Austrálie kvůli zpackané daňové regulaci tabáku zažívá to, co Amerika v dobách alkoholové prohibice. EU se tomu musí vyvarovat, říká europoslanec Tomáš Kubín (ANO, Patrioti pro Evropu), který má v Evropském parlamentu jako zpravodaj na starosti směrnici o zdanění tabáku.
Jak byste zhodnotil, co se teď děje v Bruselu okolo regulace tabáku, a nejen té daňové, které se věnujete? Jde o souboj dvou ideologií, prohibice versus harm reduction, čili zákazy versus odstupňovaná regulace, pokud to úplně zjednoduším?
Já myslím, že jste to nazval hodně trefně – souboj dvou ideologií. Jedna strana si myslí, že se dá všechno vyřešit razantními kroky, především v oblasti daní, tedy zdražením. Musíme si ale připomenout, že vedle toho existují ještě produktová směrnice TPD nebo směrnice o přeshraniční reklamě a tak dále. Tato strana chce logicky a správně omezit kouření, ale podle mě se nesprávně zaměřuje na tu daňovou část. Moje přesvědčení, zkušenosti a data ukazují, že to není správná cesta. Regulovat něco daněním a dosáhnout jakési prohibice nikam nepovede, a určitě se dostaneme k tomu, proč si to myslím.
Na této „přísnější“ straně se nachází i Evropská komise, která navrhuje výrazné navýšení minimálních sazeb daní a razantnější regulaci alternativ, jako jsou e-cigarety nebo zahřívaný tabák. Dost vyhraněné názory na alternativy má hlavně komisař pro oblast zdraví Olivér Várhelyi, který tvrdí, že jsou stejně škodlivé jako klasické kouření. Nedávno zamířil k vedení Komise dopis skupiny expertů, který varuje, že Várhelyi v této věci šíří nepravdy.
A nejde o první otevřený dopis, první vzniknul začátkem září. Bylo pod ním podepsáno asi 85 zvučných jmen a mluvil v podstatě o tom samém – nestavějte „náhražky“ na úroveň klasické cigarety, není pravda, že škodí stejně. Ještě doplním, že konkrétně oblast zdanění pan Várhelyi ve své pravomoci nemá, to je pan komisař (pro klima Wopke) Hoekstra. I ten ale na svém LinkedIn profilu asi před půl rokem sdílel podobně razantní prohlášení. Myslím si, že tento přístup je nepřesný a zavádějící, i lékaři říkají, že to není pravda. Například zahřívané produkty jsou skutečně výrazně méně škodlivé, až o 90 %. Taková polarizovaná mediální prohlášení komisařů podle mě konstruktivní debatě škodí a rozhodně nepřispívají k objektivním politickým rozhodnutím.
Komise v tomto ohledu následuje linku Světové zdravotnické organizace (WHO), která prosazuje různé zákazy nebo alespoň přísnou regulaci alternativ celosvětově, zkrátka se staví do toho „prohibičního tábora“. Je také velmi ostrá vůči tabákovému průmyslu. Kampaň WHO je poměrně důkladná, všiml jsem si například, že na svém webu sleduje, kolikrát jste se sešel se zástupci průmyslu.
To je správně, a já taky pilně a velmi svědomitě vyplňuji všechny schůzky, jak by poslanec měl. Zároveň ale platí, že potřebujete slyšet názory všech stran. Při regulaci škodlivých produktů musíte například vědět, s čím dalším jejich producenti přijdou, musíte znát jejich myšlenkovou stopu. Ve zprávě, kterou jsem teď čerstvě nahrál do systému a bude se 19. března projednávat na výboru, jsem také vypsal, s kým vším jsem se potkal. Kromě tabákového průmyslu to byla třeba iniciativa Smoke Free Partnership, se kterou mám, myslím, dobré vztahy.
A řeknu ještě jednu věc. Ve chvíli, kdy jsem se stal zpravodajem a bylo to potvrzeno, tak jsem veškeré schůzky s tabákovým průmyslem zarazil. Slušně jsem jim vysvětlil, proč už se s nimi potkávat nechci.
Na druhé straně „barikády“ jsou zastánci zmíněného principu harm reduction, tedy myšlenky, že celkové dopady na veřejné zdraví minimalizujeme díky tomu, že různé druhy nikotinových produktů budeme regulovat podle míry jejich škodlivosti. Tento přístup kromě řady expertů často tlačí i sám tabákový průmysl, protože na nové výrobky přeorientovává svůj byznys. Nezaslouží si tento fakt určitou opatrnost, například v kontextu toho, že roste podíl mladých, kteří užívají nikotin, často právě v nějaké moderní formě? V Česku je to každý druhý ve věku 15–24.
Bylo by zvláštní, kdyby průmysl nereagoval na to, jak se vyvíjí legislativa, a nevymyslel si něco, co mu umožní dál provozovat byznys. Proto se vůbec nedivím tomu, že před časem firmy přišly se zahřívanými produkty, tu byznysovou stránku asi nemůžeme kritizovat. Je ale třeba sledovat jednu věc – legislativa musí být tak pevná, aby průmyslu nedovolila využít nějaké mezery a obejít pravidla.
Pokud jde o zahřívaný tabák, konzultoval jsem toto téma s odborníky na závislosti, plicní choroby. Samozřejmě je škodlivý, ale opravdu jen zlomkem toho, co jsou cigarety, které jsou nejhorší zlo na světě v tomto směru. Je jenom dobře, když od nich lidé přejdou k něčemu jinému.
Teď ale zdvižený prst. Máme tady také ještě jiné produkty – likvidy, vapy. A ty jsou podle mých zjištění, kdy se tématu posledního tři čtvrtě roku věnuji, jasnou vstupní branou pro mládež do světa nikotinu. A je to velký problém, protože se to dá jednoduše schovat do kabátu, dá se to strčit do kapsy. Mám fotku z jednoho obchodu v Českých Budějovicích, kde se likvidy prodávají v barevných krabičkách s obrázky herních figurek, hned vedle počítačových her, sluchátek nebo powerbank. To je něco zoufalého, čemu je potřeba zamezit.
Když zvednu daně u cigaret, které užívají hlavně dospělí, tak je opravdu nepřiměji úplně přestat kouřit. Oni se ceně přizpůsobí a když překročí nějakou hranici, začnou hledat nelegální produkty. U mládeže to ale fungovat může. Ve chvíli, kdy ten produkt bude opravdu stát hodně peněz, tak už za to svoje týdenní kapesné pravděpodobně neutratí, pokud si k němu nenajdou jinou cestu. Takže zrovna u těch likvidů by to zdanění zcela výjimečně fungovat mohlo. Samozřejmě zase může vzniknout příležitost pro nelegální trh, to je nekonečný koloběh.
Takže když to zjednoduším. Cigarety – trestat, vyhnat, smrdí, škodí. Zahřívaný tabák – pojďme dospělým lidem a stávajícím kuřákům umožnit od cigaret odejít k něčemu méně škodlivému. A pojďme zabrzdit mladé lidi, aby do tohoto světa vůbec vstoupili.
Kypřanům nezávidím
Teď už přímo k daňové směrnici, označované jako TED (Tobacco Excise Directive) či TTD (Tobacco Tax Directive). Můžete popsat, jak ta pravidla fungují dnes a co nového může přijít?
Ony jsou to v podstatě dvě směrnice. Jedna je administrativní a pouze říká, čeho se týká ta druhá, takže té si všímat nemusíme. Ta důležitější, která se teď reviduje, stanovuje minimální sazby (spotřební daně na tabák v EU, pozn. red.). Vzhledem k tomu, že je už prastará, tak se revidovat musí. Předhonila ji inflace, ceny, nastavení daní v různých státech i vznik nových produktů, na které zatím nemyslí. Aby dobře fungovala i do budoucna, musí se na to jít velmi opatrně.
Podstatné je, že ta moje zpráva, nebo spíše naše zpráva jako Evropského parlamentu, není nikterak závazná. Máme pouze konzultační roli (EP poskytuje tzv. stanovisko, pozn. red.), shodnout se musejí hlavně členské státy v Radě, a to jednomyslně. V tomto směru rozhodně nezávidím kyperskému předsednictví, protože musí řešit opravdu velký názorový souboj mezi zeměmi. S předsednictvím jsem v úzkém kontaktu, konzultujeme, jakým směrem se to vyvíjí, a musím říct, že ve valné části věcí se shodneme.
Jak už jsem zmiňoval, v březnu půjde moje zpráva na výbor, a poté oficiálně začne práce stínových zpravodajů, přijdou na řadu pozměňovací návrhy. V červnu bychom chtěli zprávu na výboru odhlasovat. Potom je to ale trochu nejasné, protože Kypr by chtěl mít úplně hotovo už v červnu, což jde proti našemu původnímu parlamentnímu harmonogramu, se kterým jsem počítal. Vzhledem k tomu, že naše stanovisko není závazné, tak by nevadilo, pokud bychom ho odhlasovali na plénu až v červenci, ale zní to trochu divně a nelogicky. Každopádně se teď snažím to celé uspíšit. Samozřejmě důležitý je hlavně výsledek v Radě.
Kypřanům končí předsednictví posledního června, tak možná proto tlačí na co nejrychlejší průběh.
Pokud by to nestihli, nastal by z politického hlediska hodně velký zlom, protože další na řadě jsou Irové. A ti, jak víme, společně s Francouzi velmi stojí o to, aby se sazby EU zvedly co nejvíce (protože už sami mají sazby velmi vysoké, pozn. red.). Já si z toho vždycky dělám legraci a říkám, že když si to sami pokazili, tak chtějí, aby si to pokazili i ostatní. Doufám tedy, že to Kypřané stihnou a k nějakému výsledku dojdou.
Samozřejmě nejzajímavější na tom je, že tady to vůbec není o souboji politických frakcí, pravá, levá, zelená, nevím jaká, ale uvnitř těch frakcí o názoru jednotlivých států. Musím ale říct, že signály od mých kolegů stínových zpravodajů jsou zatím pozitivní.
Takže sanitární kordon kolem frakce Patriotů se nijak neprojevuje? Nevidíte žádné překážky spolupráce?
Zatím ne. S mými dosavadními podněty nikdo problém neměl, ani stínoví zpravodajové z frakcí, které mají cordon sanitaire (zákaz spolupracovat s určitými frakcemi, pozn. red.) přímo písemně kodifikovaný, to znamená Renew, zelení a S&D. Ale uvidíme.
Radost z té politické situace uvnitř Parlamentu nemám, protože si myslím, že čím víc názorů se do toho vnese, tím je ten dokument robustnější. Takže i názor, se kterým bych nesouhlasil, bych byl rád, aby tam zazněl.
Jak jste se k této legislativě vůbec dostal?
Já jsem se zajímal spíš obecně o téma behaviorálního danění, tedy když se někdo snaží daněmi ovlivnit to, jak se spotřebitel, občan chová. V určité fázi předvolební kampaně v Česku se objevil nápad na zdanění sladkých nápojů, příliš slaných a tučných potravin. A když se potom objevilo, že se bude dělat revize TTD, tak jsem se o toto téma v rámci výboru ECON přihlásil, chtěl jsem být stínovým zpravodajem za frakci Patriotů. I k mému překvapení ale naše koordinátorka potom dokázala tento spis pro nás urvat.
Takže z politického hlediska si myslím, že se jedná o signál určitého lámání některých zdí, alespoň u některých politických skupin. U jiných to tak ještě bohužel není.
Jak tedy zatím hodnotíte průběh vyjednávání o směrnici? Například newsletter Reguluju popisuje, že kompromisní znění, se kterým se teď pracuje, je mírnější, než navrhovala Komise. Jak to podle vás dopadne?
Já si myslím, že Komise šla do jednání už s tím, že tu daňovou laťku (číselné hodnoty ve zmíněném newsletteru, pozn. red.) nastaví výše, a ona se pak v rámci kompromisů sníží. Myslím si, že nakonec převládne rozumný názor, který říká „pojďme se pokusit regulovat spotřebu cigaret, ale ne tak, abychom s vaničkou vylili i dítě“.
Abychom nedopadli jako v Austrálii a podobně, kde to vedlo ke zvýšené kriminalitě. Ve chvíli, kdy cena na vstupu, to znamená materiál, energie, pracovní síly, zůstává stejná, a pomocí daní uměle navýším maloobchodní cenu, tak v podstatě zvyšuji marži organizovanému zločinu. Tohle si musí uvědomit všichni, kdo s tím pracují. Některé státy si daně navýšily tak zoufale vysoko, že mají velký problém s nelegálním obchodem, s padělky, a chtějí to zachránit tím, že i ostatní budou mít ty daně vysoké. Ne, tím se to nezachrání. Minimální sazby na EU úrovni se musí nastavit zkrátka tak, aby nedošlo k příliš rychlému zdražení v těch zemích, které teď daní málo, ale aby se to zároveň srovnalo napříč celou EU.
Druhá věc, která se už netýká mojí práce ve výboru ECON, je pak to, jakými dalšími způsoby bojovat s kouřením, jak snižovat prevalenci a zajistit, aby nevznikali noví uživatelé, hlavně mladí. To ale přijde až s produktovou směrnicí TPD (revize je avizovaná na druhou polovinu letošního roku, pozn. red.) a další legislativou.
V podcastu hnutí ANO jste říkal, že v Česku je zdanění tabáku a alternativ nastavené dobře, ale že nečekáte, že by se celá EU českým přístupem inspirovala. Proč?
Protože si myslím, že na to už je trochu pozdě. My jsme začali už za předminulé vlády, kdy se nastavil postupný daňový kalendář (zvyšování spotřební daně u různých produktů, pozn. red.). Průmysl i obchodníci s ním mohou dobře pracovat, protože ví, kdy a jak se co změní, mohou se připravit na nové ceny. Včas jsme sáhli i po danění náhradních produktů včetně vapů. Šli jsme na to rozumnou českou cestou. EU se tedy inspirovat může, ale stejný kalendář už zkrátka nestíhá.
Ani u nás to ale není ideální, ještě pořád se vyplácí dovážet z Polska. Ale rozhodně nemáme takové problémy jako jinde. Bavil jsem se se zástupcem polské celní správy o tom, co se u nich děje na trase z Běloruska – to jsou neuvěřitelné věci. Pašuje se přes tunely, drony, vyplatí se dokonce přecházet hranici 70krát za den se dvěma krabičkami cigaret v kapse. To je ještě legrační.
Co ale legrační není, to je skutečně Austrálie, kde zakouší to, co Amerika ve 20. letech 20. století, tedy dopady šílené prohibice. Zdražení je opravdu extrémní, krabička stojí asi 40 euro. Marže gaunerů jsou obrovské, za loňský rok bylo vypáleno asi 250 obchodů. Strašné.
Nemorální pohled na daně
Jak to vlastně vypadá s nápadem Komise přesunout 15 % z vybrané spotřební daně na tabák ve členských státech do unijního rozpočtu (tzv. TEDOR)? Chce tímto způsobem vytvořit nový „vlastní zdroj“ EU.
Žije to dál, zatím to nikdo nezaříznul. Z mého hlediska je to vysoce nemorální záležitost. Teorie těchto spotřebních daní říká, že stát by měl vybrat jen tolik daní, aby to pokrylo jeho náklady na externality. To znamená na léčbu chorob, na prevenci, na následky a tak dále. Takhle by to bylo ideální, ale nefunguje to tak. Každý stát jásá, každý ministr financí si mne ruce a plánuje, za co jiného tyto vybrané peníze utratí. A teď by si z toho měla ještě část brát Evropská unie? Sama říká, že by tyto prostředky využila na splácení dluhu, na pomoc Ukrajině. Nic proti tomu, pomáhat je v pořádku. V tu chvíli jsem si ale vzpomněl na britský seriál Jistě, pane ministře, kde se říká, že kuřáci jsou hrdinové, protože obětují vlastní zdraví pro dobro státního rozpočtu. To je něco strašného podle mě.
Doufám tedy, že ten TEDOR půjde jiným směrem a tabáku se týkat nebude. Na jednu stranu chceme mít daně hodně vysoké, aby lidé přestali hulit, a na druhou říkáme „honem nám sem přihrajte těch 15 %, potřebujeme si vylepšit rozpočet“. EU musí hledat nové vlastní zdroje někde úplně jinde.