Rozvoj vodíku v Evropě naráží na regulace, které šponují jeho ceny nahoru a podle průmyslu znevýhodňují projekty v některých zemích. Evropská komise nyní jejich připomínky vyslechla a připravuje revizi legislativy. Pro český trh, kde jsou méně vhodné podmínky pro výrobu obnovitelného vodíku, by to mohlo znamenat důležitý posun vpřed.
Původní unijní plán zněl jasně – skokově navýšit podíl obnovitelných zdrojů a zbavit se závislosti na ruských fosilních palivech. Vodík vyrobený z obnovitelných zdrojů měl v této strategii hrát nemalou roli. Ukazuje se však, že trh, který se měla unijní legislativa snažit vytvořit, se jen těžko odlepuje od země. Alespoň v tedy Česku. Projekty se v tuzemsku zasekly ve fázi plánování nebo se ruší. Nedaří se uzavírat dlouhodobé odběratelské smlouvy a odhadované zlevňování technologií se nekoná.
Evropská komise koncem dubna ohlásila balíček AccelerateEU. Tím reagovala na válku na Blízkém východě a s ní spojenou potřebu další diverzifikace evropských zdrojů energie. V balíčku potvrdila, že cílenou revizi pravidel pro výrobu vodíku provede už ve druhém čtvrtletí letošního roku. Tedy ve velkém předstihu oproti původně plánovanému roku 2028.
Evropský průmysl tento krok přivítal. Ředitel asociace Hydrogen Europe Jorgo Chatzimarkakis uvedl, že včasná změna může snížit výrobní náklady vodíku a posílit odolnost Evropy. Podle odhadů průmyslu by navrhované uvolnění pravidel mohlo například v Německu srazit cenu obnovitelného vodíku až o 3 eura na kilogram.
Co brzdí vodíkovou revoluci?
Za urychlením revize stojí silný tlak z praxe. Jak informovala redakce Update EU, čeští zástupci sektoru upozornili na problém již počátkem roku 2025. V říjnu 2025 si u předsedkyně Evropské komise stěžovali evropští výrobci elektrolyzérů (OEMs). Letos na konci března se k nim otevřeným dopisem přidali i generální ředitelé ministerstev energetiky z Německa, Španělska, Nizozemska, Rakouska a Polska.
Jádrem sporu jsou podmínky, které Evropská komise zakotvila v delegovaném aktu. Ten určuje, kdy lze vodík označit za „obnovitelný“ či „zelený“. Pravidla měla zaručit, že výroba vodíku nebude odčerpávat existující zelenou elektřinu ze sítě, a nezvýší tak spotřebu fosilních paliv jinde. Podle dnešních pravidel musí provozovatelé zprovoznit obnovitelný zdroj a elektrolyzér v těsném 36měsíčním okně. Jakékoliv nečekané zpoždění povolovacího procesu tak může celý projekt ekonomicky zlikvidovat. Pokud se zprovoznění protáhne kvůli razítkům byť jen o jediný měsíc na 37 měsíců, projekt přestane splňovat definici zeleného vodíku. Současná unijní legislativa totiž pro případy byrokratických záseků nebo „vyšší moci“ nenabízí žádné výjimky.
Od roku 2030 by také měla být výroba zeleného vodíku spárovaná s výrobou zelené elektřiny na hodinové bázi, což je podle průmyslu nereálné. Pravidla sice obsahují výjimky – pokud je v dané oblasti v síti více než 90 % elektřiny z obnovitelných zdrojů, nemusí výrobce přísná pravidla řešit. Takový podíl ale dnes splňuje pouze Švédsko, ostatní země proto chtějí hranici snížit.
Kvůli legislativě trpí i český trh
Situace silně dopadá i na Česko. Podle České vodíkové technologické platformy (HYTEP) komplikují pravidla výrobu zeleného vodíku natolik, že využití českých elektrolyzérů dosahuje pouhých 50 %, a to jen v případě využití všech dostupných zdrojů OZE, zejména při dostatku větrných elektráren.
„Česká republika nemá pro výrobu obnovitelného vodíku tak příznivé podmínky jako některé jiné evropské země, především kvůli omezené dostupnosti levné elektřiny z fotovoltaických a větrných elektráren. Zatímco ve Španělsku dosahuje kapacitní faktor fotovoltaiky více než 20 %, v Česku je to pouze 10 %. To znamená, že z instalovaného výkonu 1 kW získáme ročně zhruba 1 000 kWh elektřiny, zatímco ve Španělsku přibližně dvojnásobek,“ říká Martin Křemenák, výkonný ředitel České vodíkové technologické platformy (HYTEP).
Podobná situace je i u větrných elektráren, které mají kapacitní faktor v ČR okolo 20 %. Jejich další rozvoj v Česku však naráží na národní přístup a dlouhodobě nízké tempo výstavby,“ doplňuje Křemenák.
Česko bojuje také s propastným rozdílem mezi podporou obnovitelného (zeleného) vodíku a vodíku nízkouhlíkového (např. z plynu či jaderné energie), ačkoliv oba musí splnit identický a přísný emisní limit 3,38 kg CO2 na 1 kg vodíku, nízkouhlíkový vodík nelze využít k plnění cílů pro vodíku směrnice RED v dopravě a v průmyslu.
Dalším problémem je, že většina projektů v Česku spoléhá na dotační rámec tzv. blokových výjimek (GBER), který umožňuje nejrychlejší schválení Evropskou komisí. GBER však umožňuje podpořit výhradně výrobu obnovitelného vodíku, upozorňuje HYTEP. Tato striktní úprava již v Česku zkomplikovala či pozastavila řadu projektů.
Ekologové varují před ústupky
Plánovaná revize pravidel, která má proběhnout během následujících měsíců, ale čelí i kritice. Koalice nevládních organizací, do které patří i Transport & Environment, už v únoru varovala, že uvolnění pravidel může zásadně ohrozit klimatické benefity vodíku. Obává se, že pokud nebudou muset výrobci vodíku stavět nové elektrárny a začnou odčerpávat existující zelenou energii ze sítě, nezbude nic jiného než tento chybějící proud nahradit pálením fosilních paliv.
Příští měsíce tak budou pro vodíkovou budoucnost Evropy klíčové. Evropská komise navíc připravuje nový „akční plán pro elektrifikaci“, od kterého si sektor slibuje rozvoj přetížených sítí a prioritní přístup pro vodíkové elektrolyzéry.
„Mnohé argumenty, které v této souvislosti zaznívají ze strany klimatických neziskových organizací, nepovažujeme za zcela opodstatněné. Faktem je, že i při případném rozvolnění pravidel pro výrobu obnovitelného vodíku nelze očekávat, že jeho cena klesne natolik, aby mohl přímo konkurovat šedému vodíku nebo elektrifikaci v oblastech, jako je osobní doprava či vytápění domácností,“ dodává Křemenák s tím, že nelze předpokládat, že by veškerá dostupná zelená elektřina byla automaticky využívána pro výrobu vodíku elektrolýzou.
„Vnímáme, že určité rozvolnění pravidel však může přispět ke snížení nákladů na výrobu obnovitelného vodíku. Zároveň dlouhodobě prosazujeme, aby bylo možné pro plnění klimatických cílů využívat také nízkouhlíkový vodík, který lze vyrobit například z elektrické energie pocházející z jaderných elektráren,“ uzavírá ředitel HYTEP.
