Rusko se prvního zločinu agrese proti Ukrajině dopustilo již v roce 2014 okupací Krymu. Po vypuknutí totální ruské invaze v únoru 2022 se však vyvození odpovědnosti vysokých ruských představitelů stalo jednou z hlavních priorit ukrajinské mezinárodní politiky.
Rusko může v Radě bezpečnosti OSN vetovat rezoluce a Mezinárodní trestní soud (ICC) stále nemá pravomoc soudit trestný čin agrese. Navíc Rusko po anexi Krymu odvolalo svůj podpis Římského statutu – smlouvy, která zřídila Mezinárodní trestní soud a definovala jeho pravomoci. Ukrajina a její spojenci tedy hledají jiné možnosti, jak dosáhnout spravedlnosti.
V lednu 2023 vedla ukrajinská delegace spolu se zástupci Evropské komise, Rady Evropy a dalšími právními experty první zasedání základní skupiny, která usiluje o zřízení zvláštního tribunálu pro zločin agrese proti Ukrajině v rámci Rady Evropy.
Začátkem února 2025 se pak konalo 13. zasedání této skupiny. Na základě toho Evropská komise oznámila, že účastníci položili právní základy pro zřízení tribunálu a dohodli se na klíčových prvcích „Schumanova návrhu statutu“, hlavního právního dokumentu budoucího tribunálu. Závěrečné zasedání je naplánováno na březen.
Zatímco Rada Evropy a ukrajinští představitelé doufali, že tribunál bude zřízen ještě letos, postoj USA k Ukrajině se změnil poté, co prezident
Donald Trump odmítl uznat, že válku rozpoutala právě ruská agrese.
Ukrajinské médium Gwara hovořilo s právními experty o budoucnosti tribunálu a o výzvách, kterým Ukrajina a základní skupina čelí ve snaze dohnat Rusko k odpovědnosti.
Zapojení Spojených států není jisté
Američtí zástupci v OSN odmítli označit Rusko za agresora a 24. února hlasovali proti ukrajinské rezoluci odsuzující agresi Moskvy.
Andrij Michejev, expert na mezinárodní právo z Mezinárodního centra pro ukrajinské vítězství, tvrdí, že současný americký postoj není překvapením. Otázka zřízení tribunálu se ale může stát nástrojem pro budoucí vyjednávání a Spojené státy jej mohou aktivně využít, zejména během bilaterálních rozhovorů s Ruskem.
„Je poměrně snadné předvídat, že otázka tribunálu bude při jednáních nastolena“, říká Michejev. Spojené státy podle něj mohou Rusku „prodat“ myšlenku, že budou proti vzniku tribunálu a Rusko jim na oplátku ustoupí v něčem jiném.
„Je to velmi pravděpodobný scénář, a proto nyní nejdůležitější otázkou při zřizování tribunálu není jeho statut, klíčové instituce nebo předpisy, ale rychlost, s jakou může být zřízen,“ dodává expert.
Michejev tedy tvrdí, že je životně důležité zajistit vznik tribunálu dříve, než se stane předmětem vyjednávacího nátlaku. „Tribunál, který již existuje a má statut, známý seznam soudců a účastnických zemí, bude velmi těžké zrušit. Zároveň je velmi snadné zbavit se tribunálu existujícího v podobě pouhé myšlenky.“
Deník The Telegraph 21. února napsal s odvoláním na západního představitele, že během 13. zasedání základní skupiny američtí velvyslanci odmítli označit Rusko za agresora. Nicméně platí, bez uznání agrese se Spojené státy nemohou podílet na udělení jurisdikce tribunálu k jejímu vyšetřování. Dle evropských diplomatů by ztráta Spojených států byla pro projekt velkou ránou. Zapojení evropských zemí je však rovněž klíčové.
„Ukrajina využívá evropský systém ochrany lidských práv, takže zastoupení zemí na evropském kontinentu je pro Ukrajinu prvořadé,“ říká
Oksana Červjaková, zástupkyně ombudsmana v Charkovské oblasti.
Červjaková také zdůrazňuje, že rozsáhlé zapojení Rady Evropy a 40 zemí je již samo o sobě signálem, že „vojenské a politické vedení země agresora bude dohnáno k odpovědnosti“.
Ruské dezinformace
Vladimir Putin i díky nové pozici Washingtonu pomalu opouští politickou izolaci a evropští lídři jako
Viktor Orbán a
Robert Fico chtějí, aby Ukrajina byla nárazníkem mezi Ruskem a Západem. Právníci a experti na lidská práva mezitím zdůrazňují, že hlasité upozorňování na ruské válečné zločiny a pohánění Moskvy k odpovědnosti je nadále důležité.
27 minus 1. Lídři zemí EU vyzvali Rusko k ukončení války, Orbán se opět nepřidal
Během tří let plnohodnotné invaze Rusko jen v Charkovské oblasti zabilo 2 809 lidí a zničilo více než 37 000 obytných budov.
Právní expertka Charkovské skupiny na ochranu lidských práv
Tamila Bespala upozorňuje, že podle jejích zkušeností z rozhovorů s právníky z jiných zemí „ne všichni věří, že na Ukrajině probíhá skutečná válka, a že všechny zde spáchané zločiny se skutečně staly.“ Vyřešit to je podle ní možné pouze vnesením více světla do důsledků ruské agrese.
Rusko systematicky lže a popírá odpovědnost za páchání válečných zločinů v různých jazycích a prostřednictvím různých médií.
Na Ukrajině už mají lidé s řešením dezinformací zkušenosti, tvrdí Červjaková. „Evropa je však daleko od frontové linie, a čím dál jsou lidé od fronty, tím větší důvěryhodnost mají zprávy z ukrajinských, ruských a dalších zdrojů“. Pokud jde o tribunál, dodává, „že je samozřejmě jasné, že část úsilí agresora bude směřovat k jeho zablokování. To ale neznamená, že musíme zpomalit a nedělat nic.“
Podle Michejeva musí dát Evropa jasně najevo, že „žádné mírové dohody, žádné kompromisy nebo příměří, kterých by mohlo být nyní dosaženo, nemohou vymazat zločiny, které již byly spáchány“.
„Soudnictví a spravedlnost musí stát nad politikou a nad politickými kompromisy. Proto je nezbytné, aby byl tribunál vytvořen, aby fungoval a jeho práce vedla k vynesení rozsudků. Pro Evropu je důležité ukázat své pevné přesvědčení v této záležitosti,“ apeluje expert.
Čím více informací má Rusko, tím více překážek se objeví
Mnoho zemí pomáhá Ukrajině s výměnou válečných zajatců s Ruskem nebo s návratem dětí, které Rusko uneslo z okupovaných ukrajinských území. Tyto země ale často nechtějí, aby byla jejich pomoc veřejně známá. Stejně tak málokdo ví, kterých konkrétních 40 států je do základní skupiny zahrnuto.
Tamila Bespala se domnívá, že jednou z hrozeb pro budoucí existenci tribunálu je tlak, který by Rusko mohlo vyvinout na země podporující jeho vznik.
Červjaková souhlasí s tím, že omezené množství veřejně dostupných informací o účastnících a o obsahu budoucího statutu tribunálu je nezbytné pro minimalizaci překážek při jeho založení. „Čím méně informací mají ti, kdo chtějí proces narušit, tím méně překážet vznikne během jeho vytvoření,“ vysvětluje.
„To, co vyslanci zemí říkají, dělají a k jakým závěrům docházejí, musí být však známo vedení jejich států,“ zdůrazňuje Michejev. Například v případě Německa to „musí být promyšlený postoj Bundestagu, německého ministerstva zahraničí a ministerstva spravedlnosti, který je prostřednictvím tohoto vyslance sdělován“.
Michejev také věří, že takto nastavená odpovědnost a transparentnost zajistí předvídatelnost a konzistenci postojů zúčastněných států a umožní najít správné zaměření diplomatické spolupráce.
Imunita podle mezinárodního práva a další obavy
Zvláštní tribunál má pravomoc překonat imunitu vysoce postavených ruských politiků, včetně Putina, premiéra
Michaila Mišustina a šéfa ruského ministerstva zahraničí
Sergeje Lavrova. Podle odborníků je právě otázka imunity nejkontroverznější aspekt při zakládání tribunálu.
Vyslanci některých zemí se obávají, že vytvoření regionálního tribunálu by mohlo vytvořit precedens, na jehož základě by podobné instituce mohly být použity k vyšetřování politických představitelů jejich vlastních zemí za zločin agrese. Mezi vyslanci panují také obavy z možných důsledků ze strany Ruska. A nakonec se objevuje také otázka, nakolik budou rozhodnutí tribunálu o zatýkání či zadržení politických lídrů považována za legitimní. V současnosti tribunál podporuje pouze 40 států, což znamená, že nemá patřičné mezinárodní pokrytí jako předchozí instituce (např. Římský statut ratifikovalo 60 zemí).
„Mluvíme o 40 státech v rámci Rady Evropy. I když je rada mocná organizace, zůstává regionální. Tribunál nepodporuje dostatek zemí mimo Evropu,“ zmiňuje Michejev. „Existují však velké naděje, že se další státy připojí, jakmile bude tribunál založen.“
Další výzva je dle něj nedostatek konsensu, pokud jde o souzení obviněného v nepřítomnosti, což minulé tribunály téměř vůbec řešit nemusely.
Michejev dodává, že „kromě trestu odnětí svobody musí dojít ke konfiskaci majetku, pokutám a vytvoření kompenzačního fondu pro oběti agrese, alespoň podle modelu ICC.“
Nedostatečná pozornost je podle něj věnována i možnosti uznání viny za zločin agrese posmrtně. „Agrese je nejzávažnější zločin, otec všech ostatních zločinů. Pouhé zastavení vyšetřování jen proto, že osoba zemřela, je špatné. Měl by existovat alespoň závěr komise, který by, i bez plnohodnotného rozsudku, konstatoval, že pokud by daná osoba byla naživu, byla by shledána vinnou. Jakýsi kvazi-verdikt. Teprve pak bude dosaženo spravedlnosti,“ dodává expert.
V současné době Rada Evropy a Evropská komise, stejně jako ukrajinské politické vedení, kladou na zřízení „zvláštního tribunálu“ značný důraz. V roce 2023 Rada Evropy vytvořila Registr škod způsobených agresí Ruské federace proti Ukrajině a v současnosti také vyvíjí mechanismus pro kompenzaci těchto škod. Generální tajemník Rady Evropy
Alain Berset pro ukrajinské médium European Pravda uvedl, že ambicí Rady je zřídit tribunál ještě letos.
„Ruská federace porušuje mezinárodní humanitární právo každý den. Ale zatím nevidíme žádné důsledky. Mezinárodní společenství se musí zamyslet, co s tím udělat. Na této úrovni mohou být produktivní pouze dohody a jednota v rozhodování mezi státy,“ říká Oksana Červjaková.
„Ukrajina si svou krví říká o nové normy pro mezinárodní právo. Co je však pro Ukrajinu dnes jasné, je tato nehorázná nespravedlnost, která trvá již nějakou dobu. Svět musí konečně uznat, že stávající normy nefungují,“ dodává.
Trest za válku: Jak jde čas s protiruskými sankcemi
