Zdravotní údaje dostupné na jeden klik: EU se připravuje na ambiciózní propojení dat

S Evropským prostorem pro zdravotní data má EU před sebou roky citlivé práce s nejasným výsledkem, protože rozdíly v digitalizaci jsou napříč kontinentem stále obrovské. Úspěch by ale výrazně pomohl lékařům, pacientům, průmyslu i národním rozpočtům.Téměř každý si asi dokáže představit situaci, kdy jako pacient s vážným zdravotním problémem chodí od jednoho specialisty ke druhému a z jedné nemocnice do další. „Sbalit si s sebou“ svá zdravotní data ale v takovém případě není vůbec jednoduché, především pokud člověk potřebuje poradit nebo léčit v zahraničí. Překážkami jsou často slabá digitalizace, jiný jazyk nebo příliš komplikované podmínky sdílení údajů. Lékařské testy se tak musejí zbytečně opakovat, což stojí cenný čas a peníze. Blízká budoucnost by však mohla vypadat úplně jinak, a to v celé Evropské unii. Evropský prostor pro zdravotní data (European Health Data Space, EHDS), na kterém se v současné době pracuje, přináší vizi celoevropského propojení zdravotních dat. Má se jednat o obrovský digitální ekosystém, který v prvé řadě pomůže zefektivnit zdravotní péči a usnadní pacientům dostat se k vlastním záznamům, často „schovaným v šuplících ordinací“. „Tento systém propojí všechny národní elektronické zdravotnické systémy dohromady, a vytvoří prostor, kde se budou sdílet data, a každý zdravotník a pacient bude mít možnost se k nim na jednom místě dostat,“ popsal kontury EHDS na pražské konferenci k tématu náměstek ministra zdravotnictví Jakub Dvořáček. Dodal, že podle očekávání se kolem této novinky objevuje řada pochybností a obav, a proto probíhají detailní diskuse o všech jejích aspektech.

Zdravotnictví se musí propojovat, jako 27 pidistátů nemáme šanci konkurovat světu, říká Dvořáček

EHDS zapadá do širší Evropské datové strategie (European Data Strategy), která má z EU „udělat světového lídra a vzorovou společnost založenou na datech“. Právě zdravotnictví se stane průkopníkem, kterého by měly v budoucnu následovat další datové „prostory“, například v oblasti turismu nebo zemědělství.

Potřeba mluvit jedním jazykem

Cesta ke sdílení dat ale bude ještě náročná. Systémy zaznamenávání informací o pacientech se mnohdy liší i mezi jednotlivými nemocnicemi a kraji. Napříč jednotlivými státy EU tomu je bohužel stejně. Je proto nezbytné, aby se státy dohodly na společném standardu. Tedy na tom, jakou podobu a nároky budou shromažďovaná data mít. Výsledným výstupem nesmí být vzájemně neslučitelné excelové tabulky s různými kombinacemi kritérií a informací, ale naopak jeden formát dodržovaný všemi. „Je potřeba standardizovat nejen zdravotní data a užívanou terminologii, ale je také potřeba shodnout se na společném postupu, abychom nemuseli hned několikrát vynalézat kolo,“ připomněl na konferenci Peter Rijnbeek, vedoucí Katedry lékařské informatiky na nizozemské univerzitě Erasmus MC. Díky tomu by bylo možné sesbíraná data „nahrát“ do jediného systému, lépe se v nich orientovat a také z nich dělat kvalitnější a spolehlivější výstupy. „Bez ohledu na nástroje sdílení dat musíme zajistit, aby primární data byla reprezentativní,“ řekl Ladislav Dušek, ředitel Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR (ÚZIS). Češi by se proto měli soustředit především na lepší vzájemnou spolupráci jednotlivých institucí. „Právě ta pro Česko představuje velký problém,“ zdůraznil Dušek.

Propastné rozdíly

Aby ale EU vůbec mohla efektivně sdílet data, musí nejprve vyřešit problém nejednotné míry digitalizace, se kterou se její členské státy potýkají. Podle nedávného průzkumu Surfshark v míře digitalizace Evropě tradičně vévodí severní státy, zatímco Česko zůstává až na 20. příčce. Řadí se tak ke státům východní Evropy, které podle průzkumu viditelně zaostávají za Západem. „Musíme si uvědomit, že některé státy zkrátka nebudou schopny držet krok se vznikající legislativou,“ nechal se na konferenci slyšet Robert Hejzák, předseda Národní asociace pacientských organizací, a naznačil tak, že ambice EHDS jsou možná příliš velké. Konkrétně Česko podle něj dlouhodobě zapomíná na elektronizaci zdravotní péče, což má nutně vliv nejen na sběr dat, ale bude mít dopad i na kvalitu výstupů. „Otázkou proto je, jak lékaře motivovat, aby tato data sbírali,“ dodal. V některých ohledech Česko dokonce dělá kroky nazpátek. Příkladem takové praxe je konec sběru dat o očkování, jak v červnu informoval Zdravotnický deník. I kdyby se data opět začala sbírat, pochopitelně v nich vznikne „mezera“, která může velmi zkomplikovat jejich další využití.

Výměna dat je zatím dobrovolná

Propojení zdravotních databází se pochopitelně neobejde bez přesunu některých kompetencí z národní na celoevropskou úroveň. Něco takového je samozřejmě velmi citlivé, a to především proto, že správa zdravotnictví vždy zůstávala v pravomoci států. Akcelerátorem této spolupráce se nicméně v posledních letech stala pandemie COVID-19, která ukázala, že když je potřeba rychle vyměňovat a analyzovat zdravotní data, tak to jde. Příkladem za všechny může být digitální covidový certifikát, který i přes své nedokonalosti výrazně urychlil návrat k relativně normálnímu cestování napříč Evropou.

Zkušenosti z pandemie mohou urychlit přístup k novým lékům, říká Prinzová

EU skutečně nestaví na zelené louce. Jak připomněla Fulvia Raffaelli z Generálního ředitelství pro zdraví a bezpečnost potravin (DG SANTE) v Evropské komisi, sdílení zdravotních dat je spíše evoluce než revoluce. Na dobrovolné bázi dnes například funguje infrastruktura MyHealth@EU. Ta pacientům díky digitálním profilům, které obsahují například výpis ze zdravotní karty nebo e-recepty, usnadňuje dostupnost zdravotní péče v zahraničí. Jedenáct států už se tohoto projektu účastní a do roku 2025 se k nim má připojit mnoho dalších.

Datová recyklace pomůže všem

Velkým problémem evropského zdravotnictví je fakt, že i když se data podaří posbírat, nevyužijí se efektivně. Další velký cíl EHDS tedy představuje tzv. sekundární využití zdravotních dat pro účely výzkumu, inovací, tvorby politik a regulace. Třináct států EU už má vybudovaný centralizovaný systém, který taková data dokáže generovat, zatím je ale nic nepropojuje v jednu celoevropskou síť. Zásadní pomocí by byl tento krok pro farmaceutický průmysl, který se k informacím důležitým pro vývoj nových léků dostává většinou jen díky vlastním klinickým studiím. Tato data ale představují jen přibližně 2 % všech zdravotních údajů, které v Evropě vznikají. Dostat se k dalším zdrojům dat je pro průmysl složité, v cestě stojí mnoho překážek, často administrativních. „Někdy to může zabrat až dva roky. To je neudržitelné,“ prohlásil Thomas Brookland z Evropské federace farmaceutického průmyslu a asociací (EFPIA). Velkou výhodou vhodně zpracovaných a propojených dat je to, že se mohou „recyklovat“ a využívat opakovaně pro různé účely. Mohou například pomoct zjistit, jestli by nějaké existující léky nešly využít pro léčbu dalších nemocí. Člen Rady vlády pro výzkum, vývoj a inovace z Lékařské fakulty Univerzity Palackého Marián Hajdúch zmínil příklad zjištění, že kortikosteroidy pomáhají pacientům s covidem. „Kdybychom (díky propojení dat dříve) věděli, že lidem se zánětem plic se po nich daří lépe, asi jsme mohli zachránit mnoho životů,“ řekl. Lepší dostupnost dat může v konečném důsledku významně nastartovat evropský výzkum, vývoj a inovace. Je to potřeba, v posledních letech totiž kontinent ztrácí na atraktivitě pro průmysl a investory. „Až 48 % zdravotnických inovací vzniká v USA, zatímco pouze 22 % pochází z EU. Ke zvrácení tohoto trendu potřebuje EU stabilní, předvídatelné a méně administrativně zatěžující regulatorní prostředí,“ řekl David Kolář, výkonný ředitel Asociace inovativního farmaceutického průmyslu (AIFP). „EHDS tak může přinést velkou přidanou hodnotu pro všechny – evropské pacienty, poskytovatele zdravotní péče, zdravotnické systémy, výzkumné pracovníky, tvůrce politik, regulační orgány, průmysl, společnost a evropské ekonomiky,“ dodal Kolář.

Efektivní řízení zdravotnictví musí být postaveno na datech, říká šéf AIFP Kolář

Kde se inspirovat

Jednou ze zemí, kde se úspěšně daří jak digitalizace, tak sdílení zdravotnických dat a jejich sekundární využití, je Belgie. Aby toho dosáhla, musela překonat řadu úskalí, které stojí také před EHDS. Systém belgického Úřadu pro zdravotní data představuje příklad platformy, která zajišťuje propojení dat jednotlivých státních agentur. Informace se sice dříve sbíraly, ale byly fragmentované, vysvětlil projektový manažer úřadu Hans Constandt. „Hlavním cílem databáze Úřadu pro zdravotní data je být malá, udržitelná a opakovaně použitelná. Aby bylo možné kombinovat ji s ostatními podobnými systémy, a zároveň aby nebyla závislá na externích a velmi nákladných systémech,“ popsal Constandt. Belgický systém by spolu se svými alternativami ze Švédska nebo Dánska mohl posloužit jako vzor při plánování EHDS. Odborníci z těchto zemí se proto na pražskou konferenci přijeli podělit o své zkušenosti.

Bezpečnost především?

Evropa si hlavně v posledních letech velmi zakládá na ochraně osobních údajů – regulace GDPR se dokonce stala inspirací pro další světové regiony. Právě zabezpečení zdravotních dat tak hraje při nastavování parametrů EHDS obrovsky důležitou roli. Na konferenci často zaznívalo slovo „důvěra“ – datový prostor zkrátka musí být pro všechny důvěryhodný, jinak nemůže fungovat. EU by se v tomto ohledu opět mohla stát tím, kdo stanovuje celosvětové standardy – přestože jsou USA a Čína ve sdílení zdravotních dat v tuto chvíli dále, na bezpečnost tolik nehledí. Evropa naopak směřuje k tomu, aby výměna, využívání a opakované použití údajů o zdravotním stavu byly co nejvíce bezpečné a zabezpečené, a to právě ve standardu GDPR. Přestože by data byla po splnění přísných podmínek dostupná v jedné celoevropské databázi, fyzicky by vždy zůstávala na národní úrovni. Velice pečlivě musí EU podle řečníků konference nastavit například pravidla anonymizace a pseudonymizace pacientských dat v rámci EHDS. Když budou totiž informace příliš obecné a jen ve formě strohých statistik, jejich další využití bude omezené. Vždy jde tedy o rovnováhou mezi bezpečností a využitelností dat. Podle přednosty Ústavu biologie a lékařské genetiky 2. Lékařské fakulty UK a FN Motol Milana Macka, který se věnuje vzácným nemocem, v současné době EU preferuje bezpečnost dat na úkor zdraví, což lékařům velmi komplikuje práci. Zkušenosti z praxe přitom podle něj ukazují, že pacienti se vzácnými nemocemi jsou ochotní svá data ve prospěch dalšího využití sdílet. Otázka je, jestli to stejné bude platit plošně pro všechny Evropany. Maria Backlund Hassel ze Švédské agentury pro elektronické zdravotnictví má zato, že pokud budou mít pacienti jednoduchý přístup ke svým elektronickým datům a vše půjde hladce, nebudou mít pak problém souhlasit s jejich sdílením pro účely výzkumu.

Doktor přes internet či online výuka. Technologie mění společnost, znát jejich dopad je zásadní

Investice do budoucna

Digitalizace zdravotnictví s sebou přináší obrovské náklady, které leží především na bedrech států samotných. Dá se tedy pochopit, když se některé z nich v době napnutých rozpočtů investovat zdráhají. EU je v tom ale nenechává. Dvanáct miliard euro z Nástroje pro oživení a odolnost (RRF), tedy z post-pandemického fondu obnovy, už státy mohou využít a využívají na digitalizaci zdravotnictví. 330 milionů euro může do této oblasti směřovat z programů EU4Health a Digitální Evropa. Dalších nejméně 480 milionů euro je pak k dispozici nejen zdravotnickým zařízením pod programem Horizont Evropa a Nástrojem pro propojení Evropy (CEF). Zásadní je ale říct i B – efektivní datový ekosystém může zároveň do budoucna hodně peněz ušetřit. „Když bude tento systém plně fungovat, jedním z největších benefitů bude významné ušetření nákladů pro poskytovatele zdravotní péče, pro vlády. Protože pokud se podíváte napříč Evropou, tak jakákoliv úspora, která nejde na úkor pacientů, je velmi důležitá. Musíme se snažit tomu co nejvíce pomoct,“ prohlásil viceprezident Hospodářské komory Tomáš Prouza. Digitalizace zdravotních záznamů ušetří jak peníze za personální kapacity, tak za duplicitní lékařské procedury, které je často potřeba dělat jen proto, že se k datům nedá dostat. Oblastí je samozřejmě mnohem více, zejména s ohledem na sekundární využití dat. Nad všemi pak vyčnívá schopnost se daleko lépe připravit na případné nové velké krize. Dělat věci na poslední chvílí totiž bývá mnohem dražší.

Češi v čele vyjednávání

Evropská komise zveřejnila návrh nařízení k EHDS na začátku května. I když se ho tedy za členské státy nejprve ujala Francie, hlavní zodpovědnost hledat kompromis měla zatím Česká republika, jejíž předsednictví začalo 1. července. Čeští vyjednavači nejen z ministerstva zdravotnictví už vedli se svými kolegy z dalších zemí 16 kol jednání, a další mají ještě do konce roku následovat. Bavili se už o každé z celkem 72 kapitol nařízení, u mnoha z nich zatím zůstávají propastné rozdíly v názorech. A není se čemu divit, kombinovat zdravotnictví a IT, často dvě z největších bolístek veřejné politiky, bude náročné vždy. „Ano, je to velice ambiciózní, patrně nejambicióznější legislativa, na které české předsednictví pracuje. Věřím ale, že můžeme uspět. Věřím, že tento dokument velmi brzy posuneme do reality. Není to jednoduchý úkol, v době krizí se ale věci posunují rychleji,“ řekl náměstek Jakub Dvořáček. Komise doufá, že do konce jejího současného mandátu v polovině příštího roku by mohlo být nastavování pravidel hotové a ekosystém funkční v roce 2025. Celá řada hostů konference si ale myslí, že to zabere mnohem déle. Něco takového přitom nemusí být na škodu – pravidla se nastaví pečlivěji, státy lépe připraví a peníze se neutratí zbrkle.

České předsednictví získává respekt Bruselu, „maďarský test“ zatím zvládá