Přestože se pozornost poslední roky zaměřovala hlavně na působení Ruska v evropském informačním prostoru, analytici nyní upozorňují na jinou rostoucí velmoc. Své místo si začínají v evropských médiích, stejně jako na sociálních sítích, vydobývat čínské informační kanály.
Způsoby, jakými Čína šíří v evropských státech své narativy, tedy příběhy s určitým politickým nábojem, je již dnes celá řada. Činí tak nejen prostřednictvím sociálních sítí, ale i tradičních médií, jako jsou tisk a rozhlas.
V budoucnu může Čína představovat ještě nebezpečnějšího hráče, než jakým aktuálně je Rusko, jak dokazuje nová studie Středoevropské observatoře digitálních médií (CEDMO). Moskva se ovlivňování veřejného mínění zejména ve střední a východní Evropě věnuje dlouhodobě, a je tak mnohem zkušenější. Čína se ale na druhé straně výrazně rychleji učí, upozorňuje Veronika Blablová z Asociace pro mezinárodní otázky (AMO).
Jak varuje Ivana Karásková, analytička AMO, zakladatelka MapInfluence a výzkumnice CEDMO, Čína se aktuálně posouvá od mírnějších forem komunikace k těm agresivnějším, a Evropa by se proto měla mít na pozoru.
Čína přitvrzuje. Některé narativy přebírá od Ruska
Momentů, kdy se Evropa postupně probouzela z letargie vůči způsobu, jakým Čína oficiálně jedná, nastalo několik. Pověstnou poslední kapkou se však stalo chování Číny těsně po začátku pandemie covidu-19.
„Nejvýznamnějším momentem bylo propuknutí covidu-19, kdy Čína začala poměrně brzy velice aktivně komunikovat, že ona není tím epicentrem a že není tou zemí, kde to (covid – pozn. red.) vzniklo,“ uvedla na dotaz redakce Karásková.
„Celý tento narativ probudil Evropany, protože najednou vnímali Čínu jako někoho, kdo nejenom hovoří o tom, jaká je jeho kultura a tak dále, a kdo jen šíří svůj pozitivní obraz, – ale jako někoho, kdo aktivně obrací pravdu a snaží se vytvářet a šířit dezinformační kampaně,“ zdůraznila.
Ve zpochybňování své viny na pandemii přitom Čínská lidová republika pokračuje dodnes. Zatímco dříve jako možného viníka označovala Itálii, dnes v souladu s ruskou propagandou obviňuje Ukrajinu. „Momentálně hovoří Čína poměrně aktivně o tom, že to byla určitě Ukrajina a její biologické laboratoře,“ popsala Karásková.
Nepracuje tak pouze s vlastním obrazem a jeho přetvářením, ale zapojuje řadu témat, která využívá i ruská propaganda. K takovým patří i vykreslování USA jako možné hrozby nebo válečného štváče nebo NATO jako prodloužené ruky Ameriky v Evropě. Evropská unie je naopak popisována jako oběť amerického imperialismu, která by se měla od Spojených států „osvobodit“ a přehodnotit svůj postoj vůči Číně.
Důležitou složkou, která se ve způsobu komunikace Číny v Evropě změnila, je i jazyk jejích sdělení. Zatímco dříve šlo více o „soudružské“ fráze, kterými šlo čínské narativy snadno rozpoznat, poslední dobou se v tomto ohledu čínská propaganda výrazně zlepšila.
Rizikem podle Karáskové nově je i to, že Čína začíná více promlouvat ke konkrétním skupinám obyvatel, například extrémní levici nebo pravici, jejíž voliči nejsou spokojeni se současným stavem věcí. Dochází tak k jejich legitimizaci, popsala Karásková.
Češi věří, že se jim dezinformace většinou vyhnou, ukázal průzkum
Laboratoř východní Evropa
Prostor střední a východní Evropy v současné době přestavuje pro Čínu užitečnou laboratoř pro zkoumání toho, jak efektivně uplatňovat svůj vliv v regionu, kde tradičně nepůsobila.
Komunikace přitom probíhá na dvou úrovních, na té transparentní a oficiální, kam spadá komunikace skrze twitterové účty čínských ambasád. Čínští velvyslanci napříč evropskými členskými státy, v Česku, Litvě nebo Lotyšsku, nabízeli médiím obdobná vyjádření například v případě protestů v Hongkongu, které se snažili vykreslit jako nepříjemnou překážku před „světlou“ nebo „lepší budoucností Hongkongu“. Podobné případy se však objevily i v dalších zemích, jako jsou Srbsko nebo Finsko.
Do neoficiální roviny působení pak patří například „proinvestování se“ do evropského veřejného prostoru, jak se tomu v minulosti stalo v případě mediálního domu Empresa Media Jaromíra Soukupa. V té nakoupila čínská společnost CEFC významný podíl – a následně některá média spadající pod tento dům, konkrétně časopis Týden nebo TV Barrandov, začala v porovnání s jinými médii o Číně informovat výhradně pozitivně.
Médií, která v Česku přebírala a přebírají čínské narativy, je více. Patří k nim například rádio Hey, které vysílalo čínské narativy ve svém pořadu Barevný svět, ale i „alternativní“ zdroje jako Parlamentní listy nebo Aeronet.
Zprávy ale Peking šíří i vlastními médii, jako jsou lokální verze státního Čínského rozhlasu pro zahraničí, který je pod přímou kontrolou Komunistické strany Číny a který v Česku působí již od konce 60. let.
Možné riziko pro eurovolby?
Ostražitost je podle Karáskové namístě i s ohledem na blížící se volby do Evropského parlamentu. Neexistují sice důkazy, že by se Čína chystala v demokratických procesech Unie angažovat, nastaly však již případy jejího podobného působení v jiných regionech.
„Z veřejně dostupných dat zatím nevyplývá, že by se Čína pokoušela aktivně zasahovat do demokratických procesů (v Evropě), včetně voleb. Z jiných zemí – protože Čína je nejvíce aktivní v indopacifické oblasti – víme, že se o to aktivně pokoušela nakupováním hlasů prostřednictvím tlačení některých politických kandidátů do popředí nebo diskreditací kritiků jiných politických kandidátů dezinformacemi,“ popsala Karásková.
„Tyhle věci již byly popsány a děly se – jestli se budou dít na evropské úrovni, zatím nejsme schopni říct, ale patrně je dobré být bdělý,“ dodala.
Aby se Evropa byla schopná proti dezinformacím efektivně bránit, měla by snaha o potlačování šíření podobných narativů jít ruku v ruce na národní i evropské úrovni, popsala pro EURACTIV.cz Karásková. „Na mezinárodní úrovni EU by se měla sjednotit pravidla a měl by vznikat tlak na ty členské státy, které například nejsou úplně ochotné v této oblasti konat,“ argumentovala.
Jedním z kroků, který Unie k větší kontrole nad působením cizích mocností na svém území již v minulosti udělala, byl tzv. evropský rámec pro prověřování investic (též screening investic). Ten výrazně ztížil přímé investice třetích zemí do mediálního sektoru, čímž by v něm mohly získat a případně i uplatňovat svůj vliv. Riziko ale ani tak není omezené úplně – součástí rámce nebyla například inzerce, ze které média získávají zásadní část svých příjmů.
Novým nástrojem, který by měl EU pomoci být vůči podobným hrozbám odolnější, by se měl stát i připravovaný balíček na ochranu demokracie, který aktuálně připravuje kabinet místopředsedkyně Evropské komise Věry Jourové.
„Posouváme se z bodu, kdy to nebylo vůbec ani přiznané jako téma, do toho, že se s tím snažíme poprvé něco dělat,“ odpověděla Karásková na otázku, zda je toto opatření v boji proti dezinformacím dostatečně ambiciózní. „Je to věc, která je potřebná – a která byla potřebná i před několika lety,“ okomentovala.
Přestože se Evropa snaží dohánět resty v ochraně svého informačního prostoru, stále tak prozatím činí pouze na dobře vysledovatelné rovině oficiálních médií. Kapitolou, která prozatím zůstává neprobádaná, pak zůstává působení neoficiálních profilů na sociálních sítích. Právě na nich se prozatím pozornost dominantně věnovala ruskému působení, zatímco Čína zůstávala opomíjená.Deepfake technologie se dostala do slovenského mediálního prostředí, zákon na ni zatím nemyslí