Evropa vybrala pět zemí, které ji budou zastupovat při jednáních zaměřených na ukončení války na Ukrajině. Setkání ministrů zahraničních věcí Evropské unie však ukázalo, že schopnost Evropy vystupovat jednotně má stále své meze. Bezpečnostní záruky, pokračující podpora Kyjeva i tlak na Moskvu zůstávají otázkami, na nichž se dosud nepodařilo dosáhnout shody.
Článek původně vyšel na webu FocusEurope.pl, v rámci projektu Eastern Flank.
Rada pro zahraniční věci Evropské unie zasedala jen několik dní po neformálním summitu v Dublinu, který se konal 13. listopadu a na němž se představitelé členských států dohodli na složení evropské delegace pro mírová jednání týkající se ruské války proti Ukrajině. Skupinu tvoří Francie, Německo, Itálie, Polsko a Spojené království, společně známé jako E5, spolu s Evropskou komisí a Evropskou radou. Pro ministry, kteří přijeli do Bruselu, již nebyla otázkou tolik to, kdo bude Evropu zastupovat, ale spíše to, s jakým mandátem se evropská delegace dostaví k jednacímu stolu a o jakých otázkách bude oprávněna jednat.
Předseda Evropské rady António Costa trval na tom, že skupina bude jednat v „plné jednotě“ a že Evropa musí mluvit jedním jasným hlasem. Jeho výroky však zároveň odhalují rozdělení odpovědností, které tuto situaci komplikuje. Evropská unie může zaujmout společný postoj k cestě Ukrajiny k členství, k její rekonstrukci a k ekonomické podpoře. Závazné bezpečnostní záruky a případné vojenské závazky však vyžadují dohodu s Koalicí ochotných a NATO. Samotná prohlášení ministrů zahraničních věcí Evropské unie tyto otázky vyřešit nemohou.
Costa se vyjádřil jednoznačně: „O bezpečnostních zárukách by se mělo jednat v rámci Koalice ochotných, v úzké spolupráci s NATO.“ Instituce Evropské unie jsou mezitím zodpovědné za evropskou budoucnost Ukrajiny, její obnovu a prosperitu. „Hlas Evropy proto musí být jednotný, ale ne vždy se jedná o hlas Evropské unie,“ dodal.
Pět hlavních měst a instituce Evropské unie
Dohoda dosažená v Dublinu představuje kompromis mezi vlivem jednotlivých států a legitimitou institucí Evropské unie. Účast Evropské komise a Evropské rady dodává delegaci institucionální evropský rozměr, diplomatický vliv však zůstává soustředěn v pěti hlavních městech. Zařazení Polska mezi vyjednavače lze vykládat jako uznání role Varšavy při podpoře Ukrajiny. Polský místopředseda vlády a ministr zahraničních věcí Radosław Sikorski popsal místo Polska u stolu E5 jako „potvrzení rostoucí role Polska“.
Pro šéfku zahraniční politiky Evropské unie Kaju Kallas je toto rozhodnutí dalším signálem, že členské státy nepodpořily její účast na jednáních. Místo toho se rozhodly pro koalici zemí namísto vyslance vedeného vysokým představitelem. Kallas o tuto roli usilovala již několik týdnů. Na otázku ohledně postavení Evropy u vyjednávacího stolu odpověděla, že „nejdůležitější věcí je nyní vyvinout tlak, který povede k příměří“. Při komentování své vlastní role se však vyjádřila zdrženlivěji.
„Lídři se rozhodli, takže je to jejich rozhodnutí,“ uvedla.
Nový rumunský ministr zahraničních věcí Dan Neculăescu má na rozhodnutí jmenovat „malou skupinu“ vyjednavačů odlišný názor.
„Rumunsko sdílí s Ukrajinou 640 kilometrů dlouhou hranici a chce mít jistotu, že budou zohledněny jeho zájmy a jeho přínos,“ uvedl.
Rusko pokračuje v prosazování maximalistických požadavků
Kaja Kallas připomněla, že v roce 2021 Rusko předložilo seznam požadavků, které měly sloužit jako záminka k válce. Moskva nyní znovu předkládá stejné požadavky a přidává k nim nové, týkající se mimo jiné evropské bezpečnosti. Jak uvedla, „jedná se také o jasnou záminku k prodloužení války“, a proto musí Evropa zachovat „čistou hlavu“. Evropská bezpečnostní architektura již existuje a Rusko přijalo její zásady prostřednictvím četných dohod.
„Mezi ně patří Helsinský závěrečný akt a Budapešťské memorandum. Problémem je, že Rusko tyto dohody nedodržuje,“ uvedla.
„Proto potřebujeme od Ruska jasné závazky, že je bude dodržovat,“ dodala.
Podle šéfky zahraniční politiky Evropské unie je dohoda o příměří nezbytnou podmínkou pro zahájení „jednání o čemkoli jiném“. Rusko mezitím své útoky stupňuje.
„Útočí na vlaky, mosty a energetickou infrastrukturu, aby civilnímu obyvatelstvu způsobilo co největší utrpení a donutilo Ukrajince kapitulovat ještě před nástupem kruté zimy,“ poznamenala.
Kallas popsala ruskou taktiku obzvlášť důrazně. Moskva tvrdí, že čeká na Evropany, kteří „nic nenabídli“. Podle šéfky zahraniční politiky Evropské unie je to „přesně ten scénář“, který Rusko vždy uplatňovalo.
„Najednou se od nás očekává, že něco nabídneme, i když to bylo Rusko, kdo válku začal a je agresorem, zatímco oběť je pouze jedna,“ vysvětlila.
Požadavky Ruska označila za „maximalistické a naprosto absurdní“ a poukázala na to, že žádná ze zemí, na které se tyto požadavky vztahují, Rusko nikdy nenapadla. Přístup Moskvy je rovněž dobře známý: nejprve předloží dlouhý seznam požadavků, poté přidá další podmínky, aby bylo možné stažení některých z nich vykreslit jako rozumný kompromis. Z tohoto důvodu, jak zdůraznila Kallas, by Evropa měla trvat na svých vlastních maximalistických požadavcích, včetně výzvy k stažení ruských vojsk ze všech zemí, kde jsou rozmístěny, včetně Gruzie a Moldavska.
„Musíme vyvíjet tlak na uzavření příměří, na ukončení zabíjení Ukrajinců a útoků na civilní infrastrukturu, a teprve poté zahájit jednání o mírové dohodě,“ argumentovala.
Evropa nepotřebuje novou bezpečnostní architekturu
Podobné názory vyjádřili i další ministři. Nejvýstižněji to formuloval německý ministr zahraničí Johann Wadephul: „Evropa má bezpečnostní architekturu. Nepotřebujeme novou; prostě potřebujeme, aby všichni respektovali tu, která již existuje.“ Zdůraznil, že tento princip tvoří základ evropského postoje k jakékoli potenciální dohodě. Evropa se bude držet tohoto kurzu, „i kdyby se Putinovo Rusko pokusilo nasměrovat debatu svým směrem tím, že bude předkládat stále absurdnější maximalistické požadavky“.
Francouzský ministr zahraničních věcí Jean-Noël Barrot zdůraznil, že prvním krokem musí být ukončení „koloniální a imperialistické“ agresivní války. Putinovi byly opakovaně předkládány návrhy na příměří, ale zda je přijme, záleží výhradně na něm. Teprve poté bude možné vytvořit podmínky pro trvalý mír, který zaručí bezpečnost a vyloučí riziko dalšího aktu agrese. „Možná pak bude příležitost diskutovat o bezpečnosti,“ dodal.
Lotyšská ministryně zahraničních věcí Baiba Braže rovněž poukázala na to, že Rusko chce diskutovat o nové evropské bezpečnostní architektuře, ačkoli „takovou architekturu již máme“: je založena na Chartě Organizace spojených národů, respektování hranic a zákazu použití síly proti jiným státům. NATO je založeno na stejných principech a zaručuje právo na sebeobranu.
„Pokud Moskva nezmění svůj přístup a nedá najevo vážný krok směrem k míru, tak si můžeme vyjednat co chceme, ale válka bude pokračovat,“ varovala.
Podle jejího názoru myšlenka, že Rusku lze nabídnout něco výměnou za ukončení války, prostě nefunguje. Je zapotřebí, jak argumentovala, vyvinout větší tlak: 22. balíček sankcí a příměří.
Cílem sankcí je omezit schopnost Ruska vést válku
Tlak na Moskvu se musí promítnout do konkrétních rozhodnutí. Braže poznamenala, že Rada bude projednávat sankce proti ruským pachatelům kyberútoků a sabotáží, jakož i proti společnostem, které je podporují.
Polský ministr zahraničí se rovněž vyslovil pro další sankce. Jak uvedl Radosław Sikorski, je zapotřebí „cokoli, co Rusku zanechá méně peněz na vedení jeho imperiální války“. Zdůraznil, že nejúčinnější sankcí Evropy bylo „zbavit Moskvu jejího nejvýnosnějšího trhu s uhlovodíky“.
„Rok od roku dováží Evropa méně ruské ropy a plynu. Rusko prodává méně ropy a dostává za ni méně peněz,“ uvedl.
Sankce však musí být neustále aktualizovány, zdůraznil, „protože seznam subjektů obchodujících s ropou nebo ji přepravujících se neustále mění“.
Sikorski také uvedl příklad z jiné oblasti. Pokusy o žhářské útoky na dvě zařízení spojená s obranným průmyslem v Tallinnu označil za „skandální případ státního terorismu“. Podle jeho názoru tento incident posiluje argumenty pro omezení vůči ruským diplomatům.
„Rusko se dopouští státního terorismu. Státy mají právo přijímat opatření k zajištění bezpečnosti svých občanů a každý takový akt agrese posiluje argumenty pro omezení vůči ruské diplomacii nebo ruským občanům,“ zdůraznil.
Irská ministryně Helen McEntee, jejíž země v současné době zastává rotující předsednictví v Radě Evropské unie, oznámila zařazení 113 nových subjektů na sankční seznam. Nová omezení přijdou v době, kdy Evropská unie pokračuje v debatě o svém 22. balíčku sankcí proti Moskvě. Mezi sankcionovanými osobami bude i šéfka společnosti Wildberries, největší ruské online obchodní platformy, která je také označována za „nejbohatší ženu v Rusku“, sankce budou mířit i na ropný terminál v Petrohradu. Kromě toho je na 4. prosince v Paříži naplánována mezinárodní konference věnovaná boji proti ruské stínové flotile.
Dublin vyřešil otázku, kdo usedne k jednacímu stolu. Zasedání Rady však ukázalo, že evropští lídři teprve nyní rozhodují o tom, co Evropa k tomuto stolu přinese: mandát, na jehož základě bude vyjednávat, požadavky, které bude klást, a sankční tlak, který se bude snažit udržet.
Tento obsah byl publikován v rámci projektu Eastern Flank EU Reporting (EFER), na kterém spolupracují redakce Delfi (Litva), Delfi (Lotyšsko), Espress (Rumunsko), EUBrief (Slovensko), Faktabaari (Finsko), Focus Europe Poland (Polsko), Napunk (Slovensko), Pro News Bulgaria (Bulharsko) a Update EU (Česko). Projektový obsah naleznete také na webu EastFlank.eu. Více informací najdete zde.
