Po negativním výsledku britského referenda, ve kterém se tamní obyvatelé rozhodli pro vystoupení z evropského integračního projektu, si lídři evropských států lámou hlavu, jak jejich občanům lépe zprostředkovat výhody členství v EU. To je téma také pro vládu Slovenska, které je do konce roku předsednickou zemí v Radě EU.
Jednání o budoucí podobě EU a zemětřesení v Itálii, i to přinesl minulý týden v EU.
Po čtyřech letech Českou republiku navštíví německá kancléřka Angela Merkelová. Praha však není jediné evropské město, do kterého nejvyšší německá představitelka tento týden přijede. Během šesti dnů ji přivítají příznivci i odpůrci v šesti městech a podá si při tom ruku s 15 evropskými premiéry a prezidenty.
Dnes tomu jsou dva měsíce, co si občané Velké Británie odhlasovali odchod z Evropské unie. Lídři ostatních členských zemí proto nyní rozbíhají kola jednání o nových impulzech pro evropský integrační projekt.
Britský eurokomisař Julian King bude mít na starosti bezpečnosti unii, do které spadá například boj s terorismem, radikalizací nebo kybernetickým zločinem. Bývalý diplomat nahradí Jonathana Hilla, který na funkci eurokomisaře rezignoval v reakci na výsledky referenda o brexitu. Hill měl v Evropské komisi na starosti finanční stabilitu, služby a kapitálovou unii.
Tón vyjednávání v Evropě se stává tvrdším. Je to dobře, protože to znamená, že jsme se dostali za pouhé diplomatické řeči a formujeme každodenní životy občanů, říká v rozhovoru pro Euroskop Peter Ptassek, zástupce generálního ředitele pro evropské záležitosti na Ministerstvu zahraničí Spolkové republiky Německo.
Ekonomické dopady červnového referenda, ve kterém se Britové vyslovili pro odchod z Unie, jsou zatím mírné. Stabilitu však může narušit řada událostí, které Evropu v blízké době čekají. Kromě jednání o brexitu to jsou například volby v Německu a Francii nebo další vývoj v Itálii.
„Referendum má podle britského práva pouze poradní povahu, takže čistě teoreticky by se jím britská vláda nemusela řídit,“ uvedl v rozhovoru pro EurActiv český europoslanec Pavel Svoboda (KDU-ČSL), který v Evropském parlamentu vede výbor pro právní záležitosti JURI. V interview jsme hovořili o tom, co EU a Velkou Británii čeká v případě tzv. brexitu a také tehdy, pokud by Britové v dnešním hlasování členství země v EU podpořili.
Česká vláda nesmí zaspat a měla by se na případný brexit, tedy odchod Velké Británie z EU, připravit. Podle českého europoslance Jana Zahradila (ODS) je to příležitost, jak si říct například o výjimku ze společné měny euro nebo azylové a migrační politiky EU. „Pokud by se k tomu přidaly i další země visegrádské čtyřky, tak by se šance na úspěch zvedly,“ uvedl v rozhovoru pro EurActiv.
S blížícím se datem předčasných voleb do tureckého parlamentu roste aktivita všech zúčastněných stran. Včerejší začátek volební kampaně je jen symbolickým posvěcením stavu, který trvá od neúspěšného pokusu vládní Strany spravedlnosti a pokroku (AKP) zvolit prezidenta ze svých řad z konce dubna.
„Německo končí v čele Evropy plné sebevědomí, Češi se pro své předsednictví mohou poučit,“ říká Silvie Blechová v Respektu u příležitosti končícího německého předsednictví.
Analýza se zabývá formování českého postoje k evropské ústavní smlouvě, který budou muset začátkem dubna předložit německému předsednictví.
Analýza se soustředí na otázku přistoupení Bulharska a Rumunska. Skutečně je tolik důležité, zda se stanou obě země členy EU v roce 2007 nebo až napřesrok?
Mít vizi znamená mít program. Této zásady se držela také nová Komise v čele s J.M. Barrosem, která na začátku tohoto roku považovala za vhodné zahájit svou činnost předložením vlastního hodnocení toho, kam zatím evropská integrace došla, co lze označit za její úspěchy, případně slabiny a co z toho vyplývá pro formulaci pracovního programu na pětileté funkční období do roku 2010.
Může to znít trochu nečekaně: za poslední dva měsíce se už potřetí dovídáme, že se Evropská unie hodlá v budoucnu rozšířit o státy, které byly až dosud vnímány spíše v souvislosti s válečným běsněním. Nadějnými čekateli na členství se staly Bosna a Hercegovina, Chorvatsko a Makedonie, jednání mají na dosah také Srbsko, Černá Hora a Albánie.
Prostě se usadit kdekoli na kontinentu a sehnat si tam práci – to je jedna ze základních výsad Evropanů sdružených v Unii. Unijním nováčkům je však zatím zapovězena ve dvanácti zemích staré Patnáctky. A spor o to, zda mají mít noví členové EU stejná pracovní práva jako ti původní, má mnohem větší význam, než by se mohlo na první pohled zdát – hýbe celou Unií, naposled způsobil krach ústavní smlouvy ve Francii.
Všechna předchozí rozšíření s sebou přinesla otřesy a emoce. Shodou okolností jsem třikrát stála poblíž, když se přijímali noví členové do Evropské unie. V roce 1975 jsem byla u přijetí Anglie a Irska, v roce 1986 Španělska a konečně v loňském roce České republiky. Pro obyvatele Česka z této zkušenosti vyplývá zajímavá zpráva: ani v minulosti to nováčci v EU neměli nijak snadné.
Z české perspektivy může působit krize kolem referenda ve Francii jako úlet překrmené společnosti, která už neví, co vlastně chce. Pokud se nás francouzské a holandské ne vůbec nějak týká, pak jenom negativně. Řekněme to rovnou: je především projevem strachu z nových členských zemí a projevem odporu k dalšímu rozšiřování Unie.
