Evropská klimatická legislativa je příliš preskriptivní a svazuje členským státům i byznysu ruce, zaznělo na debatě o nové Evropské komisi. Ta by se podle expertů měla soustředit především na investice do zelené transformace.
V červnových volbách do Evropského parlamentu se prosadily politické strany, které kritizují evropskou klimatickou politiku jako příliš ambiciózní a finančně nákladnou. Tento trend se projevuje i na národní úrovni v jednotlivých členských státech, kde sílí hlasy volající po revizi Zelené dohody.
Nová Evropská komise pod opětovným vedením
Ursuly von der Leyen proto může čelit při prosazování klimatických cílů mnohem komplikovanější situaci, než tomu bylo za jejího prvního mandátu.
Výzvou bude především skloubení zelené transformace s ekonomickým růstem a zachováním sociální stability. Na debatě serveru Euractiv.cz to prohlásil europoslanec
Ondřej Krutílek (ODS, ECR).
„V posledních letech se v EU často přijímala legislativa hlava nehlava a mnohdy šlo o prázdné schránky, které se až nyní naplňují skrze tzv. delegované akty Evropské komise,“ vysvětlil europoslanec.
Překotné tempo schvalování předpisů spolu s vysokými cenami energií, podle něj vytváří nejistotu a tlak na byznys, který se pak nezvládá adaptovat novým a novým podmínkám.
Více flexibility, méně direktivnosti
Petr Holub, vrchní ředitel sekce ochrany klimatu na ministerstvu životního prostředí, zdůraznil, že ambice v oblasti snižování emisí vyžadují správná opatření. Evropská komise je ale podle Holuba až příliš „preskriptivní“.
„Flexibilita pro členské státy musí být vyšší,“ vysvětlil Holub s tím, že některé země potřebují více času nebo jiná řešení, aby mohly naplnit cíle Zelené dohody.
Příkladem je podle něj situace v automobilovém průmyslu nebo třeba rozvoj vodíku či snižování emisí v budovách. Evropská legislativa v těchto oblastech je až příliš direktivní a někdy dokonce obsahuje protichůdné požadavky, které státy nutí k neefektivním krokům. „Je i úkolem České republiky, aby na evropské úrovni hlídala, že ty požadavky se nebudou vzájemně vylučovat,“ apeloval Holub.
Na náročnou evropskou legislativu si stěžuje dlouhodobě i český automobilový průmysl. Ten navíc čelí silné konkurenci ze strany Číny a ocitá se v nelehké ekonomické situaci. Průmysl tak vyzývá k revizi některých cílů pro snížení emisí, aby se vyhnul pokutám za jejich nedodržení a měl dostatek finančních prostředků k investicím do dekarbonizace, kterou nyní podstupuje.
Výrobci automobilů požadují po EU odložení přísnějších emisních cílů o dva roky
Zelená konkurenceschopnost
Výzvou pro následující mandát nové Evropské komise bude sladění klimatických ambic s posilováním konkurenceschopnosti evropského průmyslu. Krutílek v souvislosti s tím připomněl červencový projev Ursuly von der Leyen, v němž několikrát zaznělo téma investic, podpory čistého průmyslu, zatímco Zelená dohoda jako taková byla spíše upozaděna.
Vendula Kazlauskas z Asociace pro mezinárodní otázky upozornila, že tento trend je vidět i v rozdělení portfolií v nové Evropské komisi. „Hnací silou je konkurenceschopnost a ekonomická agenda. Zelená dohoda nicméně zůstává prioritou, která se prolíná všemi portfolii,“ vysvětlila analytička.
Vyzdvihla také, že složení nové Evropské komise obsahuje snahu balancovat mezi pohledem konzervativnějších a progresivnějších sil. Zatímco výraznou postavou by měla být socialistka
Teresa Ribera, která má mít pozici výkonné místopředsedkyně Komise zodpovědné za spravedlivou a čistou transformaci, vyvažovat by ji měl lidovec
Wopke Hoekstra, kandidát na komisaře pro klima.
Kazlauskas také potvrdila, že nové složení Evropského parlamentu by mohlo být pro novou Komisi a její klimatické priority výzvou, podobně jako otázka financování zelené transformace.
Dekarbo Brief: Milá Tereso, milý Wopke
Tomáš Protivínský z Institutu pro demokracii a ekonomickou analýzu (IDEA) připomněl, že klimatická opatření jsou sice ekonomicky nákladná, ale ne tak moc, jako řešení dopadů klimatických změn.
Po investicích do zelené transformace volá i nedávno zveřejněná zpráva z pera italského ekonoma
Maria Draghiho, kterou si nechala zpracovat právě Evropská komise.
Protivínský pak vidí další cestu ve zpoplatňování emisí, což se zatím osvědčilo jako efektivní způsob, jak chránit klima. „Na světě existuje již zhruba 70 různých systémů, které zpoplatňují emise skleníkových plynů. Je to totiž efektivní způsob, jak emise snižovat,“ podotkl Protivínský.
Jako příklad uvedl zpoplatnění emisí síry ve Spojených státech, který vedl k masivnímu odsíření země. Úspěch si připisuje si evropský systém obchodování s emisním povolenkami (ETS), který se dnes vztahuje na energetiku a těžký průmysl, a brzy by se měl rozšířit o další úroveň – zemní plyn a pohonné hmoty.
„Z ekonomického pohledu je to nejrozumnější a nejlevnější cesta, i když z politického pohledu je to komplikované, protože se to propisuje například do cen pohonných hmot,“ upozornil ekonom.
Politicky přijatelnější je podle něj provázat uhlíkové daně s tím, že se vybrané peníze pak rozdělí rovnoměrně mezi obyvatelstvo, podobně jako to funguje třeba v Rakousku nebo v Kanadě. „Vede to k mírné progresi a větší přijatelnosti ze strany lidí,“ uvedl Protivínský.
Pohled budoucích evropských komisařů na pokračování klimatické politiky bude jasnější v první polovině listopadu, kdy se odehrají jejich veřejná slyšení v Evropském parlamentu.
Letošní září bylo globálně druhé nejteplejší v historii měření
Článek vznikl na základě diskuse Nová Evropská komise: Nová Zelená dohoda?, kterou uspořádal server Euractiv.cz dne 11. října ve spolupráci s European Climate Foundation. 
