Volební podzim: Italské vládní zemětřesení, švédský test a krasojízda rakouského prezidenta

Dvě z nejsilnějších evropských zemí, Británie a Itálie, budou mít na podzim nové lídry, a mohou tak změnit svoji mezinárodněpolitickou trajektorii. Zásadní změny ale možná díky volbám nastanou i v dalších zemích starého kontinentu.Evropští fanoušci volebních klání se na podzim rozhodně nudit nebudou. Novou vládu budou vybírat voliči ve Švédsku, Lotyšsku, Bulharsku či Bosně a Hercegovině, nového prezidenta pak v Rakousku nebo Slovinsku. V mnoha dalších zemích včetně Česka zároveň proběhnou různé komunální a regionální volby. Hlavní pozornost nicméně míří na Spojené království a na Itálii. Konec Borise Johnsona se čekal poměrně dlouho, britský premiér nakonec váze svých skandálů podlehl na začátku července. Od té doby se neustále zužuje seznam kandidátů, kteří by ho v čele Konzervativní strany, a tím pádem i v čele vlády, mohli nahradit. V současné době už jde pouze o duel, který se rozhodne na začátku září. Konzervativci si vyberou mezi bývalým ministrem financí Rishi Sunakem a současnou ministryní zahraničí Liz Trussovou. Váhy jsou prozatím nakloněné ve prospěch populárního exšéfa státní pokladny.

Británie nezvládá plnit brexitovou dohodu, EU zahájila další právní kroky

Italský premiér Mario Draghi na rozdíl od Johnsona skončil v podstatě nečekaně. Jeho kabinet zkolaboval ve druhé polovině července poté, co se ministerskému předsedovi nepodařilo získat podporu svých koaličních partnerů při hlasování o důvěře v parlamentu. 25. září tak přijdou na řadu předčasné volby. Jak píše server Politico, odchod Draghiho „uvrhl zemi do několikaměsíčních zmatků a oslabil vedení Evropy v kritické době“. Na leadership bývalého prezidenta Evropské centrální banky se na evropské úrovni skutečně velmi spoléhalo, budoucí role Itálie při řešení současných krizí je tak nejistá. Pro vítězství ve volbách si totiž jde předem domluvená koalice složená z krajně pravicové strany Bratři Itálie pravděpodobné budoucí premiérky Giorgii Meloniové, pravicové Ligy Mattea Salviniho a středopravicového uskupení Vzhůru Itálie Silvia Berlusconiho. S příchodem takové vlády velmi pravděpodobně ochladne italská podpora pro Ukrajinu, není jisté ani dotažení zásadních ekonomických reforem.

Co se chystá u sousedů

K volebním urnám půjdou také Rakušané, na začátku října si vyberou nového prezidenta. Vše nicméně naznačuje tomu, že „nový“ ve skutečnosti nebude. Alexander Van der Bellen si kráčí pro jasné znovuzvolení, některé průzkumy mu dokonce předpovídají celkové vítězství už v prvním kole. „Je bezpochyby velmi populární, a velkou výhodu má i v tom, že nemá silného protikandidáta. I když je bývalým předsedou strany Zelených, ve svém prvním volebním období vystupoval vždy velmi nadstranicky, opatrně a diplomaticky. Je tedy přijatelný pro většinu stran politického spektra,“ vysvětlila redakci vedoucí katedry německých a rakouských studií na Institutu mezinárodních studií FSV UK Zuzana Lizcová. Relevantní politické strany, kam patří lidovci ÖVP, sociální demokraté SPÖ a Zelení, tak neměly potřebu stavět své vlastní kandidáty, a Van der Bellena vesměs podpořily. Výjimku představují pouze Svobodní FPÖ, které bude reprezentovat Walter Rosenkranz. Tomu zatím průzkumy přisuzují okolo 20 %, stávajícího prezidenta tak patrně neohrozí. „S čím může mít Alexander Van der Bellen problém, to je volební účast. Ve chvíli, kdy se výsledek zdá být takto jasný, tak řada voličů ztrácí motivaci k volbám přijít,“ upozornila Lizcová na možný zádrhel v krasojízdě současné hlavy státu.

The Capitals: K přiblížení Balkánu k EU přispěl i tlak Vídně, tvrdí ministryně

Říjnové volby čekají také na druhou největší a zároveň čtvrtou nejlidnatější německou spolkovou zemi, Dolní Sasko. Tam od roku 2013 nepřetržitě vládnou sociální demokraté SPD, v posledním období ve velké koalici s křesťanskodemokratickou CDU. Aktuální prognózy (SPD 30 %, CDU 27 %, Zelení 22 %) ukazují, že sociální demokraté by v případě vítězství mohli se Zelenými sestavit pohodlnou většinu. „V tuto chvíli je to nejpravděpodobnější varianta. V posledních měsících se nicméně ukazuje, že preference CDU spíše stoupají a u sociální demokracie spíše klesají,“ popsala aktuální trend Lizcová. Výsledek může napovědět, jakým směrem se bude do budoucna ubírat politika v celém Německu, v jehož čele nyní stojí sociální demokrat Olaf Scholz. „Zemské volby bývají vždycky interpretovány jako určitý signál pro celostátní politiku, ale většinou je tak interpretují ti, kterým se to zrovna hodí. Neúspěšné strany se naopak snaží význam zemských voleb snižovat,“ řekla Lizcová s tím, že tento typ voleb většinou nerozhodují celostátní témata, ale ta zemská, stejně jako výrazné lokální osobnosti.

A co na severu?

„Velké“ volby čekají na Švédy, kteří si 11. září vyberou nové složení svého parlamentu nazvaného Riksdag. Přestože situace ve vládě byla v současném období velmi turbulentní – vystřídalo se několik kabinetů a dva premiéři – procentuální podpora politických stran zůstává od minulých voleb téměř nezměněná.Jak ukazuje graf webu Politico, sociální demokraté (S) se dlouhodobě drží okolo 30 %, následuje středopravicová Umírněná strana (M) s přibližně 19 % a nacionalističtí Švédští demokraté (SD) s 18 %. Na sociálnědemokratickou premiérku Magdalenu Anderssonovou, která stojí v čele své menšinové jednobarevné vlády teprve od konce listopadu, tak pravděpodobně i po volbách čeká v parlamentu velmi podobné rozložení sil. V současné době se její kabinet opírá o pouhých 100 zákonodárců z celkových 349. Přibližně o měsíc později půjdou hodit svůj hlas také Lotyši. Tam už se procentuální podpora jednotlivých stran od minulých voleb proměnila podstatně více. Uvnitř samotného parlamentu nazvaného Saeima se hodně přeskupovaly síly, poslanci opouštěli své strany a zakládali úplně nové – k dnešnímu dni má celkových 100 křesel mezi sebe rozdělené 12 různých uskupení. Strany současné menšinové vlády premiéra Krišjānise Kariņše, kam patří kromě jeho Jednoty (JV) také Konzervativci (JKP) a strana Pro rozvoj Lotyšska (LA), mají podle současných průzkumů společně podporu jen něco málo přes 30 % hlasů. Podoba budoucí vlády je tak velmi nejasná.