V Bruselu dnes byly představeny cíle pro snižování emisí v odvětvích mimo evropský systém emisního obchodování. ČR by měla do roku 2030 snížit emise o 14 % oproti roku 2005.
Efektivnější využívání přírodních zdrojů, které bude přispívat k proměně evropské ekonomiky na nízkouhlíkovou, patří mezi priority evropské politiky rozvoje venkova. Zkušenosti z České republiky ale ukazují, že implementace ekologických opatření nemusí být úplně jednoduchá.
Od roku 2015 začne platit nová reforma společné zemědělské politiky. EU by měla více podporovat mladé a drobné farmáře a také zemědělce, kteří dodržují ekologické standarty. Česka se dotkne především snižování a zastropování přímých plateb, tedy peněz, které dostávají zemědělci na základě velikosti jejich farmy. Určování maximální částky by však nakonec mělo být dobrovolné.
Nad vývojem postoje nejsilnější vládní strany k reformě Společné zemědělské politiky (SZP) se v Respektu zamýšlí Ondřej Kundra. Ministr zemědělství Petr Gandalovič v současné době již nehovoří o škrtech v rozpočtu SZP, ale o odklonu od přímých plateb k financování rozvoje venkova. Jakou má šanci uspět doma i v EU?
Vysoké ceny pšenice donutily Evropskou unii odstranit dlouholetý požadavek, aby zemědělci nechávali 10% své půdy ladem. Kromě neúrody v některých částech Evropy a některých dalších faktorů tlačí ceny vzhůru také rostoucí produkce biopaliv. O tom, jaké bude mít tento vývoj důsledky pro evropské zemědělství se v Respektu zamýšlí Tomáš Pavlíček.
Francouzi brnkají architektům evropské ústavní smlouvy na nervy. Mají-li pravdu průzkumy veřejného mínění, hrozí, že brzy udělají z historicky první evropské ústavy balík starého papíru. Hnací silou francouzské eurofobní koalice jsou sedláci. Do akce proti „nadvládě Bruselu“ se ženou ti samí, kteří v nedávných dnech, jako každý rok touto dobou, sepisovali žádosti o dotace ze společné evropské kasy.
Za dvě poslední desetiletí se plocha ekologicky obdělávané zemědělské půdy v Evropě rozšířila ze 100.000 ha na 5,4 mil. ha. V roce 2002 tvořila 3,4% z celkové výměry zemědělské půdy v Evropské unii. Nejdynamičtější rozvoj ekologického zemědělství probíhal v 90. letech. I když se v posledních době tempo růstu poněkud zpomalilo, prognóza na tuto dekádu předpokládá další rozšíření podílu ekologicky obdělávané půdy proti současnému stavu o 3–5%. Mezi členskými státy EU je však situace v ekologickém zemědělství velmi rozdílná.
Jedna z nejcitlivějších oblastí evropského zemědělství, se v současné době potýká s celou řadou zásadních problémů, které odhalují, že zemědělství není v dobrém stavu a že provést určité kroky k nápravě je nezbytné. Evropské společenství si je nutnosti modifikace systému založeného na regulaci cen a trhu komodit, jehož kořeny sahají až do poválečného období poznamenaného zoufalým nedostatkem potravin, vědomé už od konce šedesátých let. V průběhu dalších desetiletí, kdy se evropská produkce potravin ukázala nejen jako dostatečná, ale dokonce nadbytečná, byly nastartovány mechanismy strukturálních změn, které měly vést k modernizaci a urychlit přizpůsobení zemědělského systému tržním podmínkám.
