Přestože mezi jednotlivými zeměmi Evropské unie existují určité rozdíly v akcentovaných hodnotách, od nichž se pak odvíjí i jejich odlišné sociální modely (rozlišujeme skandinávský, kontinentálně evropský, nazývaný také konzervativním, a anglosaský model), největší rozdíly v hodnotách najdeme zřejmě mezi stoupenci jednotlivých ideologií a politických směrů.
Rok 2004 byl pro vztahy Evropské unie a Ruska přelomový, a to hned z několika příčin. V první řadě se EU rozšířila na východ. Za druhé, loňský rok se nesl ve znamení politických změn uvnitř EU i Ruska: v Unii se bouřlivě rozvíjela debata o evropské ústavní smlouvě a v pohybu bylo i Rusko, kde další centralizace a stále výraznější autoritářské tendence během roku nabíraly na obrátkách, aby vyvrcholily po beslanském teroristickém útoku.
Začátkem listopadu 2004 byla uveřejněna dlouho očekávaná zpráva skupiny předních odborníků. Tu Evropská komise požádala, aby pro zasedání Evropské rady na jaře 2005 připravila rozbor dosaženého stavu Lisabonské strategie s návrhy na další postup. Tento úkol skupina vedená bývalým nizozemským předsedou vlády Wim Kokem splnila.
Na oficiální politické úrovni se otázka postavení žen ve vědě otevřela až v průběhu devadesátých let minulého století. V roce 1993 uspořádala Evropská komise mezinárodní workshop Women in science (Ženy ve vědě) a Evropský parlament seminář The under representation of women in science and technology. How to improve the situation for women studying/working in S&T? (Nedostatečná reprezentace žen ve vědě a technologiích. Jak zlepšit situaci žen studujících/pracujících v oblasti vědy a technologií?), kde se potvrdilo nerovné postavení vědkyň v Evropě. Další konference na téma ženy a věda organizovaná Evropskou komisí se konala 28.–29.dubna 1998. Příspěvky se týkaly genderových stereotypů, důležitosti této problematiky pro celou Evropu a palčivého problému nedostatečných či vůbec neexistujících statistik.
Autor se v článku zabývá jednou ze složek integrovaného záchranného systému, který tvoří Hasičský záchranný sbor České republiky, zdravotnická záchranná služba a Policie České republiky v souvislosti se vstupem ČR do EU.
Autor ve studii analyzuje klíčové problémy, které se dostanou na stůl při jednáních o nové finanční perspektivě Evropské unie na období 2007–2013. Dokument určí výdajové stropy evropského rozpočtu na dalších 6 let.
Autorka v analýze výstižně popisuje současné postavení Výboru regionů mezi institucemi Evropské unie. Upozorňuje na poměrně malé pravomoci výboru, takže je spíše nákladným diskusním klubem než efektivním poradním orgánem.
Francouzský přístup k evropské integraci má od počátku svou pevnou kontinuitu. Francie je zastáncem omezeného rozšiřování společenství. Protože je pravidelně nucena z tohoto svého cíle slevovat, kompenzuje své ústupky požadavky na prohloubení evropské spolupráce. O tom, kam Francii tato strategie přivedla během několika posledních let a jaké důsledky tento postoj pro ni přináší, se dočtete na následujících řádkách.
Horní komora britského parlamentu se velmi intenzivním způsobem angažuje v kontrole postupu britské vlády v orgánech Evropské unie. Roli Sněmovny lordů jako komory národního parlamentu v evropském rozhodovacím procesu činí hodnou pozornosti několik skutečností.
Analýza sa zaoberá prípravou politických strán v ČR na voľby do Európskeho parlamentu po uzavretí kandidátnych listín.
Diskuse o jednotném volebním systému do Evropského parlamentu bude po rozšíření Evropské unie nabývat na důležitosti. Bude vhodnější přejít na jednotný volební systém, či nikoli? Jaké jsou výhody a jaká jsou případná úskalí tohoto kroku? Jak by měl takový volební systém vypadat? Jaké mohou být následky v případě, že by byl členskými zeměmi rozšířené Evropské unie přijat?
Příprava na život ve spojené Evropě založené na demokratických principech s sebou nese také určitou daň. Volný pohyb osob v Evropské unii přinese českým občanům možnost pohybovat se bez omezení ve všech členských státech EU. Zároveň ale pachatelům trestné činnosti umožní vyhýbat se – takřka nekontrolovatelně – trestnímu postihu na území kteréhokoli státu EU. Stávající úprava mezinárodní právní pomoci je natolik složitá a komplikovaná, že nahrává spíš pachatelům trestné činnosti než zájmu společnosti na jejich spravedlivém potrestání.
Rozhodneme-li se posuzovat návštěvu německého kancléře Schrödra v ČR v září 2003 prismatem nekonečného pohybu česko-německých vztahů na ose minulost – přítomnost, vytušíme pravděpodobně i jejich pokračující směřování do budoucnosti.
Začiatkom novembra tohto roku sa desať budúcich členských štátov EÚ dočkalo siedmej a zároveň poslednej hodnotiacej správy Európskej komisie. Jej obsah vyznel pre Českú i Slovenskú republiku vcelku pozitívne. V druhej kapitole – Voľný pohyb osôb – Komisia konštatuje, že obe krajiny v zásade plnia záväzky týkajúce sa občianskych práv, voľného pohybu pracovníkov a koordinácie systémov sociálneho zabezpečenia. Kameň úrazu však nastáva pri zosúladení legislatívy v oblasti vzájomného uznávania odborných kvalifikácií. Na pretrvávajúce nedostatky Komisia poukazovala už v minulých hodnotiacich správach a je zrejmé, že napriek značnému pokroku má najmä Česko čo robiť, aby bolo dobre a včas pripravené na svoje nezadržateľne sa blížiace členstvo v Európskej únii.
Na začátku devadesátých let nebylo větších nadšenců pro vstup do EU nad pobaltské politiky. Vstup do Evropské unie byl důležitou součástí sloganu „návrat do Evropy”, který proklamovaly všechny státy bývalého sovětského bloku. Východoevropské země se po hospodářské stagnaci socialistické ekonomiky vydaly na nelehkou cestu hospodářské transformace, doprovázenou tíživými sociálními dopady.
Litevská republika tvoří spolu s Estonskem a Lotyšskem takzvané Pobaltí, které je povšechně vnímáno jako jakýsi jednolitý celek. Tento pohled je však velmi povrchní a zavádějící. Právě v otázce politického a ústavního uspořádání, kterou se zabývá tento článek, nemůže být o jednolitosti ani řeči. Litva se svým politickým a ústavním systémem od Estonska a Lotyšska značně odlišuje.
Gro Harlem Brundtlandová, norská „matka národa“, se narodila 20. dubna 1939 v Oslu v rodině lékaře. Šla ve stopách svého otce a vystudovala medicínu zaměřenou na rehabilitaci. Nikdy nesnila o jiné než lékařské kariéře, a přitom jako lékařka a vědecká pracovnice v systému veřejného zdravotnictví působila pouhých deset let. Dalších dvacet let svého života věnovala své politická práci a kariéře. Polovinu tohoto dvacetiletého období strávila v premiérském křesle. Do vysoké politiky nevstoupila bez zkušeností, už v letech 1974 – 79 zastávala úřad ministryně pro životní prostředí.
Francouzi brnkají architektům evropské ústavní smlouvy na nervy. Mají-li pravdu průzkumy veřejného mínění, hrozí, že brzy udělají z historicky první evropské ústavy balík starého papíru. Hnací silou francouzské eurofobní koalice jsou sedláci. Do akce proti „nadvládě Bruselu“ se ženou ti samí, kteří v nedávných dnech, jako každý rok touto dobou, sepisovali žádosti o dotace ze společné evropské kasy.
