Rozšíření přehledně: Jak jsou na tom země, které chtějí vstoupit do EU?

Albánie, která byla od roku 2000 „potenciálně kandidátskou zemí“, podala žádost o členství v EU 28. dubna 2009. Od června 2014 je pak oficiálním kandidátem. V březnu 2020 rozhodla Rada EU o zahájení přístupovým jednání, ta ale nakonec oficiálně začala až 19. července 2022. Osud Albánie je totiž svázaný s jejím sousedem Severní Makedonií, která na své cestě do EU nejdříve musela přesvědčit některé stávající členy, aby její vstup přestaly blokovat. Politické klima ale zůstává i nadále komplikované.

Pokud jde o připravenost na členství, Albánie poněkud zaostává za ostatními kandidátskými zeměmi s aktivními vyjednávacími procesy, alespoň podle reportů Evropské komise.

Poslední vývoj

• 16. března 2023 se v albánské Tiraně konalo dvanácté zasedání Rady stabilizace a přidružení EU–Albánie, která pravidelně hodnotí pokrok země na cestě do Unie. Brusel například vyjádřil Albánii „velké uznání za to, že dosáhla plného souladu se společnou zahraniční a bezpečnostní politikou EU“, a to i pokud jde o protiruské sankce. Právě to patří mezi důležité podmínky členství. EU také ocenila „značný pokrok v provádění komplexní reformy soudnictví“, zintenzivnit úsilí země naopak musí v „boji proti korupci a organizované trestné činnosti“. Albánie by také měla přijmout dosud neschválená opatření v oblasti menšin, svobody projevu a sdělovacích prostředků nebo ochrany osobních údajů.
• Než se mohou s kandidátskými zeměmi otevřít vyjednávání o jednotlivých kapitolách (podle nové metodiky se vede jednání o skupinách či klastrech kapitol), probíhá screening. Ten ukáže, jak je země v různých oblastech práva připravena na členství v EU. V červenci 2023 byl u Albánie i Severní Makedonie hotový screening ve čtyřech z celkových šesti klastrů kapitol a otevírala se jednání o pátém (konkrétně Zdroje, zemědělství, koheze). Kompletní screening by měl být hotový v listopadu 2023. Evropská komise následně vydá seznam cílů (tzv. benchmarků), které musí kandidátské země splnit, aby se mohlo otevřít samotné jednání o konkrétních oblastech. Tento proces zůstává vysoce politickou záležitostí, otevření i uzavření vyjednávání o jednotlivých klastrech totiž musí vždy schválit všechny členské země EU, což se opakovaně ukazuje jako velká „brzda“ celého procesu. To se potvrdilo i na podzim 2023, kdy Řecko kvůli bilaterálním sporům týkajícím se (nejen) řecké menšiny v Albánii údajně zbrzdilo přístupový proces tím, že zablokovalo odeslání dopisu Evropské komisi, ve kterém 27 členských států žádá o otevření prvních pěti kapitol přístupového procesu.
• Rada EU 8. září 2023 rozhodla, že s Albánií podepíše dohodu o spolupráci s agenturou Frontex. Díky této dohodě bude agentura Albánii pomáhat s řízením migračních toků, potíráním nelegální imigrace a přeshraniční trestné činnosti.
• Evropská komise 8. listopadu 2023 zveřejnila tzv. rozšiřovací balíček, kde zhodnotila pokrok nečlenských zemí na cestě do EU. Albánie podle Komise prokazuje odhodlání provádět reformy, chvályhodná je prý také snaha sladit zahraniční politiku s tou unijní. Země má ale stále dost úkolů před sebou. „Je třeba vyvinout další úsilí v oblasti svobody projevu, otázek menšin a vlastnických práv, jakož i v klíčových oblastech právního státu, jako je boj proti korupci a organizované trestné činnosti,“ píše Komise. Kompletní zpráva je k dispozici zde.

Dohoda o stabilizaci a přidružení Bosny a Hercegoviny vstoupila v platnost 1. června 2015, v únoru 2016 země požádala o členství v EU. V květnu 2019 dostala od Evropská komise za úkol splnění 14 priorit, které se týkají oblasti demokracie a funkčnosti státu, právního státu, základních práv a reformy veřejné správy. V červnu 2022 vyzvala Evropská rada všechny vedoucí politické představitele Bosny a Hercegoviny, aby urychleně splnili závazky a dokončili ústavní a volební reformu. Vzhledem k tomu, že je země konfederací a její vedení se skládá z představitelů tří etnických skupin, jakýkoliv pokrok představuje běh na dlouhou trať. Rizikem jsou také neustále hrozící spory mezi těmito skupinami.

Přestože Bosna a Hercegovina v prosinci 2022 získala kandidátský status, stalo se tak pod podmínkou, „že země učiní doporučené kroky k posílení právního státu, boje proti korupci a organizované trestné činnosti, řízení migrace a základních práv.“ Někteří odborníci nicméně argumentují, že právě udělení kandidátského statusu může zemi motivovat k potřebným reformám. EU se k tomuto kroku odhodlala také kvůli strachu z toho, aby se nestabilita způsobená válkou na Ukrajině nepřelila do regionu západního Balkánu.

Poslední vývoj

• Dne července 2023 zasedla Rada stabilizace a přidružení EU–Bosna a Hercegovina, která hodnotila pokrok země na její cestě do EU. Žádný velký progres se od udělení kandidátského statusu nepodařil, unijní diplomacie navíc varovala představitele Republiky srbské (jedna z částí Bosny a Hercegoviny) před pokračováním v krocích, které „podkopávají ústavní pořádek“ země a jdou proti její evropské perspektivě. Pokud se tak nestane, bude to mít „vážné následky“, apeloval na bosenské Srby šéf diplomacie EU Josep Borrell.
• Zástupkyně bosenských Chorvatů Borjana Krišto vyjádřila své přesvědčení, že přístupové rozhovory s její zemí by mohly začít ještě do konce roku 2023.
• Evropská komise 8. listopadu 2023 zveřejnila tzv. rozšiřovací balíček, kde zhodnotila pokrok nečlenských zemí na cestě do EU. Pokud jde o Bosnu a Hercegovinu, tak Komise píše, že doporučuje zahájit přístupová jednání s touto zemí, „jakmile bude dosaženo potřebného stupně shody s kritérii pro členství“. „Je třeba vyvinout další úsilí. To zahrnuje přijetí důležitých reforem právního státu a soudnictví a pokrok v oblasti ústavních a volebních reforem, které mají nejvyšší prioritu pro zajištění rovných práv pro všechny občany. Je rovněž důležité zachovat ústavní pořádek země. Separatistická a autoritářská opatření zavedená v Republice srbské nejsou v souladu s cestou do EU,“ zdůrazňuje Komise. Kompletní zpráva je k dispozici zde.
• Prezidenti a premiéři zemí EU se na summitu 14. prosince 2023 dohodli na zahájení přístupových jednání s Bosnou a Hercegovinou, jakmile bude dosaženo „dostatečného počtu potřebných kroků“. Evropská rada tedy přijala závěry, které navrhla Evropská komise v listopadové zprávě k rozšíření. Co bude v procesu rozšíření následovat? Dozvíte se zde.
• Lídři zemí EU se na summitu v Bruselu 21. března 2024 shodli na zahájení přístupových rozhovorů s Bosnou a Hercegovinou. Evropská komise tento krok doporučila v polovině března. „Bosna a Hercegovina učinila významné kroky ke zlepšení systému justice, boje proti korupci, organizovanému zločinu a terorismu a zlepšení zvládání migrace,“ uvedla Komise. Rovněž i zahraniční a bezpečnostní politika země je podle ní  „v plném souladu se společnou zahraniční a bezpečnostní politikou EU, což je významný, pozitivní a zásadní krok v době plné geopolitických zvratů“.

Ještě před zánikem soustátí Srbska a Černé Hory 3. června 2006 se začala druhá jmenovaná země přibližovat k EU díky dohodě o stabilizaci a přidružení. Černá Hora požádala o členství v EU v prosinci 2008 a v prosinci 2010 jí byl udělen status kandidátské země. Přístupová jednání byla zahájena v červnu 2012 a od té doby se otevřelo všech 35 právních kapitol, avšak uzavřely se pouze tři z nich, navíc předběžně. Právě to ukazuje, jak zdlouhavé vyjednávání o vstupu může být. Zatím proběhlo 14 přístupových konferencí, ta poslední v květnu 2021.

Ze současných přistupujících zemí se o Černé Hoře často mluví jako o té, která má do EU nejblíže. Na rozdíl od Srbska a Kosova nemá žádné otevřené politické problémy se sousedy a s počtem obyvatel jen o málo vyšším než 600 000 je dostatečně malá na to, aby ji Unie snadno absorbovala. Některé odhady hovoří o jejím vstupu v roce 2028, reálnější je však pozdější datum. Zdá se totiž, že pokrok směrem k Unii se v posledních letech zpomalil.

V jedné integrační otázce je však země už teď dál než řada členů EU. Vzhledem k tomu, že Černá Hora neměla po rozpadu Jugoslávie vlastní měnu, po dináru začala používat německou marku a následně v roce 2002 euro. Tento krok však byl problematický mimo jiné proto, že země neplnila konvergenční kritéria ani některé další podmínky vstupu do eurozóny. Evropská komise a Evropská centrální banka nicméně v tomto ohledu „přimhouřily oko“.

Poslední vývoj

• V posledních závěrech Rady stabilizace a přidružení EU–Černá Hora z prosince 2022 se uvádí, že i když EU vítá dosavadní pokrok, Černá Hora musí například „provést důležité a naléhavé reformy s cílem obnovit fungování a důvěryhodnost hlavních soudních orgánů a řešit stagnující provádění klíčových reforem soudnictví.“ „Zabrat“ musí také v oblastech jako „svoboda projevu a sdělovacích prostředků nebo boj proti korupci a organizované trestné činnosti“.
• Odcházející černohorský premiér Dritan Abazović v červnu 2023 prohlásil: „Většina (černohorských) politických stran má stejný cíl. A tím cílem je, abychom do konce mandátu nové vlády a nového parlamentu v roce 2027 byli plně připraveni na vstup do EU.“ Dodal však, že aktivní v tomto ohledu musí být také sama EU a „něco se musí změnit“.
• Evropská komise 8. listopadu 2023 zveřejnila tzv. rozšiřovací balíček, kde zhodnotila pokrok nečlenských zemí na cestě do EU. „Pokrok v reformách přistoupení k EU se z velké části zastavil, neboť Černá Hora ve sledovaném období trpěla hlubokou polarizací a politickou nestabilitou. Evropská unie vítá ústavu nového parlamentu a vytvoření vlády, které by měly rychle prokázat schopnost a odhodlání Černé Hory na cestě do EU a k provádění reforem souvisejících s přistoupením k EU. Celkově bude pokrok v přístupových jednáních záviset na reformách v oblasti právního státu,“ zmiňuje mimo jiné Komise. Celá zpráva je k dispozici zde.
• Proces začlenění Černé Hory do Evropské unie by mohl skončit do tří let, uvedl černohorský ministr zahraničí Filip Ivanović po jednání se svým českým protějškem Janem Lipavským 10. května 2024.
• 26. června 2024 proběhlo už 16. kolo mezivládní konference o vstupu Černé Hory do EU. „Základní reformy a právní stát jsou jádrem procesu přistoupení k EU. Unie vítá pokrok, kterého Černá Hora dosáhla při plnění průběžných kritérií pro příslušné kapitoly jednání. Nyní je důležité, aby bylo dosaženo výsledků v oblasti implementace a aby byly dosaženy výsledky v praxi. To bude klíčové pro další úspěch Černé Hory na cestě do EU,“ řekla za belgické předsednictví Rady EU ministryně zahraničních a evropských věcí Hadja Lahbib.

Gruzie představuje velmi specifický příklad, podle běžných měřítek se totiž nenachází v Evropě. S EU však má od roku 2016 tzv. dohodu o přidružení (asociační dohodu), kvůli válce na Ukrajině pak 3. března 2022 požádala přímo o členství v Unii. 23. června 2022 Evropská rada oznámila, že je připravena udělit Gruzii status kandidátské země, jakmile splní priority dříve stanovené Evropskou komisí. Stát se však už několik let nachází v politické krizi, což celou situaci komplikuje.

Poslední vývoj

• Některé odhady hovoří o tom, že Gruzie má stále šanci získat kandidátský status do konce roku 2023. Jiné však upozorňují na to, že zemi se zatím příliš nedaří plnit 12 prioritních podmínek, které pro ni stanovila Evropská komise. Patří mezi ně zlepšení politické plurality, nezávislosti soudnictví nebo boje proti korupci. Jak v červnu potvrdil komisař pro rozšíření Olivér Várhelyi, Gruzie zatím splnila pouze tři podmínky. Politické vedení podle něj musí udělat pokrok v justičních reformách, boji proti korupci a oligarchům nebo ve veřejných financích.
• Evropská komise 8. listopadu 2023 zveřejnila tzv. rozšiřovací balíček, kde zhodnotila pokrok nečlenských zemí na cestě do EU. Konkrétně Gruzie podle EK „podnikla kroky k posílení spolupráce s EU a v posledních měsících zvýšila tempo reforem“, stále ale zbývá například komplexní reforma Nejvyšší soudní rady, na hodnocení pak teprve čeká akční plán pro deoligarchizaci. Komise s ohledem na dosažené výsledky doporučila, aby byl Gruzii udělen status kandidátské země, a to za předpokladu, že přijme zbývající opatření. Kompletní zpráva je k dispozici zde.

Kosovo vyhlásilo nezávislost na Srbsku v roce 2008. Vztahy s EU se pak začaly rozvíjet, v dubnu 2016 vešla v platnost dohoda o stabilizaci a přidružení. V prosinci 2022 země oficiálně podala přihlášku do EU, a to konkrétně v Praze a do rukou českého předsednictví. Ta však zatím nebyla přijata, Kosovo je tedy společně s Gruzií jedinou zemí, která je pouze „potenciálním kandidátem“.

Velkou překážkou na cestě Kosova do EU je velmi komplikovaný a citlivý vztah se Srbskem, které samostatnost Kosova neuznává a má s ním dlouhotrvající spory. Dokud se vztahy nějakým způsobem nenormalizují, výraznější pokrok na cestě do EU je téměř vyloučený. Unie se opakovaně snaží zprostředkovat urovnání vztahů, vytvořila proto pozici „zvláštního zástupce EU pro dialog mezi Bělehradem a Prištinou a pro další regionální otázky týkající se západního Balkánu.“ V dubnu 2020 se jím stal bývalý slovenský ministr zahraničí Miroslav Lajčák. Situaci komplikuje také fakt, že existenci Kosova uznává pouze 22 z 27 členských států EU.

Pokud však jde o přibližování se k EU, Kosovo si své úkoly plní svědomitě. Podle Evropského parlamentu dosáhlo významného pokroku v oblasti organizovaného zločinu a boje proti korupci, lépe než jiné země v regionu je na tom například také ohledně nezávislosti médií. Má také pluralistickou demokracii, což zajišťuje svobodné volby. Před sebou má však ještě hodně práce například v oblasti právního státu.

Poslední vývoj

• Po dlouhých letech odkladů EU v dubnu 2023 oficiálně odsouhlasila vízovou liberalizaci pro Kosovo. Ta začne v praxi fungovat 1. ledna 2024.
• Pokud jde o řešení sporů mezi Srbskem a Kosovem, nové naděje se vkládají do 11bodového plánu normalizace vztahů, na kterém se oba státy shodly v únoru 2023. Pokrok však chybí. K zatím poslednímu vývoji došlo v červnu 2023, kdy unijní diplomacie svolala do Bruselu zástupce obou zemí, a to ve snaze zmírnit napětí na hranicích. Dosáhnout pokroku se ale nepodařilo. Skupina vlivných politiků v srpnu 2023 apelovala na EU a Spojené státy, aby při vyjednávání o normalizaci vztahů změnily strategii a zaujaly tvrdší postoj vůči Srbsku.
• Kosovský premiér Albin Kurti obvinil 18. září zvláštního zástupce EU Miroslava Lajčáka z nespravedlivého a zaujatého přístupu. Podle Kurtiho Lajčák během rozhovorů mezi Srbskem a Kosovem o normalizaci vztahů, které proběhly předcházející týden v Bruselu, koordinoval své kroky se srbským prezidentem Aleksandarem Vučićem. Šéf evropské diplomacie Borrell po skončení bruselských rozhovorů připsal odpovědnost za jejich neúspěch kosovskému premiérovi. Ten podle Borrella požadoval, aby Srbsko fakticky uznalo nezávislost Kosova jako podmínku dalšího postupu v jednáních.
• Evropská komise 8. listopadu 2023 zveřejnila tzv. rozšiřovací balíček, kde zhodnotila pokrok nečlenských zemí na cestě do EU. Kosovo dostalo pochvalu například za to, že se dobrovolně připojuje k zahraničněpolitickým pozicím EU, mimo jiné v otázce ruské invaze na Ukrajinu. „Ve sledovaném období byly zaznamenány úspěchy v legislativní oblasti, včetně významné volební reformy. Je však třeba posílit úsilí v této oblasti, a to i pokud jde o akční plán pro reformy soudnictví. (…) Pokud jde o normalizaci vztahů se Srbskem, zatímco v rámci dialogu zprostředkovaného EU bylo dosaženo dohody, Kosovo ani Srbsko dosud nezačaly plnit své závazky, které jsou pro strany závazné a které jsou klíčovou součástí jejich cesty do EU,“ připomněla Komise. Celá zpráva ke Kosovu je k dispozici zde.
• 26. června 2024 ztroskotala snaha Evropské unie vdechnout nový život zaseklým jednáním mezi Srbskem a Kosovem, protože srbský prezident a kosovský premiér se nesešli, jak bylo plánováno.

Dne 1. července 2016 vstoupila v plném rozsahu v platnost dohoda o přidružení mezi EU a Moldavskem (asociační dohoda) zahrnující komplexní zónu volného obchodu. Země byla až do války na Ukrajině pouze součástí tzv. Východního partnerství, poté však začala usilovat přímo o členství v Unii. Status kandidáta získala společně s Ukrajinou 23. června 2022. Mezi moldavské „domácí úkoly“ patří například snížení míry korupce, zlepšení fungování trhu práce nebo zmenšení velikosti státních podniků.

Válka podnítila a urychlila mnohé formy unijní pomoci pro Moldavsko. Patří mezi ně humanitární a makrofinanční pomoc v hodnotě stovek milionů eur, možnost využití mechanismu civilní ochrany či asistenci agentury Frontex, dočasná liberalizace obchodu nebo civilní mise EU na území Moldavska zaměřená například na kybernetickou bezpečnost.

Poslední vývoj

• Dne 23. března 2023 Evropská rada znovu potvrdila, že EU bude Moldavsku „i nadále poskytovat veškerou relevantní podporu s cílem posílit odolnost, bezpečnost, stabilitu a ekonomiku této země a pomoci jí na její cestě k přistoupení k EU.“ Zároveň vyzvala Komisi, „aby před jejím příštím zasedáním předložila balíček podpory.“
• Zhruba 80 000 lidí se 21. května 2023 zúčastnilo prounijního shromáždění v hlavním městě Kišiněv, které se konalo z iniciativy prezidentky Maiy Sandu. Ta stanovila rok 2030 jako cíl pro vstup Moldavska do EU.
• Některé odhady hovoří o tom, že přístupové rozhovory s Moldavskem by mohly začít ještě v roce 2023. Jak však v červnu potvrdil komisař pro rozšíření Olivér Várhelyi, Moldavsko v tu dobu splnilo pouze tři z devíti podmínek nutných pro posun do další fáze.
• Na začátku listopadu 2023 však byl pokrok dostatečný pro to, aby Evropská komise doporučila zahájení přístupových rozhovorů. Oznámila to v rámci tzv. rozšiřovacího balíčku, kde zhodnotila pokrok nečlenských zemí na cestě do EU. Moldavsko podle EK zahájilo reformu soudnictví, reformovalo své protikorupční orgány nebo začalo pracovat na reformě správy veřejných financí. Zvýšilo také účast občanské společnosti na rozhodovacím procesu a posílilo ochranu lidských práv. To vše Komise ocenila. Celá zpráva je k dispozici zde.
• Evropská rada 14. prosince 2023 souhlasila s tím, že se otevřou přístupové rozhovory s Moldavskem, prezidenti a premiéři se tedy ztotožnili s pozicí Komise. Co bude v procesu rozšíření následovat? Dozvíte se zde.
• 25. června 2024 zahájilo Moldavsko (zároveň s Ukrajinou) přístupové rozhovory, v Lucemburku začalo první kolo tzv. mezivládní konference.

Severní Makedonie byla první západobalkánskou zemí, se kterou EU zahájila tzv. proces stabilizace a přidružení, a to v dubnu 2004. Oficiálním kandidátem se pak stala v prosinci 2005.

Další vývoj patrně nejlépe popisuje slovo „frustrace“. První velkou překážkou zahájení přístupových rozhovorů se stal odpor Řecka, a to z historických důvodů. Ten se nakonec podařilo vyřešit Prespanskou dohodou z roku 2018 a změnou názvu země z „Makedonie“ na „Severní Makedonie“. Poté však proces začalo blokovat Bulharsko, kterému se nelíbilo, jaké postavení má v Severní Makedonii bulharská menšina. Obě strany nakonec v červenci 2022 souhlasily s návrhem francouzského předsednictví Rady EU, podle kterého musí Severní Makedonie zahrnout zmínky o bulharském národu do ústavy nebo učebnic. I když se následně konala první mezivládní konference, která zahajuje přístupový proces,  politicky citlivý spor nikam nezmizel.

Do karet hraje Severní Makedonii to, že podle posledního z ročních reportů Evropské komise je na tom ve všech vyjednávacích kapitolách, pokud jde o připravenost na vstup, v podstatě stejně jako Černá Hora a Srbsko. Ty však o přistoupení vyjednávají už dlouhé roky.

Poslední vývoj

• Než se mohou s kandidátskými zeměmi otevřít vyjednávání o jednotlivých kapitolách (podle nové metodiky se vede jednání o skupinách či klastrech kapitol), probíhá screening. Ten ukáže, jak je země v různých oblastech práva připravena na členství v EU. V červenci 2023 byl u Albánie i Severní Makedonie hotový screening ve čtyřech z celkových šesti klastrů kapitol a otevírala se jednání o pátém (konkrétně Zdroje, zemědělství, koheze). Kompletní screening by měl být hotový v listopadu 2023. Evropská komise následně vydá seznam cílů (tzv. benchmarků), které musí kandidátské země splnit, aby se mohlo otevřít jednání o konkrétních oblastech. Tento proces zůstává vysoce politickou záležitostí, otevření i uzavření vyjednávání o jednotlivých klastrech totiž musí vždy schválit všechny členské země EU, což se opakovaně ukazuje jako velká „brzda“ celého procesu. U Severní Makedonie se, na rozdíl od Albánie, tedy může v tomto bodě proces opět zaseknout.
• Odsouhlasené bulharské podmínky se staly kontroverzními na makedonské politické scéně. Opozice, kterou proevropská vláda potřebuje při hlasování o změně ústavy, se postavila proti. 18. srpna 2023 začalo vyjednávání Parlamentu, které by mělo o změně ústavy a tím pádem také o dalším osudu země na její cestě do EU rozhodnout. Zatím se tak nestalo.
• Komise ve svém tzv. rozšiřovacím balíčku z 8. listopadu 2023 připomíná právě to, že Severní Makedonie se zavázala ke změnám ústavy, a naznačila, že bez nich se dál neposune. Má ale před sebou také další úkoly. „Jako vyjednávající země musí Severní Makedonie provést reformy související s EU, mimo jiné v oblasti soudnictví, boje proti korupci a organizované trestné činnosti, reformy veřejné správy, včetně správy veřejných financí, a zadávání veřejných zakázek,“ upozorňuje Komise. Kompletní zpráva je k dispozici zde.

Srbsko požádalo o členství v EU v prosinci 2009 a v březnu 2012 dostalo status kandidátské země. Přístupová jednání začala v lednu 2014. Dosud bylo otevřeno 22 z 35 kapitol jednání, uzavřeny však pouze dvě, navíc předběžně. Právě to ukazuje, jak zdlouhavé vyjednávání o vstupu může být. Zatím proběhlo 13 přístupových konferencí, ta poslední v prosinci 2021.

Přístupový proces Srbska má dvě velké černé kaňky. První je velmi komplikovaný a citlivý vztah s Kosovem, jehož samostatnost Srbsko neuznává a má s ním dlouhotrvající spory. Dokud se vztahy nějakým způsobem nenormalizují, výraznější pokrok na cestě do EU je téměř vyloučený. Unie se opakovaně snaží zprostředkovat urovnání vztahů, vytvořila proto pozici „zvláštního zástupce EU pro dialog mezi Bělehradem a Prištinou a pro další regionální otázky týkající se západního Balkánu.“ V dubnu 2020 se jím stal bývalý slovenský ministr zahraničí Miroslav Lajčák.

Druhou kaňku představuje zahraničněpolitické smýšlení Srbska, které „neladí“ s tím unijním a v poslední době se od něj stále více odklání. Rada EU například v prosinci 2022 vyjádřila „hluboké politování nad zhoršením situace Srbska v oblasti slaďování se společnou zahraniční a bezpečnostní politikou EU, zejména nad tím, že se nepřipojilo k sankcím EU vůči Rusku a Bělorusku.“ Ministři zemí EU také Srbsku vyčítají, že jako země mířící ke členství v Unii nedává v kontextu války najevo jednoznačný závazek vůči EU a jejím hodnotám a zásadám, a  také že aktivně nebojuje s protievropskými dezinformacemi. Zahraniční politika se odráží také ve veřejném mínění. Přestože průzkum z června 2023 ukazuje mírné zvýšení podílu Srbů, kteří by rádi vstoupili do EU, 33 % je stále nejnižší číslo v regionu.

Poslední vývoj

• Pokud jde o řešení sporů mezi Srbskem a Kosovem, nové naděje se vkládají do 11bodového plánu normalizace vztahů, na kterém se oba státy shodly v únoru 2023. Pokrok však chybí. K zatím poslednímu vývoji došlo v červnu 2023, kdy unijní diplomacie svolala do Bruselu zástupce obou zemí, a to ve snaze zmírnit napětí na hranicích. Dosáhnout pokroku se ale nepodařilo. Skupina vlivných politiků v srpnu 2023 apelovala na EU a Spojené státy, aby při vyjednávání o normalizaci vztahů změnily strategii a zaujaly tvrdší postoj vůči Srbsku.
• Kosovský premiér Albin Kurti obvinil 18. září zvláštního zástupce EU Miroslava Lajčáka z nespravedlivého a zaujatého přístupu. Podle Kurtiho Lajčák během rozhovorů mezi Srbskem a Kosovem o normalizaci vztahů, které proběhly předcházející týden v Bruselu, koordinoval své kroky se srbským prezidentem Aleksandarem Vučićem. Šéf evropské diplomacie Borrell po skončení bruselských rozhovorů připsal odpovědnost za jejich neúspěch kosovskému premiérovi. Ten podle Borrella požadoval, aby Srbsko fakticky uznalo nezávislost Kosova jako podmínku dalšího postupu v jednáních.
• Evropská komise 8. listopadu 2023 zveřejnila tzv. rozšiřovací balíček, kde zhodnotila pokrok nečlenských zemí na cestě do EU. Jak píše EK, „Srbsko musí prioritně zlepšit svůj soulad se společnou zahraniční a bezpečnostní politikou EU, včetně omezujících opatření a prohlášení týkajících se Ruska. K provádění reforem v oblasti právního státu je rovněž zapotřebí další práce a politické odhodlání.“ Pokud jde o normalizaci vztahů s Kosovem, „zatímco v rámci dialogu zprostředkovaného EU bylo dosaženo dohody, Srbsko ani Kosovo dosud nezačaly plnit své závazky, které jsou pro strany závazné a které jsou klíčovou součástí jejich cesty do EU.“ Kompletní zpráva je k dispozici zde.
• 26. června 2024 ztroskotala snaha Evropské unie vdechnout nový život zaseklým jednáním mezi Srbskem a Kosovem, protože srbský prezident a kosovský premiér se nesešli, jak bylo plánováno.

Turecko mělo v osmdesátých letech minulého století zájem vstoupit už do předchůdce Evropské unie – Evropského hospodářského společenství. Pokud jde přímo o EU, Turecko získalo status kandidátské země v roce 1999, jednání o přistoupení pak začala v říjnu 2005.

Do roku 2016 bylo z 35 vyjednávacích kapitol otevřeno pouze 16 a uzavřena jen jedna. Dohoda o uprchlících mezi Tureckem a Evropskou unií z roku 2016 měla po předchozí stagnaci urychlit jednání a umožnit Turkům bezvízový styk s Evropou. Vyjednávání ale nikdy nenabralo tempo, právě naopak. „Vzhledem k tomu, že se v Turecku neustále zhoršuje situace v oblasti demokracie, právního státu a základních práv, jsou přístupová jednání mezi EU a Tureckem od června 2018 pozastavena.“

Na rozdíl od ostatních devíti zemí na tomto seznamu, vstup Turecka do EU v krátkodobém či střednědobém horizontu je tedy čistou utopií. Ankara má často zcela jiné geopolitické zájmy než EU, důvodu je ale mnohem více.

Poslední vývoj

• Přestože švédská vláda už splnila všechny dosavadní turecké podmínky pro uvolnění vstupu do NATO, prezident Recep Tayyip Erdogan k nim na poslední chvíli před summitem Severoatlantické aliance v červenci 2023 přidal ještě jednu. „Pojďte a otevřete Turecku cestu ke členství v Evropské unii. Až vy otevřete cestu Turecku, my otevřeme cestu Švédsku (do NATO), jako jsme ji otevřeli Finsku,“ prohlásila turecká hlava státu 10. července. Jak se však později ukázalo, jednalo se pouze o diplomatickou taktiku a Turecko své požadavky nakonec stáhlo.
• Evropská komise 8. listopadu 2023 zveřejnila tzv. rozšiřovací balíček, kde zhodnotila pokrok nečlenských zemí na cestě do EU. Konkrétně u Turecka připomíná, že ačkoliv je klíčovým partnerem EU, přístupová jednání zůstávají na mrtvém bodě. „Země nezvrátila negativní trend odklonu od Evropské unie a v reformách souvisejících s přistoupením pokračovala jen v omezené míře.“ Zároveň ale platí, že „spolupráce s Tureckem v oblastech společného zájmu pokračovala v zásadních oblastech, jako je boj proti terorismu, hospodářství, energetika, potravinové zabezpečení, migrace a doprava.“ Celá zpráva je k nalezení zde.

Dohoda o přidružení mezi Evropskou unií a Ukrajinou (asociační dohoda) byla podepsána v roce 2014 poté, co odkládání její ratifikace vyvrcholilo v revoluci a svržení tehdejšího prezidenta Viktora Janukovyče. V roce 2017 pak mezi Unií a Ukrajinou začala fungovat zóna volného obchodu.

Ruská invaze v únoru 2022 všechno změnila. Ukrajina, do té doby pouze člen tzv. Východního partnerství bez jasnější evropské perspektivy, požádala o vstup do EU ještě ten samý měsíc. 23. června 2022 jí pak Evropská rada udělila status kandidátské země. Samotný vstup do Unie však představuje běh na dlouhou trať. Přestože Kyjev volá po vstupu do pěti let, proces většinou trvá minimálně dekádu. Velkou roli hrají stabilita země a její velikost, stejně jako rychlost potřebných reforem. Ze strategických důvodů by se však v případě Ukrajiny mohlo postupovat rychleji, a alespoň v některých oblastech integrovat zemi dříve.

Pomoc pro Ukrajinu ze strany EU a jejích zemí je rozsáhlá a postupně se rozšiřuje. Zahrnuje makrofinanční a humanitární pomoc, investice do rekonstrukce země či politický a ekonomický tlak na Rusko a Bělorusko skrze diplomacii a především sankce. Týká se také bezpečnostní a vojenské asistence, dodávky zbraní EU proplácí skrze tzv. Evropský mírový nástroj. Evropa se zároveň stala bezpečným místem pro miliony ukrajinských uprchlíků. Unijní pomoc pro Ukrajinu různými způsoby „brzdí“ Maďarsko, v prosinci 2023 například tím, že zablokovalo úpravu dlouhodobého rozpočtu EU, která měla přinést i dodatečných 17,5 miliardy eur pro Kyjev.

Poslední vývoj

• 9. února 2023 Evropská rada ocenila „značné úsilí, které Ukrajina vynakládá v zájmu splnění cílů, na nichž je založen její status kandidátské země pro členství v EU.“
• Očekává se, že Evropská komise v říjnu 2023 zveřejní svůj každoroční balíček týkající se rozšíření, který bude obsahovat hodnocení pokroku země na její cestě do EU.
• Některé odhady hovoří o tom, že přístupové rozhovory s Ukrajinou by mohly začít ještě v roce 2023. Jak v červnu potvrdil komisař pro rozšíření Olivér Várhelyi, Ukrajina v tu dobu splnila pouze dvě ze sedmi podmínek nutných pro posun do další fáze. Kyjev dosáhl významného pokroku a dokončil reformy týkající se složení dvou vysoce postavených soudních orgánů a mediálního sektoru, jehož právní předpisy byly upraveny tak, aby odpovídaly standardům EU. Ukrajinu však čeká další práce v oblasti reformy ústavního soudu, opatření pro boj proti korupci a praní špinavých peněz, omezení vlivu oligarchů a zacházení s menšinami. Eurokomisař nicméně odhaduje, že Ukrajina by do října 2023 (klíčové hodnocení Komise) všech sedm podmínek splnit mohla.
• Přestože se všechny podmínky Ukrajině nepodařilo kompletně naplnit, posun byl tak velký, že se Evropská komise rozhodla ve svém tzv. rozšiřovacím balíčku z 8. listopadu 2023 doporučit, aby se zemí začaly přístupové rozhovory. „Ukrajina zavedla transparentní systém předběžného výběru soudců Ústavního soudu a reformovala orgány správy soudnictví. Dále zlepšila své výsledky při vyšetřování a odsuzování v případech korupce na vysoké úrovni a posílila svůj institucionální rámec. Ukrajina podnikla pozitivní kroky v širším a systémovém úsilí o řešení vlivu oligarchů,“ píše Komise. Kompletní zpráva je k dispozici zde.
• Evropská rada 14. prosince 2023 souhlasila s tím, že se otevřou přístupové rozhovory s Ukrajinou, prezidenti a premiéři se tedy ztotožnili s pozicí Komise. Přestože Maďarsko tento krok odmítalo, jeho premiér Viktor Orbán nakonec dohodu umožnil tím, že odešel z místnosti. Podrobnosti jsou k dispozici zde. Co bude v procesu rozšíření následovat? Dozvíte se zde.
• 25. června 2024 EU zahájila přístupová jednání s Kyjevem, v Lucemburku začalo první kolo tzv. mezivládní konference.