Evropská komise dnes představila návrh nového klimatického cíle, který by měl nasměrovat EU k uhlíkové neutralitě v roce 2050. Podle návrhu má EU do roku 2040 snížit čisté emise skleníkových plynů o 90 % oproti roku 1990. Redakce Euractiv.cz přináší vysvětlení, jak by měl nový cíl fungovat. Komise tvrdí, že návrh je realistický,
založený na důkladných datech a připravený s ohledem na současnou ekonomickou i geopolitickou situaci. Cíl je pro celou EU, nikoliv pro jednotlivé země EU – znamená to, že každý členský stát k němu může přispět jinou mírou.
„Cíl je jasný, cesta je pragmatická a realistická,“ uvedla v
tiskové zprávě předsedkyně Komise
Ursula von der Leyen. „Evropané čím dál více pociťují dopady klimatických změn a očekávají, že Evropa bude jednat. Průmysl i investoři od nás potřebují předvídatelnost. Dnes dáváme najevo, že svůj závazek dekarbonizovat evropskou ekonomiku bereme vážně.“
Český premiér
Petr Fiala (ODS) se však již minulý týden vyjádřil, že Česko s cílem nesouhlasí.
Proč právě teď?
Evropská komise měla povinnost cíl pro rok 2040 předložit, a to již před několika měsíci. Vyplývá to z evropského klimatického zákona z roku 2021, přičemž tuto povinnost do legislativy zakomponovaly členské státy s Evropským parlamentem. Komise tak plní zadání, které jí daly ostatní instituce EU.
Komise tvrdí, že snížení emisí o 90 % je „proveditelné a nákladově efektivní“, pokud členské státy plně implementují klimatické plány, které už připravily pro tuto dekádu. Ty předpokládají snížení emisí o 55 % do roku 2030, a podle Komise je EU na dobré cestě tento cíl splnit. Od roku 1990 se emise v EU snížily o 37 %, přičemž dalších 18 procentních bodů má přijít během příštích pěti let.
Nový cíl by znamenal snížit emise na méně než šestinu oproti původní úrovni – a to během pouhých 15 let.
EU je na správné cestě k dosažení klimatických cílů pro rok 2030, uvedla Komise
Flexibilita a mezinárodní kredity
Jedním z klíčových prvků návrhu je větší flexibilita pro členské státy. Komise navrhuje, aby po roce 2030 neexistovala stejně přísná sektorová pravidla jako dnes. Místo toho by státy mohly v určité míře vyrovnávat horší výsledky v jednom sektoru lepšími výsledky v jiném. Například pokud stát nedosáhne očekávaných výsledků ve využívání půdy, mohl by to kompenzovat vyššími úsporami v dopravě nebo nakládání s odpady.
Jedním z technicky nejsložitějších ale politicky velmi důležitých prvků návrhu je otázka, jak přesně bude dosažení 90% cíle počítáno – a zda bude možné zahrnout i aktivity mimo území EU.
Základem má zůstat „reálné a včasné“ snižování emisí uvnitř EU. Evropská komise opakovaně zdůrazňuje, že právě domácí opatření – tedy investice do čistých technologií, modernizace energetiky a průmyslu, rozvoj dovedností – přinášejí největší ekonomické přínosy.
Komise ale zároveň připouští možnost omezeného využití tzv. mezinárodních uhlíkových kreditů. Ty vznikají například tak, že EU financuje v partnerské zemi projekt, který snižuje emise – typicky zalesňování, zachytávání uhlíku ze vzduchu (DACCS) nebo technologie BioCCS (biomasa spojená s ukládáním CO₂). Pokud jsou splněny přísné podmínky, může si pak EU část těchto „ušetřených emisí“ započítat do svého cíle.
Konkrétně by podle návrhu mohlo být tímto způsobem pokryto až 3 % čistých emisí (vypočteno na základě emisí z roku 1990) – tedy omezené množství, které má sloužit spíše jako pojistka, nikoli jako náhrada domácích opatření. V praxi by to odpovídalo přibližně 135 milionům tun emisí.
Použití těchto kreditů bude možné nejdříve od roku 2036 a pouze za jasně daných podmínek. Musí jít o kredity vysoké integrity, v souladu s Pařížskou dohodou, jejichž původ, kvalita a dopad budou přísně ověřovány. Projekty musí být environmentálně důvěryhodné, dlouhodobě udržitelné a realizované v partnerských zemích, které samy aktivně přispívají ke globálním klimatickým cílům.
Ukládání CO₂ jako nezbytný doplněk
Vedle kreditů z projektů v zahraničí chce Komise více zapojit také tzv. odstraňování uhlíku (removals). Tím se rozumí jak přírodní procesy – například pohlcování CO₂ lesy a půdou – tak technologická řešení, jako je zachycování a trvalé ukládání emisí z průmyslových provozů.
Podle návrhu se tyto „removals“ mají stát nedílnou součástí systému emisních povolenek (EU ETS), a to zejména jako kompenzace za nevyhnutelné emise z obtížně dekarbonizovatelných sektorů, jako jsou cementářství, chemický průmysl nebo letectví.
Do roku 2040 má podle Komise dojít k výraznému navýšení těchto aktivit – bez nich nebude možné dosáhnout klimatické neutrality v roce 2050. Jejich zařazení do ETS má zároveň vytvořit ekonomický stimul pro investice do inovací v oblasti negativních emisí.
Zatímco část odborníků vítá snahu o větší technologickou neutralitu a flexibilitu, jiní varují před rizikem tzv. kreativního účetnictví. Podle nich je nutné zajistit, aby „removals“ opravdu přinášely trvalé a ověřitelné snížení emisí – a nebyly používány jako náhradní řešení tam, kde by bylo možné snižovat emise přímo.
Komise proto slibuje, že jakékoli započítání těchto mechanismů do cílů EU bude podmíněno důkladným posouzením dopadů a novou legislativou, která stanoví jasná pravidla.
Infografika: Emisní povolenky. Evropská cesta za snížením emisí
České odmítnutí a skeptický blok
Český premiér Petr Fiala už minulý týden uvedl, že Česko se snížením emisí o 90 % nesouhlasí. Společně s ním se ke skeptickým státům řadí i Francie, Polsko nebo Itálie. Prezident
Emmanuel Macron varoval před „přetěžováním Evropy“ a zdůraznil potřebu zohlednit konkurenceschopnost.
Zástupci těchto zemí upozorňují na vysoké náklady spojené s dekarbonizací průmyslu, renovací budov nebo přechodem na čistá paliva v dopravě. V těchto oblastech přitom emise v EU stále rostou – doprava je jediným sektorem, kde emise od roku 1990 vzrostly.
Podle Komise však přínosy převyšují náklady.
Modelování naznačuje, že přechod na cestu ke snížení emisí o 90 % by mohl snížit roční výdaje EU na dovoz ropy o 75 až 100 miliard dolarů. Kromě toho by se zvýšila odolnost evropské ekonomiky vůči extrémnímu počasí a geopolitickým otřesům na trhu s energiemi. Selhání v klimatické politice by naopak mohlo vést k masivním ekonomickým ztrátám a dalšímu růstu spotřebitelských cen.
Návrh nyní zamíří k projednání do Evropského parlamentu a Rady EU, kde se očekává složitá debata. První politická diskuse proběhne 10. července na neformálním zasedání ministrů životního prostředí, které svolává nové dánské předsednictví Rady. Dánové se také netají ambicí dojednat společný evropský klimatický příspěvek pro listopadovou konferenci COP30 v Brazílii. Cíl pro rok 2040 je totiž klíčovým krokem pro nastavení klimatických politik a závazků pro období po roce 2030 – přičemž na COP30 se očekává předložení jasných závazků pro rok 2035.
