Telekomunikace táhnou růst, jejich regulace se ale podobá běžci se 100 vrstvami oblečení, říká šéfka Vodafonu

Telekomunikace mohou výrazně přispět ke konkurenceschopnosti Evropy, říká šéfka Vodafonu ČR Violeta Luca v rozhovoru pro Euractiv.cz. Aby se to povedlo, je podle ní nutné zjednodušit regulaci a vytvořit prostor pro investice. Česko má v digitálním sektoru silnou výchozí pozici, v pokročilých dovednostech a využívání umělé inteligence má však rezervy.Evropa se snaží posílit svou konkurenceschopnost. Jakou roli v této snaze může sehrát váš obor, tedy telekomunikace? Budoucnost Evropy podle mě závisí na její hospodářské konkurenceschopnosti v oblasti digitální infrastruktury, a telekomunikace jsou v tom klíčové. Konektivita není luxus, který by bylo jen „hezké mít“ – skutečně umožňuje inovace, robustní komunikaci, kyberbezpečnost a kvalitní život. Telekomunikace jsou v podstatě hybatelem hospodářského pokroku a celkové kvality života. Evropa by se teď měla zaměřit na pár klíčových oblastí. Zaprvé by měla vytvořit regulační prostředí, které je předvídatelné, transparentní a podporuje investice do odvětví. Dovolím si zde krátkou vsuvku: evropský telekomunikační sektor je velmi roztříštěný a naše návratnost investic je podprůměrná. Tato situace činí odvětví méně atraktivním pro investory. Pokud tedy Evropa chce tento sektor efektivně podpořit, měli bychom hledat způsoby, jak investice aktivně stimulovat. Zásadní jsou také reformy – ať už jde o zjednodušení povolovacích procesů, nebo stanovení realistických cílů s jasnými milníky. Zároveň je důležité, aby Evropa zaujala aktivní roli a stanovila si jasný cíl, kterého chce dosáhnout. Technologie nám umožňují skokový pokrok, pokud se zvolí správná opatření. Dnes, s přítomností nejmodernějších mobilních sítí 5G a pokročilých 5G technologií, máme velmi dobrý výchozí bod – a to platí zejména pro Českou republiku, která patří mezi evropské lídry v pokrytí 5G sítí. Na této silné pozici můžeme stavět a podpořit tak výrobu a inovace, což Evropě přinese výraznou konkurenční výhodu.Myslíte si, že EU tento přístup ve svých iniciativách a politikách reflektuje? Evropská komise vydala dvě zásadní zprávy z pera ekonomů Maria Draghiho a Enrica Letty, kde se věnuje právě i telekomunikacím a digitalizaci – je ale nejisté, zda se podaří některé jejich nápady převést do konkrétních opatření. Zmíněné zprávy zvýšily povědomí na různých úrovních o příležitostech i rizicích, kterým čelíme. Podnítily také produktivní dialog ve veřejném i soukromém prostoru. Co se týče konkrétních opatření, Komise by letos měla zveřejnit návrh aktu o digitálních sítích (Digital Networks Act), který by skutečně mohl znamenat zásadní změnu pro digitální trh EU. Má potenciál výrazně posunout digitální prostředí v celé Evropě, včetně České republiky. Tento legislativní návrh by se měl věnovat mimo jiné spravedlivé soutěži mezi telekomunikačními firmami a technologickými giganty. Pevně věřím, že se pokusí vyřešit jednu z významných nerovnováh, které dnes čelíme, a zajistí, že ti, kdo mají z komunikace užitek, do ní také musí spravedlivě přispívat. Další klíčovou oblastí je větší harmonizace mezi evropskými státy. Snížením regulační roztříštěnosti může tento akt zjednodušit přeshraniční působení a zvýšit důvěru investorů. Ti totiž nevyhnutelně srovnávají Evropu s jinými regiony, kde je trh méně roztříštěný. Pro ilustraci: v Evropě má jeden telekomunikační operátor v průměru kolem 5 milionů zákazníků. V USA je to průměrně asi 100 milionů, v Číně je to zhruba 500 milionů. To jasně ukazuje obrovský rozdíl ve škálovatelnosti. Nový akt o digitálních sítích může tuto škálovatelnost v evropském telekomunikačním odvětví zlepšit, umožnit rychlejší pokrok a vytvořit rovnější podmínky, čímž se sníží rozdíly a konkurenční nevýhody.

Problém Evropy? Vymyslí inovaci, ale nechá ji vyrůst v Americe

Vidíte v tomto novém aktu konkrétní přínosy pro Českou republiku? Nový akt by mohl přinést větší úspory z rozsahu, což by ve výsledku prospělo i České republice. Na obecné úrovni by velmi pomohlo, kdyby došlo k harmonizaci regulací – například v oblasti správy rádiového spektra, která je v současnosti složitá a v jednotlivých zemích se výrazně liší. Telekomunikační společnosti navíc musejí své kmitočtové licence každých několik let znovu obnovovat a postup obnovy se stát od státu liší. Jeden kolega to popsal trefným přirovnáním: je to, jako byste každých šest let museli znovu žádat o povolení užívat pozemek pod vlastním domem. Zavedení předvídatelného a dlouhodobějšího licenčního rámce s potenciálně nižšími náklady by telekomunikačním operátorům umožnilo investovat více prostředků přímo do infrastruktury sítí. Tradičně byl důraz kladen především na pokrytí, což je bezpochyby důležité. Ale kromě pokrytí bychom měli klást větší důraz také na modernizaci sítí, zvyšování jejich kapacity a jejich dlouhodobou připravenost. Klíčové bude rozšíření 5G infrastruktury a příprava na nástup technologie 6G.Očekáváte kromě aktu o digitálních sítích i nějaké další evropské iniciativy nebo návrhy, které by mohly sektor ovlivnit? Probíhá intenzivní debata kolem bezpečnostních požadavků. Prosazujeme, aby bezpečnostní požadavky vycházely z posouzení rizik, byly přiměřené, vertikálně harmonizované, technicky proveditelné a vytvářené ve spolupráci se sektorem. Regulace má chránit, ne brzdit pokrok. Někdy mají regulátoři tendenci k přehnanému dohledu, který ve výsledku brání rozvoji odvětví, zpomaluje inovace a snižuje investice, aniž by přinášel reálný přínos.

Česko má kapacitu přijímat inovace

Jak byste zhodnotila stav digitální infrastruktury v České republice? Kde je prostor pro zlepšení a jaké jsou naše silnější stránky?Rozhodně máme několik silných stránek. Pokrytí sítí 5G aktuálně v součtu dosahuje už 99 % obyvatel, protože jak naše společnost, tak i další operátoři v posledních měsících výrazně investovali. Česko je také silné v digitálních dovednostech. Když se podíváme na širší populaci i na malé a střední podniky, je zřejmé, že máme kapacitu, která umožňuje přijímat inovace a digitalizaci. Máme rovněž prokazatelné úspěchy českých firem, které výrazně uspěly na mezinárodních digitálních trzích. Například společnosti jako Avast nebo jednorožci v oblasti e-commerce a zdravotnictví vytvořily duševní vlastnictví, které je dnes uznáváno po celém světě. Tyto úspěšné start-upy výrazně přispívají k rozvoji digitální ekonomiky v mezinárodním měřítku. Mezi další silné stránky patří kvalitní základna technicky zaměřených talentů a vysoce kvalifikovaní IT odborníci, což představuje značný potenciál v rámci země. V posledních letech také vláda postupně investovala do digitalizace veřejných služeb – například BankID se stalo jedním z našich největších úspěchů a je dnes vnímáno jako příklad dobré praxe i v zahraničí. Na druhou stranu však existují oblasti, kde je zapotřebí zlepšení. Jednou z nich je urychlení rozvoje vysokorychlostního připojení. Dostupnost optického připojení je aktuálně pro asi 36 % domácností, což nás řadí pod evropský průměr a rozhodně za naše národní ambice i cíle evropské digitální agendy. Zatímco základní digitální dovednosti jsou u nás dobře rozvinuté, pokročilé digitální dovednosti výrazně zaostávají. Také schopnost efektivně využívat data a umělou inteligenci ve větším měřítku – jak v soukromém, tak ve veřejném sektoru – zůstává pod evropským průměrem. Dalším zásadním problémem je složitost stavebních povolení a regulací v České republice. Náš povolovací proces patří k nejdelším a nejsložitějším v Evropě, což výrazně brzdí rozvoj vysokorychlostního připojení. V této oblasti dlouhodobě prosazujeme reformu a upozorňujeme různé úřady, že zjednodušení těchto procesů je klíčové pro rychlejší rozvoj digitální infrastruktury. A konečně, je zapotřebí více ukazovat konkrétní příklady přínosů digitální transformace v soukromém i veřejném sektoru. V některých případech jsou nutné i strukturální reformy – například přehodnocení a aktualizace zastaralé legislativy, která může být stará 20 až 30 let, nebo i více. V roce 2025 už některé části takové legislativy nemusí být vůbec relevantní. Technologie přitom mohou účinně pomoci s jejím vyhodnocením, úpravou nebo i odstraněním nadbytečných předpisů, čímž by se regulační prostředí zjednodušilo.Když mluvíme o silných českých stránkách, je něco, co bychom mohli přenést na evropskou úroveň? Myslím, že je klíčové stavět na našich silných stránkách a pozitivních zkušenostech. Česká republika vyniká zejména v oblastech, jako je implementace IoT a privátní 5G sítě. Například loni jsme v Temelíně realizovali vůbec první implementaci privátní 5G sítě v jaderné elektrárně v Evropě. Tento projekt se stal referenčním bodem pro celý sektor a máme před sebou další podobné iniciativy. V České republice však zároveň existuje určitý paradox. Na jedné straně jsme v některých odvětvích velmi progresivní a inovativní – rychle vyvíjíme pilotní projekty, škálujeme je a stáváme se lídry v daném oboru. Na druhé straně ale v jiných oblastech často váháme nebo dokonce odoláváme změnám. Co se týče využívání umělé inteligence, vidím slibné příklady, i když možná zatím ne v takovém měřítku, jaké jsem původně očekávala. Například v oblasti mobilních plateb patříme k nejaktivnějším uživatelům na kontinentu. Ale v adopci umělé inteligence jsme tradičně zaostávali a často k ní přistupovali skepticky – s otázkami, zda je AI opravdu nutná nebo dostatečně spolehlivá. Dnes se však modely AI velmi rychle zlepšují, včetně těch vyvíjených v Evropě, a proto je zde jasná příležitost k odvážnějšímu využívání. Umělou inteligenci bychom neměli vnímat jako náhradu za lidské pracovníky, ale jako nástroj, který rozšiřuje jejich schopnosti – pomáhá jim pracovat rychleji, lépe a efektivněji. Vzhledem k tomu, že Česká republika má tradičně velmi nízkou míru nezaměstnanosti, je AI výbornou příležitostí. Díky automatizaci a digitalizaci některých činností můžeme efektivně uvolnit lidské kapacity pro práci v oblastech, které vyžadují jedinečně lidské schopnosti. Právě schopnost inovovat, adaptovat se a pracovat s novými technologiemi by mohla být naší největší předností – nejen v evropském kontextu, ale i směrem k mezinárodním investorům.A proč si myslíte, že využívání umělé inteligence v ČR není tak rozšířené? Vidíte pro to nějaké konkrétní důvody?Na konci ledna jsme publikovali studii zaměřenou na mladší populaci, jejíž výsledky jsme představili i na tiskové konferenci. Podobný rozsáhlý výzkum pro dospělou populaci jsme zatím nerealizovali, ale obecně si myslím, že pomalejší adopce AI u nás souvisí s naší touhou po dokonalosti hned od začátku. V České republice je patrná kulturní tendence chtít, aby věci byly hned perfektní – a možná právě experimentování není naší silnou stránkou. Je ale důležité si uvědomit, že lidé přirozeně dělají chyby – a technologie by neměla být posuzována jinak. Klíčem je pochopit svou roli jako člověka při interakci s technologií. Vždy jste to vy, kdo sedí za volantem a rozhoduje, zda výstupy technologie využijete, nebo ne. Pokud k AI přistoupíte z této perspektivy, může to vybudovat dostatečnou důvěru k větší ochotě experimentovat – vyzkoušet některé její části, jiné odmítnout nebo je plně přijmout podle jejich kvality. Časem si lidé na tyto nástroje zvyknou a adopce se zrychlí. Jde tedy hlavně o to podporovat otevřenost a ochotu přijímat nové technologie – a z minulosti víme, že máme mnoho příkladů, které naznačují, že je to jen otázka času. Dalším faktorem je, že Česká republika – stejně jako celá Evropská unie – je silně regulována. Nemůžeme přehlížet dopad, jaký má přeregulovanost na technologické inovace. Ať už na české nebo evropské úrovni, možná bychom měli směřovat k menší složitosti, protože objem regulace stále narůstá a omezuje naši flexibilitu.

Unie chce přilákat investice do umělé inteligence v hodnotě 200 miliard eur

Vidíte i jiné překážky digitalizace?Nedávno jsme provedli důkladný přehled všech právních předpisů a regulací, které z pohledu digitální ekonomiky dopadají na naše podnikání. Zjistili jsme, že nás ovlivňuje více než 100 různých předpisů – je to jako dívat se na obří mozaiku nebo mandalu pravidel. Některé zákony už platí, jiné vstoupí v platnost později letos nebo začátkem příštího roku. Z pohledu dlouhodobého plánování je zřejmé, že tato složitost má na náš sektor zásadní dopad. Tato situace jasně ukazuje, jak moc potřebujeme zjednodušit regulační rámec. S pomocí technologií bychom mohli lépe analyzovat a pochopit dopady jednotlivých předpisů. Ve skutečnosti bychom možná odhalili i rozpory mezi různými regulacemi. Použiji přirovnání: představte si, že se snažíte běžet se 100 vrstvami oblečení – prostě se nemůžete pohybovat rychle ani efektivně. Některé vrstvy možná potřebujete, zejména když je zima, ale rozhodně ne všechny. V tuto chvíli nás tíží tolik vrstev regulace, že je pokrok velmi obtížný. Nechci být vůči regulátorům neuctivá – upřímně si cením jejich dobrých úmyslů. Ale možná by nám pomohl synergický přístup, ve kterém bychom si kladli základní otázky: Čeho přesně se tímto zákonem nebo iniciativou snažíme dosáhnout? Co chceme chránit nebo umožnit? Zavedení takových kontrolních otázek nebo pravidelných „zdravotních kontrol“ by mohlo výrazně zlepšit naši schopnost inovovat a růst. Regulační zátěž je také jedním z důvodů, proč mnoho startupů dává přednost přesunu do zemí, jako jsou Spojené státy, kde je regulace méně omezující a umožňuje rychlejší růst a experimentování. Vidíme, že jiné státy výrazně investují do AI – a i když se o tom nyní tolik nemluví, nemalé investice směřují také do kvantových výpočtů – další technologické revoluce, která nás čeká. Možná k ní nedojde zítra, ale rozhodně přijde. Musíme si proto už dnes zajistit mentální i strukturální kapacitu, abychom tyto budoucí příležitosti dokázali využít.