, dobrovolnictví či poskytování ubytování. Celonárodní kampaň vynesla miliony eur na nákup dronu Bayraktar, který se stal symbolem solidarity. Iniciativa „Teplo z Polska pro Kyjev“ z ledna 2026 pak zajistila stovky generátorů a topných zařízení pro ukrajinskou metropoli.
Litevské a lotyšské iniciativy financovaly radarové systémy, generátory i vozidla. Riga darovala Kyjevu a Černihivu celkem 31 městských autobusů. Sdružení „Twitter Konvojs“ mezitím dopravilo na Ukrajinu už více než 3 400 vozidel. V Česku se Člověk v tísni soustředil především na humanitární pomoc, zatímco crowdfundingová iniciativa „Dárek pro Putina“ se zaměřila na nákup vojenského vybavení. V Rumunsku aktivista Radu Hossu vybral prostředky na polní nemocnici, sanitky i terénní vozy.
Dokonce i v Maďarsku a na Slovensku, kde vlády od podpory ustoupily, pokračují místní charitativní organizace v zasílání zdravotnického materiálu, oblečení i civilních dronů.
Politická komunikace a domácí narativy
Způsob, jakým vlády komunikují podporu Ukrajině, se napříč regionem výrazně liší a odráží specifika domácí politiky i veřejného mínění.
Litva, Lotyšsko, Finsko a Polsko si udržují relativně jasné a konzistentní sdělení: obrana Ukrajiny proti ruské agresi je přímo spojena s jejich vlastní bezpečností. Podpora Kyjeva má v těchto zemích široký politický konsenzus a je prezentována jako dlouhodobý strategický závazek.
Litva představuje jeden z nejvýraznějších příkladů tohoto přístupu. Vládní komunikace systematicky propojuje ukrajinské vítězství s regionální stabilitou a aktivně čelí proruským narativům v informačním prostoru. Státní instituce se soustavně věnují boji proti dezinformacím a posilování společenské odolnosti, přičemž domácí opozice nehraje zásadní roli při formování vládního postoje.
Také v Lotyšsku zůstává sdělení konzistentní a přímočaré, bez ohledu na domácí či mezinárodní vývoj. Opoziční síly jsou zde slabší a zdrženlivější, mimo jiné kvůli obavám z reakce většinové části společnosti, která Ukrajinu podporuje. Postoje veřejnosti přitom do značné míry odrážejí etnické složení země: mezi etnickými Rusy je odpor výraznější, zatímco mezi etnickými Lotyši převažuje silná podpora.
Finsko volí podobnou strategii. Úřady otevřeně deklarují podporu Ukrajině a zdůrazňují, že pomoc bude pokračovat „tak dlouho, jak bude potřeba“. Veřejná kritika tohoto přístupu zůstává omezená.
Polsko zpočátku vykazovalo výraznou politickou jednotu v otázce podpory Ukrajiny. Postupem času se však domácí debata vyostřila – zejména v souvislosti s dovozem ukrajinských zemědělských produktů a během prezidentské kampaně. Pravicové strany začaly více akcentovat hospodářskou suverenitu a agendu „Poláci především“, což přimělo i středové politiky zaujmout kritičtější tón. Zároveň se rozšířily dezinformační narativy vykreslující Kyjev jako „neochotného partnera“. Po změně vlády v roce 2023 sice strategická podpora pokračovala, větší důraz se však přesunul na koordinaci v rámci EU a NATO. Průzkum agentury CBOS z prosince 2025 ukázal, že podpora přijímání ukrajinských uprchlíků klesla na 48 %, zatímco nesouhlas vzrostl na 46 % – nejvíce od roku 2014 a výrazný pokles oproti více než 90 % v roce 2022.
V Česku došlo k výrazné změně na konci minulého roku, kdy se změnila vláda. Předchozí kabinet po celou dobu svého mandátu důsledně prosazoval silnou podporu Ukrajině a opakovaně zdůrazňoval její význam pro bezpečnost Česka i celé Evropy. Podobně se vyjadřoval a nadále vyjadřuje i prezident Petr Pavel, který nastoupil do funkce v roce 2023. Současný premiér zaujal jiný postoj, válku označil za nesmyslnou a nastolil chladný přístup k finanční i vojenské pomoci. Politické rozdíly se promítly i do symbolických gest – zatímco některá ministerstva si připomínala výročí invaze vyvěšením ukrajinských vlajek, resorty vedené SPD tak neučinily.
Rumunsko představuje příklad zdrženlivější komunikace. Úřady se vyhýbají zdůrazňování konkrétních vojenských příspěvků a soustředí se spíše na bezpečnostní dimenzi podpory. Napětí, podobně jako v Polsku, vyvolal dovoz ukrajinských zemědělských produktů, což přispělo k poklesu veřejné podpory. Ve stejném roce ministr dopravy šířil nepravdivá tvrzení o poškozování biosféry delty Dunaje ukrajinskou těžbou na kanálu Bystroje. Podle únorového průzkumu viní z vypuknutí války 54,9 % respondentů Rusko (oproti 71,2 % v květnu 2022), zatímco 14,1 % označuje Ukrajinu, 7,7 % Spojené státy a 9 % Evropskou unii.
V Bulharsku vede politická polarizace a silný vliv proruských narativů v médiích k opatrné a někdy nejednoznačné komunikaci vládní podpory Ukrajině.
Maďarsko představuje jeden z nejkontroverznějších případů. Vláda premiéra Viktora Orbána rámuje konflikt jako geopolitický střet, v němž si Maďarsko musí zachovat neutralitu, a odpovědnost za válku přisuzuje spíše Ukrajině a EU než Rusku. Ukrajina je v této rétorice postupně vykreslována jako hrozba – země, která chce zatáhnout Maďarsko do války, ohrožuje jeho energetickou bezpečnost a ve spolupráci s opozicí i „Bruselem“ usiluje o oslabení vlády. Komunikační kampaně se zaměřují i na prezidenta Volodymyra Zelenského, zatímco opoziční strana Tisza je obviňována ze spolupráce s Ukrajinou. Před volbami do Evropského parlamentu v roce 2024 učinila Orbánova strana Fidesz z tématu „válka nebo mír“ ústřední bod kampaně – a drží se ho i před parlamentními volbami v roce 2026.
Na Slovensku se vládní rétorika po volbách v roce 2023 výrazně proměnila. Premiér Fico začal kritizovat západní vojenskou pomoc a zdůrazňovat diplomacii jako jedinou cestu k ukončení války. Po poškození ropovodu Družba v lednu 2026 napětí dále eskalovalo, když Slovensko zastavilo dodávky nouzové elektřiny na Ukrajinu s tvrzením, že Kyjev záměrně neobnovil tranzit ruské ropy. Analytici tuto vstřícnější rétoriku vůči Rusku spojují s politickým pragmatismem i snahou oslovit radikálnější voliče.
Podpora členství Ukrajiny v EU a NATO
Polsko, Litva, Lotyšsko, Finsko a Rumunsko dlouhodobě podporují vstup Ukrajiny do EU a většinou i do NATO. Integraci do západních struktur vnímají jako klíčový předpoklad dlouhodobé stability regionu. Polský průzkum z podzimu 2025 ukázal, že 68,9 % obyvatel podporuje členství Ukrajiny v EU (za splnění podmínek), zatímco 52,7 % je proti jejímu vstupu do NATO.
Česko a Slovensko zaujímají zdrženlivější postoj. Česká veřejnost zůstává k rozšíření skeptická a Ficova vláda členství Ukrajiny v NATO odmítá. Bulharsko integraci Ukrajiny do EU rovněž podporuje.
Maďarsko je v tomto ohledu nejkritičtější. Vláda se staví proti členství Ukrajiny jak v EU, tak v NATO, a aktivně využívá své pozice v evropských institucích k blokování souvisejících rozhodnutí. V současnosti blokuje 20. balíček sankcí i plánovaný úvěr EU ve výši 90 miliard eur pro Ukrajinu, mimo jiné kvůli sporu o obnovení tranzitu ruské ropy přes ropovod Družba.
Tento obsah byl publikován v rámci projektu Eastern Flank EU Reporting (EFER), na kterém spolupracují redakce Delfi (Litva), Delfi (Lotyšsko), Espress (Rumunsko), EUBrief (Slovensko), Faktabaari (Finsko), Focus Europe Poland (Polsko), Napunk (Slovensko), Pro News Bulgaria (Bulharsko) a Update EU (Česko). Projektový obsah naleznete také na webu EastFlank.eu. Více informací najdete zde.
