V Česku neexistuje psané pravidlo, který ústavní činitel by měl být šéfem národní delegace na nejvyšším setkání Severoatlantické aliance. Podle experta ale platí nepsaná dohoda, že zatímco v Evropské unii reprezentuje Česko předseda vlády, na půdě NATO je to prezident. Tuto dohodu se pokusil letos rozvrátit český ministr zahraničí kvůli svým politickým cílům. Ukazuje se však, že bezvýsledně.
„Myslím si, že na nadcházejícím summitu NATO, který proběhne v červenci, by neměl být šéfem české delegace prezident České republiky, ale předseda vlády,“ řekl na konci ledna ministr zahraničí Petr Macinka (Motoristé sobě). Vrcholil tím spor mezi Macinkou a prezidentem Petrem Pavlem ohledně jmenování Filipa Turka ministrem životního prostředí.
Macinka se pak prostřednictvím prezidentova poradce Petra Koláře snažil jmenování Turka vymoci nočními SMS zprávami, ve kterých hrozil „překvapivými důsledky“, pokud prezident jeho žádosti nevyhoví. Ve hře měly být i zahraniční kompetence hlavy státu, jako vedení delegace na summitech Severoatlantické aliance.
Nicméně, téměř záhy po vyústění konfliktu předseda vlády Andrej Babiš (ANO) řekl, že nadále platí dohoda, že na summit NATO v Turecku pojede prezident. To ostatně vyplývá i z dlouhodobé nepsané dohody mezi Úřadem vlády a Pražským hradem, jak popisuje pro Euractiv.cz bezpečnostní expert Univerzity Karlovy Jakub Landovský.
Delegaci vede prezident
„Už od vstupu Česka do Evropské unie platí rozdělení, že na unijní půdě zastupuje Česko premiér a na alianční půdě reprezentuje zemi prezident,“ přibližuje Landovský. Landovský působil víc než dekádu v bruselské centrále NATO jako český vyslanec.
Euractiv kontaktoval i české zastoupení při NATO, nicméně odpovědi na dotazy zaslalo nakonec ministerstvo zahraničí. „Jedná se o schůzku na úrovni HOSG = Heads of State and Government. Obě možnosti jsou z hlediska NATO rovnocenné a jedná se o vnitropolitické rozhodnutí jednotlivých členských států,“ sdělil redakci mluvčí rezortu Adam Čörgő.
Faktem ale zůstává, že Česko zastupování státu na summitech nemá v oficiálních dokumentech či Ústavě nijak definované.
„Vždy se respektovalo, že delegaci veden prezident. Někdy tam s ním byl i premiér nebo jiní členové vlády, ale prezident měl ty nejvyšší pocty,“ dodává Landovský. Jestli to tak bude i letos v červenci zatím není zřejmě, složení delegace teprve vytváří.
NATO se do vnitrostátních záležitostí nevměšuje
Ministr zahraničí Macinka chtěl téma otevřít přímo před generálním sekretářem NATO Markem Ruttem během schůzky na konci ledna. Jak se však ukázalo, Rutte s Macinkou téma nakonec neřešil. „Tak já myslím, že předmětem schůzky bylo mnoho daleko důležitějších věcí,“ reagoval Macinka na dotaz, zda účast Pavla na červencovém summitu byla tématem schůzky. Ministr Macinka dodal, že nejde úplně o téma k debatě právě s generálním tajemníkem, „protože jemu je to víceméně asi jedno“.
Landovského to nepřekvapilo. „Jak členské země NATO, tak i vedení aliance se do vnitropolitických záležitostí zemí nevměšují. A ani jsem nezachytil žádnou debatu z prostředí NATO, která by se týkala sporu Macinky a Pavla,“ říká Landovský.
„V zahraničí jsme žádné dotazy nezaregistrovali a ani je nepředpokládáme. Partneři přirozeně respektují, že se jedná o vnitropolitickou záležitost,“ dodal mluvčí rezortu zahraničí Čörgő.
Očekáváme útlý formát summitu
Summit NATO se uskuteční 7. a 8. července v turecké Ankaře. Nebude sice tak „klíčový“ jako loňský summit v Haagu, kde se řešila výše výdajů, kterou členské země NATO vydávají na obranu, tématem nicméně bude akceschopnost aliance.
„Červencový summit NATO se bude opět věnovat především obranně a odstrašení a sdílení obranného břemene. Očekáváme opět útlý formát se střídmým počtem doprovodných akcí,“ upřesnil mluvčí ministerstva zahraničí.
I Landovský upozorňuje, že letošní summit bude zaměřen na analýzu stavu kolektivní obrany, než na nové cíle. „Bude se řešit hlavně aktuální fungování v rámci obranných závazků. Loňské cíle jsou nastavené dobře a teď se bude hodnotit, jak je členské státy plní,“ dodává Landovský.
Loni se země NATO dohodly na výrazném navýšení výdajů na obranu. Do roku 2035 by měly přímo do obrany investovat alespoň 3,5 procenta HDP, dalších 1,5 procenta HDP by potom měly směřovat do infrastruktury dvojího využití, třeba do mostů, dálnic nebo digitálního spojení.
Podle posledních informací tuto hranici zatím neplní ani jeden členský stát aliance. Nejblíže hranici mají Polsko a Litva, oba státy dávají víc než čtyři procenta HDP na obranu. Česko podle loňských čísel splnilo hranici dvou procent, kterou dříve aliance uváděla jako minimálně potřebnou na udržení akceschopnosti bloku.
Tento obsah byl publikován v rámci projektu Eastern Flank EU Reporting (EFER), na kterém spolupracují redakce Delfi (Litva), Delfi (Lotyšsko), Espress (Rumunsko), EUBrief (Slovensko), Faktabaari (Finsko), Focus Europe Poland (Polsko), Napunk (Slovensko), Pro News Bulgaria (Bulharsko) a Update EU (Česko). Projektový obsah naleznete také na webu EastFlank.eu. Více informací najdete zde.
