Prezidenti a premiéři se v Budapešti dohodli na plánu, jak posílit evropskou konkurenceschopnost. Pro Evropskou komisi připravili řadu úkolů, některé z nich s šibeničním deadlinem.
Evropská ekonomika na tom není moc dobře a je potřeba udělat poměrně radikální změny, aby do budoucna dokázala konkurovat svým rivalům, hlavně USA a Číně. Upozorňují na to dvě zprávy z nedávné doby od dvou italských expremiérů. Enrico Letta se věnoval vnitřnímu trhu Evropské unie a Mario Draghi její konkurenceschopnosti.
Podcast | Ekonom Navrátil: Doufám, že Draghiho zpráva vzbudí u politiků obavy a začnou jednat
Každému podobnému dokumentu hrozí, že zůstane pouze na papíře. Jak ale vyplývá z neformálního summitu Evropské rady, který se konal v pátek (8. listopadu) v Budapešti, prezidenti a premiéři zemí EU se tentokrát rozhodli vzít si italské nápady k srdci a minimálně se jimi inspirovat. Ví totiž, že Evropě opravdu teče do bot. „Jako by se nic nedělo, takto již pokračovat nelze,“ sami říkají.
Lídři tak představili tzv. Novou dohodu pro konkurenceschopnost Evropy, společný závazek a (často poměrně konkrétní) pokyny, na čem je potřeba v příštích letech zapracovat. Dohoda má 12 bodů a za pozornost stojí všechny.
Základem všeho je dobře fungující vnitřní trh, tento bod tak celý seznam otevírá. Trh, „hnací sílu investic, konvergence, růstu, konektivity a ekonomické odolnosti“, je podle lídrů potřeba dobudovat. Vyzývají proto Evropskou komisi, aby „do června 2025 předložila novou a komplexní horizontální strategii pro prohloubení jednotného trhu včetně plánu s jasným harmonogramem a milníky.“
Hned ve druhém bodě zdůrazňují důležitost investic, ve kterých Evropa kvůli různým překážkám zaostává, a jejich roli v růstu firem, inovacích a vytváření kritických technologií. Do roku 2026 má prý vzniknout jasný plán tzv. Evropské unie úspor a investic, která by zahrnovala jak bankovní unii, tak unii kapitálových trhů.
Evropané umí investovat jen „doma“. To už ale nestačí
Zároveň chtějí zajistit, aby EU zůstala průmyslovou a technologickou velmocí. „Za tímto účelem vyvineme evropskou průmyslovou politiku, která zajistí růst klíčových technologií budoucnosti, avšak zvláštní pozornost budeme věnovat i tradičním průmyslovým odvětvím procházejícím transformací.“ Komisi v tomto ohledu pověřili, aby co nejdříve přišla s komplexní průmyslovou strategií. Nový kabinet Ursuly von der Leyen to v plánu má, tzv. Clean Industrial Deal (Dohodu o čistém průmyslu) slíbila předložit už v prvních 100 dnech svého mandátu.
Asi nikoho nepřekvapí, že i v tomto plánu se mluví o zjednodušení regulací a snížení byrokracie pro firmy, toto téma je evergreen. Tentokrát by ale prý skutečně měla přijít „revoluce“. „Musíme přejít na vstřícné myšlení založené na důvěře a umožnit podnikům vzkvétat bez nadměrné regulace,“ slibují státy. Komise od nich dostala za úkol už v prvním pololetí roku 2025 předložit konkrétní návrhy, které by snížily administrativu pro firmy o 25 %.
Pátý bod mluví o „zvýšení naší obranné připravenosti a obranných schopností, zejména náležitým posílením naší technologické a průmyslové základny obrany.“ I tady dostala Komise úkol – zanalyzovat možnosti pro veřejné i soukromé financování takových plánů, a to „neprodleně“.
Evropa od svých globálních konkurentů „dostává na frak“ v inovacích a přelomových technologiích, i to lídři plánují změnit. Do roku 2030 tak chtějí splnit svůj cíl a dosáhnout u výdajů na výzkum a inovace úrovně 3 % HDP.
Co se týká energetiky, dekarbonizace a dosažení klimatické neutrality do roku 2050 prý musí jít ruku v ruce se strategickou energetickou suverenitou Evropy. Podle zemí je proto nutné vybudovat „skutečnou energetickou unii“ ve formě plně integrovaného trhu s energiemi. Cílem je zajistit cenově dostupné dodávky lidem i firmám. „Budou přijata naléhavá opatření k řešení situace vyplývající z vysokých a kolísavých cen elektřiny v Evropě a jejich příčin,“ slibují také prezidenti a premiéři.
V posledních pěti bodech lídři mluví o oběhovém hospodářství, urychlení digitalizace, vytváření kvalitních pracovních míst, ambiciózní obchodní politice a také o odolném zemědělství.
Nad rámec tohoto seznamu si také uvědomují, že všechny tyto plány musí nějak zaplatit. „K naplnění našich cílů jsme odhodláni prozkoumat a využít všechny nástroje: víceletý finanční rámec coby základní prostředek pro realizaci našich strategických priorit, unii kapitálových trhů k mobilizaci soukromého financování i větší zapojení Evropské investiční banky. Prozkoumáme vývoj nástrojů nových. Budeme i nadále pracovat na zavedení nových vlastních zdrojů,“ slibují lídři.
Právě poslední zmíněný bod nicméně jasně demonstruje, že jsou to často samy státy a jejich protichůdné národní zájmy, kdo pokrok, například zavedení nových vlastních zdrojů, zpomaluje. Pokud tedy vlády myslí své závazky z Budapešti vážně, v mnoha oblastech budou muset začít u sebe a možná „překousnout“ pár nepříjemných kompromisů.
EU neví, jak splatí svoje dluhy. Na řešení pracuje i česká europoslankyně