Nové zdroje rozpočtu EU mohou smazat trapně politickou hru, kdo na koho doplácí, říká ekonom

Evropská unie se kvůli pandemii společně zadlužila, v té chvíli ale nebylo jasné, jak tyto peníze splatí. Na scénu tak přicházejí nové vlastní zdroje rozpočtu, jako jsou výnosy z emisních povolenek nebo různé daně, které mohou do budoucna zásadně překopat způsob, jak Unie financuje svůj chod.Koronavirová pandemie udeřila jako blesk z čistého nebe, připravený na ni nebyl vůbec nikdo. O to míň národní rozpočty, stejně jako rozpočet Evropské unie, který se připravuje na roky dopředu. Když se tedy prezidenti a premiéři rozhodli své ekonomiky „nakopnout“ velkým finančním balíkem, museli sáhnout k něčemu bezprecedentnímu – společné půjče. Balík Next Generation EU, jehož hlavní součástí je tzv. Nástroj pro oživení a odolnost (RRF, často také „fond obnovy“), přinesl členským zemím EU možnost získat 720 miliard eur ve formě dotací a výhodných úvěrů. Evropská komise si jejich jménem šla tyto prostředky půjčit na finanční trhy. Přestože platí, že EU bude tuto sumu splácet velmi výhodně po dobu 30 let a až od roku 2028, už teď je jasné, že (nejen) kvůli tomu bude muset najít nové vlastní zdroje rozpočtu. „To má zabránit nepřiměřeným škrtům v programech EU a nadměrnému zvýšení příspěvků členských států do rozpočtu EU,“ vysvětlil ve svém komentáři na webu eucrim německý odborník na evropské právo Thomas Wahl. Jak pro redakci EURACTIV.cz popsal ekonomický poradce České spořitelny Petr Zahradník, urgence, s jakou EU musí nové zdroje zavést, závisí na tom, jakou cestou financování se do budoucna vydá. Pokud bude nadále hrát klíčovou roli systém založený na tzv. Víceletém finančním rámci (VFR), není úplně kam spěchat. „Pokud se princip, na němž je, zatím časově přechodně a mimořádně, postaven Next Generation EU (tedy společná půjčka, pozn. red.), stane hlavním budoucím proudem financování EU (za což bych se osobně velmi zasazoval), urgentnost vyřešení problému nových vlastních zdrojů roste,“ uvedl ekonom. Zmíněný Víceletý finanční rámec, který funguje v sedmiletých cyklech, v tuto chvíli těží především z přímých příspěvků členských států a z podílů na odvodu DPH. Unijní rozpočet sice „vlastní zdroje“ má už teď  – založené na společném výběru cel a poplatků za nevytříděné plasty – ty ale hrají poměrně malou roli. „Není pochyb o tom, že dosud je VFR dominantně financován příspěvky členských států, což umožňuje hrát nekonečnou a trapně politickou hru na to, kdo na koho a v jaké výši v EU doplácí. Systém vlastních zdrojů tento hokynářský pohled na věc stírá,“ komentoval Zahradník s odkazem na to, že evropské programy dlouhodobě financují především bohatší státy ve prospěch těch chudších.

Fond obnovy nebo kohezní politika? Souboj začíná

Vlastní zdroje, které jsou na cestě

V roce 2020 se instituce EU dohodly na závazném plánu, jak postupně zavádět nové vlastní zdroje společného rozpočtu. Jako první přišly v roce 2021 na řadu zmíněné poplatky za nevytříděné plasty. Detaily legislativy, ze které vychází druhá „vlna“ nových zdrojů, ale státy dohodly teprve v těchto dnech. Není tedy úplně jasné, jak rychle začnou přinášet peníze do společné unijní kasy.

Česká republika před chvílí na Radě ministrů v Bruselu hlasovala pro schválení reformy trhu s ETS, pro sociální fond pro klimatická opatření a pro mechanismus uhlíkového vyrovnání na hranicích EU – "uhlíkové clo" 🇨🇿🇪🇺 Všechny návrhy tak byly přijaty ✌️

— České zájmy v EU (@CeskeZajmyEU) April 25, 2023

V tomto případě jde konkrétně o tři zdroje. První je podíl na výnosu ze systému obchodování s emisními povolenkami (EU ETS). Podle Zahradníka se však po těchto penězích „natahuje příliš mnoho rukou“. Počítá se s nimi totiž také v případě jiných nástrojů financování, které stojí mimo unijní rozpočet – Modernizační fond, Inovační fond a brzy také Sociální fond pro klimatická opatření. Přímo do rozpočtu by tak podle návrhu šlo „jen“ 25 % výnosů. „Přestože cena povolenky výrazně vzrostla, možnosti nejsou nafukovací, a spoléhat se, že vlastní zdroje spasí jen EU ETS, může být rizikové,“ upozornil ekonom s tím, že tento zdroj nicméně může peníze do rozpočtu přinášet v podstatě okamžitě. U dalších dvou zdrojů se to ale očekávat nedá. Tzv. mechanismus uhlíkového vyrovnání na hranicích (CBAM), zvaný také „uhlíkové clo“, je v podstatě poplatek za dovoz uhlíkově náročného zboží ze zemí mimo EU, které nemají tak přísná pravidla. Tento mechanismus se zatím vztahuje na dovoz cementu, železa, oceli, hliníku, hnojiv a elektřiny. „CBAM se zatím rozpačitě spouští, rozsah komodit, které mu podléhají, je zatím velmi malý, a minimálně po zbytek této finanční perspektivy (do konce roku 2027, pozn. red.) od něj nelze čekat téměř nic. Uvidíme, jak se osvědčí, až začne fungovat naplno a jaké možnosti přinese,“ zhodnotil Zahradník.

Země EU definitivně schválily další část Fit for 55, trh s emisními povolenkami čeká reforma

To samé podle něj platí pro podíl na společném výnosu tzv. globální korporátní daně, schválené na úrovni OECD, která začala platit před rokem. „Potenciál jejího výběru je obrovský, například v Irsku. Ale i zde zatím porcujeme medvěda, který se ještě téměř nenarodil, a příjmy plynoucí z tohoto zdroje jsou spíše latentní,“ uvedl odborník. Výhledově by mohlo do společného rozpočtu zamířit 15 % výnosů z této daně určených pro členské státy EU.

Kde jinde hledat peníze

Seznam ale rozhodně nekončí. Konkrétně Evropský parlament, který má při zavádění nových zdrojů spíše roli pozorovatele, prosazuje daleko ambicióznější přístup při hledání nových příjmů do rozpočtu. „Bez posílení vlastních zdrojů si efektivní realizaci evropských politik nedokážu představit. Zavedení nových vlastních zdrojů je v kontextu výzev, kterým Unie čelí, nevyhnutelné,“ myslí si například český europoslanec Stanislav Polčák (STAN, EPP), který působí v rozpočtovém výboru. Europarlament apeluje na Komisi, aby do konce roku předložila další balíček nových zdrojů. Rád by mezi nimi viděl například daň z kryptoaktiv, daň z finančních transakcí nebo často probíranou digitální daň. Jak však upozornil Petr Zahradník, digitální daň se propisuje do zmíněné globální korporátní daně a „představuje v zásadě ekvivalent tohoto nástroje“. Když se tedy toto téma řeší na úrovni OECD, logicky už nemá moc smysl zabývat se jím znovu na úrovni EU.

EU odloží vlastní digitální daň, přednost dostává celosvětové řešení

Otázka společných daní je samozřejmě citlivá, protože jejich výběr mají tradičně v kompetenci národní státy. Postupovat se tedy v tomto ohledu musí opatrně. „Mým dlouhodobým názorem je, že považuji za nepřípustné, aby se zdrojem evropského rozpočtu stal výnos přímých daní uvalených na příjmy fyzických osob, a v případě právnických osob by se příslušná úprava měla dotknout v zásadě jen obřích nadnárodních společností. Tuto podmínku navržené zdroje splňují, a tak nezbývá než si přát, aby byly úspěšné,“ nechal se slyšet Polčák. Jeho kolegyně z europarlamentního rozpočtového výboru Martina Dlabajová (ANO, Renew) má za to, že aby firmy mohly na jednotném trhu EU podnikat za rovných podmínek, „sjednocení některých daní je v určité míře nezbytností“. „Při jejich přípravě je však důležité dodržovat kritéria jednoduchosti, transparentnosti a spravedlnosti. (…) Při hodnocení jakýchkoliv návrhů ze strany Evropské komise jsme vždy obzvlášť citliví na snižování byrokracie a zátěže pro podniky, zejména malé a střední, a pro občany,“ doplnila pro EURACTIV.cz europoslankyně. Podle Petra Zahradníka by se EU při hledání nových zdrojů každopádně měla vydat směrem, který bude pracovat s reálně dosažitelnými příjmy, „nikoliv s fikcemi či vzdušnými zámky, které zůstávají na papíře.“ „Dokážu si například představit, že systém windfall tax (daň z neočekávaných zisků, pozn. red.) či solidární příspěvek, zavedený v krizové situaci a využitelný na účelově vymezené určení, může být zdrojem příjmů na unijní úrovni. Rizikem samozřejmě je, že závisí na oné mimořádné situaci. Může to být třeba též jakási riziková prémie za znečišťování životního prostředí (spalovací motory, topení fosilními palivy),“ navrhl ekonom několik možností, ke kterým by EU mohla výhledově sáhnout. Jedno je v tuto chvíli jasné – nové vlastní zdroje rozpočtu EU jsou na cestě. Jejich konkrétní podoba a hlavně výnos jsou ale zatím ve hvězdách.