Aby oblast střední a východní Evropy pokročila v dekarbonizaci, bude muset překonat několik překážek. Přesun těžiště zájmu od snižování emisí k investicím do transformace odhaluje několik rozporů, které jsou zakořeněny v samotném systému obchodování s emisemi, píší Claire Godet a Linda Zeilina.
Claire Godet je spolupracovnice výzkumu (Research Fellow) Mezinárodního centra pro udržitelné finance (ISFC) a výzkumnice (Researcher) v rámci E3G. Linda Zeilina působí jako výkonná ředitelka (CEO) Mezinárodního centra pro udržitelné finance (ISFC).Od roku 2005 je jednou z hlavních evropských politik zaměřených na zmírňování změny klimatu systém obchodování s emisemi (ETS). Účinnost tohoto systému však byla nejen omezená, ale navíc ani nepřispívala ke sbližování mezi východem a západem. Nový balíček opatření „Fit for 55“, který má původní systém nahradit, riskuje spuštění nové železné opony v Evropě, a to v oblasti ekologičtější ekonomiky, pokud země střední a východní Evropy nadále nedokáží v plné míře využívat příležitostí, které nabízí systém obchodování s emisemi a agenda EU týkající se udržitelného financování.
Systém obchodování s emisemi byl vytvořen s ohledem na dva navzájem se doplňující cíle: motivovat ke snižování emisí zvýšením ceny uhlíku a vytvářet nové zdroje příjmů.
Dosud se regulační orgány zaměřovaly především na zvýšení ceny uhlíku: snižování celkového limitu, vytváření rezerv pro stabilitu trhu a omezování bezplatných povolenek – to vše byla opatření přijatá s cílem zajistit vysokou cenu uhlíku. Obavy z vysokých cen však zastínily sekundární motivaci systému obchodování s emisemi: investovat příjmy do zvýšení prosperity a urychlení přechodu k ekologičtějším řešením. Je téměř nevyhnutelné, že ceny uhlíku porostou, takže od nynějška by se pro oblast střední a východní Evropy mělo využití peněz ze systému ETS stát prioritou k nastartování hospodářského růstu a dekarbonizace.
Cena emisních povolenek stoupá, chystá se revize systému ETS. Co to znamená pro Česko?
Překážky, které je třeba překonat
Aby oblast střední a východní Evropy pokročila v dekarbonizaci, bude muset překonat několik překážek. Přesun těžiště zájmu od snižování emisí k investicím do transformace odhaluje několik rozporů, které jsou zakořeněny v samotném systému obchodování s emisemi.
Zaprvé, jednou z hlavních diskusí kolem systému obchodování s emisemi bylo od jeho vzniku přidělování bezplatných povolenek některým členským státům a průmyslovým odvětvím. Bezplatné povolenky by na jedné straně měly zajistit spravedlivější přechod k ekologičtějším technologiím v těchto státech a zabránit úniku uhlíku. Na druhou stranu poskytování těchto povolenek namísto jejich dražby připravuje chudší členy o tolik potřebné příjmy a prodlužuje život vysoce znečišťujícím a často finančně problémovým průmyslovým odvětvím, nebo průmyslovým odvětvím z minulosti. Současné vysoké příjmy ze systému ETS zakrývají nejistotu, která trh s uhlíkem prostupuje. V roce 2020 dosáhla cena uhlíku historického maxima ve výši přesahující 31 eur za tunu, čímž překonala předchozí maximum, jehož bylo naposledy dosaženo v roce 2006. Tento prudký nárůst a následné značné výkyvy však způsobily nestabilitu, která investorům, průmyslu a členským státům brání ve vytváření dlouhodobějších plánů. Trh s uhlíkem v roce 2020 celkově vzrostl, ale je obtížné předvídat, jak bude reagovat v důsledku pandemie COVID-19. Současné úrovně příjmů nejsou z dlouhodobého hlediska nijak zaručeny. Pro země střední a východní Evropy je proto důležité mít dlouhodobou vizi a podrobný plán, který pro jejich průmysl a občany zajistí spravedlivý přechod na nový systém. Čas hraje zásadní roli, protože přechod je naléhavý a zdroje příjmů mohou být dočasné.
Ochrana klimatu se může odrazit na účtech za energie. Hrozí návrat žlutých vest?
Skvělá, avšak podceňovaná příležitost
Navzdory těmto problémům má oblast střední a východní Evropy jedinečnou příležitost pokročit v dekarbonizaci a ve správném přechodu k novým technologiím, pokud ovšem bude výnosy ze systému obchodování s emisemi využívat strategičtějším a efektivnějším způsobem. To se však podaří pouze tehdy, pokud bude existovat jasná vize budoucnosti a ambiciózní plán.
Příjmy ze systému obchodování s emisemi by mohly být využity k tomu, aby pomohly regionu střední a východní Evropy rekonstruovat stávající infrastrukturu (např. budovy, dopravu, energetické systémy atd.) a urychlit postupné opouštění využívání fosilních paliv. Mohly by být velkou pobídkou k rozvoji politik, které vytvářejí společnost zítřka: školení pracovníků v oblasti nových technologií, posílení malých a středních podniků v procesu dekarbonizace, modernizace a rozšiřování, rozvoj a podpora udržitelných finančních řešení.
Aby byly tyto politiky úspěšné, je třeba posílit postavení zúčastněných stran ve střední a východní Evropě a zajistit jejich aktivní podporu ze strany EU. Země střední a východní Evropy musí investovat čas a energii do vypracování plánů transformace ekonomiky, které nejlépe odpovídají jejich národním podmínkám, a vážně se zavázat k dekarbonizaci a spravedlivému přechodu k ekologičtější ekonomice. Musí vypracovat jasné plány pro každé hospodářské odvětví a určit kritická průmyslová odvětví, která mohou vytvořit fiskální multiplikační efekt, pokud budou upřednostněna. To vyžaduje mnoho přípravné práce a technických znalostí, a podpora EU by v nich měla hrát důležitou roli. Kromě mnoha fondů, které již byly vytvořeny pro klimatické záměry, musí EU posílit postavení regionu sdílením znalostí, inovací a technologií a poskytováním technické pomoci při tvorbě projektů a vytváření finančních struktur. Musí také vzít na vědomí rozdíly mezi střední a východní Evropou a ostatními evropskými zeměmi, aby tento region měl co největší šanci zajistit úspěšný přechod k novým technologiím a převzít odpovědnost za plán, který jemu a jeho obyvatelům bude vyhovovat.
Oblast střední a východní Evropy se již dlouhou dobu spoléhá na systém obchodování s emisemi, který motivuje průmysl ke snižování objemu vypouštěných emisí. Nyní je naléhavě nutné převzít odpovědnost za výnosy z tohoto systému a využít je jako hlavní páku k zajištění prosperity a usnadnění přechodu na novou ekonomiku v dané oblasti. Navzdory nejistotám trhu s uhlíkem musí oblast střední a východní Evropy uchopit současný nečekaný finanční zisk a využít ho k tomu, aby svým obyvatelům a podnikům umožnila vytvořit vlastní plán přechodu a uskutečnit samotný přechod k dekarbonizované ekonomice. Vlády zemí střední a východní Evropy mohou být významnými aktéry transformace evropského hospodářství, pokud ovšem vezmou za své a zohlední specifika regionu a zaujmou strategičtější přístup k využívání finančních prostředků EU.
„Stále užší EU“ se mění ve „stále zelenější EU“. Co na to říká střední Evropa?
