Česko posílá do Evropského parlamentu 21 osobností. Většina z nich zasedne ve stranách, které se nepodílejí na většinové koalici složené z lidovců (EPP), socialistů (S&D) a liberálů (Renew). Jejich vliv tak bude záviset zejména na jejich vlastní politické obratnosti. Z dat, které zpracoval
Juraj Medzihorský, politolog z Durhamské univerzity ve Velké Británii, vyplývá, že Česko má v novém Evropském parlamentu největší podíl europoslanců sedících v „opozici“ – tedy mimo středovou koalici, která se dohodla například na podpoře druhého mandátu
Ursuly von der Leyen v čele Evropské komise.
Podle Medzihorského celých 71,4 % českých europoslanců usedne ve frakcích, se kterými vládnoucí koalice lidovců, socialistů a liberálů za podpory Zelených jednoduše nepočítá.
Součástí vládnoucí většiny budou pouze tři delegace. Konkrétně je to delegace STAN (EPP) s
Danuší Nerudovou a
Janem Farským, část europoslanců z koalice SPOLU –
Luděk Niedermayer,
Ondřej Kolář (oba TOP 09) a
Tomáš Zdechovský (KDU-ČSL). K nim Medzihorský počítá i
Markétu Gregorovou (Piráti, Greens/EFA) sedící ve frakci Zelených, o jejichž podporu se vládnoucí většina bude opírat i toto volební období.
Zbytek českých europoslanců usedne mimo tato uskupení. Zamířili totiž do jiných frakcí, které se na vládnutí budou podílet jen omezeně. Těmito frakcemi jsou Patrioti pro Evropu, kde usedne sedm europoslanců z hnutí ANO a dva z koalice hnutí Přísaha a Motoristů, a dále Evropa suverénních národů s europoslancem
Ivanem Davidem (SPD). Úplně mimo jakékoli struktury frakcí, jinými slovy nezařazení,
zůstanou dva europoslanci z koalice Stačilo! –
Kateřina Konečná (KSČM) a
Ondřej Dostál (nezávislý za SD-SN).
Euroskepse v Česku vítězí
Čím si takový podíl vysvětlit? Podle Medzihorského patří česká veřejnost k nejvíce euroskeptickým, což se odrazilo právě i ve výsledcích voleb. „Někdejší ČSSD volebně propadla. ODS a ANO se k euroskeptickým uskupením připojily z vlastní iniciativy,“ připomněl Medzihorský.
„Být v evropské parlamentní koalici přináší stranám výhody. Když se jich vzdají, slibují si další výhody. I zde platí pravidlo ‚veškerá politika je domácí‘,“ dodal expert.
Jak ale upozorňují další experti, s evropskými koalicemi to není tak „snadné“, jako s těmi vytvářenými na národní úrovni.
„Rozdělení na opozici a koalici je v případě EP dost zjednodušující,“ upozornil
Ondřej Mocek, analytik z Asociace pro mezinárodní otázky. Otázkou podle něj především bude, o koho se bude opírat budoucí Evropská komise, která je také autorkou unijních legislativních návrhů.
„V evropských volbách už tradičně hrajeme v Česku národní přebor, který je typickým antievropanstvím. To je tak živené ze všech stran,“ řekl Mocek.
V porovnání s dalšími členskými státy je český podíl (71,4 %) opozičních europoslanců vysoký. Ve druhém Maďarsku činí podíl 57,1 %. V první desítce zemí s nejvyšším podílem se ale Česko ocitlo po boku všech zemí Visegrádské čtyřky (V4). Již zmiňované druhé Maďarsko je následováno Slovenskem na místě pátém a Polskem na místě osmém.
„V každém státě V4 hraje eurokritická strana nějakou zásadní roli (dokonce buď má, nebo měla premiéra), v ČR ANO, na Slovensku SMER, v Polsku PiS, a v Maďarsku Fidesz,“ vysvětlil Mocek situaci ve státech V4.
Podle něj tomu tak vždy ale nebylo. „Po vstupu do EU bylo Maďarsko velmi proevropské, stejně tak Polsko. Až později přišly euroodstředivé tendence, snaha vymezovat se vůči Bruselu.“
Na roli politických lídrů v zemích EU navazuje i Medzihorský, který rozlišuje mezi silnějšími premiérskými stranami a ostatními stranami.
„U premiérských stran k současnému stavu země V4 dospěly dvěma různými cestami. Na jedné straně stojí Česká republika a Polsko. Několik premiérských stran – česká ODS a ANO a polská PiS – se iniciativně připojilo k euroskeptickým uskupením. Na druhé straně stojí Maďarsko a Slovensko. Tam byly větší strany ve skupinách europarlamentní koalice a dostaly se do problémů kvůli svým domácím akcím,“ doplňuje politolog Medzihorský.
Podle něj jsou navíc země V4 a další postkomunistické členské státy EU specifické. V prostoru europarlamentní koalice zde totiž vyčnívají zejména větší premiérské strany.
„Všechny se postupem času a různými způsoby staly konzervativními, v ekonomické oblasti však spíše levicovými. To platí pro ANO, Smer, PiS, dokonce i Fidesz,“ dodal politolog.
Dalších pět let v čele. Von der Leyen pokračuje jako šéfka Komise
Rozhodující vliv má koalice
Co tedy pro české europoslance znamená „být v opozici“?
„Reálně to znamená opravdu nemít vliv. Můžeme se podívat na úspěch ALDE/Renew, kteří si dokázali i s tím ne zcela dobrý úspěchem prosadit člověka do vrcholné pozice (
liberálka Kaja Kallas bude šéfkou diplomacie EU – pozn. red.). Ve skutečnosti to pak opravdu znamená, že rozhodující slovo mají frakce EPP, Renew a S&D,“ vysvětlil Mocek.
Podle něj se však vládnoucí koalice bude opírat nejen o hlasy Zelených, ale i hlasy konzervativců z ECR.
Význam hledání koalic zdůrazňuje i český konzultant v Bruselu
Vojtěch Němec. „Rozhodování v Evropském parlamentu je založeno na hledání koalic skrze relevantní politické frakce,“ podotkl Němec ze společnosti Nemec+Chvatal.
Europoslanci stojící mimo vládnoucí většinu ale podle něj mají přesto šanci se na klíčových rozhodnutích podílet. „Záleží na jejich vyjednávací obratnosti,“ zdůraznil.
„Horší je to s těmi, kteří se rozhodli k politické frakci nepřipojit a zůstat mezi nezařazenými. Těm systém v Evropském parlamentu moc příležitostí nedopřeje,“ uvedl Němec.
Frakce řeší mimo jiné rozdělení funkcí ve výborech, ve kterých se také odehrává významná část legislativní práce europoslanců.
Jak ale podotýká konzultant, do dění v Evropském parlamentu promlouvají nejen samotní europoslanci, ale i další subjekty – zejména pak občané a byznys.
