Západní Balkán chce sladit zahraniční politiku s EU. Bez vyřešení starých sporů to půjde těžko

Čtyřčlenná skupinka zemí západního Balkánu chce urychlit svůj vstup do Evropské unie. Dokud se však neurovnají vzájemné vztahy v regionu, můžou si o tom nechat jen zdát.Čtyři západobalkánské země, jmenovitě Albánie, Severní Makedonie, Černá Hora a Kosovo, se na konci března dohodly, že vytvoří neformální fórum nazvané QUAD. Posloužit jim má k tomu, aby se jejich zahraniční a bezpečnostní politika co nejrychleji sladila s Evropskou unií. Právě to je totiž jedna z podmínek, které musí splnit, aby do „elitního klubu“ mohly jednoho dne patřit. Pokud jde o konkrétní témata, čtveřice zemí se bude chtít Unii přiblížit například při řešení energetické krize, hospodářských důsledků způsobených válkou nebo hybridních hrozeb. „Po ruské agresi na Ukrajině se sbližování s postoji a hodnotami demokratického světa, v rámci zahraniční a bezpečnostní politiky EU i mimo ni, stalo jednou z nejdůležitějších priorit aspirujících členských zemí, ale také jasným vzkazem, kam tyto země patří,“ řekl při spuštění platformy ministr zahraničí Severní Makedonie Bujar Osmani.

👏 Tdy in #Skopje we launched #WB QUAD 🇲🇰 🇦🇱 🇽🇰 🇲🇪 w/ 100% 🇪🇺 #CFSP alignment

👉 Platform for closer coop. among the countries w/ full compliance with the #EU CFSP, but also more broadly with the democratic values & principles @xhacka_olta @gervallaschwarz @Kreshnik_A @MFA_MNE pic.twitter.com/uHiKeinr8E

— Bujar Osmani (@Bujar_O) March 29, 2023

Každý ze zúčastněných států podle makedonského šéfa diplomacie prokázal, že je důvěryhodným partnerem NATO a EU, když se přizpůsobil sankcím a poskytl Ukrajině humanitární a technickou pomoc. Pro tyto země to zkrátka dává smysl, a to nejen z bezpečnostních důvodů. Jak píše ve svém komentáři pro web Drbna odborník na evropské právo Aleš Musil, společná evropská „zahraniční politika“ existovala po dlouhá léta pouze na papíře. Teprve selhání Evropy při potlačení konfliktů na Balkáně v 90. letech bylo impulsem pro vytvoření reálného bezpečnostního rámce. „Po vstupu v platnost Maastrichtské smlouvy se společná bezpečnostní a zahraniční politika stala reálným pilířem Evropské unie,“ připomněl Musil. „A jak se společná evropská politika vyrovnává s traumatem konfliktů na Balkáně, které absolutně nezvládla? Podle mého názoru dobře. Svědčí o tom mimo jiné úspěchy států západního Balkánu, kde je jejich budoucí plné členství v EU vnímáno jako danost a opakovaně potvrzováno,“ napsal odborník, který působil i v Evropské komisi. Právě a hlavně perspektiva plného členství v EU zůstává podle Musila klíčovým faktorem zajištění demokratického a prozápadního směřování států západního Balkánu a vyvažuje velmi silný vliv Ruska v některých balkánských zemích.

Zakořeněné problémy

Přes veškerý pozitivní vývoj však platí, že celý region západního Balkánu nejde po stejné trajektorii, což dokazuje i nekompletní seznam členů nového fóra QUAD. Přestože to není oficiálně potvrzené, Srbsko do platformy pravděpodobně nevstoupilo kvůli tomu, že se vzhledem ke svým proruským názorům a vazbám nadále odmítá připojit k západním sankcím. Bosna a Hercegovina představuje podobný případ – nové fórum odmítla jedna z jeho entit, Republika srbská, kterou ovládá srbské etnikum. Kromě přátelské politiky vůči Rusku a dalším vlivným světovým hráčům narušují proevropské směřování regionu také neuspořádané vztahy mezi jednotlivými státy. Je jasné, že k posunu nedojde, pokud se nevyřeší některé hluboko zakořeněné problémy. Vyčnívá mezi nimi opět Srbsko, přesněji jeho spor s Kosovem, které v roce 2008 vyhlásilo na svém velkém sousedovi nezávislost. Jak ve svém komentáři pro Politico píše německý diplomat Wolfgang Ischinger, který v minulosti pomáhal urovnávat vztahy mezi Bělehradem a Prištinou, země západního Balkánu žijí se svými nevyřešenými problémy a spory už příliš dlouho. Podle něj tak teď „nastal čas pro odvážná rozhodnutí, která překonají překážky minulosti a povedou k regionální spolupráci a budoucímu členství v Evropské unii“. „Plný potenciál pro růst a prosperitu západního Balkánu však bude možné využít pouze tehdy, pokud se vztahy mezi Srbskem a Kosovem konečně dostanou na stabilní a kooperativní základ,“ je přesvědčený Ischinger. Posloužit k tomu podle něj může nový evropský plán na normalizaci vztahů mezi těmito zábadobalkánskými zeměmi, který iniciovaly především Francie a Německo. Srbsko a Kosovo se sice na jednání 18. března ve městě Ohrid v Severní Makedonii dohodly na tom, že tento plán implementují, neshody mezi nimi však přetrvávají. Odborníci se v interpretaci této dohody rozcházejí. Zatímco například Aleš Musil výsledek považuje za „velmi pozitivní“, podle britského komentátora Marcuse Tannera a jeho textu pro web Balkan Insight k „historickému průlomu“ nedošlo, protože Srbsko ani Kosovo nebyly „dostatečně zoufalé“ na to, aby si navzájem ustoupily a zpečetily skutečně životaschopnou dohodu. Jako kontroverzní se ukazuje především bod, který má zajistit, že Kosovo umožní větší autonomii obcím se srbskou většinou. Jak ve své analýze pro web zaměřený na bezpečnostní témata Just Security píše bosenský výzkumník Ismet Fatih Čančar, tento krok by dále prohloubil etnické spory a destabilizoval Kosovo. Jedno je jasné, regionální a etnické spory na západním Balkáně nezmizí mávnutím kouzelného proutku. K úspěchu budou zapotřebí jak další diplomatické snahy EU a USA, tak hlavně vůle na straně samotných zemí v regionu.

EU přitahuje západní Balkán k sobě. Roamingem i penězi na energetiku